SPOJENÉ CHAKRY 01, Počátek

Tahle série navazuje na sérii CHAKRY SE SPOJILY. Těm, kdo to nečetli, to doporučuju, jinak nepochopíte o co tu jde a ze začátku v tom budete asi trochu plavat

https://konoha.cz/?q=node/34648

. Pro ostatní, kteří jsou mími fandy nebo prostě jen rádi čtou FF:
Tak je to tady! Netrbvalo to ani tak dlouho, ne? Mno, je to tak! Tak první dílek: ITADAKIMASU

Dobrou chuť vám přeje - TAKARI

Na vlhké zemi byli vidět kapky krve. Byli drobné, ale oko zkušeného Shinobiho by je nepřehlédlo. Nad kapkami se sklonila drobná postava s dlouhými vlasy. Pak do jedné kapky namočila prst a začala krev roztírat mezi dvěma prsty. Nakonec k ní přičichla.
„Hm... musel tudy běžet ani ne před půl hodinou. Myslím, že už to dlouho nevydrží.“ konstatovala
„Po tvých čtrnácti úderech jsem to taky málem nerozdejchal.“ řekl škádlivým tónem muž ve vestě a sundal si kapuci. Objevili se blond vlasy a zářivý úsměv.
„Tohle není moc sranda, Naruto.“ řekla žena a podívala se na něj. Naruto nasadil zase vážný výraz a rozhlédl se po krajině. Nikde nikdo. Zamračená obloha a nepříjemný vítr ho děsili. Vzpomínal na mezi svět. Na všechny ty útrapy. Měl z toho děsivé noční můry. Uplynulo patnáct let od doby, kdy Sasuke a Sakura společně utekli z nemocnice. Patnáct let od narození jejich dcerky Yanami.
Pak se z temné oblohy spustili první kapky deště.
„Měli bychom si pospíšit, jinak ho už nevystopujeme.“ řekla Takari a zkontrolovala své pouzdro s katanou, připevněné na zádech. Šestý kývl a rychle vyrazili.

Za pár minut se strhl liják a kapky krve se pomalu začali i s vodou vpíjet do země.
„Sakra!“ ulevil si Naruto
„Počkej.“ řekla Takari a oči se jí změnili. Teď měli stříbrnou barvu s čárkami místo kulatých panenek. Svět se pro ní najednou změnil. Pro její oči už krajina nebyla tak temná a zbytečky našima očima už dávno nerozpoznatelné krve, jí zářili světle rudou barvou. Rychle se rozeběhli po stopě.

Za okamžik dorazili na místo, kde krve bylo mnohem víc. Už to nebyli jen drobné kapičky ale celé louže.
„Ten člověk umírá...“ zašeptala Takari
„Myslíš, že je to Sasuke?“
„Pochybuju.“ odpověděla a podívala se do dálky. Pak toho člověka uviděla. Byl už vysílený a tak běžel jen pomalu. Nakonec se zhroutil na zem.
„Támhle je.“ ukázala. Pak společně proběhli krajinou smáčenou deštěm. Shinobi ze zvučné už nedýchal. Byl celý od krve, jak jí vykašlával. Naruto ho otočil tváří k nim.
„Ne, to není Sasuke.“ zašeptal. V jeho hlase byla kupodivu slyšet úleva.

Válka trvala už asi dva měsíce a zatím bojovala jen Konoha a Zvučná. Sasukemu už ale přislíbili pomoc ninjové ze skryté Mlžné, což přetrhalo další a další vztahy jak pro Konohu tak pro Písečnou, která se postavila na stranu Listové. Až se posili připojí, válka nabere jiné a hrůznější rozměry.

Světlovlasá dívka kráčela hlavní třídou vesnice ukryté v Listí a s hraným klidem si prohlížela lidi okolo. Dlouhé vlasy měla svázané do culíku a oči se jí blyštěli potlačovaným vztekem.
„Nemůžeme tě pustit do bojů, je to moc nebezpečné!“ řekla vysokým tonem, který imitoval její matku – Takari. Obrátila oči v sloup.
„Rodiče vůbec nechápou, jak moc chci bojovat. Byla bych v bitvě určitě užitečná.“ nadávala dál a kopala do kamínku před sebou.
V Konoze panoval zdánlivě klid, i když mimo vesnici zuřila válka, díky které byla plná nemocnice a na hřbitově přibylo pár nových hrobů. Obyvatelé dělali, jako že se nic vážného neděje, ale všichni věděli, že Konohu teď opět čekají hrůzné časy. V atmosféře byl cítit strach, utrpení a bolest ze ztráty nejbližších.
Pak se u brány ozval rozruch. Právě domů totiž dorazil Naruto a Takari. Šestý nesl na zádech zraněného Kibu. Toho napadl již zmiňovaný Shinobi, kterého pak Takari zneškodnila. Yanami se rozeběhla.
„Tati! Mami! Co je strejdovi? Kibo? Kibo!“ z očí jí vytryskli slzy. Takari ji objala.
„Bude v pořádku, jen si chvíli poleží v nemocnici.“
Naruto pohladil Yanami po vlasech a pak s Kibou na zádech zamířil k nemocnici.
„Sakra, je to, jakoby mě někdo rozřezával zaživa.“ zaúpěl Kiba.
„Takari říkala, že použil nějakou zvláštní techniku.“
„Jo, nikdy před tím jsem ji neviděl... Naruto, řekni mi. Kde je Akamaru?“
„Zůstal na hranicích. Je tam s Choujim a se Shikamaru.“
„Dobře, díky.“ řekl Kiba z posledních sil. Pak omdlel.

Takari došla s Yanami domů. Yanami si utrápeně sedla na gauč a hleděla do prázdna.
„Neboj, Kiba se z toho dostane.“ řekla konejšivě.
„Teď už víš, proč jsem tě nechtěla pustit do bojů. Nepřítelovi schopnosti a dovednosti jsou na mnohem vyšší úrovni, než jsme si mysleli a ty ještě nemáš svou vlastní techniku.“
Yanami jen přikývla a dál hleděla z okna na modrou oblohu

Takari vyšla z obývacího pokoje a zavřela se do své místnosti. Zamkla dveře a stoupla si před zrcadlo. Vypadala vážně zničeně. Jak by ne, když byla každou chvíli na frontě. Svlékla se a prohlížela si své šrámy. Měla drobné popáleniny od té zvláštní techniky. Nechtěla si to připustit, ale ten mladej kluk jí málem dostal. Ninjové ze zvučné byli opravdu na jiné úrovni. Pak se otočila. Na zádech v místech, kde jí z páteře při každé přeměně vyrazili ostny, měla zjizvenou a rozpraskanou kůži, jak draka vyvolávala pořád a znovu. Proto se kůže nedokázala zacelit. Když odhrnula vlasy z krku, objevil se vypálený znak, který se vždycky při proměně vybarvil černě. Takari si vzdychla. Byla vysílená a proto byla vždycky ráda, když jí rodina Inuzuka na pár dní nebo týdnů pohlídala dcerku. Jenže teď se stalo tohle. Yanami Kibu milovala jako druhého tátu, tohle jí muselo zdrtit.

Naruto seděl za stolem a pročítal zprávy z bojových vřav. Bojovalo se na hranicích a boj vždy trval jen krátce, přesto byli na obou stranách značné ztráty. Naruto si promnul únavou oči. Odložil papíry a zapadl do křesla. Pomalu usínal, než ho vyrušilo zaklepání na dveře.
„Hm...“ zamručel a otevřel jedno oko.
„Ahoj, už zase spíš?“ ozval se dívčí hlas.
„Áááá, Yanami...“ řekl překvapeně. „Jo, spim.“ usmál se „Co potřebuješ, myško?“
„Potřebuju pomoc, tati.“ zašeptala a udělala psí oči.
„Ne, nebudu tě krýt, nedám ti peníze na drahé oblečení ani tě nepošlu na žádnou misi typu A nebo S...“
„Ne, to nemyslím.“ přerušila ho Yanami. „Chtěla bych se naučit nějakou mega ultra dobrou techniku.“ řekla a znovu udělala psí oči. Naruto se usmál, protože si vzpomněl sám na sebe v jejím věku.
„No... moc času nemám, ale … Aspoň si dám menší pauzu.“ řekl a vstal
„Kage bunshin no Jutsu.“ řekl a vedle něj se objevil klon. Ten si sedl na Narutovo místo a začal znovu pročítat papíry.
„Tak, teď se ti můžu věnovat.

Sešli ze schodů a procházeli se parkem.
„No, takže nějakou novou techniku říkáš? A co by to mělo být? Máš zemní živel, že?“
„No, ano. Ale myslela jsem na nějakou, kterou umíš ty.“ řekla Yanami a podívala se na svého otce.
„Hm... něco jako tohle?“ řekl Naruto a začal svolávat do ruky čakru. Ta za chvíli vytvořila kouli.
„Pááááni!“ vydechla Yanami „Tohle jsem nikdy neviděla!“
„Cha! Tak tohle mamka určitě neumí. Ta mě učí jen samý jednoduchý nezabijácký věci!“ pomyslela si
Naruto se usmál.
„To je Rasengan.“
„A jak to děláš?“ zeptala se Yanami zvědavě.
„To ti povím po cestě. Dáš si Ramen?“
Yanami přikývla ...