Obecné
Yosh! Nakonec jsem se rozhodla napsat pokračování povídky Měsíc s dítětem. Berte tento díl prosím s rezervou musela jsem to nějak rozjet.
Začala nová etapa života Naruta a Hinaty. Měli teď spolu žít a vychovávat dítě. Nevěděli jen jednu věc, kde budou bydlet.
,,Bábi to je dost velký problém. Můj byt je moc malý pro nás tři a ještě jsme ani nemluvili s otcem Hinaty.'' Tsunade, při oslovení''bábi'' cukla okem i když už si na to za ta léta zvykla.
Nestačili ani pořádně vyjít z vyslýchací místnosti a už je dohnal jeden z Ibikiho podřízených.
Ibiki-san! Ta žena…“ musel se pořádně nadechnou, zřejmě sem běžel nejrychleji jak mohl, „.. zemřela. Nevíme jak je to možné. Najednou zkolabovala, začala se divně kroutit a z pusy ji tekla pěna. Asi se otrávila.“
„Do pr..“ Uraa se podívala starostlivě na senseie.
Vyšel jsem z budovy Hokageho a vydal se cestou napříč vesnicí. Kohoha se příliš nezměnila. Na skále přibylo několik tváří a taky pár ulic plných nových domů.
Prošel jsem první ulicí, pak zabočil doprava a Hokageho budova se mi za zády ztratila. Lidé mi kývali na pozdrav, pak ale pochopili, že o něj nestojím a ani ho neoplácím, a už na mě skoro nepohlédli.
Rázně kráčela po chladné chodbě, jejíž zdi byly vymalovány šedě. Kolem ní procházeli ninjové a kunoichi ve zvířecích maskách. Byli to jen lidé, kteří dělali to, co se jim nařídí. Ne… To nebyli lidé. Oni byli stroje. A teď se měla stát jednou z nich.
Konečně došla ke dveřím, které byly až na konci chodby. Zaklepala a vyčkala na vyzvání. Jakmile se ozvalo ´dále´, vstoupila.
„Ataka Yami?“ zeptal se muž, sedící za stolem.
Přikývla a její oči sjely na jeho ruce. Na prstech měl prsteny, které byly určitě drahé.
Už dva měsíce uplynuly od jejího propuštění z nemocnice a Uraa se zdálo, že se jí začíná vymykat život z rukou. Tedy spíše její osobnost. Nikdy o sobě moc nepřemýšlela a její prioritou bylo bravurní zvládnutí mise. Jenže co teď, když jste mrzák, kterému používání chakry ničí orgány? Zradit a žít? Nebo si splněním mise drasticky zkrátit život?
,,Já se z vás zblázním!! Nemůžete takhle stát.,'' jančila Ino. Všichni už ji měli plné zuby.
Hinata si znuděně povzdechla a přemýšlela o tom, kdo ji dá tu největší šílenost. Naruto zase přemýšlel nad svým plánem a jestli se třeba něco nezvrtne. Yuki byla mezitím v péči Leeho, který ji nějak přestal zvládat a do ruky se ji dostal kunai. Máchala s ním všude kolem sebe a potom ho hodila. Kunai přletěl Narutovi před nosem a letěl dál na Hinatu. Ta ho chytla do ruky.
Keď Naruto zavítal domov, bol trochu prekvapený. Hoci bolo pomerne neskoro, v dome sa stále svietilo a z vnútra bolo počuť hlasy. Otvoril teda dvere a vstúpil dnu.
„Som doma. Konečne doma.“, povzdychol si a prešiel pohľadom na Sakuru, ktorá sedela v kuchyni nad akousi knihou, „Sakura-chan, ty ešte nespíš?“
„Čakala som ťa a práve som sa chystala ísť spať...“, v tom sa zrazu ozval známy hlas.
„Dobrý večer šéfe.“, prehovoril známy ninja.
„Konohamaru, čo ty tu robíš dattebayo?“, spýtal sa Naruto tak trochu unavene.
Dívka se zvláštní Kekkei Genkai - 03
Nový boj kdy,kde a s kým ? aneb Své místo si musím vybojovat....
Minule:
„A je to tu, začnu od začátku, tedy jen na půl “ zašeptám si pro sebe 'Stále mám nevyřízené účty'
Hned jak Hokage odešel, tak jsem usnula a probudila jsem se, až ráno. Ještě jsem nebyla vzhůru, ani pět minut, a už přišla Tsunade-sama.
„Dobré ráno Tsunade-sama.“ Pozdravím jí první.
„Dobré Nio-chan„ Odpoví vesele.
[i]Všude kolem byla tma. Nebyla to však taková ta tma, která vše pohltila svou nenasytností. Byla to ta tma, která uložila den do měkké postele, aby převzala dohlížení nad lidmi.
A dnes tahle tma dohlížela na malou černovlasou holčičku, která právě ulehala unavená do své postýlky.
Holčička určitě byla unavená. Měla náročný den. Jenže najednou se dívenka ze své postýlky zvedla. Bosá chodidla dopadla na studenou dřevěnou podlahu, světle modrá noční košilka zakryla dívčiny hubené nožky.
Ticho a tma. Tma a ticho. Nikde žádné světlo. Jen bolest. Kde jsem? To už jsem mrtvá? Chci pryč! Prosím! Myšlenky byly myšlenkami, ale zároveň okolím. Slova poletovala v neviditelných tvarech kolem. Bylo to peklo byla to nirvána. Až konečně přišlo světlo. Bylo modré jako chakra, svítilo příjemně, ale nebezpečně. Plula ním jako ryba a čekala až jí pohltí. Stalo se brzy a pak. Pak se konečně probudila.
Naruto byl ze Sakuřina chování rozhozený. Naštvaný přišel do domu a zjistil, že je tam nějak moc ticho a tma. Šel nahoru do pokoje a otevřel dveře. V posteli spala Hinata a vedle ní Yuki. Obě vypadaly tak křehce a nevině. Obě je pohladil a na tváři měl úsměv. Úplně zapoměl na Sakuru. Převlékl se a lehl si vedle nich.
Ráno s probudila první Hinata jelikož ji Yuki začala cucat prst a pak následně si hrát s jejími vlasy.
Hřebeny hor široko daleko největší výšky jsou zahaleny tmou. Z nebe k Zemi dopadá pouze slabý svit měsíce a hvězd. Po vyšlapané cestě táhnoucí se podél každé z hor až ke konci jde krokem vyváženým a jistým muž v černém kimonu. Na první pohled by jste určitě nepoznali, kdo a proč tu je. Samozřejmě, nepřijde vám logické, že se tu prochází jen tak v noci. Však on tu také není jen tak.
Jáj… Izumo byl odveden Jiraiyou a já chudák tady musím hlídkovat sám. No tak dobře, tak sám ne. Ale víte kdo se mnou je? Nevíte? Tak já vám to teda povím. Je to Anko. Pecka, co? Musím vám říct, že když stojí vedle, bojím se něco říct mimo. Asi si říkáte, že jsem blbej jak tágo od kulečníku, ale je to tak. Pokud bude Anko vyprávět, bude mít barvu růžovou, takže ji poznáte bezpečně.
„Kotetsu, mohl bys mi, prosím tě, podat tu sklenici vody?“ zachrchlala na mě.
„Naruto...prestaň s tým a konečne si sadni. Musím ti povedať niečo dôležité.“
„Jasné. Hneď to bude Tsunade-baa-chan. Kde mám tie papiere...“
„No tak hovor so mnou! Nepočká to.“, reagovala Tsunade na Narutovu ignoranciu a dosť sa nahnevala.
„A...konečne. Našiel som ich dattebayo.“, konečne sa vynoril spod stola. Na sebe mal plášť Hokage a bolo na ňom vidieť, že je neoholený, „Tak čo si chcela Tsunade-baa-chan?“
„Týka sa to Sakury.“
„Dobre o čo ide?“
„Dnes sa u mňa ani neukázala a Shizune to už nezvláda.“
Dívka se zvláštní Kekkei Genkai – 02 Přijmou mě do Konohy ?Ano – Ne
Z minulého dílu :
„Ty taky Idate-kun.“křikla jsem, ale to, už nemohl slyšet. 'Hm..nemuselo by to být, tady tak špatné.' pomyslím si.
New dílek :
Jen jedno slovo...
Hinata byla do týdne úplně zdravá hlavně díky velké péči Naruta. Zrovna v ten den se dozvěděli, že se Ino a Sai budou brát a Ino bude chtít od nich pomoc s přípravami prý aby to bylo dokonalé. Neřekla jim sice s čím přesně, ale i tak souhlasili.
Škoda, jen, škoda…
Dny, kdy se má něco pěkného přihodit, obvykle bývají vybarvené zářivým sluncem. Jeho paprsky s rozpustilou jemností lehce hladí okolní krajinu, lidé si dlaní cloní oči, aby přes to silné světlo viděli… ale stejně jsou rádi, že září. Protože, když jsou oni šťastní, ať se sluníčko také směje, ne?
„Sakra! Spálili nám všechno jídlo,“ zařval tlouštík, „tohle jim nedaruju! Zaběhni pro Shikamaru, já je zdržím.“
Dívka vylezla z jámy, která je ochránila před jistou smrtí a rozeběhla se na druhý konec vesnice k malé zchátralé chaloupce, zatímco se Chouji vydal za vetřelci. Navzdory jeho nadváze netrvalo dlouho, než je dostihl.
Echm… Jestli čekáte, že vám tu teď na místě dám přednášku o špehování, tak jste vedle, jak ta jedle. A navíc, musím kvůli Tsunade někam hodně rychle zmizet, nebo mě přizabije. Ptáte se proč? No… Těžko se to vysvětluje, tak se o to aspoň pokusím… Prostě jsem naší velkou Tsunade jaksi nevědomě špehoval. Ale nemyslete si, že jsem jí šmíroval, když byla ve sprše, to ne. Zastihla mě, jak sedím u okna její kanceláře a myslela si, že jí špehuju. Ona to tak nebyla pravda, já jsem si jen četl.
