Kytička má holku!? ep.04... A máš to, Peine!

Popadla Konanin kartáč na vlasy a jala se zuřivě česat.
Pro jistotu sundala šátek z krku, aby jí napřekážel a...
...zamrzla uprostřed pohybu, když viděla na svém krku...

...umíte si asi představit, že se vyděsila toho podivného tetování.
Co to je? pomyslela si, Je to...hnusný! Vyzařuje z toho zlověstná aura...
...nebudu jim to ukazovat...! rozhodla se nakonec.

Pečlivě si uvázala šátek a vešla zpět mezi Akatsuki. Beze slova se chopila koštěte a začala zametat.
"Možná ji nemusíte, Šéfe, ale myslím že by tu měla zůstat!" prohodil Deidara.
"Taky bych řek. Uklízí a pracuje úplně bez odmlouvání." připojil se k němu Sasori.
Pein zakoulel očima, chvíli si něco bručel jen tak pro sebe a nakonec svolil.
"No tak dobře. Ale snažte se jí vrátit paměť a zjistit o ní co nejvíc. Ale hlavně jí nedávejte žádný důvěrný informace, jasný?!"
"Jasný!"přikývli jednohlasně Akatsuki a odešli každý zase za svou prací.
Konan zabalila svůj kartáč do kufru a odjela na, jak to nazývala, zdravotní dovolenou za sestřenicí.

Večer, v osm hodin na minutu přesně už byl prostřený stůl a v kuchyni na "sporáku" stály dva hrnce, ze kterých se kouřilo.
"Večeře!" zvolala Sagi a ninjové se poslušně usadili u stolu, dokonce i Pein.
Jako první Sagi přinesla každému sklenici čisté vody, což někteří ocenili spíš nabručeným remcáním.

"Jestli si myslí, že nám bude k večeři servírovat VODU tak ji..." začal bručet jako vždy nabručený Itachi,
"...obětujem Jashinovi! Aspoň od ní bude pokoj!" dodal Hidan a podivně se zachechtal.
Vzápětí ale schytal facku od Zetsua.
"Hele, já ji sem přines a jestli jí někdo něco udělá, tak ho sežeru!"
"Coooo? No já snad špatně slyšim!" bělovlasý dostal záchvat smíchu,
"Tak-hehe-to je-hehe-dobrý-hehehe! Ty se snám-hehehe-zabouchnul!"
Slzy smíchu kanuly po tváři nejednoho Akatsuki, protože Hidy samozřejmě nemluvil potichu.
No prostě, chlámali se jak chlámaví chlámalové na srazu chlámavých chlámalů.
Do záchvatů smíchu se sem tam ozvaly výkřiky typu: "Bacha ať jí samou láskou nesníš!" "Jo, Zetsu, válíš!" "Zabouchnutá zelenina jede!" apod.
Jen třem lidem nebylo do smíchu.
Totálně červené Sagi u plotny (v tomto případě proto, že se styděla),
totálně rudýmu Peinovi, chrlícímu nadávky (v tomto případě rudýmu vztekem)
a Zetsuovi, který si už zase vedl svou sám-pro-sebe-mluvu-s.r.o.
"Cos to zas plácnul?!"
"To,co mi přišlo na jazyk!"
"No promiň, ale mě z týhle zamilovanosti vynech, jo?"
"Já NEJSEM zamilovanej!"
"Hele já jsem bohužel ty a já vim co ty cejtíš, no ne?"
"Nejsem zamilovanej a nejsem!"
"Ikdyž možná seš... jsem..."
"Jsme..."
"Tohle nemá smysl!"
"No to teda nemá!"
"Takže co nám vychází za závěr?"
"Že nejsme zamilovaný ani jeden, jenom... se nám líbí..."
"Tak v tomhle jsme výjmečně za jedno!"
Měl štěstí, že ho nikdo neslyšel, jinak by chytli ještě větší záchvat smíchu.
Když se zabijáci jakž takž uklidnili, začala Sagi servírovat polévku.

Jídlo bylo opravdu vynikající, to musel uzat i Pein.
Avšak po večeři si zavolal "provinilce" k sobě do pracovny.
"Vysvětlíte mi to nějak?" zeptal se a dosedl do křesla.
"No, my...ehm..." vykoktal ze sebe Zetsu, načež Sagi protočila oči vsloup a dala se do vysvětlování sama.
"Netuším, co se stalo a proč jsem tam v tom lese ležela, ale faktem je že tady Kyt...Zetsu mě našel a zachránil. To taky netuším proč, ale z vděku tu dělám uklízečku, kuchařku a pradlenku a vůbec neremcám. Tak si nestěžuj ty páprdo co se tváříš jako bůhvíjak hrozně moc tajemnej "Šéf" a přitom vypadáš jak naprostý pako propíchaný bůhvíjakejma zbytkama starýho šrotu!"
Zetsu se nehorázně rozřehtal a vylítnul z pracovny, aby Sagiinu řeč ještě za tepla zopakoval ostatním ninjům.
Sagi stála rozkročená, ruce v bok a celá udýchaná, protože to řekla jedním dechem, u křesla, v němž se krčilo ustrašené, klepající se Peiňátko a fňukalo.
"Proč...? Proč urážíš moje-smrk-krásný-smrk-kovový-smrk-cinkrlátka?!Bééééé!" popravdě nikdy nevypadal míň jako vůdce obávané zločinecké organizace.
"Tak, to je všechno co jsem ti, milej "Šéfe", chtěla říct a pokud dovolíš, půjdu si teď najít nějakej pokoj nebo něco takovýho." Sagi vyslovila slovo ŠÉF s takovým opovržením, že kdyby se rozkrájelo tak by všechny Akatsuki uživilo dva dny a ještě by zbylo.
Ve dveřích se zastavila, otočila a usmála se na vzlykající hromádku neštěstí a šrotu.
"No tak, neplač. Jako Šéf ses ztrapnil jenom přede mnou a před Kytičkou, ne?"
"Jsem Pein."
"Já vím..."
Zavřela dveře a sestoupila po schodech od pracovny dolů mezi jásající dav, který jí gratuloval za to, jak pořádně vypekla Peiňátko a který jí také později oznámil, že v pokoji bude s Tobim, který prý není vůbec nebezpečný...