Tajuplná mise 13

Ticho a tma. Tma a ticho. Nikde žádné světlo. Jen bolest. Kde jsem? To už jsem mrtvá? Chci pryč! Prosím! Myšlenky byly myšlenkami, ale zároveň okolím. Slova poletovala v neviditelných tvarech kolem. Bylo to peklo byla to nirvána. Až konečně přišlo světlo. Bylo modré jako chakra, svítilo příjemně, ale nebezpečně. Plula ním jako ryba a čekala až jí pohltí. Stalo se brzy a pak. Pak se konečně probudila.
Podle toho nechutně bílého stropu poznala, že je opět v nemocnici, tedy živá a celkem zdravá, cítila v sobě spoustu nových sil. Jen nevěděla kde je ten uprchlík a dost ji to děsilo.
„Á už ses nám probrala!“ to byla Shizune „Měli jsme o tebe strach!“
„Měli?“ Uraa byla ještě docela dost dezorientovaná.
„No přeci tví přátelé,“ zasmála se „v čele se mnou a Kakashim a taky Tsunade a Ibiki.“
„Ach tak, promiň. Ale co se stalo s tím uprchlíkem?!“
„Ty to nevíš?“ pozdvihla obočí Shizne, zřejmě jí to překvapilo.
„Je mrtvý.“ Ozval se hluboký mužský hlas mezi dveřmi. Ibiki!
„Mrtvý. Uf…“ Povzdechla si Uraa a zároveň začala proklínat svého nadřízeného, že přišel zrovna v téhle situaci, kdy jí to moc nemyslí. Každou chvíli může prozradit něco, co by neměla.
„Moc toho z něho nezbylo. Nechtěla by si nám to vysvětlit?“
´To mě musí hned vyslýchat.´zaúpěla v duchu tázaná.“Nevím co se stalo, jediné co si pamatuju je, že sem zkazila jutsu, kterým sem ho chtěla porazit a pak sem zkolabovala.“
Ibiki se chtěl zřejmě ještě na něco zeptat, ale překazil to příchod Tsunade. Nikdy ji neviděla Uraa radši než teď.
„Na to se zeptáš později, Ibiki.“ zarazila ho energicky „Uraa teď potřebuje klid a spánek. Takže k ní teď nejmíň den nikdo nebude chodit. Ztratila mnoho chakry sotva by se měla hýbat a vy jí tu už otravujete.“
Vypadalo to, že Tsunade měla dnes ošklivou kocovinu, takže se s ní nikdo nechtěl hádat až..
„Neměla hýbat? Ale… já sem ale v pořádku.“ divila se Uraa a názorně se posadila a začala cvičit rukama.“
„Nemožné.“ Zašeptala Tsunade. „A vy už ven. Musím ji vyšetřit.“
Jakmile byla Hokage hotova s vyšetřením, nařídila své pacientce si lehnout ještě spát, aby nabrala zpět ztracenou energii. Ta jí to s radostí slíbila a ihned se jala dohánět spánkový deficit.

Další den přišla mírně posmutnělou Uraa navštívit Kaede. Přinesla jí hromadu sladkostí, za což ji Uraa málem umačkala.
„Ty seš zlato!“ vychvalovala Uraa svou přítelkyni a vzala si další zákusek. „Povídej, co nového?“
„Ale celkem nic, jen nemám s kým chodit do hospody. Kakashi a Djunko jsou na misích a Shizune má v poslední době pořád moc práce…“
„Moc práce, povídá. Aby v tom nebyl chlap.“ Začala se mírně poťouchle usmívat Uraa.
„To by nám Shizune určitě řekla.“ Bránila nebohou pobočnici Hokage Kaede.
„Jen aby…“
„Hej! Ty už seš podezřívavá jak tvůj Sensei.“
„No dovol, tak dobrá ještě nejsem, aby mě pohltila má specializace.“ Ohnala se Uraa po Kaede polštařem.
„Taková slova chvály, od žáka, vždy potěší.“ Mezi dveřmi stál sám mocný Ibiki.
, To by mě zajímalo, jak dlouho nás odposlouchával.´ nahlas ovšem Uraa zamumlala něco v tom smyslu, že není zač.
„Nerad vás ruším, ale potřeboval bych si tady s Uraa promluvit o samotě.“ Důkladně sledoval každou Uřinu reakci, jako vždy.
„Nevadí, já už stejně musím jít. Měj se!“ Kaede ve spěchu opustila nemocnici oknem. ´Taky mohla jít dveřma..´pomyslela si mírně rezignovaně Uraa a opět obrátila svou pozornost na svého mistra. Ten si sedl vedle její postele a mlčel. ´To se mu nepodobá, takhle mlčet. A ten jeho výraz, takovýhle výraz jsem u něj ještě neviděla. Že by mu Tsunade řekla…´
„Tsunade mě informovala o tvém zdravotním stavu.“ Přerušil tok jejích myšlenek Sensei a tím totálně zruinoval falešný úsměv, který si jako obranu proti jeho zkoumavému pohledu vybudovala jeho žačka.
„Takže vám Tsunade řekla o tom, že moje chakra je narušená?“ položila Uraa řečnickou otázku. „Jak milé…“ ucedila stranou spíše pro sebe, jenže Ibiki si všímá všeho.
„Byla bys radši, kdybych o tom nevěděl? Chtěla si to přede mnou tajit?“ Přiblížil svůj obličej k směrem k ní a nasadil svůj obvyklý zkoumavý pohled, který ji doslova propaloval. Uraa měla těch jeho výslechových her dost, neměla dnes dobrý den. Nejdřív ji Tsunade řekla, že má nejspíše smrtelnou nemoc a že pokud chce žít alespoň další 10 let nesmí používat chakru a teď ji tu kvůli obyčejné poznámce na okraj vyslýchá Ibiki. Už, už chtěla vybuchnout, ale stačila se včas zarazit. Zhluboka se nadechla, aby si pročistila hlavu. Nasadila co nejvíce lhostejný obličej.
„Nechtěla jsem to roztrubovat do světa hned, chtěla jsem počkat na druhé testy, abych si byla stoprocentně jistá. Navíc, Sensei, před vámi se přece nic utajit nedá.“ Ta poslední věta bylo tak trochu rýpnutí.
„Jsem rád, že jsi si toho vědoma.“ To bylo poprvé kdy slyšela takový samolibý tón v Ibikiho hlase. „Ale přišel jsem tě ujistit, že ať si nemocná či ne, zůstaneš mým žákem. Jsi příliš nadaná, než abych tě nechal jen tak jít. A při výslechu se obvykle chakra používat nemusí.“ Tím vyrazil Uraa dech, protože ona předpokládala, že ji již nebude učit. Totálně ji vy vedl z míry.
„Dě.. děkuji.“ Uvědomila si, že koktá, honem se soustředila, aby její hlas zněl pevně a silně. „Děkuji mnohokrát.“
„A jelikož si tu prý ještě poležíš, tady máš nějaké knihy. Chci aby si je za dobu svého pobytu prostudovala, uděla si výpisky a také mi napsala vše co jsi díky těmto knihám o lidské psychologii pochopila. Tedy na viděnou.“
„Nashledanou.“ Křikla ještě Uraa za odcházející postavou. ´Taky si mi toho mohl naložit míň. Ale na druhou stranu, jsem nadaná!!´

Další návštěvou byla Tsunade, Uraa připadalo, že se na ní hokage dívá jako na zajímavého pokusného králíka, což nebyl zrovna příjemný pocit. Připadalo jí, že jí spíš zabije to velké množství testů, než-li nějaká nemoc.
„Už budu moci jít domů?“
„Dnes ještě tě ne, ale zítra ráno už ano.“ Hokage, ale ještě neskončila. „ Tvoje nemoc je ti může dát pocit síly. Vlastně díky ní se ti tak rychle doplňuje chakra a dokážeš ji tak dobře ovládat. Jenomže, po překročení určitého limitu se spustí druhá fáze nemoci, stále budeš dobře ovládat chakru, ale ta bude škodit tvým orgánům, pomalu je zevnitř narušovat a to při každém jejím použití. Proto po tobě chci, aby si přestala používat chakru.“ Nadechla se, jako by chtěla něco říct, ale nakonec párkrát zamrkala a jen dodala „Nemusím ti doufám říkat, jak je to vzácná nemoc.“
„ Nemusíte..“ Uraa se mírně pousmála, ani nevěděla čemu. Snad jen tomu, že Tsunadin monolog skončil. Něco podobného už ji řekla přinejmenším čtyřikrát.
„Tak a teď, spát!“ prohlásila majestátně hokage, že by se Uraa sotva odvážila odporovat. To ji však ani ve snu nenapadlo, jen se stočila pod deku a hned usnula. Předchozích pár dní a nocí totiž strávila studiem.

Byl krásný den a ona konečně mohla vypadnout ze sterility špitálu a vrátit se zpět do svého pokoje. Přemýšlela, že se cestou staví někde na pořádné jídlo a skleničku saké, nemocniční strava je prostě nemocniční strava. Venku ji ovšem čekalo, ne právě příjemné překvapení.
„Co tu děláte, sensei?“ zeptala se zdvořile vysokého muže v kabátu, měla mírné neblahé tušení.
„Čekám na tebe.“
„Proč?“
„Vracíš se z nemocnice domů, někdo by na tebe měl dohlédnout.“
„Ještě neumírám, sensei, nebojte až budu, zavolám vás.“ Sotva tohle Uraa vyslovila, měla chuť se plácnout přes pusu. Vosy by se neměly dráždit bosou nohou. Zvlášť, když si chtěla dneska užít trochu volna. Jenomže Ibiki se jen krátce pousmál. ´On se usmál?.. No jo, vlastně, i Ibiki je člověk´.
„A navíc, jsem čekal, že mi poreferuješ o těch knihách.“
´Už, vám někdo řekl, že jste workoholik, sensei. Nechutnej workoholik.´
„Ráda vám řeknu, co vše jsem z těch knih pochopila, i když to mám pro vás sepsané. Ale nejdřív se jdu najíst pořádného jídla…“ odpověděla mu vůdcovsky a opírajíc se o dřevěnou berlu se vydala směr nejbližší restaurace.
„Kdepak se v tobě vzala ta drzost a ten vůdcovský tón?“
´Oon si mě dobírá?´ Uraa málem vytřeštila oči, její sensei se začal chovat nějak blbě.
„Ani nevím.“ Odpověděla po chvíli.
„Lžeš, jak myslíš, že jsem na to přišel?“
„Nelžu. Nemůžu chrlit všechny odpovědi bez zamyšlení… to bych pak říkala úplný hlouposti.“
„Nad tak jednoduchou otázkou není třeba přemýšlet, pokoušíš se mi zatajit své skryté stránky osobnosti.“
„Mohl by jste mě přestat zkoumat, to dělala posledních pár dní Tsunade!“ Uraa už začínala, trošku naštvaně vrčet.
„Kde je tvá sebekontrola. Měla bys víc cvičit, aby ses nedala tak snadno rozčílit.“
„Sensei, nejdříve se najíme, pak mi dejte lekcí sebekontroly kolik chcete.“
„Dávej si pozor na to co říkáš, aby si toho později nelitovala.“
„Ano..“ souhlasila rezignovaně.
Zbytek cesty do restaurace mlčeli. Jen Uraa napadlo ´Ibiki se chová nějak divně, Kenji se chová nějak divně, uprchlí vězni mluvě divně. Sakra, kam to spěje…´