Přítel z písku... (01) Gaara

Černovlasý kluk políbil dívku na tvář.
Jen ona věděla, že to nemyslí vážně.
Láska...jak povrchní věc.
"Měj se, Siashi!" zamávala svému příteli.
"Pá, puso!" zamával a odběhl.
Věděla, že tam má schůzku s Temari.
Dcera Kazekageho... výhodnější partie než nějaká obyčejná holka.
Táhli to spolu už dlouho.
Je jen otázkou času, kdy mě nechá, pomyslela si trpce.
Už to tak nebolelo... ne tak jako dřív...
"Tak ahoj zase zítra!"
"Měj se, Kimi!"
"Čau!"
Kimiko Yamaki, dívka s kratšími kudrnatými blond vlasy a tmavě modrýma očima se loučila s kamarády.
Přátelství...jak povrchní věc.
Vždyť na ní nikomu nezáleží.
Je oblíbená jenom proto, že její strýc má přístup k NĚMU.
K tomu, koho se všichni bojí, ale o kom chtějí mít co nejvíce informací.
"To je on!"
"Pozor!"
"Utíkejte!"
Vyděšené výkřiky vytrhnou Kimiko z přemýšlení. Ten kluk je tady...

Prochází kolem se svěšenou hlavou a pokradmu pozoruje, jak před ním všichni prchají. Už se ani nepokouší vzdorovat nadávkám a ponížením, co na něj směřují... už si dávno zvykl.
Podívá se na dívku, která jako jediná neutíká. Stojí a dívá se mu zpříma do očí. Z těch jejích vyčte snad jen zvědavost... nikoliv strach.
"Je mi to líto, musím žít..." pozvedne ruku a vyšle směrem k dívce písek.
"Gaaro! Počkej, nech toho!" zpoza rohu vyběhne blondýnka s vějířem na zádech a chytne červenovlasého chlapce za ruku.
"Temari, počkej!" za ní v závěsu vybíhá Siashi.
Gaara pohlédne na dívku, která pevně svírá jeho zápěstí.
"Pust mě, sestro. Nemíchej se do toho a odejdi." řekne chladným hlasem a druhou rukou povolá písek.
"Jak jsem již řekl, musím žít!"
Siashi je nyní obalen do jakési písečné kukly.
"Sabaku Kyuu!" červenovlasý sevře ruku v pěst a rozdrtí Shiashiho pískem.
"Ne!" vyjeknou Temari a Kimiko najednou.
"To bylo jako výstraha, sestro. Ber to tak." ukáže Gaara prstem na svou sestru.
"A...ale...ano, Gaaro." Temari se otočí na podpadku a odejde.

Kimiko zůstala v prázdné ulici s Gaarou.
"Máš štěstí," konstatoval chlapec s tykví na zádech.
"Asi ano." přikývla Kimiko a usmála se na něj.
Úsměvy... některé jsou úplně bezvýznamné...
"Já jsem Kimiko Yamaki." představila se a napřáhla k němu ruku.
Zatvářil se překvapeně, po chvíli ruku přijal.
...ale jiné mají moc všechno změnit...
"Sabaku no Gaara," řekl a vydali se spolu dál tou prázdnou ulicí.

"Ty, Kimiko, proč jsi jako jediná neutekla?" zeptal se po chvíli.
"Já? Nemyslím si, že bys byl nějaký démon nebo tak nějak, co tě za něj ostatní mají." odpověděla popravdě.
"Ale já jsem démon," zaprotestoval.
"Možná máš v sobě démona, ale tady," dotkla se místa na hrudníku, kde mělo být chlapcovo srdce,
"Tady jsi pořád ještě člověk."
Zastavil se a velice zvláštně se na ni zadíval.
Ona...ho nemá za něco, s čím se už smířil jako se svým osudem?
"Tak ahoj!" zamávala, usmála se a odběhla do postraní uličky.
Když tam Gaara přišel, už tam nebyla. Okno v domě po jeho levici se rozsvítilo.
Poprvé po dlouhých letech se usmál a vydal se ulicí dál...