Like a boy 04

4. kapitola - Skandál

Hinata čekala na příchod Třetího na smluveném místě. Byla lehce nervózní, proto neustále popotahovala za cíp kalhot. Prohrábla upravené vlasy a znovu si prohlédla chlapeckou vestu, pod níž měla košili. Připadala si najednou strašně ošklivá. A ten strach z prozrazení… bylo to silnější než ona.
„Připravena?“
Hinata nadskočila, vytřeštila zrak a zajíkla se: „Hokage-sama! Já už to víckrát neudělám!“ Zbledla v obličeji a měla chuť padnout na kolena.
Stařeček se usmál, spíše tedy měl úsměv od ucha k uchu. „Ale ty jsi přeci nic neprovedl, Kami Ishikawo.“
Jakmile uslyšela své nové jméno, malinko se uklidnila, srdce jí však stále hlasitě bušilo. Začala si myslet, že není možné, aby tak náročný úkol zvládla. Vždyť právě teď se jí třesou kolena tak strašně, že nejspíš…
„Nuže, půjdeme,“ přerušil ticho Hokage a Hinata se opět lekla.
„Ty jsi mi nějaký lekavý, chlapče. To není dobré pro někoho, kdo chce být vojákem. Či snad máš špatné svědomí?“
Děvče váhalo, zda mu povědět celou pravdu. Nakonec však polklo, zavrtělo pomalu hlavou a pak poslušně následovalo vůdce své vesnice.

Třetí Hokage ukazoval Hinatě, tedy teď už vlastně Kamimu, krásy Skryté listové vesnice. Chlapec se choval velice zdvořile, ale starému muži se zdál až příliš tichý. Chtěl Hinatu vyzkoušet, jak si v nové roli povede. Byla to od něj tak trochu zlomyslnost, ale on měl podobné vtípky rád.
Tu a tam dívka přikývla, malinko se podivila, nebo pochválila místa, která měla ráda, ale teď to nemohla přiznat.
„Tak jak se ti u nás líbí, Kami?“
„Je… tu krásně, děkuji,“ pípla Hinata.

Závěrem celé prohlídky byla procházka konožským parkem. Avšak… dnes nebyl prázdný, trénovalo zde totiž několik chlapců.
„Kdo je ten mladík, Hokage-sama?“ vyzvídal Kiba Inuzuka, očima šilhal po nováčkovi a zároveň okřikoval Akamarua, že na ten vzácný strom močit nemá.
„Je nápadně podobný někomu, koho znám,“ zabručel Shino Aburame a přistoupil blíž.
„Jsem Kami Ishikawa!“ Vzepřela se strachu a promluvila jako opravdový drzý kluk. Snad je to odradí a přestanou se vyptávat. Ještě měla výčitky kvůli tomu, co provedla svým dvěma kamarádům.
„Hm, to budeš asi drsňák.“ Kiba se tvářil podezřívavě, ale Hinata věděla, že to znamená výraz úcty k člověku, jehož silou si není jist. Možná si právě teď myslí, že je Kami silnější než on a Akamaru dohromady. Dívku takové pomyšlení pobavilo, ale ovládla se.
Přibíhal k nim Uzumaki Naruto a za ním neochotně kráčel Sasuke Uchiha. „Novej kluk! Kdo to je, Hokage-sama?“ Hyperaktivní ninja byl zvědavost sama.
„Bacha, Naruto, tohle je Kami Ishikawa a právě říkal, že ti dá pěkně na frak,“ uchechtl se Inuzuka.
„Jo, fakt? Tak to se ještě ukáže, protože já se jednoho dne stanu Hokagem a…“
„Tento chlapec…,“ přerušil ho Třetí svým laskavým hlasem, „… je s konečnou platností od zítřejšího dne členem týmu 7.“
„On? U nás v týmu? Taková padavka?“ Uchiha už si stačil nováčka proklepnout všemi možnými způsoby, pro něho to nebyl soupeř.
Hinatu polilo horko. Snad s ní nechtějí bojovat? „Pojďme, Kami, musíme jít.“
„Tak… se potkáme… bábovky.“ Cítila se svobodněji, jakmile to řekla. Viděla, že na chlapce udělala dojem.
„Ha, měj se, drsňáku. Rád jsem tě poznal,“ zamával jí Kiba.
„Někdo v Konoze sleduje tvé kroky,“ prohlásil tajemný Shino.
„A tenhle má být v našem týmu?“ Naruto opět potvrdil, že má dlouhé vedení.
„Vážně se těším, až se předvedeš, drsňáku,“ zamračil se Sasuke, jak se pokoušel v modrovlasém chlapci vzbudit hrůzu.
Hinata se otočila, nasadila pohled, který přímo přetékal záští, a ušklíbla se. Má se chovat jako kluk a zatím se jí to dařilo. A… musela nějak zakrýt zčervenalé tváře, jak ulpěla pohledem na Narutovi. Bude s ním v týmu… bude u něj tak blízko, jako ještě nikdy… prostě ráj na zemi. Ale… nesmí to zkazit a prozradit se. Jenže… teď musela pryč, protože měla pocit, že každou chvíli omdlí.

Za úplného ticha došli Hokage a jeho nový svěřenec až před rezidenci rodu Hyuuga. „Z chlapců z vesnice si nedělej těžkou hlavu. Jsou jen… trochu bujní. A… hlavně se s nimi neper.“ Dal jí dobře míněnou radu.
Zaklepal na dveře a čekal, až někdo vyjde ven. Netrvalo dlouho a setkal se s hlavou rodiny Hyuuga, Hiashim. Hinata plaše hleděla na zem, otce se vždycky dost bála.
„Přejete si, Hokage-sama?“ Hiashi se důstojně uklonil.
„Přivedl jsem někoho na návštěvu.“ Třetí mu předal dopis a popostrčil Hinatu před sebe. Hyuuga otevřel obálku a čím dál víc se mračil. „To musí být omyl. Já nemám nemanželského syna!“
„Pak ovšem nevím, kdo tu se mnou stojí. Ten chlapec za to nemůže.“
Hiashi zaslechl kroky a otočil se. Kdosi rychle utíkal pryč. „Pokořen ve vlastním domě.“ Sklonil hlavu a Hinata věděla, že maskuje vztek.
„Troufnu si tvrdit, že za chvíli to bude vědět celá vesnice,“ odpověděl Třetí s naprostým klidem.
„Hokage-sama, já vás opravdu velice rád vidím ve svém domě, ale tohle už opravdu překračuje všechny meze…“ Hiashi zvolna zvyšoval hlas a Hinata tušila, co teď bude následovat.
„Nechte tu toho chlapce přespat a chovejte se k němu hezky. Přivítej se s otcem, Kami Ishikawo, a zítra přijď k západní bráně, ukazoval jsem ti, kterým je směrem.“
„Jistě, Hokage-sama,“ zabručel Kami, jak se dívka snažila co nejvěrněji napodobit chlapecký hlas.
„A… chci, abys za mnou přišel zítra, Hiashi… musíme si promluvit o něčem nesmírně důležitém.“
„Jak si přejete. A ty pojď!“ obořil se na chlapce a otevřel mu dveře svého domu.

Další den, cvičiště u západní brány. Hinata s průvodním dopisem, který dostala od Hokageho, čekala na Hatake Kakashiho a jeho tým. Přijmou ji? Věřila, že Sakura jí pomůže, jak kdysi slíbila. Promnula si ruce a spánky. Teď musí už jen čekat.