Lovec 03: Ztráty v boji

„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl Hidan. Osoba, na kterou teď oba hleděli, měla dlouhé černé vlasy, přivřené zelené oči a hrála na flétnu.
„Ptám se tě, ku*va, kdo jsi?“ zařval znovu. Hudebník neodpovídal, jen hrál dál na flétnu.
„To neumíš mluvit, nebo co?!“ vřískl nesmrtelný. Odpovědí mu byla melodie flétny. Kakuzu si osobu prohlížel. Vzpomínal, jak ho stařík popisoval – černé vlasy, zelené oči, flétna – a ten popis na tohohle chlápka seděl.
„Noroi Akuma?“ zeptal se. Černovlásek přestal hrát.
„Nevzpomínám si, že bychom se někdy potkali,“ řekl hudebník tiše.
„Nepotkali. Ale doufal jsem, že Noroie najdu.“
„A pročpak Noroie Akumu hledáte?“
„Pro čtyřista milionů ryou.“
„Aha… Ano, jsem to já.“
„Hidane, zab ho.“
„Jasan,“ řekl a rozehnal se kosou. Noroi se sehnul, a začal znovu hrát svou veselou melodii. Hidan se ho pokoušel trefit, ale Noroi se vyhýbal. Hidana k tomu dopalovalo, že ty úhyby vypadaly spíše jako tanec.
„Přestaň tančit a zhebni, zm*de!“ zařval nesmrtelný. Noroi ale jako by Hidana ignoroval a hrál dál. Teprve když už Noroie málem trefil kosou, vyletěla z flétny stříbřitě bílá nitka a Hidana s hlasitým švihnutím trefila jako bič. Nesmrtelný zaúpěl a nitku přesekl, ale z flétny už letěly další a začaly ho bičovat. Nemohl se bránit. I když nitky kosil, stále na něj útočily nové. Teprve když kolem něj proletěly pro změnu nitky černé, bičování ustalo. Noroi zasunul své nitky do flétny a uskočil. Pak jen otevřel pusu a vyfoukl silnou větrnou vlnu, která Hidana zasáhla. Proti Noroiovi vylétla ohnivá koule, ale ten jen vyplivl vodní kouli a ta ohnivou uhasila.
„Nebudeme přece ničit tuhle krásnou přírodu, ne?“
„Děláš si pr*el?“ vyjekl Hidan a oháněl se po něm kosou jako šílený.
„Katon: Zukokku!“ ozvalo se za jejich zády. Gigantická ohnivá vlna začala spalovat vše možné a valila se i na bojující dvojici. Když vyhasla, stála před Hidanem zeď. Tu prorazil blesk, který Hidanovi prostřelil břicho. Kakuza minul. Pak se zeď zasunula do země a vykročil proti Kakuzovi. Hidan ho neohrožoval. Ležel na zemi. Na půli cesty mezi ním a Hidanem náhle z boku zaútočila zrůda s nití pospojovanou maskou.
„Fuuton: Atsugai!“ zvolal Kakuzu a ze zobáku masky vyletěla větrná vlna obřích rozměrů. Noroi se na ni obrátil a doširoka otevřel ústa, jako by chtěl zakřičet. Místo výkřiku mu z úst vyrazila gigantická ohnivá vlna a Atsugai kontrovala.
„To snad ne…“ zašeptal Kakuzu. Myšlenka, že by tenhle mladíček mohl ovládat techniky všech pěti hlavních živlů, Kakuza znepokojila. Taky ho zaujalo, že nepoužil jedinou pečeť, ani nevyslovil název techniky. Fuutonový netvor Noroie obletěl a chtěl se spojit s Katonovou příšerou, ale černovlásek pouze ukázal prstem před příšeru a z prstu mu vystřelil blesk, který zničil strom. Ten spadl na černé monstrum. To se kroutilo a snažilo se uvolnit, ale nedařilo se mu. Noroi dupl a ze země pod zrůdou vyletěla kamenná zeď, která vytrhla kus černé hmoty, která se ve vzduchu zčásti rozpadla, a maska dopadla na tvrdou zem, o kterou se rozbila. Pod stromem i na místě dopadu masky zůstaly jen černé kaluže. Noroi došel ke kaluži se střepy. Zahleděl se na jeden, který vypadal jako oko, a smutně na něj pohlédl.
„Proč to vždycky všechno musí končit násilím?“ zamumlal si pro sebe. Hidana, který se vydrápal na nohy, nevnímal. Smutně se díval na kousky masky. Sehnul se až na poslední chvíli, ale kosa ho stejně škrábla.
„Nenutím vás proti sobě bojovat. Pokud nechcete, aby to skončilo vaším úmrtím, můžete se sebrat, a ode-“ zastavil se. Ruka, která držela flétnu, byla propíchnutá a tekla z ní krev. Přehodil si flétnu do druhé ruky a začal hrát. Nitky se k Hidanovi blížily. Noroi pomalu taky. I přes odpor nesmrtelného, který nyní stál v krvavém rituálním kruhu a změnil barvu své kůže, se hudebníkovi podařilo jej svázat a vytáhnout. Pak začali rychle ustupovat. Mířili hloub do lesa. Kakuzu je pronásledoval. Netvoři se snažili kosit vegetaci, ale byli příliš pomalí. Kakuzu je zastihl na mýtině. Hidan sebou škubal, Noroi ho držel ve vzduchu a lovil cosi v kapse. Pak to vytáhl. Připomínalo to špinavý papír zmuchlaný do kuličky a Noroi ho nabodl na jednu nitku. Ta Hidanovi mířila úst, ale ten je odmítal odevřít, Noroi pomocí hudby přiměl nitě, aby Hidana svíraly pevněji a pevněji, až Hidan křikl bolestí, a na to Noroi čekal. Stříbřitě bílá nit mu vletěla do krku a vysunula se ven, ale bez předmětu. Hidan přestal vykazovat všechny známky života. Přestal se vzpouzet a bojovat. Noroi ho pustil a Hidan dopadl k zemi. Pak svolal klona, ten oběhl Kakuza, a vydal se pryč. Pravý Noroi si mezitím schoval flétnu, hleděl na Hidana a začal si léčit ruku. Kakuzu stál zaražený. Netvoři mezitím dorazili, ale neútočili. Po nějaké době Noroi promluvil.
„Není mrtvý. Spí. Ale spánkem dost zvláštním. Je nemožné bez zvláštních schopností poznat, jestli spí, či jestli už nežije. Ale to není důležité. Důležité je, že jestli chcete přestat bojovat, můžete. Pronásledovat vás nechci a nebudu. Nemám to zapotřebí. Snad jen malá poznámka – ten červenovlasý, kterého jste si nesli s sebou, byl docela špatně hlídaný. Ale myslím, že si ho můžu vzít jako revanš… Postarat se o něj, a až bude v pořádku, doprovodit ho domů,“ jak to dořekl, znovu vytáhl flétnu a začal hrát smutnou melodii.
Kakuzu si teprve teď uvědomil, že klon, který během Noroiova monologu přišel, drží Gaaru. Nemohl se ale hnout. Trávou se jako hadi proplížily bílé nitky a Kakuza s maskami spoutaly. Noroi zvedl Hidanovo tělo, odpojil nitky od flétny a odešel.
Kakuzovi trvalo hodnou chvíli, než se dostal ze sevření nitek. Už chápal tu vysokou odměnu, ale to bylo to jediné, co pochopil. Pak se vyskytla spousta otázek. Jak proboha mohl ovládat všech pět živlů, a to ještě bez pečetí, názvu nebo tak? Jak na ztrátu Hidana a Gaary zareaguje Pein? Kde sežene náhradní masku pro Fuuton? Tyto otázky byly problematické. Ale hodlal na ně zjistit odpovědi. Zároveň bylo nutné se proti Noroiovi vyzbrojit. Příšery se mu nasoukaly do těla. Kakuzu zamířil do sídla. Došel tam večer. Na místě stála Peinova astrální projekce.