Mazlíček 16

Hojte, to jsem zase já, Kiba. Vzpomínáte si, jak jsem vás uvedl na začátek příběhu? No, tak teď ho také zakončím. Ale upozorňuji vás, že mi je jedno, jestli se chytáte za hlavu a řvete, nebo jestli skáčete radostí, že už to končí. Věřte mi, že Tsunade za tu dobu pořád nepoučila, chlastá to saké dál. Určitě si myslíte, že už to nemůže být horší. Já tvrdím opak, může to být horší! Ptáte se jak? No, je to jednoduché. Tsunade se nám totiž nějak zbláznila do bláznivých nápadů. Každý musí ukázat, jak si mazlíčka vycvičil. A aby se tomu sama vyhnula, koupila si vycvičeného psa, samozřejmě. Ale já vás už nebudu zdržovat, přečtěte si sami, jak to dopadlo…

Ráno byl na naše ninji pěkný pohled. Všichni se totiž museli shromáždit na jednom hřišti. Hloučky povídajících lidí utišila Ino, která jako první zpozorovala, že se Tsunade, skoro až nebezpečným krokem, blíží.
„Hele, už jde!“ vypískla hlasitě, aby jí náhodou nikdo nepřeslechl.
V tu chvíli bylo takové ticho, že byste slyšeli špendlík spadnout.
„Vidím, že vaši mazlíčci dorazili s vámi,“ usmála se Godaime a pohlédla na skupinku všelijakých zvířat.
V přírodě by se nejspíš porvala, ale teď to vypadalo, že se kvůli svým dosavadním pánům snesou.
„Tak se podíváme, jak na tom jsou s výcvikem. A jako první nám to převede Sasuke,“ usmála se jízlivě Tsunade.
„A proč já?“ začal protestovat jmenovaný.
„Protože jsi byl první, baka!“ praštila ho Anko, která si, zvláště dnes, nebrala servítky.
Jiraiya mezitím kunaiem vyznačil kruh, ve kterým se měli mazlíček a jeho pán pohybovat.
Když Sasukeho přemluvili, což se neobešlo bez nějakých těch kopanců a škrábanců, všichni se soustředili na kruh. Kde stál Sasuke s malým černým pavoukem, který se hnusil všem stojícím zástupkyň něžného pohlaví.
Sasuke se chystal dát jeho opěvované Amálce pokyn, ale ještě než se k tomu dostal, předběhl ho Tsunadin pes, který třikrát hlasitě zaštěkal.
„Ticho,“ umlčela psa Tsunade a s očekáváním se na Uchihu zadívala.
Ten dal povel k tomu, aby mu Amálka vyběhla na rameno, ale ta si usmyslela něco jiného.
Začala pobíhat kolem dokola na Sasukeho kotnících, až najednou spadl.
Když se všichni dostatečně nasmáli, šla se Tsunade podívat, co se vlastně stalo.
„Nedivím se, že spadnul na čumák. Ten pavouk mu pavučinou svázal kotníky.“
Následoval další výbuch smíchu a vzápětí vzteku, kdy Sasuke pavoučici pustil do nejbližšího lesa.
„Seš blázen?!“ zařvala na něj, již po druhé, Anko.
„Proč myslíš?“ zašklebil se Uchiha.
„Protože ten pavouk je jedovatej, baka!“
„Hm… Aha… To mi nedošlo.“
Tsunade zacukaly koutky, ale podařilo se jí zůstat vážná.
„Sasuke, padej jí najít. Až se vrátíš, dáš jí tam, kde nikomu nebude nebezpečná jasný?“
Černovlasý kluk přikývl.
„Takže může být klidně v nějaký vaší láhvi? Tam taky není nebezpečná.“
„Padej jí najít!“ zařval na Sasukeho i Jiraiya, který nechtěl, aby Tsunadin vztek neodnesl i někdo jiný.
Když Sasuke zmizel, musela nastoupit Sakura. A pozornost se znova stočila do kruhu.
Růžovláska se svou roselou předvedla vše, co jí naučila, ale ke konci se to zvrtlo.
„Klovej,“ poručila a ukázala na klacek, který držela v druhé ruce.
Avšak místo toho, aby papoušek začal klovat do dřeva, kloval do Sakury.
„A máš to! Máš!“ krákal při tom.
„Takže další nepovedené, ale humorné, předvedení výcviku,“ usmála se Tsunade. „Naruto, Kakashi!“
„U nás to rovnou můžete vzdát. Naruto svojí opici nevycvičil. Proto zdrhla s mojí sovou, která mi ukradla knížku. Jiraiyo-sama, že mi dáte další knížku?“ zakoulel Kakashi prosebně očima, teda okem.
„Takže je na řadě Shikamaru,“ otočila se na sedící hlouček Godaime.
„Ten je pryč,“ konstatovala suše Shizune.
„Jak to?“ podivil se Naruto, který dosud nejevil zájem o dění.
„No… seděl na tý srně, či co to je, ta se splašila po Whiteovu štěkání a zdrhla i se Shikamarem směrem k lesu,“ vysvětlila mu to Sakura.
„Takže v tom případě půjde Ino, která si měla připravit nějaký malý příběh,“ rozhodla Tsunade.
„Jak to? O tomhle řeč nebyla!“ rozčílila se blondýnka.
„Tak teď je,“ pokrčila rameny Godaime. „Budeš mluvit, co tě napadne.“
Ino tedy na to po dlouhém váhání přistoupila a začala bez přemýšlení mluvit.
Její oči jakoby najednou byly prázdné, Ino vypadala na oživlou mrtvolu. Ovšem, když promluvila, připomínala spíše komika, který mluví ze spaní.
„Bahno, páv, sarkofág. Zakopeš-li všecko, dostaneš jablíčko. Zakopeš-li bahno, dostaneš medové plato. Zakopeš-li páva, budou tě honit práva. A zakopeš-li sarkofág, bude z tebe blbej mák.“
Chvíli bylo ticho, ale pak propukl takový výbuch smíchu, že to Ino probralo.
„Propána, co sem to mlela?“ zděsila a raději rychle zmizela pod stín rozložitého dubu, který zabíral skoro čtvrt hřiště.
„Hlavně, že nás to pobavilo,“ vyhekal ze sebe Kotetsu a mál se dál.
Smích po několika dlouhých minutách přestal a Tsunade volala Asumu a Choujiho. Když se jí však nedostalo odpovědi, naštvaně se zeptala, kde jsou ti dva.
„Ti šli na oběd a jen tak se nevrátí,“ ušklíbl se Kiba.
„Dáme si přestávku!“ zaradoval se Izumo, vyndal z batohu oběd a sedl si na zem.
Ostatní následovali jeho příkladu a za chvíli Tsunade nezbylo nic jiného, než je hodinu nechat být.

„Hele, Naruto,“ otočila se na blonďáka Sakura.
„Hm?“
„Jsi nějak potichu. Zapomněl sis vzít ráno vtipnou kaši?“
„A i kdyby tak co?“ pokrčil Naruto rameny. „Ramen se vařit nepřestane.“
Blonďák se bez jediného slova zvedl a vypařil se jako pára nad hrncem.
„Co to s ním je?“ podivila se Ino.
Kakashi pokrčil rameny.
„Nejspíš ho vzala ta ztráta té opice,“ dodal po chvíli.
Začínalo být dusno a obloha se zatahovala. Zatím se však k dešti neschylovalo.
Tsunade rychle ke skupince přichvátala a začala rovnou zkoušet dalšího, což byl Kiba, který si přinesl svojí korálovou v proutěném koši.
Uprostřed kruhu ho položil na zem, rozprostřel si tam kobereček, nasadil si turban na hlavu a z kapsy vytál flétnu.
„Neříkejte mi, že na tu trubku umí hrát,“ vyvalil oči Kotetsu.
„Vypadá to tak,“ připustil váhavě Jiraiya.
Když však Kiba začal hrát, měli všichni co dělat, aby neskončili na zemi.
Nicméně, had ho poslouchal, a to se počítá.
Tsunade ho po pěti minutách zastavila.
Mraky byly čím dál víc černější, a teď. už to vypadalo na pořádnou bouřku.
Když byla Hinata v polovině své ukázky, začalo pořádně pršet.
Přes proudy vody pomalu nikdo neviděl a všichni se splašeně utíkali schovat.

„Když už jsem teda všichni pod střechou, mohli bychom pokračovat ne?“ usmála se Tsunade.
„To asi těžko, Tsunade-sama, mazlíčci nám utekli,“ konstatovala smutně Tenten.
Vydrísek jí až moc přirostl k srdci.
„Takže to vypadá, že tímhle celá maškaráda končí,“ zajásala Ino a strhla ze sebe kostým.
Za veselého povídání a vyprávění zážitků všichni přečkali bouřku a pak se rpzešli za svými povinnostmi.
Život v Konoze se vrátil do vyjetých kolejí.