Dívám se na tebe, ale vidíš ty mě? 05

„Mohl nám to alespoň říct, nemyslíš?“ zamumlal Lee. Pohled upřel na svoje boty.

„Hm…“ Tenten se jen nervózně ošila. Stáli s Leem na střeše jednoho domu a opřeni o zábradlí pozorovali rušnou ulici pod sebou. Stáli tam takhle už tři hodiny, vlastně od chvíle, kdy se dozvěděli pravdu. Během té doby to Lee zopakoval už nejmíň po desáté, a pokaždé s trochu smutnějším výrazem.

„Sakra!“ naštvala se Tenten, nakopla hromadu kamínků a praštila do zábradlí. „Co si o sobě myslí?! To, co udělal, nebylo zrovna-“

„Tenten…“

„-chytrý! Měl by si uvědomit, KOHO to zmlátil! Vždyť-“

„Hej, Tenten-“

„-Naruto je hrdina! Každej blbej ninja v týhle vesnici ho obdivuje! A on ho takhle přímo-“

„TENTEN!“ dívka se zarazila uprostřed věty. Vůbec si neuvědomila, že na ni Lee křičí. Možná, že už si zvykla ho ignorovat. Jsem k němu hrozně nefér… pomyslela si při pohledu na jeho zkroušený obličej.

„Víš, napadlo mě… co když jsme mu za to prostě nestáli. Prostě nevěřil, že… co já nevím! Co když pro něj prostě nejsme dost dobří jako kamarádi?“ Tenten sledovala, jak se mu na čele udělala jemná vráska. Vypadal teď ještě víc jako dítě, ale ta jeho bezstarostnost byla tatam. Takhle na dně ho ještě nikdy neviděla, neměla tušení, že ho Nejiho nedůvěra- či jak jinak to nazvat- tak moc zasáhne. Nasucho polkla, poplácala ho po rameni a donutila se říct tu správnou lež, kterou chlapec tak potřeboval slyšet. Haha, správná lež… Mám to ale smysl pro humor…

„Poslouchej, to není pravda. Víc než to, to co říkáš, je ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšela! Neji nám to neřekl, protože…“ snažila se vybrat ta správná slova, „protože na tom byl špatně. Víš, jak moc pro něj Hinata znamená, muselo to pro něj být hrozný… Jenže ta jeho pitomá hrdost mu prostě nedovolila nám to říct. Nejspíš nám nechtěl přidělávat starosti. Jenže když tady takhle budeš stát a bulet, bude to přesnej opak. Tak se trochu seber, jsi přece chlap, ne?!“ snažila se povzbudivě usmát, ale podařil se jí jenom umělý falešný úšklebek.
Věděla, že Lee to pozná. A taky věděla, že bude rád za její snahu.

„Děkuju, Tenten.“

„Tak pojď, půjdem najít Nejiho, třeba bychom pro něj mohli něco udělat,“ s úsměvem ho chytla za zápěstí a sešli spolu dolů.

-

Naruto procházel uličkami ke svému bytu. Zrovna se byl najíst, Ichiraku ramen, samozřejmě. Mněl dobrou náladu, a tak si lehce pohvizdoval. A proč taky ne? Všechno mu vycházelo. Zjistili, že ta holka je pryč a hledají ji, už o tom ví celá vesnice. Ale i přes Nejiho přímé obvinění, jeho nikdo nepodezříval, nikdo se ho neptal, kde že to byl ten a ten večer, nebo proč si ten kluk myslí, že to byl právě on. Spíš bych řekl, že z toho bude mít větší problémy než já, prolétlo mu hlavou a vesele se zasmál. Dneska mě vážně dobrý den.

-

„Ne, Neji!“

„Prosím! Nechte mě odsud odejít a já ji určitě najdu!“

„Ne! Promiň, mám svůj příkaz.“

Neji se rozzuřeně posadil na svou postel. Znovu. Dnes ráno ho zavřeli v jeho pokoji, přidělili mu jednoho z klanových stáží, a když skončili s vyptáváním, rozhodli se nechat ho tak do té doby, než se Hinata najde. Jako kdyby bylo možné, že jsem jí unesl já. A toho pitomce určitě ani nezadrželi!

Naštvaně sebou praštil do polštářů a uhodil do postele pěstí. Samozřejmě, řekl jim, že to udělal Naruto. Ale když nebyl schopný říct, jak to ví, prostě se zasmáli a hodili to za hlavu jako nedůvěryhodné. Můžou mě mít za někoho, komu můžou věřit, někoho schopného… Ale pak stačí provést jedna blbost, jako zmlácení špinavýho únosce, a všechno tohle je pryč. Tahle i jiné myšlenky mu běhaly hlavou, když ho jeden z jeho bývalých spolupracovníků vyslýchal a prohlásil ho za podezřelého.

Po pár hodinách věznění přestal s přemlouvání stráží a radši se pořádně rozhlédl po místnosti. Byl to normální pokoj, jedna postel, pracovní stůl s židlí a lampou, nic osobního, v pokoji netrávil moc času. V protější zdi bylo okno.

Klidně by mohl utéct. Stačilo by v tu správnou chvíli proskočit oknem, nikdo ho nehlídal. Venku by možná narazil na další stráže, ale s tím by si poradil. Byl přesvědčený, že by to vyšlo, dokonce se v jednu chvíli už chystal plán uskutečnit, když si vzpomněl, proč že to neudělal už dřív.

Neji, já vím, žes to neudělal, ale když nebudeš spolupracovat, budeš na tom ještě hůř. Prostě to vydrž, dokud se nenajdou důkazy o tvé nevině. Nebo Hinata… To mu dnes ráno řekl Hinatin otec. Věděl, že má pravdu. Jiného podezřelého zatím neměli, a tak kdyby teď utekl, bylo by to, jako kdyby řval: BYL JSEM TO JÁ!

Ne, to opravdu nepůjde.
Posadil se znovu na postel, tentokrát zoufale. Kde jsou Tenten a Lee, když jsou potřeba?