Tomoe?! (7)

7.

Našel ji, jak sedí u jeho lůžka. Ani nečekal, že bude někde jinde, proto šel na jistotu. Zůstal sedět na okenním parapetu, protože ji nechtěl rušit, i když ona o něm už nejspíš věděla. Sledovala jeho klidný obličej a jednou rukou ho jemně hladila po vlasech. Dělávala to tak i když skončil v nemocnici Naruto. Vzpomněl si, jak mu jednou říkal, že předstíral bezvědomí jen proto, aby ho hladila. Dokonce i teď když byl dospělý a měl vlastní děti a ona vlastní, tak se k němu chovala jako k synovi. Jakoby mu chtěla vynahradit všechen ten čas, kdy s ním nebyla.
„Málem jsem o něj přišla,“ zašeptala, ale nepodívala se po něm. Tomoe byl jen vyčerpaný, protože to opět přehnal se spotřebou chakry. Musel se jen pořádně vyspat, takže Kakashi věděl, že nemluví o dnešku. „Až teď chápu, proč jsi na mě tehdy tolik křičel. Myslela jsem, že vběhnout těhotná do bitvy je moje povinnost. Myslela jsem, že obětovat svoje dítě pro dobro všech ostatních je jen malá oběť. Nedokázala jsem stát stranou a jen se dívat jak jdeš ty, Naruto,Shikamaru, Sakura, Sai a další do války. Tys tehdy tak strašně křičel, když jsi zjistil, že jsem bojovala, i když jsem věděla, že nemám. Nechápala jsem to, měl velikost fazole a bránil mi v tom ochraňovat svou rodinu,“ vydechla a Kakashi jen poslouchal. Protože o tom nikdy nemluvili, ona o tom nikdy nemluvila. „Stačila špatná rána, chybný krok nebo zpackané krytí a on by tu nebyl. Neměla bych ho. Teď bych tu neseděla a nikdo by Tomoeho neznal – nebyl by.“
„Mazuki,“ zašeptal za ní a položil ji dlaně na ramena a ona se o něj opřela.
„Já vím, asi to na mě padlo, když jsem ho tu tak viděla. Víš, že jedna moje část byla šťastná, když to vypadalo, že bude jen průměrný ninja?“
„Vím, jak to myslíš,“ odpověděl jí. „Když jsem ho nachytal v tom lese, tak jsem byl tak strašně hrdý, ale něco ve mně by ho raději mělo v bezpečí, ale je to Hatake a Namikaze. Znáš jeho životní motto?“ zeptal se se smíchem Kakashi.
„Jo. Neumřít trapně,“ rozesmála se a uvolnila se. „Nikdo nemůže tvrdit, že není tvůj syn.“
„Kvůli tomu, že jsme v nemocnici častěji než doma?“
„Přesně.“
„Jdu za Narutem, máme nějakou poradu. Jdeš taky?,“ zeptal se jí, naklonil se a políbil ji na čelo.
„Za chvíli tě doženu,“ řekla a znovu se naklonila nad Tomoeho a vzpomínala na doby, kdy neudržel lžičku, natož kunai.

Tomoeho probralo brnění na kůži. Protřel si oči a vyškrábal se do sedu. Zase byl v nemocnici. Povzdechl si, protože už v tom začínal otce dohánět. Pokusil se protáhnout a pak sebou trhnul, když mu došlo, proč je opět v té šílené sterilní budově. Odhrnul peřinu, ale všimnul si origami, poskládané do tvaru vlka, jak stojí na nějakém papíře. Natáhl se po něm a přečetl vzkaz, který mu napsala Mirai. Její rukopis byl nezaměnitelný: Všichni žijí a jsou v pořádku, tak si zase lehni!
Zasmál se a v tu chvíli mu došlo, proč se vzbudil. Vystrčil se z postele a hnal se k oknu. Vystrčil hlavu a začal se rozhlížet, k nosu se mu dostala vůně ozónu a to ho znejistilo ještě víc. Popadl svoje černé kalhoty a přes sebe si přetáhl bílou mikinu s krátkým rukávem a kapucí, která byla rudě podšitá. Kašlal na ostatní věci, jen ještě nazul boty a pak vyskočil z okna. Dopadl tvrdě, protože jeho nohy byly zdřevěnělé a tak klopýtl. Natáhl ruku a sledoval, jak se mu chloupky na ruce pomalu postavily. Zaskřípal zuby. Ovzduší bylo plné elektrického náboje a to mohlo znamenat jen jedno. Máma se tvrdě bránila, jen ona dokáže vytvořit tak silný elektrický výboj, že vzduch nasákne ozónem. Běžel ulicí a rozhlížel se. Muselo se něco stát, Naruto by jí nedovolil jen tak si tu hrát s elektřinou. Ne že by to nikdy neudělala, ale po tom co nabila půlku vesnice statickou elektřinou a kliky kopaly ještě týden, ji Naruto požádal, aby si nehrála ve vesnici.
Ještě jednou se zhluboka nadechl a vyrazil směrem k budově Hokageho. Vzal to svým obvyklým vchodem – oknem.
„Unesli mámu!“ vyhrkl, když se přehoupl na parapet.
„Co?“ podíval se po něm otec. Bylo tu dost lidí – Naruto, Shikamaru, táta, Sakura, Yamato, Shikadai a ještě pár lidí, které neznal jménem.
„Vy necítíte ten pach?“ zeptal se a mávnul k oknu.
„Třeba se zase bavila tím, že odháněla kočky,“ řekl Naruto nezaujatě.
„Měla přijít na poradu,“ ozvala se Sakura potichu. Nastalo ticho.
„Ou, ta bude tak nasraná,“ zaúpěl Naruto.
„Třeba to bude jako tehdy na svátek jara,“ řekl Shikamaru a ostatní se pobaveně zasmáli. Tomoe tu historku slyšel. Tehdy Mazuki unesli z nějaké vesnice, kde zrovna přespávala. Mysleli si, že je obyčejná vesničanka a chtěli ji prodat jako otrokyni. Na oběd byla zpátky i s těmi chlápky v poutech.
„Nebo to taky bude jako v den, kdy se narodil Tomoe,“ pronesl Kakashi chladně a Tomoe po něm střelil pohledem. Viděl, jak jeho táta stojí, má zatnuté ruce v pěst a jeho čelist se napíná, jak ji k sobě tiskne. Naruto zvážněl. Kdyby nebylo Kuramy…
„Fajn,“ pronesl Naruto a rozhlédl se po ostatních. „Kam jdete?“ zavolal, když si všiml, že se Kakashi otočil a zamířil k oknu.
„Jdu si pro svoji ženu a přerazím kosti všem, kdo na ni sáhli,“ zasyčel přes rameno. Naruto se jeho postoji nedivil, ne po tom, co mu málem umřela v náručí, ale potřeboval ho v klidu. Rozčílit Kakashiho by se dalo počítat za umění, ale útok na svou rodinu si bral až příliš osobně – kdo by taky ne. Chtěl se nadechnout, aby mu řekl, co se mu honí hlavou, ale Shikamaru ho předhonil.
„Co když je to past?“
„Myslíš?“ ozvala se Sakura.
„Přišli do vesnice a odvedli Mazuki-san. Šli na jistotu a chtěli ji,“ pronesl Shikamaru.
„Chtějí mě vyprovokovat,“ řekl Naruto, ale Shikamaru zakroutil hlavou.
„Tebe by vyprovokovalo, i kdyby unesli kohokoliv. Tohle je na někoho jiného.“
„Jsi si tím tak jistý?“ ozval se Yamato pochybovačně.
„Upřímně Mazuki-sama je dost nebezpečná a pokud by nevěděli, po kom jdou a byla jen náhodná oběť, tak by ji nedostali,“ promluvil Shikadai a bylo na něm vidět, jak přemýšlí i ve chvíli, kdy mluvil.
„Takže?“ ozval se Kakashi.
„Koho by Hokage poslal na záchranu své tety?“ zeptala se do davu Sakura.
„Levou ruku,“ pronesl Kakashi společně s Yamatem a Tomoe se konečně probral z transu. Okolí poslouchal jen na půl, protože mu v hlavě hučelo a on už odtud chtěl vypadnout.
„Já jdu, i kdyby to byla past,“ zahučel Tomoe a přes obličej si přetáhl látkovou masku.
„Další bude Kakashi,“ pokračoval Naruto, jakoby Tomoe nic neřekl.
„Půjdu taky,“ řekl Yamato a chytil Tomoeho za ruku, když se rozčileně otočil k oknu.
„Fajn, sežeňte někde Saie a vyražte!“ kývl Naruto. Tomoeho to zarazilo a i Kakashi zůstal stát ohromeně.
„Past nepast, nenechám Mazuki v rukách nějakých zmetků. A pošlu na ně ANBU aby věděli, že si hrají se špatnými lidmi,“ řekl Naruto odhodlaně.
„Jdu najít Saie. Sejdeme se u brány,“ zavelel Kakashi a jako první opustil kancelář Hokageho.

Už před nějakou dobou ji zacpali pusu. Upřímně ani ona se tomu moc nedivila, protože ji opět donutili být sprostá. Vždyť je přece matka, neměla by mít takový slovník, ale zase ji tak vytočili, že se to už dlouho nikomu nepovedlo a to dělala velvyslankyni mezi vesnicemi a musela se dohadovat se spoustou lidí. Nechápala, jak tu práci mohla dělat, ale Naruto to potřeboval. Byla dostatečně silná, aby se o sebe dokázala postarat a navíc viděla do problematiky a hlavně ji požádal. Byla impulzivní, horkokrevná a zbrklá na chladné uvažování měla Kakashiho. Na druhou stranu, když mohl být někdo jako Naruto Hokagem, tak ona mohla být velvyslankyní. Ona, která se předtím starala jen o své bezpečí, se stala obranou pro všechny. Naruto byl ten, co dokázal v ostatních vzbudit to nejlepší a i z ní udělal lepšího člověka.
Byla mu vděčná i přes to, že teď seděla svázaná opřená o chladný kámen, který ji bodal do zad. Musela odtud vypadnout co nejdřív, protože tohle nebyla úplně nejlepší situace. Dostali ji rychle, rychleji než by jí bylo příjemné. Tohle urazilo její ego, ale šli na to rychle a ji ani nenapadlo, že budou mít v partě někoho takového, jako byl ten plavovlasý chlápek.
Vyhledala ho v davu a propálila ho vzteklým pohledem. Doufala, že takové blbosti už mají za sebou. Na únosy už byla moc stará. Doufala, že po válce a díky dobrým vztahům s ostatními kagy, to skončí. Jenže svět byl v podstatě pořád stejný. Stále tu byl někdo, kdo toužil po moci, a po vyslechnutí rozhovoru některých mužů měla pocit, že se vrátila o několik let zpět.
Ušklíbla se a pobaveně uchechta, když jí došlo, že boje jí dávají pocit, že žije. Ona se klidně bude rvát, ale ať si nikdo nedovolí ohrožovat její rodinu. Byla ninja, sedět doma ji bavilo tak možná týden, i když Tomoe ji vždycky dokázal zabavit, když se mu v té jeho hlavě urodil nějaký šílený plán. Jakože je dobrý nápad nacpat si hrášek z oběda do nosu, sjíždět schody na futonu nebo jeho nejlepší kousek - jezdit na Kuramovi.
Její vzpomínky najednou přerušil pohyb. Rozhlédla se po okolí. Utábořili se u jedné skály uprostřed lesa. Kolem tekl jen malý potok, ale jinak je obklopoval les. Mazuki střelila hlavou a všimla si, jak se k ní plíží jeden z mužů. Vytřeštila na něj oči, protože doufala, že mu nejde o to o co si myslí. Ostatní se tiše bavili okolo ohně. Nikdo ji nehlídal, protože nemusel.
Chlapík se k ní se smíchem vrhnul. Odtáhla se od něj, protože smrděl jako žumpa a měla nutkání ho nakopnout do příslušných partií. Na tohle vážně neměla náladu a ani čas. Přece se nenechá znásilnit takovým pitomcem. Zakousla se do hadry, kterou měla uvázanou kolem úst, zapřela se a i přes bolest, která se jí prohnala celým tělem, vykopla. Vyhnul se, protože to čekal a ona si tím jen způsobila nehoráznou bolest. Zasmál se a rozhodl se, že bude nejlepší umístit svou ruku na její poprsí. Provrtala ho nenávistným pohledem. Zabije ho, hned jak se jí nějakým záhadným způsobem podaří uvolnit.
O sekundu později se kolem jeho krku omotala něčí ruka.
„Sundej ty pracky z mé ženy,“ zasyčel mu Kakashi do ucha a ona s jistým uspokojením sledovala, jak se chlapík pomalu dusí. Odpadl. Kakashi se natáhl, aby jí sundal masku, protože s sebou začala šít a zmítat se, ale instinkty ho zarazili. Vytáhl kunai, aby vykryl ránu, která se k němu blížila.
Tomoe se kolem nich prohnal a uzemnil dalšího muže. Mazuki ten pohyb ani nezpozorovala. Uslyšela, jakoby se lámaly stromy a větve. Dřevo úpělo a o chvíli později, se z lesa vyhrnula větev a chytila nepřítele, který se chvíli zmítal, ale pak se uvolnil a zůstal viset.
Takže i Yamato je tady, blesklo jí hlavou a pak se na sebe opět pokusila strhnout pozornost. Sakra už mi to někdo sundejte, řvala v duchu a začínala být čím dál vyděšenější. Věděla, že si pro ni Kakashi přijde, ale nečekala, že s sebou vezme tolik lidí. Úzkostlivě sledovala Tomoeho, jak se rve se dvěma chlápky najednou. Byl rychlý, ona na taijutsu nikdy nebyla, ale Kakashi do něj nalil všechno, co dokázal a to bylo víc než dostačující.
Když se jí nad hlavou ozval skřek, zanadávala znovu. Byl tu i Sai. Sakra proč tolik lidí? Doprčic, nechala se chytit a v podstatě bez boje, to muselo Naruta přimět k tomu, aby poslal víc lidí než jen Kakashiho.
Sledovala čtyři muže, jak bojují a všechny svaly v těle se chtěly osvobodit a přidat, ale nemohla se ani pohnout a tak to jen bezbranně sledovala. Viděla jak Tomoe vytáhl chidori na jednoho z nepřátel, ale to bylo jako pokyn pro ostatní. Otočili se a rozběhli do lesa. Udělali krok za nimi, ale Mazuki se pokusila vyloudit ten nejhlasitější zvuk, který přes látku dokázala. Dvakrát dupla do země, i když začala bolestivě slzet. Kakashi se na ni podíval, horečně zakroutila hlavou a propalovala ho pohledem. Otočil se na Saie, ale ona znovu dupla a zakroutila hlavou. Vykašlete se na ně.
Kakashi k ní přeběhl a rozvázal jí roubík. Mazuki se zhluboka nadechla.
„Je to past,“ vykřikla víc nahlas, než musela, ale přišlo jí, že posledních deset minut strávila tím, že se snažila aspoň jednoho z těch pitomců donutit, aby si jí všimnul a konečně jí nechal mluvit.
„My víme,“ řekl Tomoe, který k nim doběhl.
„Ne na vás. Na Konohu,“ zařvala nepříčetně. Všichni sebou škubli. „Proto unesli mě, protože věděli, že Naruto pošle silné ninji. Zbavili se tak spousty lidí.“
„Musíme zpátky a rychle,“ zavelel Sai. Rozhodil svitek a začal kreslit. Kakashi se naklonil, aby ji rozvázal, ale škubnul sebou.
„Zlomili mi všechny prsty a stehenní kost,“ řekla nevzrušeně Mazuki, ale měla co dělat, aby nebrečela bolestí.
„Co se stalo?“ zeptal se Yamato.
„Řeknu vám všechno, ale nejdřív odtud musíme vypadnout a vrátit se domů!“ řekla naléhavě. Kakashi ji vzal do náruče a vysadil na prvního orla, kterého Sai nakreslil.
„Je s nimi jeden ninja, který dokáže jen dotekem donutit kosti prasknout. Nestihla jsem se ani bránit a pak když jsem přišla o prsty, tak bylo něco jako pečetě absolutně nemyslitelné,“ vysvětlila, když se pokoušela nějak udržet na opeřenci. Kakashi si sedl za ní a pořádně ji k sobě přitiskl.
„Mami,“ zahučel Tomoe. A sledoval ji, jakoby ji viděl poprvé.
„Kromě zraněné pýchy mi nic není,“ usmála se na něj a snažila se nedívat na své pokroucené prsty.
„O co jim jde?“ zeptal se Sai, když se vznesli.
„Já nevím. Jediné, co jsem postřehla, bylo, že jsem návnada. Potřebovali se zbavit mě, Tomoeho, Kakashiho. Doufali, že dorazí i Shikamaru, Sakura nebo dokonce sám Naruto. To bylo hlavní, v co doufali, že když mě ohrozí, dostane ho to ven z Listové. Naštěstí jim to nevyšlo úplně, ale i tohle je dost. Ve vesnici teď není moc ninjů. Po uzavření spojenectví nikdo nečekal, že se objeví někdo tak blbý, že by napadl přímo vesnici.“
„Dostaneme tě k Sakuře,“ zašeptal jí do ucha Kakashi, když cítil, jak se třese. Tahle poloha jí musela způsobovat bolest, ale to by to nebyla Mazuki.
„Jo a pak někoho zmlátím,“ zašeptala.
Blížili se k vesnici, když zaslechli první ránu a pak druhou a nakonec se před nimi v dálce vynořilo devět ocasů. Zrychlili.