Obecné

„Sen´eitajashu."
Oonoki okolo seba vytvoril kamenného golema. Hady nemali žiadny účinok.
„Doton: Doryuudan."
Oonoki hneď ako odrazil útok zrušil golema a zaútočil. Kabuto sa vyhýbal strelám.
„Jinton: Genkai Hakuri no Jutsu."
Oonoki sa objavil sa Kabutom a zaútočil na neho. Na Kabuta išli útoky spredu aj zozadu.
„Kuchiyose: Senjou Rashoumon."
Kabuto sa okamžite po ubránení vyvliekol z kože.
„Doton: Doryuudan."
Oonoki to predpokladal a počkal si na neho. Ale aj Kabuto to čakal a znova sa vyvliekol.

V místnosti nikdo nebyl, jen prázdno. Kakashi se přes svůj sharingan rozhlížel kolem sebe. Šel opatrně dál, dokud nenarazil na známky něčí chakry. Schoval se v rohu a čekal, na tu pravou příležitost nepřítele polapit. Osobu pevně chytl a chtěl jí udeřit do tváře, ale jeho pěst se před tou tváří těsně zastavila.
„Naruto?“ Šedovlasý muž se na chlapce s údivem koukal.
„Co tu sakra děláš? Měl jsi zůstat ve vesnici,“ řekl mistr.
„Mistře Kakashi? No, já nejsem opravdový Naruto, jsem jenom jeho klon,“ odpověděl chlapec.

bezvýsledne. Nachádzal sa na poľnej ceste, popri ktorej rástol les. Svitlo ranné zore. Cestičku miestami pretínali svetelné pruhy. Už je to druhý deň, čo po nich pátra. Pomaly si vykračuje, keď sa pred ním začne črtať zvláštny obrys. Po chvíli rozozná zhrbenú starenku. Na chrbte nesie objemné vrece. Pomaly sa k sebe približujú, Kensei vybočí zo svojej dráhy, pristúpi k starenke, chytí ju za plece.

Vysvětlit ti, proč jsem se rozdělili,
mnohou smrtí naše duše vykoupili.

„Dost už těch planých slov můj pošetilý bratře a ukaž mi jak moc jsi zesílil díky nenávisti, kterou jsem do tebe vložil,“ Itachi, sedící na trůnu, si dal nohu přes nohu a pohrdavým pohledem změřil svého mladšího bratra.
„Nejsem už ten ubohý prosťáček, kterého jsi znal. Dnes poznáš jakou chybu jsi udělal!“ Sasuke zaujal bojový postoj a vyčkával na první známku agrese.

Teď tu stojíme proti sobě,
jeden z nás ocitne se v hrobě.
Pomstím svoji rodinu,

Nevěřícně na sebe zírali a zároveň i na okolí. Mizuki a Nagato zase nemohli uvěřit tomu, že vidí Naruta dvakrát?
„N-Naruto?“ Zeptala se pro jistotu Mizuki.
Avšak jeden z Narutů se sesunul na zem. Byl to opravdový Naruto na rozdíl od Kuramy, která vypadala snad úplně stejně jako on. Nebo spíše Naruto vypadal jako Kurama.
„Co jsi to udělal?!“ Okřikla Kurama Nagata.
Nagato opravdu nevěděl, která bije, protože si myslel, že mu dává za vinu to, že Naruto omdlel.
„Já? Nic jsem neudělal!“ Hájil se.

[center]Štiplavý vítr bije do očí,
snad to výmluva pro několik slzí,
stékajících po zmrzlém líci.
A myšlenky se nám točí
ve víru nejhrůznějších vizí
plných krve a smrti,

Nová Listová hraničila s jazerom.

Sakumo zväčšil množstvo chakry v brnení. Blesky lietali všade naokolo. Dokonca zničili aj ten balvan a zasiahli Danza. Ale ako obvykle zmizol. Objavil sa dvadsať metrov nad Sakumom a padal priamo na neho.
„Fuuton: Shinkuu Taigyouku."
Sakumo sa prevalil o meter ďalej a vyhol sa tak útoku. Danzou padol vedľa neho na nohy. Sekol katanou. Sakumo ju zablokoval svojim bleskovým brnením. Sakumo sa chytil katany. Danzou ju v tom okamžiku pustil. Sakumo ju chytil za rukoväť a sekol ňou. Danzou sa vyhol.
„Toto nie je možné. Sakumo nikdy takéto schopnosti nemal."

Minule: ,,Co to jen bylo! Co jsem vlastně viděla? Co se to se mnou děje?!“ Křikla jsem v duchu.
,,Onii-chan, taskete.“ Zašeptala jsem a usnula převážně vyčerpáním.
----------------------------------

*Z pohledu Takadashi-sensei *

(Onii-chan? Kdo- cože…) Pomyslím si zmateně a odrhnu jí vlasy z obličeje.

rúr na budovách, stojacich po stranách ulice. Čierne kožené čižmy, lemované čiernou kožušinou, sa s ľahkosťou odlepujú od kamennej dlažby. Na sebe má obtiahnutú koženú bundu, je celá premoknutá, farbou pripomína roztopený asfalt. Jeho nohavice majú taktiež čiernu farbu. Cez rameno má prehodený meč, jeho rukoväť je strieborná. Čelo mu zakrývajú dlhé čierne vlasy.

Na místě, kde se soustředili ANBU Listové, se toho dne moc věcí nedělo. Mise byly rozebrány a jen několik týmů zůstalo a nemělo co na práci. Neko, tedy vlastně Shin, ležela na posteli, masku sundanou, a zírala do stropu. Přemýšlela o tom všem, co zažívá, jestli vůbec něco z toho dělá správně, nebo by to naopak mělo být jinak. Nebyla si ničím jista, přála si tomu uniknout. Čím víc ji to ale trápilo, tím víc nacházela jedinou možnost v naprostém ignorování své lidské části a permanentní změně v Nekrochiho.

Ve vzduchu viselo dusno. Zašuměl vítr, znovu se rozpršelo. Nejdřív spadlo pár kapek, pak víc a nakonec se spustil vydatný déšť. Nikoho to nepřekvapovalo. Tato země neustále plakala. Deštná... Zmítaná mezi válkou a prudkými dešti.
V jednom domku, na okraji vesnice, stáli v předsíni mladí manželé. V náručí drželi své dvě dcery. O něčem tiše diskutovali. V pozadí byly slyšet tlumené výbuchy, země se jemně otřásala. Naznačovaly to cinkající skleničky na stole. Ženě se třásly ruce, jak k sobě pevně tiskla svoji dceru. Jí podobná dívka spočívala v náručí otce. Dvojčata Emi a Kei spaly. Ale to se mělo změnit. Kousek od domu se ozval výbuch. Holčičky se rozkřičely. Manželé se na sebe vyděšeně podívali. Naposledy se políbili a každý zamířil někam jinam. Pryč od vesnice, od jejich domu, od vzpomínek.

Málátnost, ospalost a přituplá oblblost, velice nepříjemný a neurčitý popis stavu pacienta. Avšak v dané situaci ten nejpřesnější jaký mohl být vysloven. Pojetí času neexistovalo, jen bílá plocha stropu, která byla nastavena jeho směrem. Mohlo to být sotva pár vteřin, klidně i pár hodin. Myšlenky a sebeuvědomění se pozvolna a neochotně vracely do jinak téměř neživého těla. Mozek začínal pracovat.

Bylo jedno z nejkrásnějších jarních ran, které tady v Konoze kdy byly, když se celý můj život změnil… Ale půjdu na to pěkně popořadě a začnu pěkně od začátku, od toho rána, kdy jsem ještě nic nevěděla…

Probudila jsem se kolem deváté hodiny. Byla neděle, takže jsem se mohla relativně popsat, ale přes to jsem si neodpustila jedno dlouhé zívání na protest, když mě budík pomocí toho otravnéého zvuku vytáhl z postele.
Pak jsem se protáhla se a líným krokem se vydala k otevřenému oknu.

„Vážení novomanželé a drazí hosté.“
Začal značně nervózní Lee pronášet svůj proslov.
„Vím, že jsme se tady sešli při zcela jiné příležitosti, než té, kterou vám hodlám sdělit, ale chci vám oznámit, že přesně za měsíc se já a Sakura Haruno budeme brát.“

Všetci sa pozerali na Minata, ktorý len čupel na mieste. Postavil sa. Niečo hodil smerom ku Kamenným ninjom. Tí to našťastie nespozorovali. Onedlho sa pretiahla od prvého po posledného žltá čiara a všetci padli na zem. Minato im dal pokyn. Všetci ninjovia sa rozbehli a skočili z útesu do tábora Kamennej.

Nastal masaker. Ninjovia sa pomaly blížili k tým, čo boli na stráži dole. Zabili ich. Potichu sa dostávali do stanov a zabíjali ninjov. Bol počuť krik, po zemi tiekla krv a tábor začal horieť. Všetci Listoví ninjovia sa stretli v strede tábora.

5.Mise musí počkat

Kony chytila Narutův pás na hrudi, který držel meč.
„Kony co je?!“ Naruto jí chytil čelist a otevřel jí. V tu chvíli ho udeřil nezvyklý puch. Pach nasládlé hniloby. Kakashi odvedl ostatní z dosahu a šel Narutovi pomoci. Vytáhl kunai...
„Né!“ zařval Naruto a v mžiku měl Kony v podpaždí. Byla ale příliš silná na to, aby jí udržel. Naruto se tedy rozhodl jednat Přímým zásahem za šíji. Sekyrkový úder ruky srazil Kony k zemi. Chvíli oddechovala a vrčela, ale poté zavřela oči.

Mizuki nevěřila svým očím. Byla doma, tím si byla stoprocentně jistá. Připadalo jí to jako ve snu, protože ani nedoufala, že se sem bude moci kdy vrátit. Bohužel jí to však rovněž vracelo vzpomínky, na které by si raději nevzpomněla. Nyní však už nebyla dítě a snažila se tu bolest překonat.
„Promiňte? Jak to, že tato vesnice zase stojí?“ Zeptala se Mizuki prvního člověka, kterého potkala.

Asi kilometer od nich boli dvaja muži. Stáli oproti sebe a neboli v práve priateľskej nálade. Okolo jedného sa začali zjavovať ďalší. Celkom ich bolo päť, čo prišli.
„Ľudské sféry. Alebo šesť sfér rinneganu."
„Ako to môže vedieť?" pýtal sa Pein.
„Neber to osobne, Nagato, ale ja poznám techniky rinneganu. Kebyže chcem, tak spravím to isté čo ty. Len s tým rozdielom, že tí ninjovia, z ktorých spravím sféry, budú mať aj svoje pôvodné schopnosti."
Madara aktivoval sharingan.
„Uvidíme, či ti tie znalosti pomôžu."

[color=#000066][i]Nedokázal jsem jeho slova pochopit. Vlastně jsem ani nechtěl. Ztratil jsem všechno, protože jsem si myslel, že dělám správnou věc. Přišel jsem o všechno, přetrhal jsem veškerá pouta, zradil jsem. Nevydržím další chybu. Musím tě Naruto zabít. Promiň mi to, ale nevěřím ti!