Uzumaki no monogatari – část 15 – Minulost, která dohání

Nevěřícně na sebe zírali a zároveň i na okolí. Mizuki a Nagato zase nemohli uvěřit tomu, že vidí Naruta dvakrát?
„N-Naruto?“ Zeptala se pro jistotu Mizuki.
Avšak jeden z Narutů se sesunul na zem. Byl to opravdový Naruto na rozdíl od Kuramy, která vypadala snad úplně stejně jako on. Nebo spíše Naruto vypadal jako Kurama.
„Co jsi to udělal?!“ Okřikla Kurama Nagata.
Nagato opravdu nevěděl, která bije, protože si myslel, že mu dává za vinu to, že Naruto omdlel.
„Já? Nic jsem neudělal!“ Hájil se.
„Podívej se pořádně já a Youko jsme venku. Naruto mohl umřít z šoku, ale i když přežil, tak mu moc času nezbývá,“ řekla Kurama.
Mizuki se na ni podívala vystrašeným pohledem. Nemohla uvěřit, co ten člověk, co vypadá jak Naruto právě řekl. Nemohla to být prostě pravda!
„Co tím myslíš?! A kdo vůbec jsi?“ Zeptal se Nagato.
„Jsem Kurama a myslím tím to, že jeho obrovská chakra jej zabíjí,“ vysvětlila Kurama.
Nagato se na ni podíval a i v jeho očích bylo vidět, že se bojí. Celou tu dobu se snažil Naruta najít a osvobodit jej od Lišky. Věděl, že jednou bude muset udělat to, co před chvílí udělal, ale nikdy by jej nenapadlo, že tím může Narutovi ublížit.
„Nechápu to,“ řekl zoufalý Nagato.
„Podívej se na mě. Teď jsem ve svojí původní podobě. Typoval bys, že mi bylo dvacet? Určitě ne, co? Typoval bys, že je Narutovi patnáct, kdybys ho nikdy před tím neviděl? Taky ne, že? Podívej i ty jseš Uzumaki. Ale jednou za čas, opravdu velice zřídka se v našem klanu rodí děti, které mají tak obrovskou chakru, že je zabíjí. Stravuje jejich tělo, proto vypadáme, jak vypadáme,“ vysvětlila Kurama Nagatovi.
Nastala chvíle ticha. Mizuki i Nagato potřebovali nějaký čas na to, aby zpracovali nové informace, které se právě dozvěděli. Nechtěli jim věřit, protože by to znamenalo, že dostali Naruta do neuvěřitelných potíží. Mizuki už to nemohla vydržet a sedla si k Narutovi, který byl stále v bezvědomí na zemi. Pevně jej objala.
„Takže Naruto je taky takový?“ Zeptal se Nagato.
„Ne. Naruto je na tom daleko hůře. Když jsem poprvé ucítila jeho chakru, lekla jsem se, že je poblíž nějaký démon, tak obrovská jeho chakra je. S tím co vím, bych řekla, že mu zbývají tak dva roky života a to jenom díky tomu, že po tu dobu v jeho charovém oběhu budou kolovat zbytky démonické chakry,“ řekla Kurama.
Nagato jí nevěřil! Musela se určitě mýlit, byl si tím tak jistý. Ale i když on měl oči, které ledacos dokázaly prohlédnout, tak Kurama na něj zírala s pohledem, ve kterém nebyl ani sebemenší náznak milosrdné lži.
„Ne, to prostě není možné! Naruto musí žít!“ Křikla Mizuki.
„Copak jsi neslyšela, co jsem řekla?! On umírá od chvíle, kdy se narodil!“ Řekla snad až příliš chladně Kurama.
Mizuki si zacpala uši. Už nechtěla poslouchat ty „lži“ co jim tady vykládá. Někde se však bála toho, že to nejsou lži, že je to celé pravda. Proto už nechtěla slyšet ani slovo. Kurama to řekla tak drsně, protože ona jediná doopravdy chápala, co se s Narutem děje. Ona si to taky prožila a musela se s tím vyrovnat. Tak proč, ani jeho přátelé nebo rodina nedokázali pochopit, co se s ním děje? Proč tomu nemohli věřit? Bylo to tak těžké, že jejich milovaná osoba umře? Na rozdíl od Naruta, Kurama nerozuměla ostatním.
„Možná by tady bylo jedno řešení,“ zapojil se do rozhovoru Youko.
Všichni na něj okamžitě upřeli svůj zrak. Nagato a Mizuki chtěli vidět naději, ale Kurma se lekla, co jenom může Youko myslet.
„Nechceš udělat, to co tehdy, že ne?!“ Děsila se Kurama.
„Neboj se. Existuje i jiné řešení, jak Narutovi zachránit život,“ řekl Youko a bylo vidět, že se Kurama uklidnila.
„Jaké?!“ Zeptali se okamžitě Mizuki s Nagatem.
„TY! Vím, co jsou ty tvoje oči zač. Ale rozhodně jsi k nim přišel jinou cestou, než jejich původní majitel, takhle to vypadá, že se tyto oči dědí z generace na generaci. Ale původním majitelem byl kdysi dávno jeden člověk. Neznám jeho jméno, ale říkalo se mu poustevník Šesti cest. Říká se, že tem člověk byl tak silný, že dokázal ovládnout umění poustevníka na všech šesti skrytých místech a to mu podle všeho zachránilo život. Energie přírody šesti poustevnických cest jej vyléčila, ale také změnila jeho oči na takové, jaké máš ty. Každá cesta představuje jeden kruh,“ vysvětlil Youko.
Všichni tři na něj nevěřícně zírali. Vypadali, jako by si mysleli, že jim Youko vypráví nějakou pohádku. Bylo to pro ně až příliš krásné.
„Proč jsi to tehdy neřekl i mě?!“ Křikla po něm Kurama.
„Protože jsem zapomněl, jak se jedno takové skryté místo dostat. Když jsem byl ještě příliš mladý, abych si mohl pamatovat, kde to je, tak mě odtamtud unesli nějací mniši. Proto jsem nenáviděl lidi. Kdyby mě odtamtud nikdy nevzali, tak by se ze mě nikdy nestal démon, ale taky bych tě nikdy nepotkal Kuramo,“ řekl Youko.
„A teď už víš, kde to místo je?“ Zeptala se už mírně uklidněná Kurama.
Youko jí na to jenom přikývl a cítil se hrozně, protože tehdy nedokázal Kuramě pomoci stejně.
„Netrap se tím Youko. Teď může být spolu opravdu na věky,“ řekla Kurama a usmála se na něj.
Youko spolu s ostatními se na ni podíval způsobem, že vůbec nerozumí, co tím myslela.
„Když jsme se rozdělili, tak Kyuubiho chakra se rozdělila na dvě poloviny. To znamená, že i moje chakra je démonická, stejně jako tvoje Youko,“ vysvětlila Kurama.
Nyní už chápali, ale museli se vrátit k debatě ohledně Naruta.
„Vím, kde je skryté místo lišek. Můžu tam Naruta vzít. Promiň Kuramo, že jsem si na to vzpomenul, až když pro nás bylo příliš pozdě,“ snažil se omlouvat Kyuubi.
Kurama jenom pokývala hlavou na znamení toho, že se jí Youko nemusí nijak omlouvat.
„Děkuji ti Youko,“ řekl Naruto a i s Kuramou už na něm seděli.
„Naruto!“ Křikl po něm v poslední chvíli Nagato.
„Mám dva roky ne? Tak na mě počkejte, já se vrátím,“ řekl a spolu s Youko a Kuramou zmizeli pryč.
Nagato se podíval na Mizuki a viděl, že byla omráčená. Musel to udělat Naruto. Nejspíše byl také celou dobu při vědomí a poslouchal, jejich rozhovor. Nagato vzal Mizuki a rozhodl se, že ji donese k její mámě domů.

Objevili se někde v lese a okamžitě cítili, že je někdo pozoruje. Pohledy několika desítek, či snad i stovek očí je probodávali pohledem. Ve vzduchu mohli vycítit vražedný úmysl těch, co je pozorují.
„Co tu chcete, démoni!“ Zaburácel na ně hlas.
Naruto seskočil s Youko a okamžitě se uklonil.
„Naučte mě prosím umění poustevníka,“ prosil Naruto rozhodnutým hlasem.
Ozvalo se spoustu šepotání a vrčení. Místním obyvatelům nebylo po chuti, že zde byli vetřelci.
„Omlouvám se, že jsem kdy sem ještě vkročil, ale pomozte prosím tomu chlapci. Jeho vlastní chakra jej zabíjí,“ řekl Youko.
Nyní seskočila s Youko i Kurama a rovněž se uklonila.
„Prosím vás. Každý má snad nárok na život, ne?“ Řekla Kurama.
„Vy dvě, jste sestry?“ Zeptal se onen hlas.
Naruto jako vždy nedokázal ustát, co právě slyšel. Bleskurychle se objevil u zdroje hlasu, který s nimi mluvil. Popadl jej za kožich a vší silou odhodil ohromného lišáka, kterému patřil hlas, mezi jeho společníky na druhé straně lesa.
„JÁ. Nejsem holka! Jasné!“ Ječel po něm Naruto.
Z místa, kam Naruto odhodil lišáka, se ozýval smích. Lišák se smál, tak neuvěřitelně moc se smál.
„Už je to tak dávno, tak strašně dávno. Snad tisíc let, co zde byl stejný člověk jako ty. Možná jej znáš, říkalo se mu Mudrc šesti cest,“ řekl Lišák.
Naruto nyní pochopil. Ten starý Lišák, je tady už tak dlouho, má tak moc vzpomínek a on si dovolil na něj křičet. Tohle nebyla cesta jak se stát poustevníkem. Naruto si konečně uvědomil, že se musí nenechat rozčílit.
„Ještě jednou vás prosím, naučte mě umění poustevníků,“ řekl Naruto a pořádně se uklonil.
Starý Lišák však váhal. Viděl v tom dítěti neuvěřitelný potenciál, ale bylo to opravdu v pořádku naučit jej umění poustevníků.
„Zeptám se tě, proč se tomu chceš naučit?“ Zeptal se starý Lišák.
„Protože jsem slíbil svým přátelům a rodině, že se za nimi vrátím. Jestli se nedokážu naučit všech šest poustevnických cest do dvou let, tak zemřu a tím poruším svůj slib. Navíc si nemůžu dovolit, aby moje máma ještě více trpěla,“ odpověděl Naruto.
Starý Lišák stále váhal. Bylo tady to dítě jenom kvůli tomu, aby nezemřel. Nerozuměl tomu, myslel si, že jej odmítne.
„Prosím vás! Za celý svůj dosavadní krátký život jsem nikdy neměl pořádnou šanci svoji matku poznat, kvůli Kyuubimu!“ Křikl Naruto.
Starý Lišák zavrčel. To jméno, které slyšel, mu nebylo po chuti. Spíše Kyuubiho nenáviděl.
„Kyuubi no Youko je pohroma. Zkáza, která přišla na tento svět. Možná ti trochu rozumím,“ řekl starý Lišák.
„No abych to upřesnila, tak Kyuubi no Youko BYL pohroma, už není,“ zapojila se do rozhovoru Kurama.
Všechny zraky se nyní obrátily k ní a k Youko. Cítili na sobě ten nepříjemný pocit, jak je všichni probodávají pohledem, kvůli tomu, že vyrušili rozhovor.
„Kuramo!“ Řekl až příliš pozdě Youko.
„To se chceš zase hádat Youko?! Vždyť jsem neřekla nic nevhodného!“ Naštvala se Kurama.
„Youko?“ Řekl překvapeně starý Lišák.
A nyní to byl pouze Youko, kdo byl pod drobnohledem. Zírali na něj všichni, starý Lišák, Naruto i Kurama. Kurama byla asi nejvíce překvapená, protože v hlase starého Lišáka vycítila jisté emoce. Ale nemyslela si, že by něco takového bylo možného.
„Nemyslel jsem si, že budeš tak dlouho žít staříku,“ řekl Youko.
„Jenom nad tím uvažuju Youko, ale není tady náhodou možnost, že je to tvůj otec?“ Zeptala se Kurama.
Youko přikývl. Okolním davem se ozval neuvěřitelný zvuk překvapení. Starý Lišák okamžitě vyskočil proti Youko a zaútočil na něj. Do cesty se mu však postavila Kurama a jeho útok zablokovala. Oči jí rudě plály a byly stejné, jako oči patřící Youko.
„TY!“ Procedil mezi zuby starý Lišák a kus odskočil.
„NIKDO! Ani vy nebude ubližovat mému Youko!“ Křičela na okolí Kurama.
Byla dokonale rozhodnutá jej bránit za jakoukoli cenu.
„To by stačilo! Youko možná z vašeho pohledu udělal chybu! Ale zachránil, tak ženu, kterou miluje. Kdyby byl jenom bezcitný démon, tak to nikdy neudělá!“ Zastavil všechny Naruto.
„Vždyť i ty jsi kvůli němu trpěl, ne?! I tvoje rodina!“ Křikl po Narutovi starý Lišák.
„Možná. A možná by moje rodina trpěla stejně, protože už bych díky svojí chakře byl nejspíš dávno mrtvý! A já chci pro svoji rodinu a přátele žít!“ Zařval po něm Naruto.
Všechno utichlo. Nebylo slyšet sebemenšího hlásku. Listím na stromech se prohnal vítr a listy šustěly. Starý Lišák se zase začal smát.
„Prošel jsi „KLUKU“. Máš dost odhodlání k tomu, aby ses naučil umění poustevní a nejenom jednoho druhu,“ řekl stále s úsměvem starý Lišák.
Nikdo pomalu nerozuměl, tomu všemu, co se zde během posledních chvil odehrálo. Neuvěřitelné nasazení všech.

Jakmile se omráčená Mizuki probrala, Nagato jí oznámil, že by měli jít zpět do Listové. Mizuki však nechtěla opustit svoji matku. Dohodli se tak, že Nagato půjde napřed a Mizuki doprovodí svoji mámu do Listové.
Nagato byl v Listové během necelých dvou dnů a okamžitě zamířil k Šestému Hokagemu – Jiraiyovi. Oznámil mu vše, co se stalo.
„Takže, jestli se Naruto vrátí, tak z něj bude Mudrc šesti cest? To zní zajímavě,“ řekl nakonec Jiraiya.
„Sensei, co si o tom všem myslíte?“ Zeptal se Nagato.
„Že na něj Kushina bude pyšná, až se vrátí,“ odpověděl Jiraiya.
„Než se Naruto vrátí, tak tady pro ni budu já,“ řekl Nagato a odešel.
Jiraiya jenom tak seděl a užíval si chvíle volna, které jako Hokage moc často neměl.
„Obávám se, že bude potřeba Mudrce šesti cest, ne Tsunade?“ Zeptal se Jiraiya.
„Souhlasím s tebou, Orochimaru asi něco chystá,“ řekla Tsunade.