City... [11]
Odmítnutí
Přicházíš pomalu, tichými kroky
A ladně pohupuješ boky
Mé oči směřují jen na tebe
Ty jsi jak tmavomodré večerní nebe
Tvé vlasy vlají, když vítr nevane
Tiše přemýšlím, co teď nastane
Má ruka zvedá se ke gestu
Ale neujdu mému krutému trestu
Ty se otočíš a rychle odcházíš
Už vlasy tak svůdně neházíš
Já osud svůj jen pomalu příjmám
Navždy budu sám, já nikoho nemám
Pomalu odcházím z té tmavé místnosti
Ale neminou mne o tebe starosti
Co pociťuješ, když mě objímáš?
Co pociťuješ, když mě odmítáš?
vím, že to ani není cit, ale psala jsem to jen tak a ani jsem psát nechtěla... tak jsem to zařadila sem, no...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Nooooooooooo, toto je dosť zaujímavá téma a myslím, že je skvele napísaná, síce to nepoznám, heh, si zase verím, ale tak je to skvostnéééééééé, jo, my šikovní autori to dávame vedieť celému svetu XD
Watch out for this crazy shinobi!!!
Sooo sooo... Saiki no saika-tachi nante ii nee xD
*in love*
krááááááása dcerůůůš *_*
I když to není cit, je to fakt dženiální! Já někdy opravdu nechápu jak tohle mohl stvořit člověk! (Takže ty nejsi člověk, už to chápu!!! xDDD) Ale ne, opravdu krásný, moc povedená básnička.
i já si myslím, že se to moc povedlo, ale nejsem si úplně jistá, jestli jsem pobrala děj....zařazení je rozhodně správné, odmítnutí je mi celkem povědomé XD mezi city určitě patří
každopádně talent na básně velký máš,
a já doufám, že další veršovaný dílek brzy dáš
ok!! Ty poslední dva verše jsou nejlepší
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
ale ano, odmítnutí je plné emocí... /málem jsem napsala nemocí/... takže by to klidně cit mohl být taky
tentorkát nemám co kritizovat, verše seděly děj byl taky dobrý těším se na další