Hledá se pan Dokonalý 4: Rande už je tady, rande si vychutnej

Po cestě hradem narazil na Pakkuna, mazlíčka školníka Kakashiho. Aby si spravil náladu, popadl ho a za ocas pověsil na jednu z lamp, která visela na zdi. Když zvládnu jednoho pitomého mluvícího psa, tak zvládnu i jednoho slizouna, pomyslel si.
"Uzumaki!" ozvalo se za ním. Naruto ten hlas poznal. Dnes vážně neměl svůj den. Jednoho slizouna zvládnu, ale dva?
"Uzumaki, sundej Pakkuna z té lampy!" požádal ho.
"Proč bych měl, Uchiho?"
"Protože je to surovost, takhle ubližovat zvířátkům."
"???"
"Dělám si legraci. Ale sundej ho."
"Proč?" Naruto ho nechápal.
"Protože znám lepší místo, kam ho pověsit," uculil se Sasuke. Naruto na něj chvíli nevěřícně zíral, ale pak se zazubil. Sundal Pakkuna a přešel s ním k Sasuovi.
"Jaké místo?" zeptal se.
"Pojď se mnou," vybídl ho Uchiha a už ho vedl směrem k Pamětní síni. Procházeli chodbami, nemluvili…ale bylo to příjemné ticho. Pak došli k těm správným dveřím. Sasuke otevřel a přidržel dveře Narutovi, který musel držet psíka.
"Tak kam?" zeptal se Naru už nedočkavý. Pravda, chtěl se toho protivného psa zbavit taky proto, že hodně smrděl. "Dělej, děsně smrdí," řekl a otřásl se.
"Nediv se, Kakashi ji beztak drhne ještě méně často, než sebe," odpověděl Sasu a ušklíbl se.
Naruto se rozchechtal. Uchiha se na něj překvapeně podíval. Vážně ho dokázal rozesmát?
"Ty, Uchiho, představ si Kakashiho pod sprchou, jak má na hlavě růžovou koupací čepici."
Chechot.
"A Pakkun se koupe s ním… a na sobě má miniaturní bikiny," doplnil jeho představu Sasuke.
Naruto to živě viděl před sebou. Rozesmál se ještě víc, až si musel stírat slzy.
Když se chlapci uklidnili, uličnicky se na sebe usmáli, zajiskřilo jim v očích a pak provedli svůj zákeřný kousek (který bude popsán v další kapitole)
Uzumaki nemohl uvěřit tomu, že se tady baví s Uchihou a že s ním právě provedl docela povedený žertík. Bylo to tak příjemné! Představil si, že by teď byl s Orochimarem v jeho sklepení a zachvěl se. A pak… Orochimaru! Sakra! Musím ze ním! Zpanikařil.
"Ach, Uchiho, musím běžet, úplně jsem zapomněl na čas…" otočil se ke dveřím a chtěl odejít, když ho Sasuke jemně chytil za paži.
"Kam jdeš?" zeptal se zvědavě.
"Musím jít na to…chm, rande s Orochimarem," připustil neochotně Naruto.
Sasu se zamračil. "Proč jsi ho pozval na schůzku?" Zdálo se to Narutovi, nebo v tom slyšel mrzutý tón?
"No…já…víš, ono je to složité a… a tobě do toho vlastně vůbec nic není," vyhrkl Uzumaki, když si uvědomil, že se tady snaží vysvětlovat Uchihovi svoje pohnutky.
Ten se teď napřímil a z očí mu zasršely blesky.
"Ty jsi fakt kus, Uzumaki," řekl a připravil tím Naruta o dech. Co to? Co mu to právě jeho sok řekl? "Kus vola," dodal potom. Ups! Tohle už nebyl kompliment.
"A víš, co jsi ty? Ty jsi zase kus arogantního zmetka, který musí do všeho strkat ten svůj aristokratický nos." Ale kus jsi taky, to se musí nechat, pomyslel si Naru.
"v**e."
"Hovado."
"Pošuku."
"Srabe."
"Oprsklíku."
Naru se zarazil. Oprsklík? Co to u Madarových trepek je?
"Co to je?" zeptal se proto.
"Najdi si to ve slovníku," prskl Uchiha a odešel z Pamětní síně.
Naruto potřásl hlavou. Tohle bylo podruhé, co na něj černovlásek použil nějaké zákeřné neznámé slovo. Teď ale neměl čas se tím zabývat. Musel rychle do sklepení. Po cestě se modlil, aby se dožil svých dalších narozenin.

Naruto nesměle zaklepal a po vyzvání vstoupil.
Profesorův kabinet vypadal velice zvláštně. Osvětlovaly ho jen mihotavé plamínky svíček, na stole uprostřed pak stála láhev vína a skleničky… a na gauči seděl polonahý Orochimaru. Měl na sobě jen černé kožené kalhoty.
Naruto potlačil nutkání pozvracet se už teď.
Orie vstal. "Jdeš pozdě brouku… ale chápu tě. Chtěl jsi mě pořádně nažhavit. Wau! Ty jsi divoch," řekl a mlsně se po Narutovi díval. "Nedáš si saké?"
Uzumaki shledal, že saké bude možná to pravé. "Jasně," řekl proto. Doufal, že mu trocha alkoholu dodá patřičné sebevědomí.
Orochimaru mu podal skleničku. Naru celý její obsah vypil najednou.
"Jdeš na to hopem, ty moje modroočko."
"Víte, chtěl bych vám něco říct, pane profesore," konečně vyslovil Naru.
"Ale no tak… říkej mi Orochimaru," zavrčel Orin když Narutovi zuby sundával kravatu.
"Tak tedy - chtěl bych ti něco říct, Orochimaru," zopakoval Uzumaki a při vyslovení toho jména se zachvěl.
Ale slizoun mu položil ukazováček přes rty. "Pst! Já vím, taky tě strašně chci," zašeptal smyslně a už se Narutovi dobýval pod košili.
Blonďásek zafuněl. Tohle bude složitější, než si myslel. Profesor evidentně slyšel jen to, co chtěl.
"Vážně Orochimaru, já…"
"Mlč už, zlato. Oddáme se víru vášně, budeme se milovat celou noc a celý den, naše těla budou zpocená…"
Naruto ucítil žaludek až v krku.
"A my se na sebe budeme lepit jako žízniví velbloudi na poušti…"
Co to mele s těmi velbloudy???
"Budeme se milovat v posteli, na stole, na zemi, v kotlíku…"
V kotlíku???
"Pořád dokola, dokud nepadneme únavou a i pak se ještě budeme mazlit. Až do skonání světa, miláčku," dořekl Orie.
Páni, to byl ale proslov, pomyslel si Uzumaki. Ale hned využil své šance, protože se profesor nadechoval a nehrozilo tak, že by ho přerušil.
"A v tom je právě problém!" vyhrkl Naruto.
Orochimaru na něj kouknul. "Co se děje? Vždyť jsem tak svůdný a mám tak sexy hlas… co se ti nelíbí?" ptal se hned.
"No… vy. Víte, to pozvání na rande mělo patřit někomu jinému."
Profesor se zarazil. "Co? Komu?"
"Promiňte, to bych si raději nechal pro sebe. Z čistě bezpečnostních důvodů."
Orochimaru I., slizký se hrdě napřímil. Prudce nasál vzduch nosem a pak svým typickým nenávistným hlasem pronesl:
"Jak chcete, pane Uzumaki. Vaše minus. Mohl jste mít tohle sexy zboží," řekl a ukázal na své spoře oděné tělo. "Ale odmítl jste. Výborně. Strhávám Listové sto bodů."
Ale to už bylo Narutovi srdečně jedno. Otočil se na podpatku a urychleně vyběhl ke dveřím. Když je za sebou zavíral, přísahal by, že zaslechl, jak si jeho profesor zpívá…
"Lonely.. I'm so lonely… I have nobody… on my own…"
Uzumaki dveře raději zavřel a šťastný, že to přežil se vydal do spolky. Už se nemohl dočkat, až si lehne do své měkoučké postele a bude přemýšlet o Uchihovi. Tohle byl dlouhý den.