Žánr
3.
Protřela si obličej a pokusila se neusnout. Kdyby měla kapsy, tak si tam teď vrazí obě ruce a trucovitě nakopne plechovku, která se válí v její cestě. Cítila se úplně vycucaně, jakoby týdny nespala. Jen okrajově vnímala okolí, jak se ploužila vesnicí. Šla jako tělo bez duše a ani si nevšimla, že už je skoro mimo vesnici. Dostala se na větší travnaté prostranství.
„Hej, Mazuki!“ probralo jí to a tak zvedla hlavu a rozhlédla se. Ústa se jí roztáhla v širokém úsměvu. Potěšilo ji, že jej vidí a setřepala ze sebe poslední zbytky únavy.
2.
Nikdy se nedostala do tak velké vesnice a to hlavně proto, že do nich vpouštěli jen málokoho, a když člověk nezná své jméno, bydliště a nemůže se prokázat tím, že má ve vesnici nějaké přátelé nebo příbuzné, je nemožné se dostat dovnitř. Její nálada okamžitě vyletěla vzhůru. Po ulicích šlo tolik lidí, někteří spěchali za svým cílem, ale jiní se zastavovali a mluvili s ostatními.
„Tak co?“ otázal se vůdce.
„Dopadlo to špatně,“ odvětil maskovaný.
„Jak špatně?“
„Došlo ke ztrátám.“
„Řekni mi, co se stalo.“
„Ichibi byl uloven snadno. Krátce poté jsme bojovali proti páru shinobi z Písečné. Ty jsme porazili. Vytipoval jsem si i svůj nový cíl. Náhodou jsme na něj narazili, ale ztratili jsme Hidana a bohužel i jinchuurikiho.“
„Co?! Ztratili jste Ichibiho?! Aspoň mi vysvětli, co ten tvůj cíl umí!“
Konečně zastavili. Musel uznat, že už toho měl docela plné zuby, takže když jeho studenti začali škemrat o zastávku v blízké vesnici, ani moc neprotestoval. Někam se posadí, sednou si a snad se i najedí. Nejlepší na tom bude, že konečně zmlknou. Tedy hlavně jeden z nich. Nechápal, jak dokáže pořád tolik mlít pantem.
„Stále, žiadne zmeny? No čo už. Súhlasím s pokračovaním v doterajšej liečbe,“ zakončil s nie veľkým elánom vizitu uchovský lekár. Tsunade si všimla, že posledné dni venoval výsledkom pacientky stále menej pozornosti a to ju znepokojovalo.
„Nariadila som urobiť potrebné prípravy pre prípad, že by bolo treba dieťa predčasne vyňať,“ zahlásila. Nakoniec, pokúsiť sa to zatajiť by bolo kontraproduktívne.
6.
Znejistěl. Tohle se mu nezdálo, a když se podíval na Sakuru, tak i ona si nebyla vzniklou situací moc jistá. Tahle skupinka jim málem unikla. Chytili je ani ne hodinu cesty od Konohy a i přesto, že se docela urputně bránili, měl Sasuke pocit, jakoby se jim ulevilo.
Čtyřiadvacátý díl – Blond spiknutí
„Co jsi to tady, prosím tě, prováděla?“ vybafla nedočkavě, lehce napomínavě Ino, jakmile mi předala kelímek s kouřící, voňavou černou kávou a v předzvěsti diskrétního rozhovoru si přitáhla blíž nepohodlnou židli, jimiž byla spolu s kulatými stolky vybavena nemocniční kantýna.
„Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se v týhle vesnici drby rychle šíří,“ povzdechla jsem si konsternovaně, nesouhlasně přitom kroutíc hlavou.
„Heh? Víc k tomu neřekneš?!“
„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl Hidan. Osoba, na kterou teď oba hleděli, měla dlouhé černé vlasy, přivřené zelené oči a hrála na flétnu.
„Ptám se tě, ku*va, kdo jsi?“ zařval znovu. Hudebník neodpovídal, jen hrál dál na flétnu.
„To neumíš mluvit, nebo co?!“ vřískl nesmrtelný. Odpovědí mu byla melodie flétny. Kakuzu si osobu prohlížel. Vzpomínal, jak ho stařík popisoval – černé vlasy, zelené oči, flétna – a ten popis na tohohle chlápka seděl.
„Noroi Akuma?“ zeptal se. Černovlásek přestal hrát.
5.
Stáli za vesnicí a připravovali se na odchod. Ani jednomu se nechtělo pryč, ale pokud nechtějí, aby jim zabili kamaráda, tak budou muset zrychlit.
„Už tam budem?“
„Od písečné jdeme zhruba půl hodiny. Takže ne, nebudem. A pokud tam vůbec někdy chceš dojít, tak sklapni.“
„Jo, jasně. A jak dlouho budem s tímhle rudovlasým cestovat? Já jen, kdy budeme mít klid.“
„Vracíme se tam, odkud jsme přišli. Takže to máme asi patnáct hodin,“ ukončil konverzaci maskovaný. Nesmrtelný by něco řekl, jenže náhle ho za nohu chytila ruka.
8.
Proletěli kolem jednoho ocasu a snesli se níž. Kolem vesnice bojovalo kolem stovky lidí. Bylo na nich vidět, že je přítomnost Naruta zarazila a jeho Bijuu mód docela vyděsil. Jedna věc je o tom slyšet, ta druhá vidět. Tomoe nikdy Naruta neviděl využívat Kuramu, protože kdykoliv se něco takového stalo, tak byl zrovna mimo vesnici, měl dojem, že mu to dělá schválně.
Bojovalo se na okraji vesnice, všichni se snažili udržet nepřítele před branami. Tomoe proletěl pohledem celou scénu. Na místě kde ještě ráno stály ohromné stromy, teď zel mělký kráter. Z několika míst ve vesnici se kouřilo a spousta okrajových částí vypadala jako po nájezdu. Jenom ten pohled na vesnici mu zvedl tlak. Co si to sakra dovolují?
Tsunade cítila, ako sa Kushina zahmýrila a s malou rúčkou zakvačenou do jej šiat, sa k nej ešte pevnejšie pritisla. Ale už spala omnoho pokojnejšie. Ešte si nedokázala zvyknúť na démona, ktorého do nej pred dvoma dňami zapečatili. Nechala ju a pohľadom skontrolovala sviečky pri rakve jej babky Mito. Sama zapaľovala nové, keď bol na nej rad počas stráženia. Podľa ich veľkosti usúdila, že prešli asi tak dve hodiny. Niekto z prítomných vstal a vystriedal službukonajúceho. Takže rovné dve hodiny.
Pípání přístrojů přehlušovalo nesouhlasné kručení prázdného žaludku. Tsuyu zapsala naměřenou hodnotu a zadívala se na velké hodiny na zdi. Měl dvacet minut zpoždění. Proč zrovna dnes?
7.
4.
Slunce zapadalo, když se jim podařilo vyjít z lesa a Sakuře připadalo, jakoby se až teď mohla volně nadechnout. Sasuke stál za ní a těžce oddechoval. Sakura ho už před notnou chvílí začala ignorovat, protože se choval jako malé dítě. Prostě už se ho přestala ptát na názor a udělala to, co uznala za vhodné a on neměl dost sil se s ní hádat a pak už dokonce přestal i protestovat nebo cokoliv říkat.
„Kde to jsme?“ ozvalo se za ní.
3.
Probudilo ji vzteklé zařvání, ale neotevřela oči, na to byla až příliš unavená, protože se celý den hnali lesem pryč od úkrytu nepřítele. Když kolem ní něco proletělo a s třískotem se to rozsypalo několik metrů za ní, povzdechla si.
„Sasuke, zase se snažíš ze sna ovládnout svět,“ pronesla otráveně a zachumlala se víc do pláště, protože tu necítila žádnou jinou přítomnost.
Keď opustila operačnú sálu, už tam striehli ako supy, dožadujúc sa informácií. Policajný dôstojník menom Yashiro s dvoma podriadenými žiadal bezodkladne vydanie lekárskej správy (ešte ani nebola spísaná) a kompletnej zdravotnej dokumentácie zranenej.
Ráno, krásné a prosluněné ráno.
Stála jsem na balkónu, pozorovala jak se Suna probouzí do své krásy.
Z mého pokoje, ve vile samotného Kageho, jsem měla nejlepší výhled na hlavní třídu mojí milované Suny.
Bylo to už půl roku, co jsem zde začala bydlet.
6.
Slunce pražilo do okenních tabulek a léto bylo v plném proudu. Dneska se Naruto pokoušel opustit svou kancelář dřív. Dokonce měl všechnu práci hotovou ba i Kakashi se nabídl, že mu s tím na pár dní pomůže. Možná už vážně potřeboval volno, když se někdo nabídl s pomocí. Ale udělal poslední chybu a tou bylo otevření balíčku a jeho obsah úplně ukončil jeho plány na klidný zbytek dne.
Bylo to tu.
Hinata ji cítila, jak se připravuje na cestu ven, pozdravit svět. V hrdle se jí zasekl knedlík a oči se naplnily slzami.
Bylo to tu. Její malá se konečně rozhodla přijít za nimi. Podívat se jim do očí, nadechnout se a zakřičet si z plných plic.
Další kontrakce. Tělo se jí stáhlo a napjalo, jako by měla prasknout v půli. Slzy tekly proudem a třesoucí se úsměv ohýbal rty.
Uvidí ji. Uvidí toho malého drobečka, co ji nikdy nenechal vyspat, nutil jíst kyselé okurky a nechal zvracet z vůně koblih.
