Blue bird I.

„Mám přátelé, mám rodinu, jsem velký kazekage, lidé mě mají rádi, nikdo se mě nestraní. Mám vše co jsem si kdy mohl přát, ale stejně mi něco chybí.“
Pomyslel si Gaara a sklopil zrak, vzpomínal na jeho dětství, na zkoušku chunninů.
„Hned co jsem jí poprvé uviděl, něco jsem ucítil, jako by se pomalu rozbíjel ten kámen co mám na srdci, bylo to v lese smrti, byla schovaná se svým týmem za křovím a pozorovali mě jak vraždím, byl to zvláštní pocit, mohl jsem je zabít, ale neudělal jsem to. To bylo poprvé, co jsem někoho ušetřil. Znovu jsem jí potkal asi o 9 hodin později, splnili zkoušku druzí. Těsně po nás. Nečekal jsem, že budou tak dobří. Celé ty tři dny co trvala ta zkouška jsem jí měl skoro pořád na očích. Nikdy jsem neviděl krásnější úsměv než-li ten její. V té době jsem se asi poprvé usmíval i já. Měla se svým týmem až překvapivě přátelské vztahy, takovou „týmovou lásku“ jsem v životě nezažil. Ani jsem se tomu nedivil, s mým týmem jsem nevycházel moc dobře. Ale tým 8, to bylo něco tak, slovy nepopsatelné."
Vzpomínal a neustále se usmíval.
„Byl jsem zcela u vytržení, když bojovala s Nejim, bojovala s takovou ladností, tolik se snažila vyhrát, ale na Nejiho neměla. Temari a Kankuro si mysleli, že sleduji Nejiho a přeji si s ním utkat. Přál jsem si to, ale jen abych ji pomstil.
Po zkoušce jsem šel za Hinatou do nemocnice. Nebyla v moc dobrém stavu, ale pořád byla překrásná. Byla tak překvapená, když mě poprvé spatřila. Lekla se. Ten den se mi kámen na srdci rozbil úplně. Ten den jsem jí poprvé políbil.“

„Nee-chan, volá tě Tsunade-sama, máš k ní okamžitě přijít!“ Křičela Hanabi.
„Hai.“ Usmála se Hinata a rozběhla se k sídlu hokage.

„Ahoj Hinato.“ Pozdravila Tsunade.
„Ahoj Tsunade, copak jsi potřebovala?“
„Pomoc!“ Sklopila zrak.
„Nesnáším když mě chlapy odmítají!“
„A-ale Tsunade, já nejsem dobrá dohazovačka!"
Bránila se. Tsunade jí jen s pražila nejprve tázavým, ale pak nebezpečně vražedným pohledem.
„Za co mě máš? Takhle jsem to nemyslela!“
„A..a…a … promiň.“ Kvíkla Hinata, která teď bojovala o holý život.
„Promiň! Takže potřebuji, abys přemluvila Gaaru, jako Kazekageho, aby přijel navštívit Konohu, ty máš na chlapy dobrý vliv, tak by jsi to mohla zvládnou.“ Rozkázala.
„Hai.“ Kývla Hin a otráveně vydechla.
„To je zase den.“ Pomyslela si.
„Tak se měj a hodně štěstí.“ Kývla hokage.

„Ahoj Hinato-chan, jdeš přemlouvat Gaaru, aby navštívil Konohu?“ Zeptal se Izumo.
„Já myslela, že to je tajný a ona o tom ví celá Konoha? Ano, jdu!“ Vzdychla si Hin.
„Myslím, že se ti to povede, mě by takové hezká holka jako ty překecala, jo a když už jsme u toho překecávání, tak myslíš si, že by tě takovej hezkej kluk jako já překecal na večeři, až se vrátíš?“ Flirtoval s ní.
„No, uvidíme.“ Usmála se na něj Hinata.
„Jooo!“ Radoval se, až přepadl ze židle. Hinata se jen usmála a vyrazila na dlouhou cestu.

„Já umírám!“ Zakřičela Hin a dřepla si na kládu.
„Hm, to by pro mě nebylo moc výhodný, tvého démona by byla přece jen škoda a té hezké tvářičky taky.“ Ušklíbl se muž co právě vylezl ze křoví.
„Tak jak to máš v plánu Itachi? Nejdřív na mě něco zkusíš, pak mě omráčíš, uneseš a zabiješ? Bože Itachi, tímhle způsobem mě nesbalíš, už jsem ti to říkala minule.“ Vzdychla Hinata, vstala, hodila si batoh přes jedno rameno a uraženě šla pryč.
„Ale no tak Hinato, jen prohodíme pár slov!?“ Křičel za ní bezradně Itachi.
Najednou se objevil letící stín a mířil přímo na překvapeného Itachiho, ten jen stál, smutně koukal a nevěděl co ho čeká, najednou chytl kopanec přímo do tváře.
„Hinato, honem uteč a Itachi Uchiha, teď se braň!“ křičel červenovlasý muž.
„Gaaro?“
„Honem Hinato uteč!!!“ Varoval jí.
„Bože.“ Vzdychla Hinata, odstrčila Gaaru a šla k Itachimu.
„Ty taky nic nevydržíš.“ Vzdychla Hinata a otřela Itachimu špinavou tvář.
„Hinato? Co to děláš? Chtěl ti ublížit!“ Panikařil Gaara.
„Měj se Itachi, pozdravuj Tobiho-chan!“ Rozloučila se Hinata a šla ke Gaarovi
„Konichiwa wa, Kazekage-sama.“ Uklonila se Hinata.
„Hinato-chan, tykej mi!“ Začervenal se Gaara.
„No, dobře.“ Kývla.
„A co tady vůbec děláš?“ Zeptal se jí.
„Hledám tě. Mám tě přemluvit, abys přišel navštívit Konohu.“ Vyklopila na něj Hinata.
„Promluvíme si o tom u mě jo?“ Navrhl jí Gaara.
„Ale do Suny to jsou ještě 3 dny.“ Namítala.
„Pro mě ne, uvidíš, hlavně mi věř!“ Řekl.
„Co?“ Vykřikla…
„Věř mi!“ Řekl na poslední chvíli Gaara a pevně si jí přivinul k tělu. „Tak a jsme v Suně.“
Mile se usmál, konečně byl zase šťastný.