Tomoe?! (8)

8.

Proletěli kolem jednoho ocasu a snesli se níž. Kolem vesnice bojovalo kolem stovky lidí. Bylo na nich vidět, že je přítomnost Naruta zarazila a jeho Bijuu mód docela vyděsil. Jedna věc je o tom slyšet, ta druhá vidět. Tomoe nikdy Naruta neviděl využívat Kuramu, protože kdykoliv se něco takového stalo, tak byl zrovna mimo vesnici, měl dojem, že mu to dělá schválně.
Bojovalo se na okraji vesnice, všichni se snažili udržet nepřítele před branami. Tomoe proletěl pohledem celou scénu. Na místě kde ještě ráno stály ohromné stromy, teď zel mělký kráter. Z několika míst ve vesnici se kouřilo a spousta okrajových částí vypadala jako po nájezdu. Jenom ten pohled na vesnici mu zvedl tlak. Co si to sakra dovolují?
Za hlasitého zaskřehotání jeho dopravního prostředku musel uhnout, když se proti němu vyřítil ohromný balvan velikosti menší skříně a letěl přímo do vesnice. Tomoe o sebe tlesknul rukama a poskládal pečetě a v té rychlosti si málem přelámal prsty. Kus skály letěl moc rychle a on nedokázal odhadnout vzdálenost. Štít se sice vytvořil, ale těsně ho minul, takže kámen zastavil až něčí obývací pokoj.
„Sakra!“ zařval vztekle, strhl orla a zamířil k zemi, kde se bojovalo. Kakashi se po něm podíval a na chvíli to chtěl otočit za ním, ale žena v náručí ho donutila se tentokrát boji vyhnout. Přitiskl si ji víc k tělu a zamířil směrem ke stanu uprostřed vesnice. Sakura, jako hlavní léčitelský ninja bude rozhodně tam. Pokud by Mazuki neměla možnost se přidat do této bitvy, byla by strašně protivná. Zasmál se a schoval obličej do jejích vlasů.
Tomoe udělal ještě jeden oblet, než konečně přistál. Sklouzl na zem a rozběhl se směrem k vřavě. Nestihl udělat ani pět kroků, když se mu najednou kolem pasu omotal jeden z ocasů a strhnul ho zpátky.
„Schovej se, potřebuju tě nezraněného,“ zařval na něj Naruto a Tomoe po něm střelil rozzlobeným pohledem. Nechtěl se schovávat, když všichni jeho přátelé jsou tady. Musí přiložit ruku k dílu a ochránit svoji vesnici. Nikdo nezničí jeho oblíbený stánek se sašimi a odejde nepostihnut. Pokusil se naposledy vykroutit ze sevření, ale pak se mu stáhly útroby, když zahlédl naštvaný pohled ženy, která stála v kruhu nepřátel a soustředěně se dívala přímo na Naruta. Nešlo ji přehlédnout, protože její rudá barva vlasů zářila do okolí. Tomoe se ošil, protože měl pocit, jako by se mělo za chvíli udát něco zlého. Žena po něm střelila pohledem a její koutek vystřelil do hrůzného úšklebku, na to se ozvalo chřestění řetězů.
Naruto Tomoeho pustil a on dopadl tvrdě na zem. Rychle střelil pohledem po ženě a s hrůzou sledoval, jak se kolem Kuramy stahují řetězy. Kyuubi vztekle zařval a pokusil se osvobodit. Žena zařvala námahou, ozvala se rána, když se pouta stáhla a přirazila lišku k zemi. Viděl, jak jednotlivé články míří od té rudovlasé ženy a drtí k zemi jak Naruta, tak Kuramu.
Tomoe zahrabal prsty ve hlíně, když se rychle pokoušel vyškrábat na nohy. Zajel rukou za pas, vytáhl kunai a hnal se k hloučku ninjů. Koutkem oka sledoval, jak jeho vesnice bojuje. Viděl Mirai a Kaie, Chojiho, Ino a Shikamara. Všiml si Kurenai a Iruky. Yamato se snažil ochránit Boruta, Saradu a ostatní, kteří byli nuceni zůstat za bojovou linii. Saiovy kresby se proplétaly vřavou a Tomoemu přišlo, že je tu snad celá vesnice. Nikdy ji neviděl tak živou. Věděl, že Kiba a Tenten odvádějí občany do bezpečí a když přilétali k vesnici, dokonce zahlédl i ten šílený zelený overal.
Panoval tu strašný hluk a křik. Zbraně do sebe narážely, bojovníci křičeli a Kurama se hlasitě vztekal. Tomoe se zaměřil na tu ženu. Všechno okolo ignoroval. Musel se k ní dostat a zneškodnit ji, ale nejspíš proto kolem sebe měla tu ozbrojenou sebranku.
Svezl se do prachu, když se proti němu z ničeho nic vyhrnul shuriken. Jednou rukou odrazil ránu muže, který se k němu vrhnul, protočil mu ruku a přehodil ho přes sebe. Ten se proměnil v dým. Klony, bylo jich tu plno.
Znovu se rozešel k hloučku a začal skládat pečetě. Pokusil se obranáře odhodit štítem, ale jako by to čekali, byli na něco takového připravení, takže i když se snažil, jak chtěl, tak jeho pokusy odrazili. Sledoval, jak se k té ženě snaží dostat jiní ninjové z různých směrů, ale pokaždé byli odraženi.
Tomoe se snažil najít v jejich obraně skulinku, ale bitva kolem mu znemožňovala se úplně soustředit. Všiml si, že je tu spousta mladých lidí a že většina z nich používá klony, aby dala iluzi, že je jich tu víc. I tak měl Tomoe pocit, že jsou v menšině. Trhnul sebou.
Další nepřítel ho překvapil a strhl ho k zemi. Tomoe se bolestivě udeřil do brady, když dopadl na břicho a nestačil před sebe dát ruce. Přetočil se na záda a vykopnul, ale o vteřinu dřív nepřítele zasáhnul kunai a on se mu svalil k nohám. Tomoe se opět škrábal na nohy, už teď cítil, jak je dotlučený a to se do žádného tvrdšího boje skoro nedostal.
Vztekle se zahleděl k nepříteli. Neměl šanci se k té ženě dostat dřív, než se někomu podaří zneškodnit Hokageho. Nemůže se bránit, v tuhle chvíli je zranitelný a nebude trvat dlouho, než si to některý z těch pitomců uvědomí. Zatím je držel dál strach a Hinata s Leem. Tomoe vztekle zavrčel, když ho opět srazili k zemi a on byl nucený zneškodnit nepřítele. Přetočil se na břicho a pak ho uviděl.
„Shikadaii,“ zařval do rámusu na chlapce, který se krčil za kusem vyvráceného stromu a podle jeho zadumaného výrazu nejspíš promýšlel strategii. Tomoe na to neměl čas, potřeboval ho. Přemýšlet může pak. Hnal se k němu, svezl se na bok před ohnivou koulí a zastavil se až za stromem.
„Vidíš ten hlouček, co chrání tu rudovlásku?“
„Jo, ale už se k ní pokusilo dostat dost lidí,“ kývnul hlavou k shinobim, kteří leželi kousek od hloučku.
„Nápad?“ zeptal se ho Tomoe se širokým úsměvem.
„Proč si všichni myslí, že mám v kapse vždycky nějaký plán?“
„Protože jsi Nara?“ zeptal se s pokrčením ramen Tomoe. Shikadai si povzdechl.
„Táta ani neví, že jsem tady a co je horší, máma je támhle. Jestli mě uvidí, tak nebudu potřebovat nepřítele, protože mě zabije sama.“ Tomoe se zasmál. Všechny matky jsou stejné. Podíval se na Shikadaie, propaloval ho pohledem a čekal.
„Fajn,“ vydechl nakonec rezignovaně kamarád. „Vykašleme se na obranu a půjdeme rovnou po ní.“
„Jak?“ zeptal se.
„Použiju stíny. Táta je kousek odtud, takže asi nebudou počítat s touto technikou. Jen ti vyklidím cestu, udělám ti mezeru v jejich obraně a ty pak půjdeš rovnou po ní.“
„No super,“ pochválil ho Tomoe a uštědřil mu ránu do ramene. Shikadai si povzdechl, vyklonil se zpoza kořene a Tomoe už jen sledoval, jak se dva stíny táhnou k obrannému kruhu. Rozběhl se k nim. Zpozorovali ho a připravili se, ale ještě než stihli použít nějaké jutsu, byli dva muži strhnuti stranou. Mezi nimi se objevila asi půl metrová díra, kterou se Tomoe protáhl. Žena na něj zůstala zírat s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. Máchl po ní kunaiem. Ztratila koncentraci a řetězy praskly. Za jeho zády se ozval vzteklý řev a pak se země otřásla. Tomoe věděl, že splnil misi, ale skončil. Byl v obklíčení několika nepřátel, tahle cesta byla jednosměrná. Nečekal, že umře tak mladý, ale aspoň dostojí svého motta a neumře trapně. Tedy skoro. Ne, tohle by byla trapná smrt, a když se mu kolem pasu opět něco stáhlo, tak se na své okolí zazubil a zamával, když ho síla strhla zpátky.
Přistál vedle zadýchaného Shikadaie.
„Dík,“ řekl mu s úsměvem a sledoval, jak se ostatní nepřátelé ztrácí v dáli. Zdrhali a zdrhali rychle. Shikadai se zasmál, no smáli se oba, ale to je přešlo, když je oba na nohy vytáhli něčí ruce.
„Máme se stáhnout,“ řekl Kakashi a oba je postrčil směrem k vesnici. Tomoe cítil v zádech otcův pohled a dokonce by přísahal, že i cítil to jeho zlověstné, zvednuté obočí.
Tomoe schytal první pohlavek od mámy hned, jak vstoupil do provizorního stanu. Sakura se očividně činila, ruce jí fungovaly. Druhý schytal od Naruta.
„Neříkal jsem ti, aby ses stáhnul?“
„Jsem Levá ruka, mám chránit Hokageho,“ odpověděl mu nevzrušeně, ale začal si masírovat bolavé místo. Naruto se zasmál.
„Vrátí se,“ řekl Shikamaru, který zrovna vešel do stanu. Střelil pohledem po synovi a pak s povzdechem zakroutil hlavou. Shikadai jen pokrčil rameny a ukázal na Tomoeho.
„Bonzáku,“ zašeptal směrem k němu, ale uvnitř se bavil.
„Když prolomili pečetící jutsu, vyděsilo je to a stáhli se. Tohle kolo jsme sice vyhráli, ale oni se jen tak nedají.“
„Co sakra chtějí?“ zeptala se vztekle Mazuki a masírovala si prsty. Obsadila jednu z mála židlí, které se tu nacházeli.
„Přišli s tím, že máme vyklidit vesnici, že ji chtějí srovnat se zemí. Když jsem odmítl, vrhli se na nás. Mají tam nějakého ninju, který dokáže doslova metat kameny a způsobovat zemětřesení a pak je tu ta žena s pečetící technikou.“
„Objevil se i ten chlápek, co dokáže jediným dotekem drtit kosti,“ vložil se do toho Yamato.
„Toho nechte mě, dlužím mu to,“ zahučela Mazuki.
„Nevíme, kolik mají ještě trumfů a pokud se té ženské podaří mě znovu chytit…“
„Největší problém je ten kameňák. Jestli zase spustí ten kamenný déšť, zničí to většinu vesnice a ohrozí spousty životů,“ řekl naštvaně Shikamaru.
„Přísahám, že už ji znovu nestavím,“ zakroutila hlavou Mazuki a Kakashi se na ni podíval otráveným pohledem. Jen pokrčila rameny a zazubila se na něj.
„Vesnice nebude problém,“ řekl klidně Naruto a tak na sebe strhnul veškerou pozornost.
„He?“
„Zužitkujeme tréninky se Sakurou,“ mrknul na Tomoeho a ten se na něj podíval. „Jak dlouho to udržíš?“
„To záleží na ploše,“ pokrčil rameny Tomoe, a když uviděl Narutův výraz, přešel k plachtě a vykoukl ven a chvíli se rozhlížel.
„Nad celou vesnici?“
„Jo,“ kývnul Naruto.
„Tak padesát sekund,“ zahučel Tomoe otráveně. Sbíral chakru docela dlouho, Sakura mu řekla, jak na to, ale nečekal, že to bude muset použít tak brzo. Nikdo ani nepočítal s tím, že to někdy bude potřeba. Myslel si, že ji bude schraňovat roky a ne měsíce.
„A když ti dám Kuramu?“ Tomoe se na něj otočil s úsměvem, který docela i děsil.
„Tak padesát minut.“
„Chceš, aby můj půlmetrový, třicetikilový syn udržel štít nad celou Konohou?“ zeptala se Mazuki, jestli ho dobře pochopila. Tomoe se na ni zamračil – nemám půl metru, mami. S Kuramou už nebyl problém chakra, ale Tomoe. Tohle jutsu nebylo dělané tak, aby byl štít aktivní po několik minut, natož skoro hodinu a rozhodně ne na takovou plochu. Tohle bude na jeho tělo obrovský zápřah, ale když viděla ten Tomoeho natěšený výraz, musela skrýt úsměv.
„Nemůžeš mu dát Kuramu, pak bys…“ začal Kakashi, ale Naruto ho přerušil.
„Dokážu se dobře bránit i bez něj. Navíc tak aspoň vyřadíme tu Uzumaki holku.“
„No, jak myslíš,“ rezignoval.
„Vytáhneme boj mimo vesnici. Chtějí ji zničit, tak jim to hodně ztížíme.“
„A co táta?“ ozvalo se nejistě od vchodu do stanu. „Odešel z vesnice asi před čtrnácti dny.“
„Pokusili se vyřadit několik ninjů z boje. Nepřekvapilo by mě, kdyby šli i po Sasukem,“ ozval se Shikamaru. Mazuki na chvíli zavřela oči a naklonila hlavu na stranu.
„Je v pohodě,“ pronesla po chvíli.
„Pořád ho hlídáš?“ zeptal se nevěřícně Naruto.
„Pořád hlídám každého z vás,“ odpověděla s úsměvem. Naruto se jemně usmál, protože ho to potěšilo, i když už dávno nebyl malé dítě. Mazuki do něj a pár dalších vložila část své chakry. Dokud ji cítila, tak dotyčný žil. Nemohla nikoho podle toho najít nebo ji jinak využít, ale bylo pro ni důležité, když věděla, že jsou její přátelé v pořádku.
Sarada se zase vyplížila ze stanu, tentokrát o něco klidnější. Tomoe se rozhlédl po ostatních. Banda nějakých pitomců chtěla zlikvidovat Listovou, ale o lidi jim nešlo, dali jim šanci odejít. Takže proč? Jen proto, aby tu vytvořili krásný důlek, jako kdysi Pein? Nejspíš ne. Tak o co šlo? Chtěli něco co je tady. Něco důležitého. Tahle vesnice neměla tajné techniky, nebyli tu těla silných ninjů, kdyby se někdo opět pokusil o Edo Tensei. Žádné důležité svitky, žádní nebezpeční vězni. Jediné, co tu mělo nějakou cenu, byl Naruto a o toho jim nejspíš nešlo. Zvedl hlavu a viděl, jak všichni přemýšlí, skoro viděl u každého přítomného, jak se jeho myšlenky pohybují. Pak Naruto zvedl hlavu, Shikamaru se zatvářil otráveně a z jeho mámy vyletělo zatím její nejsprostější slovo.
„Jasně,“ řekl Naruto otráveně.
„Kde je?“ zeptal se se stejným tónem Shikamaru. Mazuki se zvedla a vyšla ze stanu a nad celou Konohou se rozlehl vzteklý řev.
„Orochimaru!“
A pak se ozvala rána.
„Takže, zjistit, co ten pitomec schoval pod Konohou, budeme muset později,“ pronesl Naruto. „Tomoe?“ podíval se na něj a on jen kývnul a vyběhnul ze stanu. Vyskočil na nejbližší střechu a hnal se co nejrychleji ke středu vesnice. Ráno ho bude bolet celý člověk, to věděl už teď, ale ani ho to nezpomalilo. O pár sekund později za sebou uslyšel dupot a věděl, že Kurama je za ním.
„Tak zase spolu, kluku,“ zasmála se liška, když ho doběhla. Tomoe se zazubil, přeskočil mezeru mezi domy a začal šplhat na střechu nejvyššího domu, kde se usadil, protože to tak bude rozhodně pohodlnější.
„Nahodím štít a až se usadí, potřeboval bych tvou chakru, prosím,“ řekl a začal skládat pečetě, protože se na obzoru začínaly objevovat další a další kameny.
„Jasně,“ zazubil se Kurama a obtočil se kolem Tomoeho. Dodal mu tak i oporu, kdyby se Tomoe potřeboval opřít. Tomoe fascinovaně sledoval, jak se kolem snáší lehký namodralý filtr. Tímhle by proletěl i vrabec a ani by ho to nezpomalilo. Potřeboval ho zpevnit, ale už tak ho dost vysilovalo udržet ho tak velký. Nikdy to nezkoušel. To, co měli s Narutem a Sakurou v plánu, bylo jen teoretické. Mohlo to fungovat a taky nemuselo. Štít byl na svém místě, bohužel se mu nepovedlo schovat celou vesnici. Její zadní část byla úplně nechráněná, ale Tomoe se bál, že kdyby se štítem trochu pohnul nebo ho víc rozšířil, rozpadl by se úplně a on už by neměl dost síly udělat to znova. Nepovedlo by se mu to, kdyby musel použít jen Kuramovu sílu. Potřeboval svoji chakru a pak až tu jeho. Snad ten ninja neumí házet daleko.
Pak to ucítil. Nová síla se mu prohnala tělem a pak se roztekla po štítu jako karamel. Ten jasně zazářil a zpevnil se. Tohle už bylo mnohem lepší. Díky Kuramovi by pak mohl zesílit tu část, na kterou by mířil nějaký větší úlomek. Zkouška jeho pevnosti přišla vzápětí. Cítil, jak námahou heknul, když se kámen nad jeho hlavou rozsypal na prach po nárazu do kupole. Padesát minut bylo hodně optimistických, ale oni nemuseli vyhrát bitvu, museli se jen zbavit toho metače.
„Víš o tom, že je tvoje máma docela naštvaná,“ ozval se Kurama.
„Jo,“ vydechl Tomoe.
„Použije Kekkei Genkai a ty to zase neuvidíš,“ řekl mu se smíchem a očividně se celou tou situací bavil. Mazuki neměla svůj kekkei genkai ráda, protože byl konečný. Nemohla použít míň síly, protože to pořád mělo ten stejný efekt – smrt. Tohle nebylo jutsu na obranu, byla to poprava. Tomoe se teď ocitl ve stejné situaci jako Naruto. I on musel čekat nějakou dobu, než ho konečně viděl, protože buď byl mimo tým, mimo vesnici anebo se jen podíval jinam. Šílel z toho a Mazuki mu to nejspíš dělala schválně. Nevyužívala ho často, jen ve chvílích, kdy ji někdo hodně naštval, protože v ten moment byla i šťastná, že ho může použít a dneska byla hodně naštvaná. Pokud narazí na toho blonďáka, tak ho zabije, a pokud někdo z nepřátel ublíží někomu jí blízkému, tak se rána nejspíš taky nedožije. Nechápal, jak spolu můžou jeho rodiče vydržet. Byli úplně jiní, a přesto Tomoe věděl, že máma tátu miluje a on ji. On mírnil její horkokrevnou povahu a ona zase občas popostrčila jeho – byli divní.
Další náraz ho vytrhl z přemýšlení. Jeho ruce se třásly vypětím. Zíral na okraj vesnice a jen se domýšlel, jak probíhá bitva. Další tři nárazy do štítu mu rozvibrovaly kostmi a on se modlil, aby to ty pitomce za chvíli přestalo bavit. Pak Kurama zavrčel a Tomoe byl nucený přestat zírat na modravý závoj nad vesnicí.
„Co je?“
„Někdo se sem blíží a není od nás,“ odpověděla liška. Tomoe zanadával. Kurama mu nemohl moc pomoct, protože většinu své chakry dával jemu a mohl být rád, že se pohne. Hlavně nemohl ztratit kontakt s Tomoeho kůží, protože jinak by štít nad nimi hezky zablikal a spadl.
Začalo se smrákat, takže si ho Tomoe skoro nevšiml. Vynořil se naproti nim a hnal se přímo na něj. Byl oblečený celý v černém a maskovaný. Přes záda měl přehozenou katanu, díky které si ho Tomoe všimnul, protože se zaleskla.
Jak se sem sakra dostal, blesklo Tomoemu hlavou a jen ho s vyděšenýma očima sledoval, ruce napřažené k nebi. Kurama se po nepříteli ohnal jedním ocasem, a když uskočil, tak použil zuby. Vyhnul se mu a udělal poslední skok s tasenou katanou, ale těsně před Tomoeho vyděšeným obličejem se zastavil, padl na bok a skutálel se ze střechy.
„Přece sis nemyslel, že ti nebudu hlídat zadek,“ zeptala se se smíchem a vstoupila do jeho zorného pole. „Ty mě nemít, tak už jsi tak šestkrát mrtvý.“
„Jenom pětkrát, zas to nepřeháněj, Mirai,“ zašklebil se na ni, ale byl neskutečně rád, že ji vidí. Být propíchnutý katanou, když máváte na nebe, se počítalo jako trapná smrt.
„Mirai,“ vykřikl Tomoe, když se objevili tři další nepřátelé. Každý z jedné strany a mířili přímo k nim. Mirai se postavila před něj do bojové pozice. Navlékla si jeden ze svých boxerů a čekala. Tomoe těkal pohledem z jednoho na druhého. První ránu vykryla, ale neměla šanci se rychle otočit, aby se bránila druhému a třetímu. Dostala ránu do žeber. Kurama se pokoušel vydrápat do sedu, aby měl větší manévrovací schopnosti, ale i on už se třásl. Ohnal se po jednom nepříteli zuby, ale schytal ránu po čenichu. Za zády se jim vynořil další. Tomoemu bilo srdce o žebra, jako by ho chtělo opustit a utéct někam do bezpečí, a pak to ucítil. Čtyři rychlé rány do štítu. Bylo to moc slabé a moc rytmické, než aby se jednalo o kameny. Máchl rukama a štít se zhroutil. Udělal kotoul, srazil ninju, který se k nim blížil a ten s hlasitým jekotem sletěl ze střechy. Chtěl se zvednout, ale nohy se mu třásly a ruce ho neposlouchaly. Měl dost chakry akorát na to, aby jeho srdce nezapomnělo tlouct. Viděl Kuramu, jak se kolem něj protáhl, popadl ninju, který nestihl utéct a dopřál mu vyhlídkový let nad Konohou. Zbýval poslední. Tomoe po něm střelil nenávistným pohledem. Nepřítel zaječel a rozběhl se pryč. Tomoe si nebyl jistý, jestli ho zahnal svým nepřátelským výrazem nebo to byla obří liška, která se mu teď tyčila za zády. Vydechl a svalil se na střechu, kde zůstal ležet.
„Tohle ještě není konec,“ rozezněl se hřmotný hlas nad celou vesnicí.
„Páni, padoušská hláška,“ utrousila Mirai jízlivě. Nastalo ticho a byl slyšet každý hluboký nádech. Mirai se otočila, aby se rozhlédla, protože ji vyrušil hluk. „Hej, tady jsme,“ zavolala na někoho, ale vzápětí jí došlo, že to nejspíš nemusela, protože Kyuubi je jaksi nepřehlédnutelný.
„Jste v pořádku?“ optal se Naruto, když doskočil na střechu. „Kuramo?“
„Prosím,“ řekl uraženě. Naruto si povzdechl.
„Sežeňte mi někdo Orochimara a dostaňte Tomoeho zase zpátky do nemocnice.“
„Nejsem v kómatu, jen odpočívám,“ zahučel otráveně Tomoe.