Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … II. | 11. |

„Až dorazíme, tak o ní zjisti něco víc…“ prohodil k němu. Mladík v brýlích přikývl.
Potom se věnovali cestě před sebou ………………………. .

11. Návrat domů

Nano, Sakura, Naruto a Kakashi byli na cestě zpátky do Konohy. Jejich mise byla neúšpěšná, jelikož se jim nepovedlo přivést Sasukeho zpět.
/Sasuke … proč?/ zatnul pěsti Naruto. Slíbil to Sakuře … že ho přivede zpět, ale opět se mu to nepovedlo. Zase zklamal. Nebyl dost silný na to, aby ho zastavil a to tak tvrdě trénoval.
/Jen díky ní jsem to přežil …/ podíval se na dívku před sebou. Na jeho sestru … na Nano. Smutně pohlédl do dálky.
„Teď se to možná nepovedlo, ale příště … nedám ti šanci zas utéct …“
Sakura pozorovala Naruta. Nevěděla, zda má být víc smutná z toho, že se Sasuke s nimi teď nevrací zpátky nebo z toho, co Naruto cítí.
/Musí mu být snad hůř než mě … vždyť je Sasuke jako jeho bratr a on slíbil, že ho přivede a teď se mu to nepovedlo …/ přikročila blíž k blonďatému chlapci.
„Ty to dokážeš … věřím tomu …“ zářivě se na něj usmála.
/Máš pravdu Sakuro …/ to mu dodalo další plus. Usmál se na ní od ucha k uchu a zvedl palec.
„Slib splním dříve nebo později určitě!!!“
Jak tak je pozorovala, přemýšlela. O všem co se událo … o boji … o tom, jak se teď ti dva spolu bavili.
/Tohle je pravé přátelství … obětovali by kvůli němu život, jen aby se s nimi vrátil … i přes to, že teď prohráli … nevzdávají to …/ Nano se pousmála.
/Ten kluk je tak zmanipulován, že pochybuji o tom, že má stále srdce dobré … jenže když tomu věří oni… tak já budu taky a pomůžu jim ho přivést zpět. Mý přátelé se nesmí trápit a kdyby jim chtěl ublížit, tak je ochráním …/ zadívala se na krásně modré nebe.
Řekla si, že první věc co udělá, až příjde do Konohy, tak se omluví Kibovi za své chování.
/Nezasloužil si to … není správné si vybíjet na někom svůj smutek a zlost./

„Kakashi-sensei?“ zavolala na stříbrovlasého muže. Dorovnala se na jeho tempo ve předu.
„Hm??“ pozvedl k ní svou hlavu.
„Až za vámi příjdu … připravená a silnější … budete se mnou trénovat? Ne ten klasický trénink, ale ten co nejtvrdší? Ať už to stojí cokoliv …“ pohlédla na něj prosebně.
/Co má zas za luben ?/ Kakashi se zapřemýšlel : /Ale tak proč ne …/
„Jestli poznám, že už si na to připravená … tak se těš na tvrdý trénink,“ usmál se na dívku.
„Díky …“

***

„Trénink je u konce …“ řekl Orochimaru postavě co stála naproti jemu. Sasuke přikývnul a každý zmizel v jiných dveří.Uchiha si šel odpočinout a taktéž i Orochimaru.
/Zlepšuje se, ale né o moc …/ zamyslelo se stvoření, když dosedalo na své nové křeslo v menší místnosti.
Jediným světélkem v místnosti byli dvě pochodně a dva svícny se svíčkami. Jedna pochodeň visela u zavřených dveří, druhá nad postelí v rohu a svícen s plápolajícími ohníčky zapálených svíček ležící na stole v druhém rohu. Poslední světlo bylo na vysokém stojánku vedle křesla v nímž seděl sám Orochimaru. Poslouchal ticho a hloubal v myšlenkách.
Seděl tam celkem dlouho, dokud ho z mysli nevytrhlo skřípání dveří.
„Tak copak si zjistil Kabuto?“ otázalo se stvoření v křesle, když vstoupila osoba do místnosti a za sebou zavřela s opětovným skřípáním dveře.
„Celkem dost věcí … dáli se to tak říct,“ mladík si posunul brýle na nose. Přešel blíže ke křeslu a vytáhl nějakou kartu z kapsy.
„Opravdu ta dívka je jeho sestra. Jmenuje se Nano Uzumaki. Původně se narodila v Konoze jako její bratr, ale po napadením Kuubiho byla odvezena do Země Blesku kde se o ní staral nějaký muž.
Ten zemřel před 4 roky. Nebyl to nijak vyjímečný muž. Nano vyrůstala do svých 16 let tam,“ začal předčítat. To ovšem nebyl konec a pokračoval dál :
„Neměla dobré vztahy z dětmi a tak se spoléhala jen sama na sebe. Děti jí nenáviděli. V den, kdy zemřel její, dá se říci, náhradní otec se u ní objevila ta neznámá síla o které mluvil Sasuke. Nevím bohužel co to je, ale mužu s jistotou říct, že pokud se to objeví v plné ale opravdu v plné síle, tak dokáže být minimálně jednou tak silnější než Kyuubi. Což je velice zajímavé …“ odmlčel se a čekal Orochimarovu reakci , která přišla ihned.
„Nemyslím, že má v sobě Bijuu … to by bylo něco jiného…“zauvažovalo nahlas stvoření v křesle.
„Souhlasím s vámi … pravděpodobně je to zřejmě Kekkei Genkai. Dalo by se říci, že by mohla být první z rodu s touto schopností, ale to jsou jen nepodložené dohady…“ reagoval mladík.
Orochimaru chvíli mlčel a poté pokývnul, aby pokračoval.
„Ještě tu mám malej dodatek. Prý měla něco s jedním z Akatsuki jménem Rogen. Ten zemřel při boji nešťastnou náhodou Kisameho rukou. Podle toho, jestli ho měla … ráda, tak Kisameho nesnáší …to je zhruba vše. Víc se mi nepodařilo zjistit,“ dokončil svou řeč.
„Nevadí … tohle opravdu stačí.“
Kabuto čekal, co jeho pán poví. Dlouho bylo ticho. Poté Orochimaru vstal a začal pomalu přecházet po místnosti. Mladík stále trpělivě čekal. Po chvíli se černovlasý muž s bílou pletí zastavil a zahleděl se do svícnu u křesla. Pozoroval hrající si plamínky, co olizovaly knot svíčky.
„Tu holku chci prověřit. Upoutala mě. Mimochodem nebyla by na škodu její síla. Ovšem nevím přesně co dokáže …“ rozlehl se místností jeho úlisný hlas.
„Mám za ní zajít?“ zablýsklo se Kabutovi v očích.
„Ne …“ promluvil ledovým hlasem.
„Mám lepší nápad …“ jeho tenká ústa se skřivila do úsměvu. Otočil se k mladíkovi a přejel si je svým hadím jazykem.

***

Dny uplynuly nespočetně rychle a to hlavně díky tomu, že se všichni těšili zpátky a tak neztráceli na svižném tempu. Večer si vždy oddechli a odpočali. Ráno se opět vydali vstříct dalšímu dni.
Pomalu poznávali okolí. Bylo to tím, že jejich vesnice nebyla daleko. Vyšli dva kopce a spočinuli na rovince. Les řídl a z dálky spatřili hradby a velkou vstupní bránu.
„Konoha …“ řekla zasněně Nano a ostatní na tom byli podobně. Akorát, že Naruto místo Konohy řekl : „Ach nemůžu se dočkat až si zajdu na ramen …“.
No to by nebyl on, aby nemyslel na jídlo.
„Víš co? Já si na něj zajdu s tebou jestli ti to nebude vadit. Dostala jsem na něj chuť …“ usmála se na chlapce Sakura.
„Jééé!Takže rande jo?“ zamrkal na ní.
Ovšem to neměl dělat, protože se po něm otočila celá rudá v obličeji a než by řekl ramen, schytal pořádnou pěstí do obličeje.
„Žádný rande ty PITOMČE!!!!“ zaječela celá bez sebe, když procházeli kolem strážných na bráně. Kakashi se usmál a poté se vytratil.
„Sa-Sakuro-chaaaan …“ mnul si Naruto bolavou tvář. Nano je přestala pozorovat. Má ještě jeden úkol, co musí udělat. Nechala bratra napospas Sakuře a vydala se pryč.
/Musí být určitě ve vesnici … teď je jen otázkou kde …/ zamyslela se Nano, když procházela ulicemi Konohy. Vždyť vesnice je dost velká. To by hledala dost dlouho.
Když už pár ulic prošla a nikde nikoho neviděla, tak to vzdala a vydala se směrem domů.
Tam trochu poklidila zaprášený byt. Umyla se a upravila po té dlouhé misi. To zabralo další čas a než se nadála tak nastal večer. Byla celkem unavená a tak zalehla do postele.
Čekala, že usne brzo, ale místo toho se převalovala z boku na bok. Nemohla prostě usnout.
Nakonec to vzdala.
Oblékla se zpátky do oblečení z noční košile a vytratila se oknem. Nechtělo se jí dveřmi. Vzala to přes střechy domů a po schodech vyšla na hlavy Hokágů vytesaných do skály.
Opřela se o zábradlí.

V některých domech se svítilo nebo měli jen zapnuté venkovní světla. Každopádně to Konohu krásně rozzářilo a ten pohled byl nádherný. Nejenom, že Konoha byla úchvatná, ale když Nano vzhlédla k obloze, tak jí nebe uchvátilo ještě víc. Dnes nebyla noční obloha zatažená a tak bylo vidět spousty hvězd. Aby měsíc nebyl pozadu, jeho zář se odrážela v oknech domů ve vesnici. Dnes byl úplněk…
Jemný vánek ovýval Naninu tvář a její vlasy, které se už pár měsícu barvily pomalu z hnědné na červenou, vlály s ním ve vzduchu.
„Vida … nenapadlo mě, že tu někdo bude …“ ozval se příjemný chlapecký hlas za dívkou.
Znala ho a věděla kdo to je, takže se nemusela ani otáčet.
„Ale přesto je …“ nechávala oči zavřené a prohodila.
Hnědovlasý kluk s kočíčíma očima došel vedle ní a taktéž se opřel rukama o zábradlí.
„Z mise jste se tedy vrátili …jak vidím…“
„Ano, ale bohužel neúspěšně,“ otevřela oči a smutně se zahleděla pod sebe.
„To se prostě stává … je to hrozné, ale příště to bude lepší,“ usmál se na ní povzbudivě.
„To doufám … hlavně kvůli Narutovi a Sakuře … jenže se bojím, že přivést toho kluka zpátky bude hodně těžké. Sice ho pořádně neznám, ale z prvního setkání můžu říct, že má fakt dost vygumovanou hlavu nesmysly a je tak zatvrzelý a přesvědčený o té jeho pomstě, že nevím zda to vůbec půjde,“ řekla svůj názor.
„On byl už takový, ale jestli je to tak … tak to bude opravdu hodně těžké …“ zamyslel se Kiba. Nastalo ticho. Nano zvedla pohled od Konohy na mladíka vedle ní. Kiba vycítil, že se na něj dívá a tak na ní taktéž upřel zrak.

„Víš …“ začala dívka. Usedla na zábradlí a odfrkla si. Kiba čekal, co z ní vypadne a upřeně jí pozoroval. Zadívala se na nebe. Potom opět pohlédla Kibovi hluboce do očí.
„Chtěla bych …………………………………………………………..“