Tajuplná mise 15

Nestačili ani pořádně vyjít z vyslýchací místnosti a už je dohnal jeden z Ibikiho podřízených.
Ibiki-san! Ta žena…“ musel se pořádně nadechnou, zřejmě sem běžel nejrychleji jak mohl, „.. zemřela. Nevíme jak je to možné. Najednou zkolabovala, začala se divně kroutit a z pusy ji tekla pěna. Asi se otrávila.“
„Do pr..“ Uraa se podívala starostlivě na senseie.
„K sakru!“ zaklel potichu. „ Odneste ji na pitvu.“ Prohlásil však už naprosto klidně. „Ty víš co máš dělat, budu chtít napsané všechny výpovědi slovo od slova. Někoho si na to sežeň. Kdyby si mě nutně potřebovala, budu u Hokage.“ A bez jediného otočení odkráčel.
„Ano sensei“ zamumlala za ním Uraa a vydala se vstříc své práci. ´Někteří lidé budou mít radost, že je ruším uprostřed noci nebo hlídky. Ale nejdřív musím najít Yuujira, aby mi pomohl zapisovat výpovědi.´

Po několika hodinách úmorného mluvení, poslouchání, zapisování poznámek a chození z jednoho místa na druhé. Se rozhodla Uraa prozatím skončit. A jít se domů alespoň trochu vyspat a najíst. Právě když vycházela z budovy ve které prozatímně sídlila Hokage, chytnul ji někdo ze zadu za rameno. Lekla se a ohnala se po něm holí, kterou momentálně používala k chůzi. Dotyčný poděšeně zacouval.
„Uff… Yuujiro, neděs mě takhle“
„Omlouvám se Shakra-san. Ale posílá mě Ibiki-san, prý na něj máte počkat.“
„Ok, počkám, ještě něco?“
Zavrtěl hlavou.
„Tak se běž trochu prospat, pracoval si dnes až moc.“
„Děkuju, Shakra-san.“ Usmál se, mírně se uklonil a už utíkal pryč. Byl to takový nenápadný průměrný člověk. Ani jako ninja v ničem nevynikal, proto dělal pouze úředníka. Uraa obvykle takto moc průměrným lidem nedůvěřovala, ale jeho měla dokonce docela ráda a věřila mu, asi proto jak byl vždy milý a mírně rozpačitý. ´Jo, důvěra. To je divná věc. Obvykle ji dáváme tomu, kdo si ji nezaslouží. Viď Ibiki..¨´ dál už o tom nepřemýšlela, protože zpozorovala blížícího se senseie.
„Dobré ráno.“ Pozdravil ji, venku skutečně už svítalo a první vesničané se chystali opravovat škody, které noc napáchala.
„Neříkejte mi dobré ráno dokud jsem se nevyspala.“ Zavrčela dotyčná mrzutě.
„Asi ani nevyspíš.“
„Jak to, do pr***.. ehm tedy jak je to možné?“
„Jsi povýšena.“ Oznámil jako by nic Ibiki, jemně ji vzal za rameno a vyrazil s ní (dveře xD) směr domov.
„A jak to souvisí se spánkem? Teda počkat, jak povýšena? A kam mě to vedete?“
„Pravda asi by ses měla trochu vyspat, moc ti to nemyslí. Jdeme k tobě do bytu. A ohledně toho povýšení, už nejsi mým žákem. Jsi samostatný vyšetřovatel vyslýchacího sboru a moje … ale to ti vysvětlím u snídaně.“
„Tak na tohle se vážně potřebuju vyspat.“
Po pár krocích. „Ehm mimochodem, sensei. Mohl by jste sundat tu ruku z mého ramene?“
„Prozatím ne.“
„Začínám mít divný tušení.“ Pohlédla na něj podezřívavě
„Teprve začínáš?“ pohled ji oplatil.
„Jsem rozespalá.“ uhnula pohledem zpátky na cestu pod ní a proklínala se, že něco řekla.
„To neomlouvá.“
Zbytek cesty proběhl bez hlasitých v poznámek, jen Uraa to šrotovalo v mozku, jak zpracovávala přísun informací. Jen co se za nimi zavřely dveře jejíhi bytu a Ibiki jej celý prověřil, zdali je někdo neposlouchá, vybafl na svou nebohou bývalou žačku.
„Co si myslíš o tom atentátu na Hokage. Řekni mi všechno.“ A podíval se na ni pohledem, kterému se dalo lhát jen těžko.
„Hmm. Abych pravdu řekla nevím, kdo za atentátem stojí. Ale řekla bych, že má nějakého pomocníka v nejbližším okruhu Hokage nebo vyšetřovacího sboru. Proč si to myslím?“ Zeptala se na pomyslnou otázku, o které věděla, že by ji Ibiki nejspíš položil. „ Je tu jedna maličkost, která mi vrtá hlavou. Podle svědectví byli zajati tři útočníci, ale výslechu se dožili jen dva. Toho třetího prý zajal..“ chvilku se odmlčela, aby si vzpomněla na jméno. „Shikamaru Nara. Ovšem, než se tento zajatec dostal do výslechové místnosti, byl mrtvý. Což je podivné, protože jej Nara porazil pomocí své techniky celkem bez boje. Takže tu musel být někdo, kdo jej zabil. Jenomže, jeho spolubojovníci by jej spíš osvobodili a krom toho byli zaměstnaní všemi těmi jouniny a ANBU, kteří je honili po celé Konoze. Krom toho smrt těch dalších zajatců je podezřelá. Pokud měli možnost sebevraždy, spáchali by ji dřív, než ve výslechové místnosti. Ale to je jen domněnka, dokud nevíme, který jed použili. I když u cizích vesnic bych předpokládala, že na tak těžkou misi pošlou někoho silnějšího a spíš si počkají až bude Hokage mimo vesnici, co brzy bude, kvůli zkouškám na Chuniny, které se konají v Písečné. Podle mě to, že zaútočili na Tsunade tady v Konoze, odkazuje na to, že zde mají spojence, nebo ji chce zavraždit někdo odtud, z vesnice.“ Uraa se znovu odmlčela, mírně svraštila obočí, pak vydechla a ukončila svůj monolog jednou větou. „To je asi tak všechno co si myslím.“
Ibiki se k ní mírně nahnul a doslova ji rentgenoval, jako by chtěl najít někde na jejím těle nálepku „zrádce“.
´Tak tenhle pohled už jsem dlouho neviděla.´ pomyslela si oběť onoho pohledu.
„Tak na tyhle domněnky můžeš zapomenout.“ Prohlásil rázně „A na další vyšetřování tohoto případu také.“ Naklonil se k ní a do ucha jí zašeptal. „Oficiálně.“
´To se mi snad zdá… snad tím nemyslí, že…“
„Příjemnou zprávou bude, že zatím co já budu vyšetřovat případ útoku na Hokage, budeš mě zastupovat u vyslýchacího zboru.“
„Já?… já“ Uraa na něj doslova valila oči, u vyslýchacího zboru byli mnohem zkušenější lidé, kteří by se pro tu funkci hodili více.
„Ano ty, shodli jsme se na tom s Hokage.“ Opět se k ní naklonil a do ucha jí zašeptal. „Také jsme se shodli, že mi budeš pomáhat při tajném vyšetřování, které má odhalit zrádce.“
´Já jsem si to myslela´
„A to není všechno, budeme muset vymyslet nějakou pěknou záminku, abychom se mohli dál vídat a nebyli jsme v podezření.“
„Jakou?“
„To už by na tebe dnes bylo moc..“ zašeptal ji naposledy do ucha a odtáhl se zpět. „Předám ti informace k tvým povinnostem, když mě budeš zastupovat.“ Mluvil zase oficiálně.
„Proč já? Jsou tam více zkušení lidé…“
„Protože jsi z nich nejvíce talentovaná v práci s lidmi“ mírný ironický úšklebek, „Navíc nepovedeš vyšetřování, ale jen výslech. A teď se vyspi. Máš na to tři hodiny, pak tě chci vidět v mé kanceláři. A mimochodem dnes večer jdeš se mnou na večeři, povinně. Dobrou noc.“ Mistr výslechů suveréně odkráčel a nechal za sebou jen zmatené pohledy.
„Proč, k**va, já..“
´Teď o tom nepřemýšlej. Na to bude čas až se vyspíš!´poručila sama sobě Uraa ´Ale jak mám teď usnout, když jsem dokonale zmatená. Mám dělat špeha pro vesnici, kterou mám zradit. A zastupovat šéfa, sotva jsem ukončila výuku. Rychlý postupy v před, přesně to lidi na pracovišti nemaj rádi. Už vidím jak mě budou respektovat. A tajné vyšetřování? Proč jsem to sakra já, komu Ibiki tak důvěřuje. Vždyť jsem člověk, kterej si to zaslouží ze všech nejmíň. Ne teď už jdu vážně spát, tři hodiny spánku jsou příliš málo na to, abych si mohla dovolit přemýšlet… Prej talentovaná v práci s lidmi.. Práce s lidmi, to má být nějaký nový název pro mučení?´ To už ale ležela a oči se jí neodvolatelně klížily.