Ona...je pes!! 2. díl

Hinata vykulila oči, vyběhla z koupelny a několika skoky se vřítila do svého pokoje. To co spatřila, ji donutilo strnout na místě.
,,Akamaru...‘‘ vydechla zděšeně a přiložila dlaně k ústům.
Tak tohle je průšvih.

,,Hinato?‘‘ ozvalo se za ní a ona se rychle otočila. Vypískla a uskočila před Kibou, který vypadal, že brzo něco rozkouše.
,,Já...já...už jsem...oblečená jsem...už oblečená...‘‘ koktala zmateně modrovláska a házela očkem za sebe. Akamaru však jen stál na místě a vesele vrtěl ocasem.
,,Co se stalo?‘‘ zeptal se zvědavě Kiba, přešel ke svému psovi a podrbal ho za uchem.
,,Ni...nic.‘‘ vydechla Hinata ulehčeně. Kiba kývnul a ustoupil o pár kroků. Pod botou mu zavrzal střep. Rychle se sehnul a zvednul ho.
,,Hin...máš tady mokro. Asi se ti tu něco...On to vylízal!!‘‘ křikl najednou a Hinata leknutím div nevrazila hlavou do stropu.
,,Cože?!‘‘
,,Hinato, co bylo v té lahvičce nebo od čeho jsou ty střepy?‘‘ zeptal se nahlas Kiba a starostlivě Akamara prohlížel. Hinata se nervózně ošila.
,,No...víš...‘‘
,,Co tam sakra bylo?!!‘‘ zařval znovu mladík a Hinata tentokrát skončila ve zdi.
,,Jen voda!!‘‘ pískla vyděšeně a na Kibovi bylo vidět, že se mu hluboce ulevilo.
,,V pohodě...Myslel jsem, jestli jsi tam třeba neměla nějakej lektvar z těch tvejch kytek, jak je pořád sbíráš. Voda mu neublíží.‘‘ usmál se vesele Kiba, přešel ke dveřím a mávnul na svou týmovou partnerku. ,,Poď nebo nás Shino vážně vypreparuje a vystaví do své sbírky ulovených broukobijců.‘‘
,,J..jasně.‘‘
Hinatě rychle a hlasitě bušilo srdce. Měla pocit, že se snad neuklidní. Šoky posledních okamžiků udělaly s její psychikou pěkné kotrmelce. Ale když pozorovala Akamara a viděla, že mu nic není, musela se ulehčeně usmát. Vyšla z pokoje a seběhla za Kibou dolů, po schodech. Ten se na ni zazubil, ale pak pohlédl zmateně za ni.
,,Kde je Akamaru?‘‘ zamračil se a hlasitě písknul. Hinata znovu pocítila ten dobře známý svíravý pocit v žaludku a otočila se. Ne. Akamaru nesbíhal s veselým vrtěním ocasu po schodech. Neozvalo se žádné kňučení ani zaštěkání. Odpovědí na Kibovo hvízdnutí bylo ticho.
A pak se ozvalo to zaúpění. Zvuk plný bolesti.
,,Akamaru!‘‘ zařval Kiba, odstrčil Hinatu na stranu a vystartoval zpátky do jejího pokoje. Neotálela a vyběhla za ním. Měla podivné tušení, že ví, co je tam bude čekat. A vůbec z toho nebyla nadšená.

Opatrně a potichu vešla do pokoje a zarazila se. Kiba stál téměř hned za dveřmi, zíral na jednou místo a třásl se po celém těle. Hlavu měl sklopenou a bylo slyšet, jak zlostně skřípe zuby. Hinata chtěla nahlédnout přes jeho rameno, ale náhle se otočil, pevně ji chytil za límec a přirazil ji ke stěně.
,,Co bylo sakra v tý pitomý lahvičce?‘‘ zavrčel. Sice tiše, ale o to hrozivěji. Hinata okamžitě provinile sklopila oči.
,,Kiba-kun..‘‘
,,Co tam bylo?!!‘‘
,,Lektvar!‘‘ křikla a pevně zavřela oči. Čekala, že ji uhodí. Byla si tím dokonce jistá, ale nestalo se tak. Kiba trochu povolil stiskl, a když Hinata otevřela oči, viděla, že pláče.
,,Kiba-kun, co se-‘‘
,,Na co byl ten lektvar?‘‘
Hin věděla, že už nemá cenu mlžit. Stejně by to musela říct. A tak se nadechla a začala vyprávět. O tom, co všechno si vyslechla v lázních, o své cestě k Chikako a i o lektvaru a jeho pravděpodobných účincích na člověka. Jak mluvila, Kiba stále víc a víc sklápěl hlavu, div ji neměl až na prsou.
,,Víš, když Naruto řekl, že nejsem dost ‘‘ženská‘‘, dost mě to ranilo. Ty víš, že ho mám ráda už od akademie...A chtěla jsem to změnit.‘‘ skončila a zadívala se na něj.
,,Takže ten lektvar měl vlastně vyzdvihnout tvůj dívčí půvab a tak.‘‘ konstatoval smutně Kiba a pustil ji. ,,A doplatil na to Akamaru.‘‘
,,Ale jak-‘‘ začala Hinata, ale v tu chvíli Kiba odstoupil a ona pohlédla do zbytku pokoje. A oněměla úžasem i zděšením.
Akamaru nikde nebyl.
Za to na zemi ležela úplně nahá dívka, podle postavy stejně stará jako Kiba a Hinata a vypadala, že tvrdě spí. Měla dlouhé bílé vlasy, tak dlouhé, že dokonce zahalovaly celou její obnaženou postavu a přelévaly se přes její křivky jako bílé vlny.
Hinata ztěžka dosedla na postel a složila obličej do dlaní.
,,Ježiši...tak tohle je teda problém.‘‘ vydechla.
,,Jo...to teda je.‘‘ přitakal tiše Kiba, který se mezitím svezl po zdi na zem a opřel si hlavu o kolena.
,,Co budeme dělat?‘‘ zeptala se ho modrovláska s nadějí v hlase. Vždycky něco vymyslel...tak proč ne teď? Jenže tentokrát ji zklamal.
,,Já...nevím Hinato. Nemám tušení, co bysme mohli dělat.‘‘ odsekl, vstal a začal přecházet po pokoji. Pečlivě se přitom vyhýba pohledu na spící dívku.
,,Co...co až se probudí?‘‘ pípla Hinata s pohledem upřeným do země. Kiba se náhle zastavil a podíval se na ni.
,,Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Nikdo...nevím, co by se stalo, ale rozhodně nedovolím, aby se mému psovi něco stalo. Nestojím o pozornost. Ani já, ani Akamaru. Zkrátka...řekneme, že je to...tvoje kamarádka z Písečné.‘‘ rozhodil rukama a Hinata zamrkala.
,,Ale já byla v Písečné jen třikrát a ještě k tomu pracovně.‘‘ namítla potichu, ale Kiba jen mávnul rukou.
,,No a co!...Tsunade se prostě nesmí dozvědět, že se tohle stalo. Určitě by pak Akamara společně s matkou zkoumaly. A to nedovolím.‘‘ prohlásil rozhodně a do očí se mu alespoň zčásti vrátil ten stará známý bojechtivý lesk. Hinata nepřítomně přikývla.
,,Jak jí zatím budeme říkat? Asi těžko na ni budeme volat Akamaru...‘‘
,,Tak to zkrátíme. Bude to Aki.‘‘ vyřešil to Kiba a pak se rozzářil.
,,Mám to! Vím, kdo nám pomůže!‘‘
,,Coo?!‘‘
,,Zajdeme za tou starou babou, která ti dala ten lektvar. Ona nám dá nějakou protilátku a Akamaru bude zase jako dřív!‘‘ řekl vítězoslavně a na tváři se mu objevil radostný úsměv. Hinata vzdychla.
To přece znělo jako dobrý nápad.
Ale proč mám tak divný pocit...
,,Ještě jedna věc...‘‘ vydechla a nervózně ťukla ukazováčky o sebe. Kiba zvědavě nastražil uši.
,,Hn?‘‘
,,Co až se zeptají kam zmizel Akamaru?‘‘ zeptala se a Kibovi zmizel úsměv z tváře.
,,A sakra...‘‘ zaklel a podrbal se za uchem. ,,Já...už něco vymyslím, improvizace mi vždycky šla.‘‘ zazubil se. V ten samý okamžik se dívka zavrtěla, začichala kolem sebe a otevřela krásné hnědé oči.
,,Je vzhůru!‘‘ šeptla Hinata, vstala a postavila se po boku Kiby. Oba na dívku hleděli zvědavě a očekávali, co udělá. Kiba doufal, že-
,,Bude umět mluvit?‘‘ zeptal se trochu s obavami a Hinata pokrčila rameny.
,,Snad...‘‘
Dívka se posadila, promnula si oči a upřela na Kibu zářivý pohled. Z ramen jí okamžitě spadla záplava vlasů a odhalila tak i to, díky čemuž Kiba zrudnul jako rajče. Hinata, stále ještě trochu mimo, popadla kamaráda za ramena a vystrkala ho ze svého pokoje.
,,Já jí trochu zkulturním...půjčím jí své oblečení. A ty se prosímtě uklidni.‘‘ popíchla ho a usmála se. Kiba ještě stačil něco nesrozumitelného zamumlat, ale pak mu Hinata přímo před nosem zabouchla dveře.
,,Kibo!‘‘ vykřikla dívka a dychtivě natáhla ruku.
Fajn. Mluvit teda umí...
,,Neboj se. Jen tě trochu obleču a pak za ním půjdeme. On ti nikam neuteče ano?‘‘ povzbudila dívku úsměvem a ta se na ni podívala.
,,H..hai...‘‘ frkla a pokusila se o úsměv. Vypadalo to sice spíš jako cenění psích zubů, ale Hinata ocenila i ten pokus.
Je vlastně docela milá...jako Akamaru.
Otevřela skříň a vyházela na postel pár kousků oblečení, které dívce mohly být. Pak zavřela, popadla dívku za ruku posadila ji k toaletnímu stolku. Sevřela v dlani nůžky a podívala se na dívčiny vlasy, které byly dlouhé tak kolem dvou metrů. Určitě.
Dívka nechápala, co se Hinata chystá udělat a tak jen tiše seděla a čekala. Hin vzala do rukou pramen jejích vlasů a povzdychla si.
Promiň Akamaru...
A střihla.

Kiba nervózně přecházel za dveřmi, div si tam už nevychodil cestičku a pořád si něco mumlal sám pro sebe. Ačkoliv se pořád ujišťoval, že tohle zvládne, že bude moci být s ‘‘tou dívkou‘‘ bez nervozity a rozpačitosti, věděl, že z ní vždycky bude nesvůj.
Akamaru...
Zastavil se a zlostně zaskřípal zuby. Jeho starý a neodstranitelný zlozvyk. Nesnášel se za něj, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno.
A pak se ozval zvonek.
Kiba seběhl dolů a opatrně vyhlédl oknem z předsíně, ale neviděl nikoho. Otevřel tedy a oči se mu rozšířili zděšením.
,,Né!‘‘