Mazlíček 14

Echm… Jestli čekáte, že vám tu teď na místě dám přednášku o špehování, tak jste vedle, jak ta jedle. A navíc, musím kvůli Tsunade někam hodně rychle zmizet, nebo mě přizabije. Ptáte se proč? No… Těžko se to vysvětluje, tak se o to aspoň pokusím… Prostě jsem naší velkou Tsunade jaksi nevědomě špehoval. Ale nemyslete si, že jsem jí šmíroval, když byla ve sprše, to ne. Zastihla mě, jak sedím u okna její kanceláře a myslela si, že jí špehuju. Ona to tak nebyla pravda, já jsem si jen četl.
A ještě jedna technická poznámka, než se ponoříte do děje celí… Izumo, odteď i můj společník na cestách, má šedou barvu písma, tak doufám, že jeho vyprávění rozeznáte.

„Jiraiyo!“
Tsunade zařvala na mě tak, až střecha nadskočila dva metry vysoko. Samozřejmě, já za ní nebyl pozadu. Knížka mi vypadla z rukou a rovnou si to letěla do tý špinavý louže, která ne a ne za tu dobu, co jsem tady, vyschnout.
„Co tu děláš?!“
„No… Čtu si. Teda, četl jsem si,“ zavrčím nepříčetně, jako kdybych byl pes.
„Tys mě šmíroval, že jo?“
Tsunade po mě očima házela blesky.
„Ne.“
„A to ti to mám věřit?“
Bože… A jak jí to mám jinak říct? Španělsky? Portugalsky? Tatarsky? Možná by tomu v jiný řeči rozuměla. Ale tohle raději nebudu zjišťovat, raději zmizím. Možná si asi říkáte, že jsem zbabělec, ale jinak se to nedá. Kdo zná Tsunade-hime, ví, že ona dokáže ve vzteku zabít jedna dvě.
Rychle se seberu a rychlostí světla zmizím Tsunade z dohledu.

„Jak nudný dopoledne,“ řeknu směrem k parťákovi a zívnu.
„To víš, Izumo, tohle je vždycky nudný, ale tohle je extra nudný.“
Jo… Jemu se to mluví, když odpoledne půjde zase někam támhle do háje! Zato já… Mám si shánět mazla, ale musím dřepět tady. Je tohle vůbec normální? Asi ne co?
Najednou něco svým neomylným zrakem zbystřím.
„Kotetsu, hele… Támhleten oblak prachu je…“
„Jiraiya!“ zavřeští můj parťák a skočí do křoví, aby mu uhnul.
Zato já, já zase nedával pozor a on mě sejmul.
„Hele, vy dva… Kotetsu, řekni pak Tsunade, že jsme šli shánět mazlíčky. Je jedno jak jí řekneš, ale hlavně se snaž, aby tě nezabila. Izumo jde se mnou,“ prohlásí Jiraiya a já jen valím oči.
„Hai!“ přikývne.
Hned na to se Jiraiya zvedne, mě popadne za rukáv a vláčí mě za sebou. Ještě že aspoň utíká tak rychle, že za ním vlaju jak praporek.
Když se zastaví, mám pomalu všechno poztrácený.

No… Bezva. Zdrhnul jsem Tsunade a čapnul Izuma už při útěku. Tomu se říká inteligence.
„Kam jdeme, Jiraiyo-sama?“ zeptá se trochu nesměle.
„No… Na letiště,“ odpovím mu s úsměvem a čekám na reakci.
„Proč?“
„Abychom si zaletěli do pralesa. Jenom tam získáš mazlíčka téměř zadarmo.“
Tohle byla naše celá konverzace cestou na letiště
A protože umím řídit letadla a mám povolení, šli jsme rovnou do nějakýho toho letadýlka pro dva.
Nastartoval sem a po povolení vzlétnul. Dostal jsem však informaci, že tam, kde chci přistát, žádná letecká dráha není. Takže se budu muset vypořádat s terénem.
Doufám, že toho chudáka, co sedí za mnou, nezabiju.
To by mě Tsunade zabila dvojnásob.

Letadlo… Výšky… To není můj šálek kávy. A zvlášť, když pilotuje Jiraiya. To i zkušenej letec by se bál s ním sednout do letadla. Věřím, že je nebezpečném i jako cestující.
Ten prales je už pod námi, budu muset zatnout zuby a zavřít oči, protože se Jiraiya chystá přistát. Ale kde, to už nevím.
Letadlo zakodrcalo a posléze zastavilo.
Musím říct, že to bylo docela hladký přistání.
Díkybohu.
„Tak…“
Založím si ruce v bok.
„Kde začneme hledat?“
„Řekl bych, že rovnou tady,“ porozhlédne se a já ho následuju.
Ale já vidím jenom řeku, tvrdou půdu, stromy…
On se však vítězoslavně vrhne na zem a něco drží v ruce.
A to něco je…
Žába!
„Eh… Jiraiyo-sama, co to je za obojživelníka?“
„To je kuňka východní.“
Pokývu hlavou na znamení že chápu a otočím se směrem letadlo.
A srdce mi vynechá.
To letadlo je v háji!
Bude trvat dlouhou dobu, než ho spravíme, aby mohlo lítat!
Pokud ho vůbec spravíme…
Co to ten Baka s tím letadlem prováděl?!
Podívám se zpátky na něj a vidím jeho rozpačitý výraz.
„No bezva…“

Vidíte to? Je to normální, nás takhle odříznout od civilizace? Asi ne co? Ale co je vůbec na tom erotickým staříkovi normální? Asi nic!
Bohužel, zatím nemáme jak kontaktovat Tsunade, ale myslím, že rychle najdeme způsob, jak se z toho dostat.
Takže já doufám, že tady nepojdem a oznamuju vám, že příště by vás měli pobavit Kotetsu s Anko.