Romantika
„To je překvapení co!‘‘ Poznamenal s úšklibkem Sasuke a pomalu se k ní začal přibližovat, Sakura na něj výhrůžně hleděla, jakoby dávala najevo, že ještě kousek a pěkně to slízne.
„Tak teď budeme pokračovat, v tom co jsme načali u tebe doma!‘‘ pPotěšeně ji oznámil a začal v ní stahovat peřinku. Sakura se snažila pohnout, ale nešlo, to celé její těle bylo stalé ztuhle, což se Sasuke náramně líbilo. Pohladil ji po tváři a políbil ji, Sakura se snažila odporovat, ale nic nezmohla.
Mých sto dvanáct kilo svalů a sto devadesát osm centimetrů se svalilo na lavičku před nemocnicí. Bylo nádherné ráno, foukal vlahý větřík, který vedle mne sedící Sakuře čechral vlasy, čerstvě vylíhnuté sluníčko vesele svítilo na ranní shon v Konoze a já si ze všech sil a celou duší užíval první vycházku. Však mě to taky stálo práci přemluvit přísnou a nekompromisní vysoce postavenou ošetřovatelku, aby mne pustila na první vycházku už po týdnu.
Milí čtenáři 
Zkoušky lásky je navazující série na úžasnou povídku Chuť lásky, kterou přepsal Larten (a neříkej, že není úžasná ) a i když jsem si nebyla jistá, jestli s ním mám napsat pokračování, protože oproti němu jsem amatér xD, Larty mě "ukecal" a tak tu máte první dílek. Původně sem měl 1. kapitolu vložit on, ale nemůže z určitých důvodů na počítač a poprosil mě, ať ho sem dám já, nevím jestli je dobře, že s ním píšu pokračování, , takže se omlouvám za chybky a smyslnedávající věty ....
Vlci běželi ohromnou rychlostí, že jim Kiba, jako právě se zaučující vlk, jen stěží stačil. O to horší to ale měla víla. Chlapec, nyní už vlk, ji nechal usadit se mu na hřbetě a nesl ji po zbytek cesty. Přeskakoval spadané stromy a vyhýbal se jiné zvěři velkým obloukem, protože neznal jejich reakce. Ve chvíli, kdy Kiba spatřil zakouslou srnu se ostatní zastavili. Následoval jejich příkladu a víla sesedla z jeho zad.
Moc se všem čtenářům omlouvám za tak velké zpoždění, ale hlavním důvodem byla jedna má velmi opodstatnělá myšlenka či otázka: "Mám dál psát a pokračovat v psaní této FF?????"
Sídlo Akatsuki mě okouzlilo. Byla to velká budova s dvěma patry. V jednom byla kuchyň s jídelnou, toaleta a obyvací pokoj s televizí, který sloužil na různé věci-když si chtěl někdo jen posedět, nebo se podívat na televizi, nebo když jsme měli dostat nějaký úkol. V tom vrchním byly zase pokoje. Většina lidí bydlela spolu tak jak byly v týmech, jen Pein měl vlastní pokoj a Konan.
První co se dělo bylo, že jsme si všichni posedali ve Velkém pokoji, jak mu tam říkali, a zařadili mě do týmu.
Ten to díl by tu byl dřív ale nejela mi konoha!! =)
Hinata ráno vztala jako první. Protáhla se a opatrně se vymotala z Narutova obětí. Došla do koupelny aby po ráno hned všechny neděsila a nakonec odešla udělat snídani. Vůně čerstvého ramenu, vytáhla z postele jak Naruto tak i Kushinu. Přiloudali se do kuchyně a protáhli se. Když ale na stole spatřili pro každého misku ramenu okamžitě ožili a hned seděli u stolu. Hinata se usmála a také si k nim přisedla.
"A co děti?"zeptal se po chvíli Naruto. Hinata se na něj nevěřícně podívala.
Život je hra, nikdy nevíte kterou kartu si vytáhnete, na jakou cestu vás zavede, kdo a kdy z téhle hry vypadne. Nejhorší, že na něj není návod ani pravidla. Prostě vás může někdo votkráhnout a on hraje dál, nebo se prostě dostanete někam kam nechcete a jste taky kapůt. Život je taky boj a sebevrah je zbabělec. Návod jak přežít neexistuje, a však stále ho někdo hledá. Já vám dnes ukážu temnější stránku celého příběhu o Narutovi.
V místnosti nastalo ticho nikdo skoro ani nedýchal, až se najednou Sasuke zvednul.
„Kam jdeš?‘‘ Otázala ho Karin zvědavě a vydala se k němu.
„To tě nemusí zajimat, teď běžte před jeskyni a skontrolujte okolí!‘‘ Vykřikl na ně zmizel. Karin se zamračila a poslechla.
„Co sem zas udělala, to byla normální otázka?‘‘ Divila se a pohledla tázavě na ostatní. Jugo neřekl nic a Suigetsu jen pokrčil rameny.
„No děkuji za odpověď.'' vyprskla Karin na ostatní a uraženě odešla. Suigetsu se celou dobu tvářil překvapeně.
Moja láska k tebe,
je nekonečne večná,
no keď mi hlavou prejde,
prečo sú na oblohe mračná,
viem, ja už za tebou nemôžem kráčať.
Chápem, nevrátiš sa,
je to bolestivé cítiť,
keď ma odhodíš ako prašivého psa,
a dáš mi to trpko pocítiť.
Moje slzy preliaté,
sú pre teba nič,
tvoje meno je pre mňa prekliaté,
aj pre mňa je to veľký bič!
Tak krič, preklínaj,
meno svojho brata,
no ty to asi nevieš,
ale mal strašne rád ťa.
Ľúbim ťa...,
nenávidím ťa...,
je to ťažké pochopiť,
už nechcem z kalichu nenávisti piť!
Provinění
Daleko od Konohy si to tři ninjové namířili přímo k sídlu nepřátel. Vstříc nebezpečí, neúprosné krajině a… nudě?
„To je otrava,“postěžuje si Shikamaru a doskočí na další větev.
„Co bys čekal?“nehodlá mlčet Sakura a doskočí na místo, kde předtím stál jejich znovuzvolený velitel mise.
„Sakuro-chan, možná bychom měli zastavit, už nemůžu, dattebayo.“
Probudilo mě světlo. Škvírkami mezi závěsem a zdí prošlehly jasné paprsky veselého sluníčka a poťouchle mě lechtaly na zavřených očních víčkách tak dlouho, dokud mě neprobudily a nenechaly rozespalého, bručícího medvěda, aby se slastně protáhl a uvědomil si, že se cítí o hodně lépe. Bolest po celém těle zmizela, zůstalo jen stále sílící svrbění v žebrech, dokazující, že se mi má zranění opravdu hojí.
A ještě jedna věc, díky které jsem zjistil, že už jsem na tom daleko lépe.
Dostal jsem hrozný hlad.
Jak se loď přibližovala k pobřeží, byl přístav čím dál tím víc vidět. Svoji architekturou nepřipomínal nic, co by Sakura znala. Jako první jí zaujala velká kruhová věž na skále blízko přístavu. Masivní zdivo poskládané s bílých kamenů stoupalo do velké výšky a na vrcholu byl vidět oheň.
Vložila jsem to sem od kamošky, protože už týden mám počítač v háji! Příští týden ale už bude v poho, tak se pustím do psaní! =)
Naruto, Gaara, Itachi a Hinata pokračovali dál v cestě. Vlastně to ani žádná cesta nebyla! Jen se tak potulovali a trénovali, vymýšleli nová justu a připravovali se nad nadcházející bitvu. Nikdo z nich ještě ale nevěděl, že před touto bitvou budou zápasit o své životy se svými novými nepřáteli.
Popis: Hinata se stále trápí, že nedokáže sbalit Naruta a že si jí nevšímá … vždy když ho spatří omdlí a to už jí začně vadit, zařídí se tedy výrazem "změna je život".Ina vymyslí plán jak by Hinata zmizela, za určitých okolností uhoří a na místě, kde zemřela zůstane popel. Celá vesnice jí připraví velkoplepý pohřeb a rozloučí se s Hinatou. Ta však nezemřela, ale rozhodla se uskutečnit Inin skvěle promyšlený plán.
Blonďatý ninja zmateně pobíhal po vesnici a každému, koho potkal, dal nějaký papír.
„Určitě přijďte.”
„Bude to velká událost.”
„Jestli se neukážete, stane se něco hrozného.”
Po několika hodinách vyčerpávající práce zpocený, znavený a udýchaný Naruto rozrazil dveře bytu a zvolal:
„Hin jsem doma!”
„Pane bože, co jsi dělal, že ses tak zřídil?” ptala se ustaraně Hinata.
„Roznášel jsem pozvánky na naší svatbu.” zazubil se blonďák.
Keď som ťa prvýkrát zbadal,
hneď som vedel, že ty si tá pravá,
si tá, ktorú som hľadal,
si tá, ktorá lásku mi dáva.
Sledujem ťa už dlho,
aj keď ty o tom možno nič nevieš,
možno že to vyznie hlúpo,
mne len záleží na tom, či ma chceš.
Povedz mi pravdu,
máš ma rada, alebo nie.
Mne nejde o žart,
ja sa ťa pýtam vážne.
Neodpovedaj prosím, rýchlo,
dám ti čas na rozmyslenie,
stále čakám na tvoj príchod,
tak prosím ťa nepovedz nie.
Vítr. Vítr, který je tak typický pro konce léta- nehřeje už, avšak nás ani nenutí se tepleji obléknout, přináší nám zprávu, že se již brzy přiblíží podzim. Uprostřed lávky, na místě, na které už většina obyvatel z vesnice zapoměla stojí dívka. Očima bloumá kdesi v modré obloze a sleduje mraky, jenž líně plují nebem. Stojí bosá, tváře ji lehce chladí tento vítr, hraje si s jejími vlasy a šeptá jí, že se blíží podzim.
Provinění
Prudce se otočil v naději, že ji uvidí. Byla to ovšem jen zdravotní sestra, která mu nesla oběd a rychle zase zavřela. Jídla se ani nedotkl. Neměl chuť ani hlad. Ani kdyby měl, nenajedl by se. Jen čekal a doufal v její náklonnost po tom, co se stalo. Mohla by mu být alespoň vděčná za záchranu. Mohla by se alespoň jednou stavit.
Tak prosím! Užijte si to!!! XD
Mladý chlapec se probouzel energicky a neuvěřitelně rychle. Oblékl se, najedl a už utíkal ven. Měl dnes jeden cíl: Najít tu dívku…
Proběhl Konohou k místu, odkud včera odešla a vydal se do lesa. Mezi hustými větvemi stromů a keřů nebylo skoro nic vidět. Dral si cestu houštím, když se konečně dostal na nevelkou mýtinku. Usadil se a prohlédl si své ruce. Z tenkých ranek stékaly maličké kapičky krve a špinily mu oděv. Nebyly nijak hluboké, ale velmi bolestné.
