Prianie 06

Vďakabohu, je späť!“ Ozvala sa šťastne Sakura a od radosti objala vedľa nej sediaceho Naruta, ktorý hneď chytil farbu tej najčervenšej paradajky.
„Sme radi, že ste zase medzi nami, už sme sa báli, že ste odišli...“ Povedal.
„Som späť?“ Takže to bol len sen? Ale taký skutočný... Pomaly sa posadil a vtom zbadal dve postavy kráčajúce k nim... „Kto je to?“
Sakura aj Naruto sa otočili. Boli to...
…
…
Kdepak, já vás ještě napnu

Odhalení identity

„Ty?!“ vykřikli unisono Naruto s hnědovlasým ninjou.
„Vy dva? Co tady chcete?“ zeptala se Sakura a oba ninji si změřila pohledem.
„Dobrá otázka! Taky bych se rád zeptal na totéž!“ zamračil se jeden z ninjů. Sakura zavrčela a rozpřáhla pěst.
„Fajn, fajn! My tu hledáme H-“ Shinobi utichl, vzduchem se neslo bolestné zavytí. „C-co to bylo? Ta bestie?!“
Naruto přikývl a tvář se mu zkřivila hněvem.

„Můžu dál?“ ozvalo se skrz dřevěné dveře. Dívka jen zavrčela a dveře se pootevřely.
„Tak už pojď dál, ne?!“ zamumlala vztekle, avšak Itachi vystrčil pouze ruku s klacíkem, na němž byl přivázaný kus bílého hadru.
„Co to má být?!“ ušklíbla se.
„Bílá vlajka míru!“
„Pche! Jsi ubohý!“
„A ty neskonale drzá!“
„Hyuugové už takoví jsou!“ pokrčila rameny. „A ty ihned naklusej sem!“
„Za prvé, představíš se mi konečně? A za druhé, nejsi v pozici, kdy bys mohla být drzá!“ ozval se Itachi.
„Za prvé: Ne! Za druhé: Ano!“ zavrčela. Itachi vklouzl do místnosti a obezřetně se rozhlížel.
„Nic nesviští vzduchem?! To je divné…“
„Zmlkni!“ štěkla dívka a nenávistně nakrčila nos.
„Ajaj, to máš dneska špatnou náladu, nebo co?“ nadzvedl obočí Itachi.
„Kdo by neměl, když by musel takhle dlouho zavřený v téhle hnusné cele!“
„Ale máš milou společnost-“namítl Itachi, ale to už mu kolem hlavy proletěla sklenice. „Já věděl, že to bude jen otázka času, než se pokusíš mě něčím trefit!“
„Pche!“ ulevila si dívka a zlostně na něj pohlédla.
„Snad si nemyslíš, že tě pustím ven?“ řekl a pokusil se posadit na postel.
„O to se nepokoušej!“ zavrčela varovně a Itachi se pousmál.
„No tak, nemusíš být hned taková!“
„To si piš!“
Itachi se znovu pousmál, ledabyle se opřel o stěnu a upřeně jí pozoroval.
„Nezírej tak!“ vykřikla podrážděně.
„Kdopak ty vlastně jsi?“ ozval se Itachi klidně. Dívka se zhluboka nadechla a řekla:
„Já jsem…“

„Tak co tu tedy děláte vy?!“ zavrčel mladý ninja.
„My? Ehm, jak bych to… No, ono… Ehm…“ začal inteligentně Naruto.
„Tak fajn, já to shrnu!“ začala Sakura.
„To bude dlouhý monolog!“ zamumlal Naruto.
„Říkal jsi něco?!“ zavrčela Sakura.
„N-ne! V-vůbec!“ vykřikl rychle Naruto.
„Narazili jsme na tu bestii, co tady okouní už pár dní, bohužel nás při prvním boji zranila. Naruto i Kakashi-sensei byli v bezvědomí a ta potvora mě málem měla, když v tom mě někdo zachránil. Nevím, kdo to byl, ale určitě to musel být muž! Pak jsem se probrala v nemocnici… Došlo mi, podle indicií, že tou bestií je jedna žena jménem Kyoko, se kterou jsme se potkali. Snažila jsem se jim to říct, ale nikdo z těch zazobanců mě neposlouchal!“ vrhla zlostný pohled na své společníky Sakura. „A nějaká kreatura mi bodla do ruky něco na uklidnění a když jsem se probrala, Naruto, Kakashi-senseii ani Kyoko tam nebyli. Tak jsem utekla z nemocnice a uviděla tohle.“
„Já říkal, že to bude na dlouho…“ zívl Naruto.
„Naruto, ty baka!“ vykřikla a dobře mířenou ránou do poslala k zemi.
„Au!“ soucítili s ním oba příchozí.
„Ehm, ehm,“ odkašlala si Sakura a slabě se pousmála. „A už jste jí našli?“
Jeden z ninjů zakroutil hlavou.
„Měla za úkol sledovat Itachiho Uchihu, ale muselo se jí něco stát, protože už měla být dávno zpět a ona se drží stanovených pravidel.“
„Takže jí má Uchiha u sebe?“ zamumlal Kakashi.
„Pokud jí nezabil…“ šeptla tiše Sakura.

Byl to sen? Nebo skutečnost? Ale ten muž… Byl tak skutečný! Kakashi… Jeho jméno znám, ale to mé… Kyoko? Risa? Kdo jsem… Kdo tedy doopravdy jsem…?! Ale ten polibek… To nebyl sen!
Otevřela oči. Byla skrčená v úzké, slepé uličce. Jediné, co to zde ozařovalo byly stříbřité měsíční paprsky, které dodávaly onu místu kouzelné vzezření.
Koukla se na své tělo. Bylo celé od krve.
Co se to stalo?! Na nic si nepamatuju! Jen… jen záblesky! Boj! Musel to být nějaký boj! Ale… S kým jsem bojovala?! A proč?! Tolik otázek a žádná odpověď!
Opatrně si odhrnula triko a pohlédla na hlubokou ránu na břiše.
Ksakru! Ztrácím až moc krve!
Rozervala si spodní lem trička a kus přitlačila na ránu. Modrá tekutina ihned chytila karmínovou barvu krve.
Bolestí přestala vnímat… Hlava se jí začala točit a ona jakoby se propadala… Bolest byla větší a větší…
Co se ksakru děje?!

„Já, jsem… Jsem dcera Hiashiho Hyuugy a mé jméno je Hinata Hyuuga!“ pousmála se slabě.
„Ach, tak tedy, rád tě poznávám, Hinato!“
„Sklapni!“ zakřičela a hodila po něm polštář.
„Chceš snad polštářovou bitvu?!“ rozesmál se.
„Je tu jen jeden polštář!“ osopila se.
„To není problém!“ zašklebil se a vytratil se z místnosti. „Za chvíli jsem zpátky!“
Opravdu je to Uchiha? Ten Uchiha, který vyvraždil klan? Ten, kterého se Orochimaru bál? Ten, který je v Akatsuki tak vážený?!

„Omlouvám se, Naruto, ale už budeme muset jít!“ řekl Kiba a společně s jeho společníky se otočil. „Mám o Hinatu opravdu strach!“
„Počkej!“ vykřikl Naruto a Kiba se otočil.
„Cože?“
„Pomůžeme vám Hinatu najít!“ vysvětlil Naruto.
„Mluv za sebe, Naruto! Kakashi-sensei je zraněný! Musí ihned do nemocnice, tohle nezvládnu vyléčit sama! A ty na tom nejsi také nejlíp!“ namítla Sakura a pomohla Kakashimu vstát.
„Pak tedy půjdu jen já!“ namítl blonďák. „Odveď senseie do nemocnice a já se vydám za Hinatou!“
„A-ale-“ začala Sakura. Naruto však zakroutil hlavou.
„Bežte oba do nemocnice! Já půjdu s nimi zachránit Hinatu!“ pousmál se.