ナルト + フェアリーテイル... (03) - Noví známí aneb Kde se tu všichni vzali?

Jedná se o spojení dvou anime sérií – Naruto a Fairy Tail.
Takže by možná nebylo na škodu, kdybyste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení... ale není to podmínkou
_______________________________________________________________________________________

Minule: Všech sedm z FT jsou stále v Naruto světě. Konečně se jim i Narutovi povedlo dostat z díry, ve které se předtím ocitli. A teď? Akorát dorazili do kanceláře Hokage.

„T-To je-!“ vykoktala Cana a Makarov společně vyděšeným hlasem.
„Krásné tělo!“ změnil Makarov výraz na velice šťastný a perverzní, zatímco zaujatě koukal na Tsunadinu hruď. Při zkoumání jeho výrazu by se dala zahlédnout chvilkově i pára, která mu v tu chvíli vyšla z nosních dírek.
„Chlast!“ dořekla i Cana svou větu, zatímco nadšeně hleděla na sklenici od saké, kterou Tsunade svírala pevně v ruce.
Tsunade na ně podezíravě hleděla, než se podívala naštvaně na Naruta. Posléze však upustila na svém výrazu a vyměnila ho za absolutně nechápavý, když se rozhodla promluvit: „Kdo to je?“
„Mágové z Fairy Tail! Yoroshiku!“ opáčil za blonďáka mistr Makarov, zatímco se uveleboval na jejím stole a ani v tu chvíli nespustil oči z jejího výstřihu
Hokage však pouze tikala pohledem z jednoho na druhého.
„A proč ste tady?“ řekla po chvíli, avšak již rozzuřeně, zatímco ji tikalo v oku a celkově se zlobou třásla, jelikož jí došlo, že ten malý stařík na jejím stole jí celou dobu svléká pohledem.
„To by jsme taky rádi věděli!“ vykřikl Natsu.
Tsunade okamžitě pohlédla na zdroj výkřiku a mírně se zděsila při zjištění, že je onen mladík tak velice podobný jedné blonďaté palici, která občas, ale za to pořádně, šlapala po jejích nervech.
„Takže tu teď jsou dva hyperaktivní Narutové?“ hlesla zmoženě. Avšak v duchu doufajíc, že jí ani jeden z nich neslyšel.
„He?! Co tím chcete říct?!“ vyjeli oba, Naruto a Natsu, uraženě ve stejnou chvíli i stejným tónem.
„Nic…“ snažila se zamaskovat, že něco řekla, jelikož už tak jí bolela hlava z prochlastané noci a hádku se dvěma uřvanci by asi už jen tak nepřekousla, „Takže… Co se tu děje?“ změnila raději téma.
„Já vám to vysvětlím!“ hlásil se Makarov, který mezitím změnil pozici a už na stole pouze seděl a neležel.
Posléze se podíval přes rameno na jeho ‚děti‘ a rozkázal: „Vy si běžte ven hrát nebo tak něco!“
„Naruto, třeba jim ukaž vesnici!“ dodala k tomu ještě Hokage.
Tuto příležitost využil hlavně Mystogan, následován Marikate. Oba se totiž v mžiknutí oka vypařili z místnosti. Ostatní je taktéž však následovali, i když po několika minutách mumlání a protestů.

***
„Co tady máme kruci vůbec dělat?! Ani to tu neznáme,“ stěžoval si Gray, když skupinově scházeli po schodech, které se jako jediné nezdály být zničené, z budovy do vesnice.
„To mi povídej! Ještě k tomu tu musím trčet s tebou!“ odmlouval i Natsu, který neopomenul tak moc pro něj důležitý fakt.
A jelikož šli chlapci vedle sebe, okamžitě po sobě začali vrhat vražedné pohledy a sálala z nich barevná aura dle barvy jejich magie. Tedy modrá a oranžová.
Před nimi šla Cana, která hlasitě povzdechla a raději temnou atmosféru, jež vládla za jejími zády, ignorovala a začala se ohlížet, jelikož jí zajímal vzhled vesnice jiného světa a skrytě doufala, že pohledem narazí na nějakou hospůdku.
Jakmile už skoro všechny schody sešli, setkali se s dvěma mladíky, kteří vyděšeně hleděli na polorozpadlou budovu.
„Neříkej mi, že to budeme muset opravovat my…“ hlesl utrápeně jeden z nich.
„Hé?“ nadskočil trochu ten druhý a vyděšeně pohlédl na svého přítele, „Cože? To jako existuje možnost, že oprava padne na nás?! To mě vůbec nenapadlo! By byl určitě náš konec… že, Izumo?“
Zmíněný Izumo pouze kývl a dále hleděl vyděšeně a ztrápeně na díry v budově. Avšak jakmile se podíval na svého společníka, všiml si Naruta a cizích lidí za jeho zády a nahodil tedy nechápavý výraz. Rychle přiskočil k jediné jemu známé tváři a šeptl mu do ucha: „Víš, že tě někdo pronásleduje?“
Jakmile tato slova Naruto uslyšel, střemhlav se otočil, aby zjistil, kdo se opovažuje. Poté ho však všechno jeho nadšení, že se bude moct s někým poprat, opustilo.
„Oni sem nepatří… prostě tu s nima musím bejt než se vrátěj do svýho světa,“ opáčil znuděně tónem jako by všechno, co teď řekl, bylo naprosto běžné a v pořádku.
Izumo párkrát zamrkal, dokud nehlesl nechápavé „He?“ s natočenou hlavou doleva.
„Ale to nic… zřejmě by ste jim měli ukázat vesnici, hoši,“ pokračoval Naruto v mluvě, „Kotetsu ty si vem půlku a Izumo si veme tu druhou. Já si půjdu dát oběd do Ichiraku rámen,“ řekl rozzářeně a hned na to se rozeběhl pryč.
Kotetsu s Izumou nechápavě hleděli na jeho stále-se-vzdalující záda. Izumo u toho pořád zrychleně mrkal a Kotetsův výraz naznačoval, že není už vůbec v obraze.
Po několika minutách však oba vykřikli zjištěním a podívali se před sebe na bandu neznámých lidí.
‚Co s nima jako máme dělat? To jako je Naruto hodil na nás? Dělat chůvy je horší než opravovat Hokage věci nebo celou budovu!‘ honilo se oběma hlavou, ‚…ale co je důležitější, jak si je prokristovy rány máme rozdělit, když jsou tři?! To je lichý číslo!‘ oba se později na sebe ohlédli, doufajíc, že na toho druhého hodí tu větší půlku, aniž by o tom ten dotyčný věděl.
„Fajn, takže…“ začal Kotetsu.
„Jeden za mnou!“ předběhl ho však hnědovlasý a hodil po svém příteli potutelný úsměv.
Natsu se okamžitě chopil šance, že nebude v týmu s Grayem a vyběhl za Izumou.
Oba tedy následně vyrazili do středu vesnice.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ přerušil ticho jako první Izumo, když už se pár minut procházeli vesnicí.
„Natsu Dragneel,“ odpověděl růžovovlasý, „…a tohle je Happy,“ ukázal na kočku na jeho rameni.
„Já jsem Kamizuki Izumo. Těší mě,“ otočil hlavu ke svému novému společníkovi, ale pak se zarazil, „Počkat… vy ste dva?“
„Aye,“ odpověděl Happy.
„Sice si říkal, ať jde jenom jeden, ale my s Happym sme jako jeden,“ přehlušil Happyho hlášku však Natsu a usmál se, aby ulehčil situaci.
Izumo mu vynucený úsměv vrátil, jelikož z toho stejně vyšel lépe než jeho kamarád Kotetsu… alespoň si to tedy myslel. Přeci jen stále dělal chůvu jenom jednomu, který měl čistou shodou okolností mazlíčka, ale za to Kotetsu se musel starat o dva lidi. Musel se zasmát nad svou ‚výhrou‘.

***
‚Bože, co s nima mám dělat?‘ dumal stále Kotetsu, zírajíc na zem před polorozpadlou budovou, zatímco ho dvě celkem naštvané hlavy pozorovaly.
„Jako by nestačilo, že Mystogan s Kate někam zdrhli, když by sme teď měli držet pospolu a hledat X-bally, ale ještě k tomu nás zbývající rozdělili do skupin a teď tu trčíme s někým jako je tenhle, kterej absolutně nevnímá okolní svět?“ stěžovala si tiše Cana Grayovi.
Gray její výrok poslouchal a musel jí dát za pravdu.
„Etoo… nemáte tu nějakou hospodu?“ promluvila ke Kotetsovi hnědovláska hlasem se špetkou zájmu, aby na této situaci alespoň něco vytěžila.
Kotetsu se po jejích slovech probral do reality a uvědomil si, že vlastně celou dobu čekají na jeho slova. Avšak poté ho cosi napadlo.
„Poďte za mnou,“ řekl se zářivým úsměvem a vydal se kamsi do vesnice, na opačnou stranu od cesty, kterou si vybral Izumo. Oba jeho noví známí jej poslušně následovali.

Po chvíli se dostavili k jakési budově, do které chtěl Kotetsu asi co nejdříve vstoupit, ale těsně před tím se rozhlédl na všechny strany. Když jeho pohled spadl na černovlasého mladíka, procházejícího kolem, okamžitě se k němu vydal. Cana a Gray pouze stáli na místě a nechápavě pozorovali jeho počínání, jelikož Kotetsu vypadal, že si co nejdříve klekne před mladíkem na kolena.
„Sasuke, můžu tě o něco poprosit?“ žadonil u toho.