Someone in my heart - ep.04

Narutův duch se zjevil na opuštěné mýtince.
Snad budeš šťatná...
Pohlédl směrem, kudy odešel Sasuke s Hinatou v náručí.
...Alespoň s ním...
Po tváři mu stekla slza,
...protože on tě miluje...
A pak se rozplynul. Nebylo mu nikdy souzeno být s ní. Ale jeho přítel snad nalezne cestu k jejímu srdci...
...doufal...
...přál jim štěstí...

Už je to několik let, co Sasuke Hinatu odnesl z mýtinky.
Dávno už přestalo sněžit, nastává jaro.
Už je to několik měsíců, co si Hin naposledy vzpomněla na Naruta.
Tady jí nic nepřipomínalo její minulost.
A... stejně neměla ani čas vzpomínat.
Ty vzácné chvilky, co měli se Sasukem sami pro sebe nikdy nevěnovali vzpomínkám.
Hinata si černovlasého chlapce oblíbila.
Měla ho ráda a on to věděl.
Nikdy se jí však nepokusil ani slovem naznačit, jestli to s ní myslí tak vážně jako ona s ním.
Právě dnes měli spolu piknik.
Seděli v trávě a chroupali Hinatiny domácí sušenky.
Když v tom se to stalo...
...znovu se objevil.

Jsi šťastná, Hinato...

Usmál se na ni.
"Naruto...? Co tu děláš?"
Bála se, aby se na ni nezlobil.
Bála se, že jí to bude mít za zlé.
Bála se, že si bude myslet, že po jeho smrti už nemá právo na lásku.

Jsem tak rád...

Nepostřehla v jeho hlase ani náznak ironie.
Doufala, že to myslí vážně.
Doufala, že to pochopil.
Doufala, že... doufala snad, že na ni zapomněl...? Ne!
Doufala jen, že jí přeje štěstí...

Sasuke se zvedl a řekl, že si musí odskočit.
Popravdě je tam chtěl nechat osamotě.
Celé ty roky se snažil, aby byla šťastná.
Celé ty roky jí dokazoval, jak moc ji miluje.
Dnes byl den zkoušky.
Vybere-li si jeho, bude šťastný.
Rozhodne-li se však dál truchlit pro Naruta, odnese ji zpět domů.
Věděl, že rozhodnutí je jen na ní a že by ji nerad viděl nešťastnou.
Rvalo u to srdce.

Hinata pohlédla do Narutových očí.
"Promiň... ale nemohla jsem..."

Chápu tě...

Ve tváři její dávné lásky se odráželo pochopení.
Nikdy by nevěřila, že dokáže...milovat i někoho jiného.
Ale stalo se.
Přestala truchlit a nyní si žila spokojený život se Sasukem.

Hinato, on tě miluje.
Nevím, jestli tak jako jsem tě miloval já, ale vím že teď pro tebe bude to nejlepší...
...být s ním.

Přikývla.

Netruchli pro mě...
...ale někdy si na mě vzpomeň...

Narutův duch zmizel.
Ještě však uslyšela jeho hlas...

Zanedlouho se vezmete...
...přijdu se na vás podívat...

***************
Svatba byla malá a skromná.
Ženichovi i nevěstě zářily oči štěstím.
Hinata, nyní již pěkně zakulacená zašeptala své "ano" a pak už se jen choulila v jeho náručí.
Sasuke byl šťastnější než kdy předtím.
Pořád jen nevěděl, co se s ním tenkrát stalo, že má teď o tolik více chakry.
Na svatebčany z výšky shlížel Narutův duch.

Byl to osud...
usmál se.
Kdybych se tenkrát nenechal zabít,
Hinata by nikdy nenašla tu opravdovou lásku.
A pečeť...?
Je silná.
Liška se nikdy nedostane ven, protože jsem ji zapečetil její vlastní chakrou.
Sbohem, mí přátelé...
...nyní již můžu odpočívat v pokoji.

Naruto se odebral do míst, které my lidé nazýváme různými jmény.
Do míst, kde odpočívají mrtví.
Našel už konečně klid a poslední, na co pomyslel bylo,
že za sebou nezanechal tolik bolesti, jako kdyby se znovu nenavrátil na tento svět a nepomohl těm dvěma...
...neřekl hinatě aby dále žila...
...neporadil Sasukemu jak na ni...
...nikdy by za sebou nenechal tolik štěstí a novou, silnější kekkei genkai...