Čekání ve tmě! - 13 Děsivá skutečnost - stálá hrozba!

„Tak proč jsi nás chtěl vidět?“ zeptal se brzo ráno Naruto Itachiho, a zívl.
„Musíme se domluvit, co dál.“ vysvětlil.
„Jak to myslíš?” zeptal se nechápavě Naruto.
„Tak za prvé, Hinato, vracíš se k ANBU nebo zůstáváš?” zeptal se Itachi na rovinu.
Hinata se usmála.
„Zůstávám!” řekla tak rozhodně, až se Naruto musel usmát.
„Dobře! Takže se musíme domluvit na plánu proti Akatsuki! Mám totiž podezdření, že Pein už zjistil, že jsem přešel na vaši stranu nebo lépe řečeno, že jsem od vás nikdy neodešel. To je teďjedno. Právě ted má organizace Akatsuki pouze jednoho člena a tím je Pein, ale dlouho to nepotrvá! Klidně bych se vsadil, že jakmile se dozvědel o neúspěchu mise, začal shánět nové členy! Stále mu chybí Pětiocasý, Devítiocasý a také Jednoocasý, protože Kazekage mu stále odolává!” vysvětlil současnou situaci Itachi.
Naruto se na něj zamyšleně podíval.
„Takže jsi tím chtěl říct, že v příštích dnech se máme připravit na možnou válku?!” zeptal se ho udiveně.
Itachi pouze kývl.
„Chápu. Proto si myslím, že by nebylo moudré zdržovat se stále v vesnici!” řekla po chvíli Hinata.
Naruto kývl.
„Máš pravdu, ale odejít úplně také nemůžeme! Co kdyby Pein zaútočil na Konohu i přesto, že už tu nejsme, aby nás vylákal?!” namítl.
„Musíme to udělat tak, aby vědel, že jsme utekli, ale stále jsme blízko Konohy! Snad se nás pak nebude pokoušet vylákat hrozbou!” řekl Itachi po dlouhé době mlčení.
„My?!” zeptali se Naruto a Hinata jednohlasně.
„Samozdřejmě! Snad jste si nemysleli, že vás pustím samotné!” řekl překvapeně Itachi.
„Eh no, mysleli.” vykoktal Naruto.
„Tak na to rychle zapomeňte a ještě dneska bychom měli jít za Tsunade, oznámit jí novinky.” řekl rozhodně Itachi.
Naruto zmučeně přikývl a zmizel za Tsunade.
Hinata se pousmála.
„Je pořád stejný!” řekl do ticha Itachi.
Hinata se trochu zarazila, ale pak se znovu usmála.
„Ano, je stále stejný, ale přece jenom vyspěl a zesílil!” souhlasila.
„Máš pravdu, každopádně ve dnech před bitvou byste se měli naučit nové techniky, bude to vaše výhoda proti nepřátelům!” navrhl Itachi.
„Také mě to napadalo a dokonce už jsem i s jednou začala! Naruto má také určitě nějakou!” zapřemýšlela Hinata.
„A i kdyby neměl, už tak jich má dost!” oznámil Itachi.
Hinata se po něm zvědavě podívala, ale nakonec to nechala být.
...............
„Příště se na Tsunade vykašlu!” nadávala po cestě do budovy Sakura.
Tsunade ji totiž poslala pro velmi těžké a staré knihy, přes půl Konohy do veřejné knihovny. Byly to knihy o léčení a nejstarší historii Konohy. Právě šlapala po schodech nahoru do budovy, když tu najednou do někoho narazila. Všechny knihy i se Sakurou byly v tu ránu na zemi.
„Au! Sakra, kdo si my-” začala Sakura nadávat, ale přestala, když se na dotyčného podívala.
„S-Sasuke? Co tady děláš?!” vykoktala překvapeně Sakura a mírně zčervenala. Vzpomněla si totiž na včerejšek. Sasuke se pousmál.
„Myslel jsem si, že bych tě mohl najít a zeptat se, jestli náhodou nemáš volno! Mohli bzchom zajít na oběd!” řekl nevině Sasuke.
Sakura se usmála.
„Jasně, že mám čas! Jen tohle odnesu Tsunade a můžeme jít!” souhlasila hned.
„Dobře, ale pomůžu ti! Ať se s tím netaháš sama!” nabídl se Sasuke a vzal polovinu knih.
Sakura mu poděkovala a po zbytek cesty do kanceláře šli mlčky. Když došli ke kanceláři Tsunade, Sakura se už už natahovala že zaklepe, ale zastavil ji povědomý hlas.
„Tsunade! Mě je jedno, že se ti to nelíbí, ale mi dneska prostě odejdeme! Je to pro dobro vesnice!” křičel na Tsunade Naruto.
Sakura se podívala poděšeně na Sasukeho, který nebyl schopen slova a zděšeně se díval na dveře.
„Naruto! Je to moje poslední slovo! Vy nikam nepůjdete!” křikla zpátky Tsunade.
„Tsunade! Nevíme přesně, kdy Pein zautočí, ale bude to brzy! A vím jistě, že většina vesničanů by za mě a za ostatní nerada položila život! Vždyt víš, že tu stále nejsem moc vítaný!” řekl už trochu klidněji Naruto, ale bylo poznat, že se ke klidu přemáhá.
„Ano, vím o tom Naruto, ale i když odejdete ... co si myslíte, že tím získáte nebo zachráníte? Vždyt Konoha bude ve válce tak jako tak.” řekla smutně Tsunade.
„Ano, na to už jsem také myslel! Tady máš , až bude nejhůř, pošli do toho trochu své chakry a já, nebo kdokoliv z nás, bude vědet, že se něco děje! Okamžitě tady budeme!” ujistil ji Naruto a něco ji předal.
Tsunade si to od něj váhavě vzala.
„Dobře! Ale ted už běž, a ať se vám nic nestane!” popřála mu smutně.
„Díky! Dáme na sebe pozor!” odpověděl Naruto a ozvalo se slabé ...puf.
V tu chvíli Sasuke a Sakura vtrhli do kanceláře. Tsunade se po nich podívala.
„Sakura! Sasuke! Vy ...slyšeli jste to?” zeptala se jich.
Oba kývli a Tsunade si povzdechla.
„Než mi budete něco vyčítat,, tak si sami uvědomte, jak je tvrdohlavý, nic by s ním nehnulo!” řekla utrápeně Tsunade.
Sasuke se zarazil, protože chtěl něco namítnout, ale nakonec to vzdal.
„Ano máte pravdu! Ale přesto ...” zašeptal Sasuke.
Sakura mu položila ruku na rameno.
„Neboj, on se vrátí!” řekla konejšivě.