Domov je tam, kde máš kunai - 3

3.

Protřela si obličej a pokusila se neusnout. Kdyby měla kapsy, tak si tam teď vrazí obě ruce a trucovitě nakopne plechovku, která se válí v její cestě. Cítila se úplně vycucaně, jakoby týdny nespala. Jen okrajově vnímala okolí, jak se ploužila vesnicí. Šla jako tělo bez duše a ani si nevšimla, že už je skoro mimo vesnici. Dostala se na větší travnaté prostranství.
„Hej, Mazuki!“ probralo jí to a tak zvedla hlavu a rozhlédla se. Ústa se jí roztáhla v širokém úsměvu. Potěšilo ji, že jej vidí a setřepala ze sebe poslední zbytky únavy.
„Hoj, Asumo!“ zavolala na něj a zamávala a nakonec se k němu zvesela rozběhla.
„Volal jsem na tebe snad desetkrát,“ ušklíbl se.
„Jo, promiň. Jdu opět od tvého milého otce,“ řekla mu s úšklebkem a Asuma se uchechtl.
„Pořád jsi na něj naštvaná?“ Mazuki vydala neurčitý zvuk a zamyslela se.
„No řeknu ti to takhle. Pokaždé když ho vidím, mám neodkladné nutkání přetáhnout ho něčím těžkým. Ale nemůžu si vzpomenout proč,“ pokrčila rameny. „Takže jsem na něj naštvaná?“ střelila pohledem po svém bývalém parťákovi. Asuma se místo odpovědi opět zasmál.
„Jasně, nikdo mi nic neřekne,“ zahučela naoko podrážděně. Za ní se ozvalo otrávené odkašlání.
„Představím ti tu mou partu,“ kývnul za ni Asuma a ona si až teď uvědomila, že na ně zírají tři další lidé.
„To je Ino,“ ukázal Asuma na blondýnku.
„Hm,“ pohlédla na Ino a změřila si ji pohledem. „Yamanaka co? Jsi stejně strašidelná, jako tvůj otec.“
„He?“ podívala se na ni uraženě Ino.
„Jej, já to řekla nahlas? Poděkuj za to tátovi, když se mi hrabal v hlavě, tak nejspíš odstranil filtr mezi mou hlavou a pusou,“ řekla Mazuki.
„To sotva, taková jsi byla vždycky,“ zahučel za jejími zády Asuma. Ona se na něj otočila a zazubila se.
„Shikamaru,“ ukázal na chlapce. Mazuki si ho prohlédla od hlavy až k patě. Mazuki se vybavil malý chlapec, co běhal za jejím senseiem. Už tehdy měl inteligentní oči, ale netvářil se tak strašně otráveně. Další vzpomínka jí udělala radost.
„Ty jsi malý Nara.“ On si místo odpovědi jen odfrkl.
„A Choji,“ ukázal Asuma na posledního člena své groupy.
„Ano, my už se potkali. Asi před dvěma dny u Hokageho.“
„Rád vás opět vidím Mazuki-san,“ usmál se na ni Choji. Mazuki pobavilo, že to její bývalý parťák dotáhl na senseie. On byl vždycky mozek jejich týmu, ale jeho přístup k zodpovědnosti byl hodně odměřený.
Mazuki byla roztěkaná, ale to bylo hlavně proto, že se její mozek pomalu vracel do normálu, ale vzpomínala si jen na spoustu hloupostí a nevybavilo se jí nic důležitého. Vzpomněla si na lidi, kteří pro ni byli v podstatě cizí, ale nevybavili se jí její známí, někteří přátelé nebo rodina. Gai byl teď ve většině jejích vzpomínek a Asuma byl hned za ním. Strávili spolu většinu dětství i dospívání. Ona ty dva dostala na starost a hlídala je a oni hlídali ji. Včera brzo ráno se jí z ničeho nic vybavily vzpomínky na jejího senseie. Shikaku nebyl dvakrát nadšený, když mu v pět ráno zabouchala na dveře, ale nakonec, když jí přestal dusit v objetí a nadávat zároveň, tak si spolu zahráli několik kol shogi. Nevyhrála ani jednou, ale když seděla vedle někoho známého, tak se vždycky cítila líp. Nebyla blázen a konečně měla jistotu, že do této vesnice patří.
„Kam máš namířeno?“ upoutal její pozornost opět Asuma.
„Hokage mi doporučil, abych se moc nevzdalovala od Kakashiho. Takže se jdu podívat, jak šikanuje svůj tým a když si mě všimne, tak mu do toho začnu kecat,“ řekla ledabyle s pokrčením ramen. „Nechápu, proč mě dostal na povel on. Má očividně hodně vlastní práce. Měli na mě nalepit nějakého ANBU.“ Asuma raději mlčel a Mazuki od něj ani neočekávala odpověď.
„Co Kurenai?“ zeptal se místo toho a Mazuki se ušklíbla.
„Nic, pořád vymeteno. Jsi si jistý, že se známe?“
„Myslím, že právě i cítila, jak jsi jí bodla kunai do hrudi,“ podíval se na ni Asuma a ona se musela zasmát. Rozčilovalo ji, že si vzpomněla na pošťáka, co jí nosil balíčky, ale na své přátele vůbec. Nelíbilo se jí, že při pohledu na vytesané tváře Hokagů se jí vždycky stáhlo hrdlo a když se zeptala, tak to všichni zahráli do autu. Její rozčilení, ale pomalu přecházelo ve strach. Až si vzpomene, nebude to dobré.
„Večer platí?“ zeptala se ještě, když vyrazila pryč a mávla na studenty.
„Jasně,“ kývnul Asuma a připálil si cigaretu, když se otočila. Na jednu stranu nemohl uvěřit, že ji znovu vidí a na druhou mu přišlo, jakoby nikdy neodešla.

Uvelebila se na stromě, neměla chuť se přidávat k událostem, které se děly kousek od ní na mýtině. Hokage řekl, že se nemá vzdalovat, o tom jestli mu musí dát vědět, že je v jeho prostoru, už nebyla řeč. I když ten bastard už nejspíš ví, že tam je.
Opřela se o kmen a otevřela si knihu, ke které se náhodou dostala. Bylo to docela oplzlé, ale včera přelouskala první díl a tak chtěla vědět, jak to dopadne.
Narutovo řvaní a Sasukeho arogantní poznámky ji docela rušily, ale vždy ji pobavil Kakashiho otrávený povzdech. Když po sobě oba kluci už potřetí řvali, tak si povzdechla stejně jako jejich sensei, ale měla pocit, že Naruta chápe. Nechtěl žít ve stínu někoho jiného, ale tím, že bude tolik hulákat a vymýšlet blbosti, tomu asi moc nepomůže.
Seděla tam asi čtyřicet minut, když se opět ozval zvuk boje. Tentokrát ovšem očekávaného. To že se Naruto rozhodne jako prvního sundat Kakashiho jí bylo jasné už od začátku. Jen nečekala, že ho Kakashi dostane tak rychle. Odtrhla pohled od knihy a zahleděla se dolů na palouk. Naruto teď vřískal přišpendlený obličejem k zemi s rukou vysoko zdviženou a s Kakashiho kolenem vraženým mezi lopatky. Naklonila hlavu na stranu a hypnotizovala jejich senseie. Měla zvláštní pocit, ale když se oba muži zase vrhli do boje, tak opět sklonila pohled ke knize.
Ozval se cinkot železa a pak svist. Mazuki jemně uhnula hlavou doleva a vedle ucha se jí do kmenu zakousl shuriken. Líně otočila stránku.
„To bylo pěkně zákeřné, Sasuke,“ zahučela Mazuki a zvedla pohled. Pak zaklapla knížku, dala si ji do zadní kapsy a seskočila ze se stromu. Několika ladnými kroky doběhla až ke skupince. „To si člověk nemůže v klidu číst, aby po něm někdo neházel hvězdice?“
„Myslel jsem, že jste nepřítel,“ odpověděl jí Sasuke.
„Ale jdi ty,“ podívala se na něj se přimhouřenýma očima.
„Kakashi-sensei tvrdí, že jste ninja, tak jsem si to chtěl ověřit.“
„No tak teda dík, málem jsem měla shuriken v lebce,“ zahartusila, ale uvnitř se v podstatě bavila. Uhnula automaticky. Shurikenu si všimla na poslední chvíli, ale její tělo reagovalo rychleji, než se ona stihla vzpamatovat. Byla ninja, vzpomínala si na nějaké tréninky a části misí, ale nedokázala si vybavit žádné chvaty nebo jutsu. To všechno přicházelo samo od sebe.
„Dáš si s nimi zápas?“ zeptal se Kakashi. „Počítám, že jsi nás nepřišla jen sledovat.“
„Upřímně přišla, souboj asi nebude nejlepší nápad,“ zakroutila hlavou.
„Bojíte se?“ zeptal se jí pobaveně Naruto a Sakura ho okřikla.
„Tebe zrovna,“ podívala se na něj se zdviženým obočím. „Neodhadnu svoje reakce, nechci vám ublížit.“
První rána přišla zprava a Mazuki ji s velkou chutí Narutovi oplatila. Odletěl několik metrů, udělal pár kotoulů a pak zůstal sedět na zadku.
„Promiň, neovládám to. Sebeobrana je to jediné, co funguje,“ pokrčila rameny a ignorovala jeho nasupený obličej. V podstatě jí to i pobavilo. „Tak pojď,“ houkla ještě provokativně a naznačila mu, aby se přiblížil, pak se zohnula a Sasuke proletěl nad ní.
„Budu se opakovat, ale ty jsi vážně zákeřný malý zmetek.“ Sasuke se místo odpovědi opět rozběhl. Mazuki odskočila a přistála do dřepu vedle Kakashiho.
„Mám podezření, že mě nemá rád,“ zahučela a odrazila další tři rány. Naruto se už taky vzpamatoval a dal se na další pokus o její zranění. Ocenila, že aspoň Sakura neměla nutkání jí nakopat zadek.
Začínala být zadýchaná a v podstatě se zmohla jen na odvracení jejich kopů a pěstí, ale cítila, že má čím dál širší úsměv. Musela uznat, že jí to bavilo a čím větší byla frustrace obou kluků, tím větší bylo její nadšení. Sasuke ji srazil k zemi, ona se odkutálela a bodlo jí v boku. Její fyzička je na tom dost bídně.
„To mi nepomůžeš a nezatavíš ty dva pitomce?“ podívala se na Kakashiho a on jen zakroutil pobaveně hlavou. „Díky,“ utrousila, pak se zhluboka nadechla a zaútočila. Sasuke schytal jednu do kolene, takže poklekl a druhou do hrdla. Zalapal po dechu a odskočil několik kroků. Snažil se popadnout dech. Už jí chyběl jen Naruto. Pokusil se o další dva chvaty a ona se zasmála tomu, jak se soustředil. Sykla, když ji bolestivě nakopnul, chytila jeho ruku a zatáhla tak silně, že kolem ní prosvištěl, upadl na obličej a chvíli jím ryl hlínu. Mazuki se rozesmála, když ho uviděla.
„Vypadáš úplně jako…,“ zarazila se v půlce věty, ztuhla a na několik sekund úplně znehybněla. Sasuke se rozběhl.
„Ne,“ křikl Kakashi a na poslední chvíli ho strhnul stranou. Mazuki se rozšířily oči, zalapala po dechu a pak se otočila k vytesané skále.
„To ne,“ zašeptal a přitiskla si ruku na ústa. Dokázala jen zírat, její srdce bilo jako splašené a ona cítila, jak se jí nedostává vzduchu. Třásla se po celém těle, sjela rukou na hrdlo, jak se snažila zhluboka nadechnout, ale místo toho se ozvalo zasípání.
„Mazuki!“ křikl Kakashi a udělal k ní krok.
„To ne,“ zopakovala a pohlédla na své ruce, které se teď třásly, ale dostávaly namodralý nádech. Prudce zvedla hlavu. „Pryč,“ zakřičela a konečně se narovnala.
„Co?“ ozval se nechápavě Naruto. Mazuki se k nim otočila.
„Pryč!“ zakřičela teď o dost hlasitěji a pohledla na Kakashiho. Nezaváhal, z jedné strany drapnul Sakuru z druhé Sasukeho a rozběhl se pryč. Nestihli doběhnout ani ke stromům, když je něco povalilo. Od Mazuki se v jediném zášlehu vyřítila kupole energie. Polámala několik stromů a větví a pak zase zmizela. Jednou prudce oklepala ruce, které jí brněly jako blázen.
„Kakashi!“ zavolala polekaně.
„Dobrý,“ odpověděl jí a vynořil se z nedalekého křoví.
„Ostatní?“
„Jo,“ zahučel Sasuke a otřepával ze sebe hlínu.
„V pohodě,“ odpověděla Sakura, která se vynořila za Kakashim.
„Naruto?“ zavolala Mazuki a rozhlédla se. „Naruto!“ zařvala vyděšeně. Ozval se praskot a šustění a pak se z nedalekého stromu k zemi zřítila oranžová koule. Mazuki se sprintem rozběhla, ale to už se Naruto pomalu zvedal. Přitiskla si ho k sobě.
„Jsi v pohodě?“
„Jo, jasně,“ zahučel jí do hrudi Naruto přidušeně. „Sakra ženská, pusťte mě, jste blázen?,“ vzmýtal se a pokoušel se od ní dostat. Mazuki ho pustila a pak si ho prohlédla, jakoby ho viděla poprvé.
„Promiň, omlouvám se. Je mi to tak líto,“ sypala ze sebe.
„V pohodě, vždyť se nic nestalo,“ zazubil se Naruto a poškrábal se na hlavě. Mazuki se rozhlédla po okolní spoušti. Pak se vyšvihla na nohy a rozběhla se pryč.
„Mazuki, co to sakra bylo?“ dohnal ji Kakashi a pokusil se ji zastavit, ale vyškubla se mu a pokračovala v cestě.
„Neudělala jsem to schválně,“ řekla a ani se na něj nepodívala.
„Nikdo netvrdí, že ano,“ zastoupil jí cestu a donutil, aby se na něj podívala.
„Nedokážu to ovládat, když se rozruším, tak se občas stane to, co teď. Nedokážu to zastavit,“ chrlila ze sebe. „Moc mě to mrzí, já to vážně nechtěla, nechtěla jsem…“
„Klid Mazuki,“ chytil ji za ramena, aby ji trochu zklidnil, protože cítil, jak začíná panikařit a nechtěl si zopakovat to, co před chvílí. Kdyby byli jen o pár metrů blíž, tak by z toho nevyvázli tak lehce. Nejspíš by jim ta síla zlámala kosti.
„Já nechci odejít,“ zašeptala a sklonila hlavu.
„Nikam nepůjdeš,“ naklonil Kakashi hlavu na stranu, aby jí viděl do tváře. „Proto jsi musela opustit ty ostatní vesnice?“
„Měli ze mě strach, donutili mě odejít. Zranila jsem pár lidí.“
„Tohle je ninja vesnice a tvůj domov. Nikdo tě odtud nevyžene,“ uklidňoval jí a ona se konečně uklidnila. „Co se stalo?“
„Vzpomněla jsem si na bratra,“ zašeptala a zvedla hlavu, aby viděla na vytesané tváře Hokagů.
„To mě mrzí,“ vysypal ze sebe po chvíli, protože nevěděl, co jiného říct.
„Jo,“ řekla a ohlédla se na Naruta, který už zase cosi hulákal. Zasmála se.
„Nemůžeš mu to říct,“ řekl Kakashi a Mazuki se k němu prudce otočila.
„Co? Proč?“
„Třetí to zakázal.“ Mazuki vyplivla několik sprostých slov. „Minato do něj vložil i svou chakru a Sandaime si myslí, že je to jako pojistka. Až to bude hodně zlé, tak Naruta zastaví, aby nepustil kyuubiho. Budou si moci promluvit.“
„No to ale nevysvětluje, proč mu nemůžu říct…“ dál se rozčilovala Mazuki.
„Zapečetil do něj devítiocasou lišku, to kvůli němu je Naruto v celé vesnici za vyvrhele a hodně dlouho se k němu nikdo nechoval moc pěkně. Nemůžeme riskovat, že bude na Minata naštvaný, až přijde ta chvíle zlomu.“
„Myslíš, že by udělal takovou pitomost a pustil toho netvora ven?“ pozvedla obočí.
„Je to démon,“ odpověděl, jakoby to všechno vysvětlovalo. Mazuki se po Narutovi opět podívala a povzdechla si.
„Nechala jsem ho v tom, měla jsem se o něj postarat,“ promluvila po chvíli.
„Vždyť jsi sama byla dítě a měla problémy uživit sama sebe. Nikdo ti nic nevyčítá a Sandaime by ti ho stejně nesvěřil, i kdybys chtěla.“
„Jsem jeho rodina, měla jsem tam být, ale já raději zdrhla.“
„Tak tu pro něj buď teď, bude to potřebovat.“ Mazuki se k němu opět otočila a pak kývla.
„Jaké to je, trénovat Minatova syna?“
„Je to trouba,“ odpověděl Kakashi s povzdechem a Mazuki se zasmála.
„Jo, to jsem si všimla, ale něco v něm je.“
„Jo, to je, ale nahlas bych mu to neřekl.“
„Pohlídej mi ho,“ usmála se na něj a zamířila pryč.
„Mazuki,“ zavolal za ní obezřetně Kakashi.
„Uvidíme se večer. Teď asi půjdu otravovat Gaie. Chtěl mi přestavit svou partu,“ řekla přes rameno.

Na deprese nebyl čas, už tak bude mít průser, až se Hokage dozví o té spoušti, co udělala na tréningu sedmičky. V tuto chvíli Asuma vykládal historku ze začátků jeho ninja života a tak se Mazuki musela smát. Opět seděli za stolem v baru a snažili se jeden druhému ukrást jídlo.
Mazuki zalapala po dechu.
„Už vím!“ vykřikla vesele a ukázala hůlkou na Kurenai. „Měli jsme měsíční misi na nějakém poloostrově. Stihly jsme ji za týden a další tři jsme se válely na pláži pod palmami, pily a koupaly se v oceánu.
„Jo,“ kývla Kurenai a doširoka se usmála. Mazuki vesele zatnula ruce v pěst a Kakashi vedle ní podrážděně zavrčel. Ostatní se rozesmáli.
„Co?“ podívala se na něj.
„Je naštvaný, že na něj nemáš ani jednu vzpomínku,“ řekl pobaveně Gai.
„Ale mám,“ zakroutila hlavou Mazuki.
„Co? A proč jsi nic neřekla?“
„Protože si nejsem moc jistá, co si o ní myslet,“ mluvila a mračila se, jak se snažila ji vydolovat ze své paměti. Kakashi pozvedl obočí. „Bojovali jsme spolu?“
„Nemyslím,“ zakroutil hlavou Kakashi.
„Třeba to byl nějaký trénink, nebo cvičný souboj,“ naklonil se k ní Asuma.
„To ne, bylo to v docela omezeném prostoru,“ zahuhlala, jak se pomalu ztrácela ve vzpomínce.
„A určitě je to Kakashi?“ zeptal se pobaveně Gai.
„Jo, tím jsem si jistá, ta jeho ježatá hlava se tam míhá pořád,“ kývla a protřela si spánky, protože jí začínala bolet hlava. „No jediný co vím je, že jsem skončila přišpendlená ke stěně s uvězněnýma rukama nad sebou,“ ukončila to. Kakashi vytřeštil oči a ostatní se hlasitě rozesmáli. Mazuki byla pořád moc zamyšlená, aby to postřehla, ale pak zatřepala hlavou.
„Myslím, že se nemusíš tolik namáhat,“ zahučel Kakashi a ignoroval druhý smích svých přátel.
„Ou, Asumo, máš docela nervy drásajícího synovce,“ vyhrkla Mazuki a ostatní se zase začali smát.
„Pořád stejná,“ utrousil Gai, když si šoupla do pusy další dango, které nebylo její a podařilo se jí už potřetí během minuty změnit téma.

Přetočila se na druhý bok, když jí do tváře začalo svítit slunce, trochu se zavrtěla a ještě víc se ponořila do peřiny. Uslyšela povzdechnutí a pak se dech opět vrátil do normálu. Prudce otevřela oči a měla strach se obrátit. Tolik přece včera nepila. Dech se jí zadrhl v hrdle a ona se snažila přijít na to, co to včera provedla, ale jak se snažila, jak chtěla, tak včera odešla domů v relativně normálním stavu a hlavně sama. Přetočila se na druhý bok a spatřila ježatou hlavu zabořenou v jejím polštáři.
„Naruto!“ vykřikla zděšeně. Chlapec se vylekaně posadil na židli a vymotal ruce zpod jejího polštáře.
„Mazuki-san,“ zahudroval rozespale a začal si protírat oči.
„Co tu děláš?“ zeptala se trochu obezřetně a začala se rozhlížet, jestli se v jejím skromném příbytku nenachází další squatteři.
„Mám byt hned vedle,“ zívnul Naruto.
„Jo já vím,“ řekla už trochu rozčileně Mazuki, protože to z něj lezlo, jako z chlupaté deky.
„Asi jste měla noční můru, dost jste křičela.“ Mazuki ztuhla, nevzpomínala si, že by se jí v noci něco zdálo.
„Nemusel jsi tu být,“ řekla mu už o poznání klidněji. Naruto jen pokrčil rameny. Mazuki si povzdechla a jemně se usmála. „Díky.“ Vyskočila z postele a vběhla do koupelny, v rychlosti si vyčistila zuby, učesala vlasy a natáhla na sebe oblečení. Vyběhla ven, popadla Naruta za ruku a táhla ho ze dveří.
„Mazuki-san, kam mě to táhnete?“ zeptal se Naruto pořád rozespalým hlasem.
„Stačí Mazuki a táhnu tě na jídlo.“
„To nevím…,“ začal, ale přerušila ho.
„Jdeme na rámen a já platím,“ otočila se na něj s úsměvem.
„Hned jsem věděl, že tě budu mít rád,“ rozzářil se Naruto a už on táhl po pavlači ji.