Dívka se zvláštní Kekkei Genkai - 03 Nový boj ......>

Dívka se zvláštní Kekkei Genkai - 03
Nový boj kdy,kde a s kým ? aneb Své místo si musím vybojovat....

Minule:
„A je to tu, začnu od začátku, tedy jen na půl “ zašeptám si pro sebe 'Stále mám nevyřízené účty'

Hned jak Hokage odešel, tak jsem usnula a probudila jsem se, až ráno. Ještě jsem nebyla vzhůru, ani pět minut, a už přišla Tsunade-sama.

„Dobré ráno Tsunade-sama.“ Pozdravím jí první.
„Dobré Nio-chan„ Odpoví vesele.
„Pustíte mě dneska z nemocnice ?“
„Uvidíme...Postav se„ řekne mi.
„Dobře“ řeknu sebevědomě ..odkryji deku a pomalu se stavím na nohy a povedlo se.
„Dobře teď se projdi“ řekne a pečlivě mě sleduje.
„Hai“ řeknu a projdu se úplně normálně, sice jsem jednou stratila rovnováhu, ale udržela jsem se na nohou ...radši jsem se posadila zpátky na postel.
„Dobře myslím, že by to šlo, ale budeš se šetřit a nesmíš se přepínat, ještě nejsi úplně vyléčená“
„Rozumím Tsunade-sama, ale...“ řeknu nejistě.
„Ale ?..“ opakuje po mě.
„Ale kde vlastně teď budu bydlet? A kde mám vzít nějaké oblečení ?“ řeknu ustaraně.
„O to se nestarej, nějaký byt dostaneš a peníze taky, abys si mohla koupit oblečení a výzbroj“ řekne.
'Výzbroj' proletí mi hlavou.
„Tsunade-sama, zbyla mi, nějaká vyzbroj ?“
„Hm ano myslím, že ti zbylo, asi 10 kunai, pár shurikenů, výbušných lístků, svitků a nějaký sáčky“
„ Arigato Tsunade-sama a kdy mě teda pustíte ?“
„No co třeba teď“ řekne a usměje se na mě.
„Teď? Vážně ?„ rozzáří se mi oči
„Ano teď, jenom chvilku počkej, dojdu ti pro nějaké oblečení“ řekne a je na odchodu.
„ Arigato Tsunade-sama“ stihla jsem zakřičet, ještě než zmizela za dveřmi.

Po chvíli ležení v posteli, jsem vstala a přešla k oknu. Nemohla jsem odtrhnout oči od vytesaných obličejích tří hokágů. Jenom jsem tak stála u okna a pozorovala obličeje hokágů a utápěla se ve svých myšlenek. Nevím jak dlouho jsem tam stála, ale ani jsem si nevšimla, že už Tsdunade-sama přišla a pozoruje mě. Všimla jsem si jí až po chvíli.

„Pozorovat lidi není moc zdvořilé Tsunade-sama“ řeknu jí.
„Pozorovat lidi a léčit je,je moje práce„ odpoví mi a já se na ní otočím.
„Tady jsem ti přinesla nějaké oblečení. Obleč se já počkám“ řekne a položí mi je na postel a odejde.
Převlékla jsem se do černých tříčtvrteční kalhot a volnějšího černého trika. Čelenku ze skryté vesnice v mraku jsem si uvázala do vlasů.Ustelu, ještě postel a jdu za Tsunade-sama na chodbu.
„Tak, teď by jsme mohly ti zajít pro ty zbraně„ řekne mi Tsunade-sama.
„Hai“ řeknu a jdeme.

Došli jsme do nějaké místnosti a já si všimla, že něco leží na stole tak jsem k tomu šla..Byly to moje kunaie..vzala jsem si jeden do ruky a prohlížela jsem si ho.
„Co je to na tom kunai?“ zeptá se mě Tsunade-sama.
„Myslíte toho draka ?“ Tsunade jenom přikývne.
„To jsou speciální kunaie..právě kvůli tomu“
„A jaký to má účinek?“
„To se dozvíte jindy“ řekla jsem a vzala si svojí výzbroj a dala jí do tašky
„Teď ti půjdeme nakoupit věci“ řekne a jde, aniž by mě vnímala tak jen jdu potichu jdu za ní.

Za chvíli dojdeme do nějakého obchodu s oblečení
„Podle toho v čem si přišla..bych měla volila zřejmě tmavé barvy, že ?“ zeptá se mě, teda, asi.
„Hai“ řeknu jen, ale do vzduchoprázdna,......, protože mi Tsunade-sama někam zmizela .
„Tsu..“zasekla jsem se , když jsem viděla to, co měla v ruce.
„Ne...ne to si na sebe nevezmu ,ani kdyby nevim co“ protestovala jsem.
„Hm..aspoň to jen vyzkoušej co ti na tom vadí“
„Třeba to, že je to zelený a trochu moc krátký...takový triko si na sebe nevezmu...nikdy“
„Fajn...fajn tak vyberu něco jiného“ řekne a odejde.
„Fajn“ řeknu si spíš pro sebe '..Hm možná se tu porozhlídnu' pomyslím...a chystám se jít se kouknout někam pryč.
„Kam jdeš..nikam nechoď...tady na...vyzkoušej si to“ řekne a strčí mě i s tima několika věcmi do kabinky. Tak jsme tam strávily tak hodinu a věci, co mi dávala Tsunade do kabinky přibývaly a přibývaly a já je, už nestíhala si všechny skoušet.
„Tsunade-sama..nestačí to už ?“
„No tak si zkus ještě tohle“ a podala mi kračí černý tílko se zavazování za krk, které mi odhalovalo půlku břicha(které bylo momentálně, stále zavázané obvazy), kračí fialovou sukni, tříčtvrteční černý kalhoty , vyšší černý boty na menším podpatku a síťované bandáže.
„No tak co ?“ zavolala na mě Tsunade, když jsem se na sebe dívala do zrcadla.
„No jo, už jdu“ a tak vylezu z kabinky.
„Tak co ?“ zeptám se trochu nervózně, když pořád nic neříká.
„Jsi úplně jiná kunoichy.....sluší ti to“ řekne konečně s úsměvem.
„Arigato„ řeknu a jdu uklidit tu hordu věcí, kterou jsem, ani nevyzkoušela a mezitím mi Tsunade šla zaplatit ty věci (vzaly jsme to víckrát).

Když vyjdeme ven tak zase Tsunade někam jde v úplné tichosti, až zastaví před nějakým krámkem
„Kde to jsme ?“
„Kde by jsi řekla ?“ a vejdeme dovnitř...Sice se ten krámek zdál malý, ale když jste do něj vešla tak byl ...obrovský..... tolik zbraní pohromadě, ale mojí pozornost upoutali hlavně katany pověšené na zdi.
„Chceš nějakou?“ zeptá se mě Tsunade za mnou.
„Ne“ řeknu, ale nespustím z nich oči.
„Ne.. Proč ?“ zeptá se z údivem Tsunade.
„Už svojí mám...proto“
„Máš ? Ale u tebe jsme žádnou katanu nenašly“ já se jen usměju.
„Taky proto, že je zapečetěná“ řeknu a přejdu ke kunaiům a Tsunade jde za mnou.
„Jak to myslíš zapečetěná..proč ?“ řekne mezitím a já si vybírám kunaie.
„Proč myslíte“ řeknu a přejdu s kunaimi dál k shurikenům.
„Přestaň mluvit v otázkách rozčiluje mě to“
„Tak promiňte“ dál, už radši mlčím a jdu to zaplatit... teda Tsunade to jde zaplatit.

Celou cestu „někam“ jsme nepromluvily, ani jedna z nás.
„A jsme tady“ řekla mi a otevřela dveře a já šla prozkoumat můj byt. Byl takovej skromnější místnosti měl docela malý, ale zato útulný. Nejvíce mě dostala moje ložnice nebyla, ani tak velká, ale zato byla nádherná. Nábytek..zdi....všechno bylo sladěné do fialové a bíle barvi. Málem jsem zapomněla na Tsunade-sama a tak jsem se rychle vrátila.
„Tak co na to říkáš ?“ zeptala se mě.
„Je to tady krásný“ řeknu a usměju se.
„To ráda slyším...tak tady máš svoje klíče a svojí novou čelenku listové“ a položila to na stůl i s taškami.
„Děkuju za všechno“ řeknu a prohlížím si svojí novou černou čelenku...Listové....
„Za hodinu se hlas u Hokageho, tam snad, už trefíš“ řekne, ještě mezi dveřmi Tsunade-sama.
„Hai“ křiknu, ještě něž opět zmizí.....za chvíli otrhnu oči od čelenky.,.položím jí na stůl, sundám su tu svojí z Oblačné a položím jí, také na stůl a kouknu na tašky.
„Měla bych si to uklidit“řeknu a jdu je uklidit a trochu se připravit.

Nejdřív jsem si uklidila oblečení z tašek do skříně a šla se trochu umýt.Pak jsem se šla převléknout do nových věcí. Vzala jsem si i pár obyčejných kunaiů a shurikenů do pouzdra..A šla jsem do kuchyně.
„Hm..asi bych, už měla vyrazit“ řeknu při pohledu na budík..tak jsem vstala a na krk si přivázala čelenku Listové, když jsem šla kolem stolu, tak jsem se zastavila a koukala na mojí čelenku z Oblačné.
„Mám si jí vzít ?“ ptala jsem se sama sebe a můj hlas mi napovídal ...
„Určitě !“ řeknu a vezmu si jí a přivážu si jí do mích delších černých vlasů.
„Jsem hotová“ řeknu si a vyrážím za Hokagem.

Když tak skáču z domu na dům připadá mi to jako tu.... noc když jsem spěchala za tím výkřikem za tím osudným výkřikem....BUM....do někoho jsem narazila 'Jako bych těch zranění, už neměla dost' pomyslím
„Au jakej ...“ ujede mi
„Neumíš dávat pozor!“ vyštěkne na mě ten dotyčný ….teda podle hlasu ta dotyčná ..na kterou pohlédnu... byla to nějaká holka se zlatavýma vlasama dlouhýma, až ke kolenou, už od pohledu byla namyšlená ...někoho mi připomíná jako bych jí, už viděla nebo někoho podobného.
„Já? To snad ty taky ne?„ řeknu úplně s ledovým klidem, který ostatní vytáčí.
„Ne a teď mi uhni z cesty nemám čas, ani náladu ho tu s tebou ztrácet “ řekne a namyšleně a uraženě odejde.
„Bože co to bylo ?“ řeknu si spíš pro sebe 'Z tou bych nechtěla být v týmu,'pomyslím.
„To byla Emi-chan taková namyšlená ..no ...nemám pro ní to správný slovo“ řekne někdo o kus dál.
„Já bych jedno měl ..“ řekne zase někdo jiný.
„Z klapni“ Okřiknou ho ostatní, a že jich tam musí být minimálně tak 10 a já se teda otočím a fakt tam stálo asi 10 kluků .
„Co tu ..“
„Říkal jsem, že příjdem ne ?“ řekne někdo a vyjde z toho davu.
„Idate...“ zašeptám a usměju se.
„Ahoj Idate-kun a ….ostatní..“ řeknu a zmateně se kouknu po ostatních.
„Ahoj Nio-chan tohle jsou …..“ a teď je tam začal vyjmenovávat.
„Aha no tak Ahoj já jsem Nio“ řeknu a usměju se a to, už kluci přijdou,až ke mně a začneme si povídat o všem možném, až si najednou vzpomenu na ..to..že..
„S*kriš mám být u Hokageho..promiňte kluci hezky se sváma povídá, ale už musím jít...ahojte všichni“ řeknu a rychle se běžím k budově Třetího.

Tak tam nějak doběhnu. Nejdřív se vydýchám, a až pak zaklepu a ze vnitř se ozve „Dále“ tak vstoupím.
„Dobrý den Hokage, co potřebujete ?“ přijdu, až ke stolku.
„Už jsme tě přidělili do týmu“
„A do jakého“ zeptám se zatím v klidu
„Budeš v týmu 6, ale je tu malý problém“
„Problém ? Jaký ..“ řeknu se zájmem
„Jelikož týmy, už byly rozděleny, tak toto je jediný volný tým, ale v něm, už jedna holka je, takže můžete být oslabený, ale nechci dělat závěry, když, ještě o tvé síle a dovednosti nic nevíme....takže“
„Nemyslím si, že by jsme byli oslabený, takže ….?“
„Takže si své místo musíš vybojovat“ řekne vážně
„Rozumím a s kým mám bojovat a kdy..“ řeknu s úšklebkem.
„Budeš bojovat buď s jedním z naším ANBU a nebo s Jouninem, ještě se uvidí a budeš bojovat zítra na cvičišti 4..zítra ráno pro tebe pošlu někoho“ řekne Třetí.
„Hai“ řeknu a odejdu ven.