Tomoe?! (6)

6.

Slunce pražilo do okenních tabulek a léto bylo v plném proudu. Dneska se Naruto pokoušel opustit svou kancelář dřív. Dokonce měl všechnu práci hotovou ba i Kakashi se nabídl, že mu s tím na pár dní pomůže. Možná už vážně potřeboval volno, když se někdo nabídl s pomocí. Ale udělal poslední chybu a tou bylo otevření balíčku a jeho obsah úplně ukončil jeho plány na klidný zbytek dne.
Pohlédl na dopis a pak na čelenku a protočil ji v ruce. Přemýšlel, co udělá. Vyjednávání zamítl okamžitě, takže jediné co zbývalo, byl útok. Pošle tam své ninji, aby ten problém vyřešili. Jenže se nemohl rozhodnout, které. V tuto chvíli měl sice volné nějaké lidi, ale rozpis misí na tento týden už byl platný. Každý tým měl buď naplánovanou vlastní misí, nebo si užíval zaslouženého volna. Měl tu sice po ruce pár volných lidí a dokonce i Mazuki ho už nějakou dobu otravovala, aby jí dal misi nebo, citoval: Zmlátí někoho jen tak. Pobaveně se ušklíbl a začal koketovat s myšlenkou, že ji tam pošle. To už odnaučí ty hajzly, vydírat ho. Pak ho, ale napadlo něco lepšího. Nevěděl, o co té partě jde, ale není to nic, s čím by se neporval a navíc ho zase trochu ozkouší. Zvedl se od stolu a přešel k oknu, aby si přivolal jestřába, ale pod okny uviděl něco mnohem lepšího a hlavně spolehlivějšího.
„Hiashi-san,“ zavolal z okna a zamával na muže, který tam zrovna procházel. Ten k němu zvedl pohled a jemně kývnul. Nejvřelejší pozdrav, jakého byl schopný.
„Tatí,“ zakřičela nadšeně Himawari a předvedla svému dědečkovi, jak se má vítat, když zběsile mávala směrem k oknu.
„Himawari, mohla bys mi sehnat Tomoeho?“ zeptal se jí. Její úsměv se ještě víc rozšířil a utíkala pryč, táhnouc za sebou za ruku Hiashiho. Ani se moc nebránil.
Naruto se opět vrátil ke stolu. Nevěděl, jak to dělá, ale Himawari dokázala ve vesnici najít vždycky každého. Tentokrát se překonala, protože se Tomoe objevil v oknu, zrovna když probíral detaily mise se svou Pravou rukou.
Shikamaru si změřil Tomoeho zkoumavým pohledem a pak vydechl. „Nevěřím, že dlužím Temari padesátku.“
„Naruto-sama?“ ozval se Tomoe, když přešel ke stolu a čekal. Cítil se netrpělivě, protože už to byla snad věčnost, kdy dostal nějakou pořádnou misi. Místo toho trénoval s tátou a svým původním týmem devět, jen Hanabi se mu neustále vyhýbala. Nevěděl, jestli záměrně, protože urazil její duši senseie nebo prostě jen neměla čas.
„Mám pro tebe misi.“ Tomoe skoro šťastně vykřikl, ale zachoval si neutrální výraz. Naruto se na něj podíval a pak raději ucuknul pohledem. Ten pohled – udělal to zas.
„Někdo a nevíme kdo, chytil našeho ninju a zavřel ho do vězení.“
„Provedl něco?“ zeptal se Tomoe.
„Ne nic,“ zakroutil hlavou Naruto. „teda, aspoň doufám,“ zahuhlal potom a zamyslel se. „No, věc se má tak. V zemi Popela je takové menší, soukromé vězení. Zavírali tam ty nejnebezpečnější ninji, o které se jejich země odmítá starat nebo na to neměla dost sil. Dnes mi přišel tento dopis s čelenkou a zprávou, že pokud nezaplatíme, tak nám ho nevrátí.“
„Nemá to být spíš na opak? Že zaplatíme, aby nám ho nevrátili?“ zeptal se Tomoe a Naruto se zamračil.
„Není to vězeň, podle všeho. To vězení už nějakou dobu nefunguje, zrušili ho, ale tahle banda pitomců se rozhodla na tom vydělat. Chytají ninji a pak vydírají jejich Kage.“
„Chápu,“ kývnul hlavou. „Takže se tam mám vloupat a dostat našeho člověka ven. Víme kdo to je?“
„Bohužel ne,“ zakroutil hlavou Shikamaru. „Jako důkaz máme jen tuhle čelenku,“ ukázal na stůl. „Máme až příliš lidí mimo vesnici, abychom mohli říct, kdo se stal jejich obětí.“ Tomoe se zamračil, jak horečně analyzoval situaci a snažil se přijít na strategii, pak zvedl pohled k oběma mužům.
„Mám pocit, že tohle není mise pro mě. Na něco takového potřebujete tým, potřebujete mnohem víc lidí. Nerad to přiznávám, ale tohle je nad moje síly,“ soukal ze sebe Tomoe a pořád se snažil vymyslet aspoň nějaký plán, kde by celou tuhle akci zvládl sám.
„Právě proto nepůjdeš sám,“ přerušil jeho přemýšlení Naruto.
„Co? To ne, já jsem samotář, plním mise sám,“ kroutil hlavou Tomoe.
„Chceš obnovit ANBU ne? ANBU jsou elitní ninjové a elitní týmy. Někdy nejde zdolat misi bez podpory ostatních, a pokud chceš velet ANBU, tak se musíš naučit pracovat s týmy,“ řekl Naruto a propaloval ho pohledem. Věděl, že Tomoe se nebrání práce v týmu, protože by to neuměl, šlo spíš o to, že nechtěl ohrozit své přátele, kdyby něco pokazil, ale s tím se bude muset poprat.
„Věřím, že to zvládneš. Tady máš složky právě volných shinobi, které jsem schválil na tuto akci,“ podával mu štos papírů. Tomoe zaváhal, ale nakonec odhodlaně kývnul a převzal papíry.
„Jsou to ninjové, kteří jsou dostatečně silní a ty jsi zvyklý s nimi pracovat,“ pronesl vedle něj Shikamaru. Tomoemu neušlo, že jsou to všichni genini a občas nějaký chuunin. Dostal na výběr ze svojí generace. Nejspíš to tak bylo dobře, přeci jen kdo ze starších shinobi by si od něj nechal velet, od takového usmrkance. Navíc je všechny znal a věděl, co jsou zač a co od nich může očekávat. Nejspíš by ani jinde nevybíral.
„Takže? Jaký je plán?“ zeptal se ho po chvíli Naruto.
„Musím utvořit dva týmy, vezmu si s sebou ty nejlepší. Jedna parta odláká pozornost a druhá se vloupe do vezení a osvobodí našeho ninju.“ Shikamaru pokýval hlavou na souhlas.
„Kdo to bude?“ Tomoe si před sebe poskládal několik složek a začal přemýšlet, koho a jak by nejlépe využil. „První tým povedu já a vezmu si s sebou Mirai a Saradu,“ pronesl po chvíli přemýšlení. Věděl, že Mirai by nepustil z dohledu a nebyl by v klidu, kdyby byla v druhém týmu, navíc se na ni mohl spolehnout a doufal, že ona spoléhá na něj a to bylo důležité. Se Saradou toho natrénoval hodně a věděl, že se její bojové schopnosti budou hodit a Sharingan byl nebezpečná zbraň. Navíc jako jediný léčitelský ninja musela jít s ním, kdyby byl náhodou jejich vězeň zraněný. Užije si dámskou jízdu.
„A druhý tým?“
„Kai,“ pronesl a vytáhl složku. Byl silný v taijutsu a ninjutsu a nikdy se nevzdával a to potřeboval. Tomoe se ošil, když vytahoval další složku, nechtělo se mu do toho, ale musel si přiznat, že ho potřebuje a nejspíš by to bez něj nezvládl. Do tohohle týmu potřeboval dostat trochu ničivé síly a chaosu a on toho byl ztělesněním. „Boruto,“ pronesl trochu přiškrceně a mrsknul složkou na stůl. Naruto se zazubil, protože věděl, jak se to teď v Tomoem pere a věděl, že Boruto k jeho vůdcovství bude mít tisíc připomínek.
„A kdo povede tým?“ zeptal se na konec Shikamaru. Tomoe se na něj podíval a zazubil se. Zamával mu složkou před obličejem. „Ten jediný komu bych svěřil misi, životy svých přátel a důvěru. Potřebuju jeho, protože se na něj můžu spolehnout, že ty lidi dostane tam a zase ven a neudělá žádnou pitomost. Potřebuju Shikadaie.“ Shikamaru vydechl.
„Nechceš nechat velení na Kaiovi? Přeci jen je chuunin,“ ozval se Naruto, ale Tomoe zakroutil hlavou.
„Ne, Kai je skvělý ninja, obětavý a spolehlivý, ale potřebuju ve druhém týmu někoho s mozkem.“ Shikamaru se zasmál.
„Seženu je. Za hodinu sraz u brány,“ řekl a odkráčel z místnosti. Tomoe kývnul na Hokageho a pak zase vyrazil oknem pryč. Prohnal se vesnicí a zamířil rovnou domů.
Zarazilo ho ohromné množství chakry, které se teď hromadilo u nich doma. Buď jeho rodiče pořádají mejdan, nebo mama vařila tonkatsu. Když se u vstupních dveří málem přerazil o jeden z oranřových válců, potvrdil si, že to bylo to druhé. Skopl boty, přelezl další tři rudá mávátka a vešel do kuchyně.
„Jak on to vždycky pozná?“ zeptal se mámy, která stála u stolu a sledovala Kuramu se zabořeným čumákem v misce.
„Jak Naruto pozná, když vařím rámen?“ zeptala se místo toho s pokrčením ramen. „Sotva jsem začala vařit, už mi hleděl přes okno.“ Tomoe se zasmál, podrbal Kuramu za ušima a pokusil se ukrást si ještě něco málo k jídlu. Už si zvykl, že jim devítiocasá liška vždycky zabarikáduje kuchyni, když jeho máma vaří tonkatsu a Mazuki měla vždy nakoupeno pro několik lidí, protože s ním počítala.
„Jdeš na misi?“ zeptal se Kurama, když vytáhl čumák z misky.
„Jo,“ kývnul Tomoe.
„Kdybys potřeboval někdy pomoc, tak se možná nechám ukecat,“ pokračoval Kurama nezaujatě. „Posledně to byla celkem sranda.“
„Posledně jsme tam málem umřeli a ty jsi mě pak naprášil Narutovi-sama,“ ohradil se Tomoe a zamračil se.
„Vždyť říkám, zábava,“ zahuhlala liška, protože měla plnou pusu. Tomoe si povzdechl a pak se uchechtl. V rychlosti do sebe naházel jídlo a vystřelil k sobě do pokoje, aby si stihl nachystat věci a pak ještě pročíst data k misi a informace o svých spolubojovnících. Dostal se dokonce k údajům, které měli k dispozici jen velitelé týmů, a tím on přece byl.
Hleděl do papírů, dokud si neuvědomil, že by měl být už dávno na cestě. Vyběhl z pokoje, seskočil schody a ještě stihnul políbit matku na tvář, když mu podávala zabalené jídlo.
„Ne, že to tu najdu v troskách, až se vrátím,“ houkl ještě za sebe a proběhl dveřmi.
„To se stalo jen jednou a byla to nehoda,“ zakřičela na něj zpět Mazuki a zavřela za ním dveře.
Tomoe se vyškrábal na nejbližší dům a pak se hnal po střechách až k bráně Konohy. Udělal ještě jeden odraz a pak dopadl těsně vedle Hokageho, který teď stál před jeho týmem. Bylo sice zvláštní, že přišel až sem, ale nejspíš chtěl zabránit sáhodlouhé diskuzi na téma: Tomoe bude velet misi.
„Jdeš pozdě,“ ozval se znuděně Shikadai s rukama v kapsách. Tomoe se nadechnul, ale Naruto mu skočil do řeči.
„Jestli řekneš, že ses ztratil na cestě životem, tak přísahám, že tě praštím.“
„Ne, Kurama mi zasedl botu, tak jsem ho musel uplatit jídlem,“ zalhal místo toho a byl rád, že má nataženou masku, aby Naruto neviděl, jak se směje. Ten jen obrátil oči v sloup.
„Fajn, jsme tu všichni. Ve zkratce vás seznámím s misí a o detaily se postará Tomoe.“
„Proč Hatake?“ vystartoval okamžitě Boruto.
„Protože je velitelem akce,“ řekl Naruto a než mohl začít Boruto protestovat, vysvětlil jim v kostce základní informace o misi. Nakonec se všichni Hokagemu uklonili a vyběhli bránou ven.
„Zabere nám to tak den cesty, když se zadaří, měli bychom tam být zítra odpoledne,“ řekl Tomoe, když se hnali lesem. Nasadili hned vyšší tempo, protože chtěli mít dost času na případnou úpravu plánu a odpočinek, protože Tomoe nechtěl nechat shinobiho dlouho ve spárech nepřítele a měl v úmyslu vloupat se do vězení o půlnoci. A hlavní bylo, že to byla pro změnu zase mise, kde mohl beztrestně mlátit lid. Zarazil se a pak se pobaveně usmál: Mluví jako máma. Sice se nevyžívali v násilí jako nějací blázni, ale shodli se na tom, že mají raději mise, kde se nemusí držet zpátky.
Tomoe cítil v zádech Borutův naštvaný pohled a docela se tím bavil. Když mu bude zírat do zátylku ještě chvíli, možná se mu podaří odteleportovat ho do jiné dimenze.
Mirai běžela vedle něj a zase se tvářila spokojeně. Nechápal to, ale vždycky když šla na misi tak nasadila jakýsi zvláštní blažený výraz. On byl nervózní a ona se snad těšila nebo co. Kai byl hned za ním vedle Boruta a Shikadaie a celou tuhle skupinu uzavírala Sarada, která trvala na tom, že půjde poslední. Možná proto, že chtěla hlídat jak jeho tak Boruta.
Nakonec zpomalili, a jakmile se začalo stmívat, zastavili úplně.
Když se jim podařilo rozdělat oheň a nachystat všechno k jídlu, Tomoe úplně cílil, jak ho všichni propalují zvědavým pohledem.
„Tak?“ začal Shikadai s povzdechem a atmosféra se ještě víc napnula. Tomoe se nadechnul a začal jim vysvětlovat svůj plán.
„Shikadai, Boruto a Kai budou v týmu na odlákání pozornosti. Budete mít dva prosté úkoly. Udělat co největší binec a neumřít při tom.“
„Super,“ řekl Boruto a Tomoeho udivilo, že nemá námitky, na druhou stranu právě proto ho vzal. Pro jeho nadšení na ničení věcí.
„Máme je chytit?“ ozvala se Mirai.
„Hlavní úkol je dostat našeho člověka domů,“ řekl Tomoe a vsoukal do sebe kousek jídla.
„Ale zakázané to nemáme,“ vyhrkl zase s nadšením Boruto. Kai jen seděl opřený o nejbližší strom a pozoroval okolí. Tomoe nevěděl, jestli jen přemýšlí nad misí nebo je na něj naštvaný, že mu nesvěřil druhý tým. Shikadai dřepěl se složenýma rukama a už notnou chvíli zíral do ohně. Poslouchal tak napůl ucha, protože jeho mozek už střádal snad desátý plán na situaci, kdyby se něco zvoralo.
Tomoe ještě odpověděl na několik dotazů a nakonec poslal všechny spát. Prohrábl oheň a posadil se vedle Kaie. Nervózně se ošil.
„Dík,“ ozval se Kai a Tomoe se na něj nechápavě podíval. „Že jsi mě vzal s sebou na akci.“
„S kým jiným bych šel,“ zazubil se na něj Tomoe a úlevou si povzdechl. Co si myslel, Kai je nadšený z každé věci a vždycky na tom hledá to nejlepší. Nejspíš by si to užil, i kdyby jen nesl zásoby.
„Běž spát, vezmu si první hlídku,“ kývnul na něj Kai a když se Tomoe nadechoval, že bude protestovat, dodal. „A pak vzbudím Boruta.“ Tomoe se zasmál a zalezl do spacáku.

Tomoe se asi po sté nervózně podíval na oblohu posetou hvězdami. Pak se nejistě rozhlédl a přitiskl se ještě víc ke stromu. Čekání ho ubíjelo a hrozivá vysoká vězeňská zeď ho moc neuklidňovala
„Upokoj se,“ řekla pobaveně Mirai. „Oni to zvládnou.“
„Jo,“ zašeptal.
„Boruto je nebezpečný a Shikadai se dokáže dostat z jakékoliv situace. Abych byla upřímná, líp bych se cítila s nimi,“ pronesla Sarada a Tomoe se na ni pobaveně podíval a Mirai se zasmála. Přesně to potřeboval.
O sekundu později uslyšeli několik ran a pak se ozval hrozivý výbuch, který jim zaduněl pod nohama. V tu chvíli Tomoe přestal litovat, že na tuhle ničivou akci nevzal i Kuramu, protože by mohli to vězení srovnat se zemí. Což neměli v plánu. Počkali ještě pár minut a poslouchali zvyky, které se nesly ze vzdálené části vězeňského komplexu. Sirény řvaly ostošest a podle řevu a rozjařeného výskání se Shikadiův tým dobře bavil. Tomoe jim neměl svěřovat ty výbušniny.
Tomoe kývnul na Mirai. Ta se postavila několik metrů od vysoké vězeňské zdi a vytáhla kunai. Vložila do něj čakru a hodila. Trochu to přepískla, takže se kunai zaryl až příliš hluboko do kamenné zdi.
„Hups a to jsem se bála, že na to moje ostří nebude stačit.“ Vytáhla další a znovu vrhla kunai proti zdi, který se zaryl tak akorát. Poté hodila další a pak další a další a vytvořila tak úchyty pro ruce a opory pro nohy. Sarada se rozběhla a začala rychle šplhat k vršku hradby. Natáhla ruku a chytila se posledního nože, který se jí zaryl těsně nad hlavou. Ani sebou necukla a přehoupla se na druhou stranu. Když uviděli zdvižený palec, dali se do šplhání i zbývající dva členové týmu.
Nahoře byla jen úzká římsa, aby tu mohli procházet strážní.
Zdí opět otřásl výbuch, až se Tomoe málem zřítil na druhou stranu.
„Co tam sakra dělají?“ zeptal se, když zíral dolů z pětimetrové zdi a jen tak tak se držel, aby nesletěl.
„Boruto – rasengan,“ řekla otráveně Sarada a rozběhla se směrem k nejbližší strážnici. Odlákání pozornosti fungovalo přesně, tak jak chtěli. Nikde nebylo ani živáčka, takže jim nikdo nestál v cestě, když se proplížili do strážnice a seběhli dolů po točitých schodech. Měli štěstí, protože měsíc skoro nesvítil, takže je kryla tma. Hlavní budova věznice stála uprostřed ohromného náměstí, které bylo obehnáno zdí, kde stálo osm strážních věží. V tuto chvíli je ohrožovaly pouze tři, ale vypadalo to, že jsou dvě z nich prázdné. Nejspíš jejich obyvatele zaměstnával ten binec, co se právě odehrával u hlavní brány.
Tomoe pohlédl ke věži a pak se podíval na Saradu. Ta jen kývla a zmizela ve stínu zdi a blížila se směrem ke třetí strážnici. Potřebovala se dostat dostatečně blízko, aby díky sharinganu zjistila kolik je tam lidí a jestli mohou nepozorovaně přeběhnout k bráně do hlavní budovy. Byli jen dva, a jak očekávala, hleděli směrem k bráně. Otočila se a mávla na ostatní. Pak se zhluboka nadechla, zadoufala, že se neotočí a rozběhla se za ostatními.
Stáli přilepení k chladné zdi. Mirai a Tomoe z jedné strany, Sarada z druhé. Byla před nimi další překážka a tou byly okované bytelné dveře. Mirai se vyhoupla před ně a zabušila. Otevřelo se malé okénko a Mirai se zahleděla nepříteli přímo do očí. Na chvíli ztuhnul, ale nakonec se ušklíbl.
„Co chceš Kaito?“ houkl naštvaně chlápek.
„Potřebuju dovnitř, poslal mě šéf a zapomněl jsem klíče,“ promluvila Mirai a nezpustila oči z nepřítele.
„Tak to máš blbý brácho,“ zasmál se muž.
„Sakra přestaň blbnout. Copak neslyšíš ten kravál? Pusť mě,“ štěkla opět Mirai. „Seženu ti flašku sake.“ Ozvalo se povzdechnutí, pak zazvonili klíče a nakonec se dveře otevřely. Tomoe se protáhl dovnitř a jedinou ranou srazil muže k zemi. Ten se udeřil hlavou o podlahu a zůstal ležet. Nikdo jiný tu nebyl. Mirai námahou vydechla a Tomoe se oklepal. Nesnášel genjutsu, také žádné neuměl, protože se mu nelíbila představa hraní si s něčí myslí. Popadl chlapa a odtáhl ho k prvním dveřím, které našel. Byl to sklad zbraní, tam ho snad hned tak nikdo nenajde.
„Jdem,“ šeptl a vydal se dál chodbou. Fascinovalo ho, že Shikadaiův plán vycházel do puntíku. Měli sice asi pět různých alternativ, kdyby se něco nepovedlo, ale tohle byl ten hlavní a ani Tomoe nevěřil, že to půjde podle něj. Zahnuli do chodby a přeběhli, až ke dveřím odkud se nesly rozčilené hlasy. Sarada se rozmáchla a udeřila pěstí do dveří. Ty se rozletěly snad na tisíc kousků a rozsypali se všude okolo. Tomoe vtrhnul dovnitř a seskládal pečetě. Povedlo se. Zavýskl, když se jeho štít objevil tak, aby jednoho z mužů přimáčkl ke stěně. Mirai hodila dva kunaie a ty přišpendlili ke zdi dalšího muže, který se teď vyděšeně klepal a vysel půl metru nad zemi s oblečením přišpendleným ke dřevu. Pro pojistku hodila další dva. Tomoe nechápal, kde ty nože bere. Poslední z nepřátel proplachtil vzduchem, když schytal ránu od Sarady a zůstal ležet v rohu místnosti.
„Fajn,“ pronesl Tomoe a stál s napřaženou rukou před sebou. „přišli jsme pro toho konožana. Kde je?“
„Proč bych ti to říkal?“ prskl muž s krátkými světlými vlasy. Byl to docela hromotluk a provrtával je tmavě hnědýma očima. Přes čelo se mu táhla stará jizva a jeho oblečení vypadalo, že ho nosil několik let. Tomoe se na něj podíval a udělal pohyb, jakoby zatlačil rukou. Muž namáhavě vydechl, když ho štít natlačil ještě víc na chladnou zeď.
„Co povolí nejdřív? Ten štít, ta zeď nebo tvoje kosti?“ zeptal se a ještě víc zatlačil, když muž dál mlčel. Mirai vytáhla jeden z boxerů a nasadila si ho na pravou ruku. Muž přišpendlený ke stěně viditelně zbledl. Mirai na něj hleděla a Tomoeho fascinovalo, jak se muž tváří čím dál víc vyděšeně a to ani nepoužila genjutsu. Jen ho propalovala pohledem.
„Je o dvě patra výš,“ vykřikl nakonec.
„Drž hubu, pitomče,“ okřikl ho hromotluk.
„Mirai?“ podíval se na ni Tomoe a zrušil stříbrně poblikávající štít. Hromotluk padl na všechny čtyři a pořádně se nadechnul. Mirai kývla, přešla ke každému muži a ti o několik sekund později odpadli.
„Doufám, že tě nikdy nenaštvu,“ zahuhlal Tomoe, Mirai se na něj obrátila s úsměvem a vyběhla z místnosti.
Ozvala se rána a Tomoeho znervóznělo, jak blízko to znělo. Museli to urychlit.
„Vaše děti budou vážně nebezpečný,“ pronesla Sarada a zírala na otevřené dveře.
„Co?“ zaječel Tomoe a začal mávat splašeně rukama, když mu došel význam jejích slov. Během minuty úplně zrudnul a vydával nějaké neurčité zvuky. Sarada se zasmála a rozběhla se za druhou kunoichi. Tomoe zatřepal hlavou a zmizel v temné uličce, aby své kolegyně rychle dohnal. Byli na misi, na pitomosti nebyl čas.
Vyběhl schody a musel rychle uhnout před letícím shurikenem. Mirai se Saradou byly skryté za nejbližší zdí.
„Kryjte mě,“ houkl a rozběhl se směrem k nepříteli. Muž s maskou se po něm ohnal, ale Tomoe se svezl na zem, projel mu mezi nohama a pak se zase rychle vyškrábal na nohy. Když se po něm muž otočil, Tomoe jednou rukou srazil jeho ránu a druhou ho tvrdě udeřil do břicha. Muž heknul a zkroutil se. Tomoe se napřáhnul, ale Mirai byla rychlejší a srazila muže k zemi.
„Sarado-chan, kde je?“ otočil se Tomoe a podíval se na tmavovlásku.
„Třetí dveře,“ řekla a ukázala dál chodbou.
„Jestli je tam Sasuke tak se picnu,“ pronesl Tomoe a vzal za kliku. Odmítal Kaiovi dlužit další peníze.
„Máma ho prý z jednoho tahala,“ pokrčila Sarada rameny.
„Tím chceš říct, že opakovaný vtip, už není vtipem?“ podívala se na ni Mirai. „Já pořád tvrdím, že je to Sai-san.“
„Nevěřím, že jsme se vsadili o totožnost vězně,“ zahučel Tomoe a otevřel dveře.
„Halo?“ strčila dovnitř Mirai hlavu. Těsně před ní se objevily děsivé oči a ona udělala dva kroky zpět, jak se lekla. Oči ji propalovaly pohledem a jeho výraz tento fakt nijak neměnil.
„Hm, myslím, že Shikadai vyhrál,“ řekl Tomoe nevzrušeně. „Jste v pořádku Yamato-senpai?“
„Jo, jen trochu unavený. Dlouho jsem nejedl,“ řekl a jeho výraz se uvolnil.
„Jak jste se sem dostal?“
„Ta poslední mise byla past. Nalákali mě tam a chytili. Bylo jich dost, překvapili mě,“ vysvětloval Yamato.
Znovu se ozvala rána a tentokrát to bylo mnohem horší a až příliš blízko.
„Náš plán vyšel, ale vypadá to, že jejich ne,“ řekla Mirai a pak se zachytila zdi, když se celý komplex otřásl. Stoupnuli si do veřejí, když se začaly k zemi řítit kameny.
„Tohle už nebyl Boruto,“ kroutila Sarada hlavou a rozkašlala se.
„Museli je zahnat dovnitř vězení,“ zkonstatoval Tomoe a vyrazil pryč chodbou. U schodů se zarazil, protože byly zasypané.
„Sakra,“ zaskřípala Mirai zuby. Ozval se řev mužů a dusot desítek nohou.
„Musíme odtud zmizet,“ probral je Yamatův hlas. Tomoe kývnul a ukázal dál chodbou, od zvuků blížících se nepřátel.
Snažili se běžet, co nejrychleji, ale Yamato kulhal a očividně byl zesláblý. Sarada se v poklusu pokoušela o nějaké lékařské jutsu, ale na tohle potřebovala čas a klid a ani jedno neměli. Zatočili do další chodby, když se museli prudce zastavit, protože byla před nimi ohromná díra.
„Dolů,“ zavelel Tomoe a seskočil rozpadlou podlahou o patro níž, následován ostatními.
„Někdo se blíží,“ varovala je Sarada a o sekundu později do nich vrazil tým dvě, který se přihnal z vedlejší chodby.
„Všichni v pořádku?“ houkl Tomoe a znovu se rozběhl. Neměli čas, protože rozzuřené hlasy je pronásledovaly. Netušil, že je tahle budova takové bludiště.
„Jasně,“ odpověděl mu rozčileně Boruto.
„Zahnali nás do kouta, museli jsme to přesunout dovnitř, nedalo se je už odlákat,“ vysvětloval Shikadai, který klusal vedle nich.
„V pohodě, hlavně že jste v pořádku.“
„Byla to sranda,“ zasmál se Kai.
„Hej,“ ozvalo se za nimi rozčileně a je to donutilo zrychlit. Zahnuli za roh a seběhli schody a pak se prudce zastavili.
„Sakra!“ zařval Tomoe vztekle.
„Slepá ulička,“ zkonstatoval Boruto zjevné.
„Co teď?“ zeptal se Kai.
„Zpátky nemůžeme,“ promluvila Mirai, která postávala u paty schodiště. Tomoe nervózně zíral na stěnu a ignoroval dění za sebou. Vztekle hleděl na kameny a přešlapoval z nohy na nohu. Celé jeho tělo se chvělo potlačovaným hněvem a strachem. Co teď? Co budou sakra dělat? Za zády mají hordu rozzuřených ničemů a mezi nimi jsou nejspíš všichni ninjové. Protřel si čelo a opět vztekle zařval.
Sarada se podívala na Mirai a ta na ni ukázala zdvižené tři prsty. Sarada se usmála a ukázala dva. Ostatní na ně nechápavě hleděli. Mirai zvedla poslední prst a v ten moment se Tomoe přestal hýbat. Zvedl hlavu, uvolnil ramena a vydechl. Obě kunoichi se pobaveně zasmály.
„Fajn,“ vyhrkl Tomoe a otočil se k ostatním. Yamato sebou trhnul, když uviděl pro něj tak známý výraz.. „Sarado-chan, zablokuj schody.“ Dívka kývla a použila katon, aby odradila případné odvážlivce.
„Yamato-senpai, můžete nám říct, kde je ta stěna nejslabší?“ Yamato jen kývnul a přešel okolo stěn s rukou položenou na kameni. „Můžete…,“ začal, ale Yamatovo zakroucení hlavou ho přerušilo.
„Nechceš dělat to, co si myslím,“ ozval se Kai.
„Odpálíme to,“ vydechl Tomoe.
„Tohle je úzká chodba. Rasengan to tu rozmetá všechno a to včetně nás.“
„Použiješ Gin bōei no jutsu,“ vydechla Mirai. „Udržíš to?“
„Já nevím, ale nic jiného nemáme. Nenechám tu nikoho umřít,“ podíval se jí zpříma do očí Tomoe a Mirai nakonec kývla.
„Boruto, tahle stěna,“ poplácal ji Yamato a přesunul se za velitele. Tohle bude těsné. Tomoe musel nejdřív nechat proletět rasengan a až poté nahodit Gin bōei. Shikadai si ho změřil pohledem, pak poskládal pečetě. Tomoe se chtěl zeptat, co dělá, ale když ho Shikadaiovo jutsu uvěznilo a zabránilo mu v pohybu, došlo mu to. Štít je nejspíš ochrání, horší byla spíš síla nárazu. Bude to jako kopanec a v tu chvíli může být štít sebesilnější, ale Tomoe to nemusí ustát. Shikadai se zapřel a Tomoe kopíroval jeho pohyby. Pomůže mu, jeho stíny a jeho síla ho udrží na místě.
„Uvolni mi ruce, abych mohl poskládat pečeť a pak mi je opět zpevni,“ poradil mu a nakonec dodal: „A díky.“
„Umřít tady by bylo děsně otravné,“ pronesl Shikadai s povzdechem. Tomoe ucítil na svém rameni ruku Mirai.
„Boruto,“ zařval a o sekundu později se kolem něj prohnal jeho rasengan. Tomoe na chvíli zapochyboval, že to bude mít nějaký účinek, ale když do jeho elektrizujícího stříbrného štítu udeřil silný nápor, málem se mu podlomila kolena. Slyšel, jak za ním Shikadai namáhavě heknul. Tomoe skoro neslyšel, díky dunění, které se rozlehlo chodbou a všude se vyvalil prach a padalo zdivo. Před očima se mu udělalo černo. Podcenil to, podcenil Borutův rasengan. Štít zablikat a zmizel, a kdyby Tomoe nebyl ve spárech Shikadaiových stínů, šel by k zemi taky.
Do tváře ho udeřil nápor čistého vzduchu a poslední na co pomyslel, byla radost, že se to podařilo. Teď už ostatní v klidu utečou.