Arigatou 04 - Matsuriin úlovek

Běžel temnou chodbou. Co pět metrů se otáčel, jestli ho už nedohnali. Věděl, že už jenom několik málo zatáček a bude venku.
„Ano, tam už si na mě netroufnou,“ zamyslel se s úsměvem na tváři. Ta myšlenka ho znovu vyburcovala k vyššímu výkonu.
Hned se však vrátil zpět do reality. Ještě nebyl venku. Ještě mu zbývaly tři chodby.
Podle zvuku kroků za ním ho pronásledovali minimálně dva.
„Už tam budu,“ říkal si dál v duchu, zatímco míjel další zatáčku. Šlápl do kaluže, nevěnoval tomu však žádnou pozornost.
„Už jen dvě zatáčky a uvidím východ!“ zaradoval se.
Úsměv mu však ztuhl na rtech. Sotva doběhl k další zatáčce, uslyšel za sebou dupnutí do vody. Nebylo pochyb, že to byla ta samá kaluž, do které šlápl on sám. Nebylo pochyb o tom, že ho jeho pronásledovatelé už dohánějí.
Zkoušel ještě zrychlit, aby se k východu dostal včas. Stačilo už zabočit jen za jedinou zatáčku, proběhnout chodbou a byl mimo nebezpečí. A pak se znovu usmál. Viděl před sebou už poslední zatáčku, za kterou už mu zbývalo jen pár metrů. Znovu se otočil na své pronásledovatele, stále však nikoho nespatřil.
Zabočil za poslední zatáčku a spatřil světlo na konci tunelu. Blížil se k němu… a vše najednou zhaslo. Východ se zasypal hromadou kamení ze stropu tunelu.
Vyplašeně se otočil. Býval přeci jedním z nejrychlejších běžců. Tak jak ho mohli dohnat dva netrénovaní zelenáči?
„Tak ses dostal až sem,“ promluvil chladný hlas odnikud a ze tmy se najednou vynořili dvě postavy. Obě měli zvláštní vysoké čepice, které jim stínem zakrývali obličej, a obě měli stejný černý plášť. Jen každý měl na prsou jiné znamení. Ten, který zřejmě právě promluvil, měl na prsou nakreslené zapadající slunce, druhý tam měl modrý planoucí obličej.
„Měl bych se ti poklonit,“ pokračoval chladný hlas, „jsi rychlý. Bohužel pro tebe však ne dost.“
Po těch slovech druhá z postav zvedla ruku, ukázala na svou oběť a všude se rozhořel modrý oheň.

Třetí den ráno Naruta vzbudil Shino.
„Naruto, musíme jít dál,“ řekl mu.
Naruto chtěl zaprotestovat, pak si ale vzpomněl na Hinatin stav a s trhnutím se posadil.
„Shino! Musíme jít dál!“ zaječel.
Shino klidným hlasem odvětil: „To jsem právě řekl.“
Naruto dál na nic nečekal, oblékl se a vyrazil ze stanu, při čemž stihl dvakrát zakopnout; jednou o svůj spací pytel a podruhé o Shina (přesněji o jeho nohu).
„Hinatin stan a její věci jsem už sbalil,“ křikl za Narutem ještě Shino.
A skutečně. Když se Naruto vyhrabal ze stanu, uviděl Hinatu ležet venku opřenou o batoh a sbalený stan. Přešel k ní a zadíval se na ni. Vypadala, jakoby jen spala. Ale dokud nevěděli, co s ní je, museli co nejrychlejším tempem do teď už nedaleké Skryté Písečné.
Když Shino sbalil stan a vzal všechna zavazadla, Naruto opět vzal Hinatu do náručí a vyrazili. Ve svém zběsilém tempu několik hodin nikdo nepromluvil. Nakonec se však ujal slova Shino: „Naruto, až nastane odpoledne, budeme se muset znovu skrýt ve stanech.“
Naruto se na něj překvapeně podíval.
„A co když se nám stane to samé, co Hinatě?“ zeptal se.
„Když budeme tímhle tempem pokračovat i přes poledne, zcela určitě z toho vedra zkolabujeme,“ odvětil Shino.
„Ale…“ chtěl něco říct Naruto, Shino ale pokračoval: „A Hinatě by to taky zrovna nepomohlo.“
Po těchto slovech to Naruto vzdal a souhlasil: „Dobře.“
Než se nadáli, nastala už obávaná odpolední hodina.
„Tak,“ začal znovu Shino, „tady rozděláme stany.“
Naruto se podíval s přimhouřenýma očima směrem ke slunci.
„Už? Mohly bychom ještě aspoň hodinu pokračovat.“
„Naruto, asi jsem ti to prve nevylíčil dost jasně. Hinata je možná v ohrožení života a…“
„Já vím,“ přerušil ho Naruto, který to nechtěl dál poslouchat.
„Tak rozděláme ty stany,“ dodal ještě.
Když to udělali, Naruto opět uložil Hinatu a sám si šel lehnout.
Vešel do stanu, kde už ležel Shino, a lehnul si. Snažil se usnout, ale stejně jako včera, v tom vedru prostě spát nemohl. Začínal se čím dál víc potit. Na chvíli si sedl a hledal v batohu vodu, ale jakmile to udělal, začala ho hlava bolet jako střep. Chytil se za ní stejně jako včera Hinata, zatmělo se mu před očima a ztratil vědomí.

„…a ten blonďák s tím hmyzákem jsou dost dehydrovaní,“ řekl neznámý hlas.
„A kdy se asi tak probudí?“
Tenhle hlas se Narutovi už zdál povědomý. Snažil se vzpomenout si, kde ho už slyšel, ale hlava ho rozbolela, jakmile se pokusil ji použít.
Najednou se ozvalo zaskřípání dveří a kroky blížící se k Narutovi. A pak se ozval hlas, který už Naruto dobře znal: „Ještě se neprobrali?“
Naruto otevřel oči a s trhnutím se posadil.
„Gaaro?!“
Pohledy všech tří osob se podívaly směrem k Narutovi. Vážně tam stál Gaara (tou dobou ještě ne Kazekage), Matsuri (pro ty, co ji neznají, je to Gaarova žákyně, poprvé se v seriálu objevila v díle 216) a nějaký doktor.
„Naruto!“ vykřikl radostně Gaara, „konečně ses probral!“
„Jak dlouho jsem byl mimo?“ zeptal se Naruto.
„Pár hodin,“ odpověděl doktor.
„Ostatní jsou na tom hůř,“ vmísila se do hovoru Matsuri.
„Ten hmyzák se ještě neprobral.“
„A Hinata?“ zeptal se vylekaně Naruto.
„Ta je na tom nejhůř,“ řekl doktor.
„A co jí je?“ ptal se dál Naruto.
Odpověď dostal od Gaary: „To samé co vám dvěma, akorát horší.“
Naruto sklopil hlavu.
„Hinato…“
„Ale bude v pořádku,“ promluvila znovu Matsuri, jakoby mu četla myšlenky.
Naruto hlavu opět zvedl, podíval se na ní a pak pohlédl na doktora.
„Je to tak,“ přitakal doktor.
Naruto se s úlevou usmál a podíval se po pokoji. Teprve teď si všiml, že vedle na posteli leží Shino, stále ještě v bezvědomí.
„A kde je Hinata?“ zeptal se.
„Ta leží vedle,“ odvětil doktor, načež pokračoval: „Necháme tě teď odpočívat.“
„Počkejte!“ zavolal na ně Naruto, když se všechny tři postavy už otáčely.
„A jak jste nás vůbec našli?“
Všichni se na něj opět podívali.
„Tebe a Shina pustí už večer,“ řekl Gaara, „tak si o tom promluvíme pak.“ Když to dořekl, znovu se otočili a odešli.
Naruto si zase lehnul a jen tak zíral do stropu.

Znovu se ozvalo zaskřípání dveří. Naruto se otočil, aby viděl, kdo přišel. Byl to znovu ten samý doktor.
„Mám pro vás dva dobrou zprávu,“ řekl.
Shino, který se mezitím taky probral, zvedl hlavu.
„Můžete jít. Už jste v pořádku. Jen musíte víc pít.“
„Jak je Hinatě?“ zajímal se Shino.
„Je ještě v bezvědomí, ale probere se nejpozději zítra ráno.
„To na tom byla tak špatně?“ zeptal se pro změnu Naruto.
„Ano,“ promluvil doktor se sklopeným pohledem.
Potom se však znovu usmál a řekl: „Ale jak jsem řekl, je mimo ohrožení života a bude v pořádku.“ Když to dořekl, odešel z pokoje.
Chvíli bylo ticho, Shino však poznamenal: „Měli bychom najít Gaaru.“
„Jo, ttebayo,“ přitakal Naruto a vstal z postele.

„N-Naruto-kun?“ zašeptala v polospánku Hinata. Pootevřela oči, viděla však vše rozmazaně, tak je znovu zavřela. Pomalu, tak, aby jí znovu nezačala bolet hlava, se posadila. Znovu pomalu pootevřela oči, které si začínaly zvykat na okolní prostředí.
„Kde to…“ Hinata se rozhlédla kolem. Byla v nějakém pokoji. Co se stalo? Pamatovala si jen to, že skládala stan, a pak nejspíš omdlela.
„Znovu jsem se jen ztrapnila před Narutem-kun,“ vyčítala si.
Nechtěla nad tím přemýšlet, tak se podívala k oknu. Za ním bylo vidět spousta budov, kolem kterých vířil písek, jak si s ním pohrával večerní vítr. Nebylo pochyb. Byla teď v nemocnici Skryté Písečné vesnice.
Jelikož už byl večer, venku se znovu začínalo pořádně ochlazovat. Hinata sáhla po svém batohu a podívala se do něj. Co v něm však viděla, nechápala.
„Svetr Naruta-kun?“
Chvíli nad tím přemýšlela, pak se jen začervenala a pousmála.
Najednou se však dokonce i tady v nemocnici najednou ochladilo. Hinata se zatřásla a nandala si Narutův svetr.
„Snad mu to nebude vadit,“ řekla si v duchu, znovu si lehla a pokoušela se usnout.

Najít Gaaru nakonec nebylo tak těžké. Stál před nemocnicí Skryté Písečné a čekal na ně.
„Ahoj Gaaro,“ oslovil ho Shino.
Gaara jen něco zamručel na pozdrav a zavedl je k sobě domů. Když tam dorazili, všichni se sedli a Gaara konečně znovu promluvil: „Jste docela blázni,“ poznamenal.
„Cestujete v létě pouští, nemáte pořádnou výbavu a vůbec nepijete.“
„A jak jste nás vůbec našli?“ zeptal se Naruto, aby odvedl řeč trochu jiným směrem.
„Vlastně vás našla Matsuri,“ odpověděl mu Gaara.
„Trénovala kousek od vesnice, uviděla dva stany a v nich tři postavy v bezvědomí. Pak v nich poznala vás tři a rychle běžela pro pomoc. Zdravotnický tým vás donesl sem a zbytek už znáte.“
„A kde jsou Temari a Kankurou?“ zeptal se Shino.
„Ti byli asi před týdnem posláni na misi do Země Kopců.“
Shino i Naruto zpozorněli.
„Země Kopců?“ ujišťoval se Naruto.
„Ano,“ potvrdil Gaara.
„Tam máme zrovna namířeno.“
Gaara se jen pousmál. „Myslel jsem si to,“ poznamenal.
„Šli jste tím směrem.“
„A tebe tam neposlali?“ ptal se Shino.
Gaara jen zavrtěl hlavou.
„Ne. Dokud je Skrytá Písečná bez Kazekageho, mám prý pomáhat s její případnou obranou.“
„Třeba udělají Kazekageho z tebe,“ zavtipkoval Naruto.
Gaara v sobě potlačil smích.
„Já a Kazekage? To asi těžko…“
Po chvíli pokračoval nahlas: „Můžete v Písečné zůstat do zítra. Ráno se půjdeme podívat za Hinatou. Pokoje Temari a Kankura jsou teď volné, takže můžete spát tam.“
Po těch slovech se zvedl a odešel do nějaké místnosti ve svém bytě.
Shino si šel okamžitě lehnout do Tameriiného pokoje, Naruto však přešel pouze k oknu. Ještě nebyl unavený. Naspal toho teď víc než dost.
„Takže zítra vyrážíme dál,“ pomyslel si, dál však nemyslel na nic a pozoroval noční oblohu. Ani nevěděl, jak dlouho u toho okna stál, a ani nevěděl, kdy vlastně šel spát. A nevěděl ani, že ho někdo už chvíli pozoruje.
„Pořád tam stojí,“ pomyslel si Gaara, „co se mu asi honí hlavou?“
Konec čtvrté části.