Sabaku no Hinata XIV

„Kazekage-sama!“ Vykřikla Lin, když ho konečně spatřila. Udýchaně se zastavila kousek od Deimara a čekala, až k ní doběhne. Když mu pak pohlédla do tváře, zjistila, že se na ní také dívá. Hleděl na ni tak... zvláštně. Jako by mě viděl poprvé v životě. Napadlo ji.
Zdvořile čekala, jestli začne mluvit první. On však mlčel. Vypadal, jakoby nevěděl, kde začít.
Lin se tedy ujala slova. „Kazekage-sama, tahle žena tvrdí, že je sestrou vaší ženy.“ Vysvětlila mu. „Mohla by nám pomoci s pátráním.“
Příliš té báchorce nevěřila, o to více ji překvapilo, když se cizinka k ninjovi důvěrně naklonila a bez žádného seznamování k němu tiše promluvila: „Gaaro, jseš si vědom, co je ta holka zač?“ Její hlas byl neléhavý.
Lin napadlo, že ta kunoichi narážela na ni.
„Ano, Naruto mi to řekl.“ Promluvil kazekage stejně tlumeným tónem. „Musíme najít tu ženu, co se prohlašuje za její matku!“
Dívka si pomyslela, že tohle by neměla slyšet.
„Musím zjistit, jak se k ní dostala.“ Vysvětlil Gaara.
Hnědovláska přikývla. „Mohla by něco vědět.“
Tak nejen to, co ji navyprávěla ta ženská, teď už dokonce ani její máma není její máma! Jak to, že na to kazekage tak skočil?!
Lin hraně zakašlala.
Oba na ní překvapeně pohlédli.
Jistě. Úplně zapomněli na její přítomnost!
Proklínala svůj dobrý sluch. Stále jen víc a víc otázek! Nejraději by zakřičela něco jako: „Hele, lidi, nemohli by jste se o tom bavit, až tu sakra nebudu?!“ Vypadlo z ní však jen pouhé: „Kazekage-sama, získal jste u Hokageho nějaké důležité informace k misi?“ Nebyla přeci ten tip, co hned vybuchne a je na všechny drzý!
„Ach, ano. Musíme se vydat zpět do písečné, abych si něco... ověřil.“ Odpověděl Gaara a pak pohlédl na znuděného Deimara. „Jestli nejste unavení, nejraději bych vyrazil okamžitě.“ Oznámil.
Lin byla příliš zvědavá. Chtěla vše pochopit a nějak tušila, že čím dříve budou v písečné, tím dříve zjistí, co se děje.
Únava prohrála nad otázkami.
Přikývla. „Já mohu vyrazit hned.“
Deimarovi se nejspíš ulevilo, že se zbaví toho cizího chlapce vedle něj a okamžitě také souhlasil. Gaara poslal pro jeho otce a pak vyrazili zpět, od kud přišli.
Asi v polovině cesty, kterou Lin absolvovala v hlubokém zamyšlení, došla k překvapenému zjištění: To znamená, že jsem kazekagova dcera!

***

Již poněkolikáté někdo zaklepal na dveře. Hnědovlasá žena s povzdychnutím odložila knihu a vydala se otevřít.
„Oh, Lin!“ Vykřikla radostně, když uviděla rezovlasé děvče.
„Ahoj mami...“ Usmála se dívka. Ona sama nevěděla, zda to je jen přetvářka, nebo skutečný úsměv. I když by teď měla věřit, že ta žena není její matka, ať se to snažila potlačit jakkoliv, stále ji měla ráda. „Přivedla jsem návštěvu.“ Byla to žena, která ji vychovala, nemůže ji přeci jen tak odepsat!
Ustoupila a do dveří vešel Kazekage ...Otec?... a Hanabi-san. Její matka... tedy paní Neini... se hluboce poklonila hned, jak uviděla první postavu.
„Za co vděčím za tuhle zvláštní návštěvu?“ Usmála se žena. Gaara kolem ní prošel a posadil se na pohovku, na které předtím paní Neini četla.
„Lin, mohla bys na chvíli do svého pokoje?“ Usmál se mile a dívka pochopila, že teď se bude řešit to nejzajímavější. Poslušně tedy odešla, ve skutečnosti však zůstala schovaná za pootevřenými dveřmi, připravena poslouchat vše, co kdo řekne.
Po chvíli ticha uslyšela vrznutí pohovky, jak si buď někdo přisedl, nebo otec naopak vstal.
„Popíši vám jednu osobu:“ Promluvil Gaarův hlas. „Světle fialové oči, rovné, tmavé vlasy a rudovlasé děvčátko v náručí. Neříká vám to něco?“
Matka si povzdechla. „Ne.“
„Opravdu? My víme, že Lin není ve skutečnosti vaše dcera, takže nemá cenu zapírat.“ Tentokrát promluvila Hanabi-san.
Tak je to přeci jen pravda?
Ticho.
„Možná jsem ji neporodila...“ Přiznala žena. „...ale vychovala jsem ji, jak nejlépe mohla! Mám právo, abych byla nazývána její matkou!“ Vykřikla.
„Jediné, co po vás chceme je, aby jste nám řekla, kde jste ji našla.“ Pokusila se ji Hanabi uklidnit.
„Chci vědět, kde je má žena!“ Bylo to snad poprvé, kdy Lin slyšela kazekageho rozčíleného. Vždy byl spíše flegmatik.
„Vaše žena?“ Matčin hlas -Lin se rozhodla, že ji tak i nadále bude říkat- byl překvapený.
„Ano! Lin je... má dcera!“ V polovině věty se Gaara zarazil a promluvil trochu tišeji.
„Tak proto...“
„Proto co?!“
„Je to dlouhý příběh...“ Matčin hlas se třásl.
„Máme času dost.“ Promluvila Hanabi.
Žena tedy začla vyprávět:

„Prosím...musíte....musíte ji vzít k...“ Klečela, všude kolem ní byla krev. Rudá krev, která zbarvila okolní písek. K hrudi tiskla dítě, zabalené do deky. Po tvářích ji stékaly slzy a rty se bolestivě snažily zadržet vzlyky.
Hnědovlasá žena, stojící naproti ní, opatrně převzala spící batole a jemně odhrnula vlásky z jeho obličejíčku. Bylo tak krásné! Cítila jeho teplé tělíčko a pravidelné bušení srdíčka. Ta žena umírá, problesklo ji hlavou. Pocítila k dítěti soucit. Jestli něco neudělá, bude z něj sirotek...
„Nebojte se, vychovám ji, jako vlastní.“ Rozhodla náhle.
„Ne,“ Špitla zraněná kunoichi a znovu se rozvzlykala. Pevně stiskla ženinu sukni, jakoby byla naděje, kterou za žádných okolností nechce nechat odejít. Kdyby neměla oči ovázané zakrváceným hadrem, nejspíš by na ni prosebně pohlédla. Místo toho jen slepě zvedla hlavu k nebi. Bylo vidět, že se přemáhá, aby znovu nepropukla v pláč. „Dejte ji... kazekagovi!“ Naléhala.
Hnědovláska nebyla bezcitná. Věděla, že takhle tu umírající nemůže nechat. Poklekla k ní a pohladila ji po slepených vlasech. „Postarám se o to. Slibuji!“ Nebyla to jen útěcha. To, co řekla, myslela naprosto vážně. Ale nedá dítě kazekagovi! On by ho pravděpodobně strčil do jednoho ze sirotčinců a dál se o něj nezajímal. Ona však byla odhodlaná holčičku vychovat!
„Dě-děkuji...“ Vykoktala kunoichi klidněji a pustila ženinu sukni. Pomalu vzdala své přemáhání a svalila se do písku.
Žena s dítětem v náručí se otočila, aby již nemusela hledět na matčino utrpění a pak odkráčela směrem ke své chatrči. Měla bych si koupit lepší dům, když teď nejsem sama... Napadlo ji.

„...Nastěhovala jsem se do Písečné vesnice, abych mohla Lin-chan přihlásit na akademii. Chtěla jsem, aby se stala kunoichi, jako její matka.“
V místonsti zavládlo ticho.
„Takže ona... zemřela?“ Promluvil nevěřícně Gaara. To přeci nejde, musí tu být nějaký háček, Musí! Odmítal uvěřit tomu, co slyšel.
Hanabi ho konejšivě objala kolem ramen. „Gaaro...“ Její slova přerušil bolestný výkřik z dětského pokoje.
„Lin!“