Obecné

Všude okolo byla tma, taková tma, že nebylo vidět ani na krok a přesto zde byly dvě osoby. Nejspíše stály proti sobě a snad se o něčem dohadovali. Ale jejich rozhovor nedával žádný smysl, jako by si oba dva povídali sami pro sebe. Nikdo jiný, kromě jich samotných je neviděl a oni zase neviděli jeden druhého, ale přesto cítili přítomnost něčeho strašného. Strašnou přítomnost toho druhého. Oba dva se vymykali běžný pravidlům platným pro všechny smrtelníky, oba dva už dávno smrtelní nebyli.

Nagato aj Madara boli na pokraji svojich síl. Ani jeden už toho moc nedokáže.
„Vzdaj to," povedal Madara.
„Nikdy."
„Suiton: Daibakufu no Jutsu."

V lese se procházel mladý muž, černé vlasy měl sepjaté do copu, ale pár pramenů mu spadalo do černých očí. Mohli jste si myslet, že tento muž má celý život před sebou, ale opak byl pravdou.
Jeho oči jindy chladné jako led byly plné bolesti a smutku.
Skoro nevnímal listí, které barevné spadávalo okolo něj ze stromů na zem, ani jemný větřík pohrávající si s jeho prameny vlasů.
Jen stále přemýšlel nad svým mladším bráškou, který ho teď hledal, aby ho zabil. Přemýšlel nad tím, až ho uvidí, co mu řekne, jak se zachová.

Sasuke bol v siedmom nebi. Už takmer celý deň obdivoval krivky Natsuminho tela a nevnímal čo sa deje okolo neho. Sakura bola naopak nešťastná, lebo Sasuke bol z jej dohľadu. Natsumi dobre vedela, čo sa deje za ňou. Avšak, moc tomu nevenovala pozornosť. Veď načo, Sasukemu to spočíta pri chuuninskej skúške. Aspoň to chce tak spraviť. Kakashi si ich správanie nevšímal. Oči mal zapichnuté v knižke. A nie hocijakej, ale bolo to Icha Icha Paradise. Zrazu zavrel knihu, pozdvihol hlavu k nebesiam a v očiach sa mu zjavili hviezdičky.

Celý tím sa dostal do dediny, kde sa mal konať festival. Aj sa konal, ale prišli už neskoro. Kolotoče a stánky boli ešte na miestach, ale obchodníci sa balili.
„Hmm. Čakal som niečo veľkolepejšie," povedal Naruto.
„A čo si čakal, keď prídeme na koniec," povedala Sakura.
Kakashi sa rozhliadal. Vytiahol z kapsy fotku. Pozorne si ju prezrel a začal hľadať toho obchodníka. Trvalo mu to hodinu, ale predsa ho našiel.
„Hej, tam je."
Všetci sa pozreli na to miesto. Bol to veľmi mladý muž. Sotva by mohol mať dvadsať.
„Ako to, že je taký mladý?"

8. Oddálení boje... Smrt v troskách!

Kony otevřela oči...
Temně černé oči bez jediného odlesku světla, bez bělma a jako bez duše se zahleděli na Madaru. Shikamaru sebou škubl při pohledu na černou chakru, tvořící jakousi siluetu vlka. Přesto nepřestával sledovat situaci.
„Nemám z toho dobrý pocit,“ Kakashi měl důvod se obávat, ale i jeho oči sledovaly napětí mezi Kony a Madarou.

Naruto se bavil s žabákem a nevnímal čas.

Kapitola čtvrtá Akademická léta. Část druhá

Čas jí utíkal opravdu rychle a než se nadála, uplynul skoro rok, od doby, kdy se stala plnohodnotným členem Skryté v Listí. Vydobyla si už ve třídě celkem respekt – a to nejen tomu, že byla v ninjutsu místy lepší, než oslavovaný Sasuke. Držela se stále své povahy a dřela, protože i přes úspěchy ve zvládání ninjutsu měla stále co na práci, hlavně v oblasti fyzické kondice a taijutsu.

Bylo zde krásně opravdu krásně, žádné rušení způsobení lidskou činností a po lidech široko daleko, ani vidu ani slechu. Přes ten všechen klid zde však uprostřed louky seděl jeden člověk, ale možná už přestal dávno být člověkem, protože jinak nebylo možné, aby zde byl takový klid. Možná kvůli tomu, že zde na tomto místě seděl už několik dní bez sebemenší známky pohybu.

Kushina bola doma. Stála za sporákom a varila obed. Ani ona nemohla po toľkých rokoch zahnať spomienky na ten deň. Aspoň jej zostala dcéra, ktorú si vždy priala. Tá sedela v kuchyni za stolom. Nedočkavo čakala na obed. Kushina jej doniesla veľkú porciu, s ktorou by mali problém traja poriadni chlapi. Nie to, aby to zjedlo štrnásťročné dievča.
„Nechápem, ako toľko toho môžeš zjesť a pri tom zostávaš taká chudá."
„To ani ja."
„Asi to bude Kyuubim. Aj ten potrebuje jesť," myslela si Kushina.

Bolo skoro ráno. Väčšina ľudí spala, no niektorí pracovali. Tsunade a ďalší medici mali plné práce s ošetrovaním a liečením. Pár ninjov pochovávalo ninjov, ktorí zahynuli pri útoku. Každý mal prácu, ale štyroch ninjov to ešte čakalo.
„Sme tu už všetci?" pýtal sa Kakashi.
Bola ešte tma a nevidel dobre.
„Áno."
Kakashi videl len Naruta a Sakura. Sasuke splýval s tmou v jeho čiernom oblečení. Ešte k tomu keď mal aj čierne oči a vlasy.
„Sasuke, ty sa hodíš na špionážne misie. Hlavne v noci."
„To sa vie samo o sebe."

Nagato se vzbudil ze strašného snu. Opět se mu zdálo, jak vidí Mizuki a ta mu mizí přímo před očima v dáli v nenávratnu. Nemohl ji nijak zachránit a bál se toho. Strašná postava se šíleným úšklebkem vysmívala přímo do zoufalého obličeje. A pak se jako vždy probral. Naštěstí za ty dva měsíce, co Mizuki zemřela, se mu ten sen zdával čím dál tím méně často. O to více jej však takový sen vyděsil.

Cesta byla velmi klidná, tedy do doby, než jsme překročili hranice Země ohně. Kousek za nimi jsme se museli na pár hodin zastavit. Přibližně tak hodinu cesty od nás byli nějací shinobi bez čelenek. Vypadalo to ovšem, že postupují, tak jsme se zastavili u řeky.
Seděl jsem na stromě a díval se, jak si slabý větřík pohrává s listy a malými větvičkami. Snažil se jemně pohybovat i mými vlasy, ale ty svázané čelenkou se ani nehnuly. Řeka, která protékala pod stromem, šuměla.

Naruto sa išiel pozrieť po dedine. Ale okrem trosiek nevidel nič.
„Tak čo o nich vieš?"
Naruto sa zhlboka nadýchol.
„Títo ľudia žijú od čias Rikudua Sennina."
„Čože? Veď to by museli mať niekoľko stoviek rokov!"
„Vek je len číslo. Odkedy ich Rikudou porazil, tak odvtedy nezostarli ani o sekundu. Medzitým do svojej organizácie priberali nových členov. Až pokiaľ sa nepokúšali znova zaútočiť. Vtedy ich zastavili Senju Hashirama, Sarutobi Sasuke a Namikaze Hayato."
„Ako ich porazíme?"

V Listovej bol nádherný slnečný deň. Ulice boli preplnené ľuďmi. Každý z nich mal niečo na práci. Deti sa hrali na ihriskách. Vtáci štebotali veselé melódie. Proste idylka. Zdalo sa, že každý už zabudol na udalosti pred niekoľkými rokmi. Teda každý, kto žil pred štrnástimi rokmi. No, možno vtedajší novorodenci a tie najmenšie deti si to nepamätajú. Ale opak bol pravdou. Dvaja ľudia na tento deň nezabudnú. Prvá osoba, žena stredného veku s dlhými červenými vlasmi, bola doma. Varila obed pre svojho manžela a dcéru.

Naruto je totiž mrtvý.
"Naruto!" začala vzlykat Sakura a snažila se Naruta nějakým způsobem přivést k životu.
"Naruto! No tak! Nenech se ničím takovým setřást! Naruto!" už křičela s viditelným zoufalstvím.

Kyuubi a Naruto rozhovor:
"Hej co tu jen tak civíš?! Snaž se přežít, ne? Já nechci umřít. Nemůžu tě vyléčit když takhle vypadáš!" křičel Kyuubi na naprosto skleslého, dřepícího, s očima bez života blonďatého chlapce.

O pár minut později…

Naruto si pochutnává už na své dvanácté misce rámenu. Teuchi vyhlásil slevu na dnešní rámen, hlavně pro Naruta. Znamenalo to, že jedlíci, kteří doopravdy snědí hodně misek, tak když si dají deset misek rámenu dostanou dvě k tomu zadarmo.
„To byla dobrota, ale přejedl jsem se, jako vždy. Miluju rámen!! Můj milý rámen-chan.“

Já jsem síla kdo je víc?
Já jsem všechno nebo nic!
Kupředu vykroč!
Zhyň nebo uskoč!
Všechno nebo nic!
Já jsem rub co nemá líc!

S větrem v zádech!
Vše na jeden nádech!
Nelítostně kupředu!
Jak umřít ti předvedu!
Moje jméno to má zvuk!
Samotné smrti já jsem vnuk!
Pohledem zkosím tě jediným!
Vše svým sharinganem uvidím!
Já jsem totiž víc!
To co je vším či nemá nic!

Beze strachu či studu!
Hleď na mě - na obludu!
Nejhorší tvá můra noční!
Ten dáreček vskutku vánoční!
To všechno jsem já!
Síla je milenka jenom má!

Mladá dívka utíkala lesem. Utíkala, jak nejrychleji dovedla, aby si zachránila svůj vlastní život. Ti, kteří ji pronásledovali, se neustále přibližovali. Utíkala spíše instinktivně, protože dobře věděla, že nemá sebemenší šanci jim utéct. Avšak stále měla touhu žít. Nyní se nemohla nechat chytit obyčejnými bandity, kteří by ukončili její život, kvůli těm několika drobným, které u sebe měla. Možná se zároveň hrozila, co jiného než smrt by jí ti lotři mohli provést. Na chvíli je setřásla.

7.Konec se blíží... Kony nebo NARU?

Kony se probudila a nic z toho co se stalo si nepamatovala. Jediné co zůstalo v paměti bylo to, že měla vztek a potom tu bolest... Jinak nic.
„Noha vypadá dobře. Brzy se ti zahojí, ale nepřetěžuj jí, ano?!“ Naruto nohu ještě pro jistotu zpevnil a mohli vyrazit do vesnice.