Poslechni hlas srdce - 1. kapitola - Temarino zmizení

info: Lianna Maraki žije ve Skryté písečné vesnici. Temari se chystá na svatbu a Konohou zmítá nepředstavitelný chaos. Co se stalo a kdo za to může? Lianna chce za každou cenu zjistit, zda je její rodina v pořádku a v tom jí pomáhá Gaara a Kankurou. Nemůže zůstat stranou, když její rodná ves volá o pomoc...

Poslední pokračování povídek NINJA Z LISTOVÉ a VODA, OHEŇ A PÍSEK.

Inspirovala jsem se dílem anime Naruto 175 a 176, jinak toto pokračování už nemá nic společného s mangou ani seriálem.

Povídka

Vysoká plavovláska se skláněla nad postelí. S ledovým klidem vykonávala svůj každodenní rituál, stlaní postele. Usmála se a smetla z čela pramen neposedných vlasů.
„Víte, že byste tohle dělat nemusela, lady Kazekage.“
Zvedla hlavu. „Nech si to oslovení, Kimmo! Ještě zdaleka tomu tak není.“
„Ale přesto…“ Ninja se znakem přesýpacích hodin na čelence chtěl protestovat, ale jeho velitelka ho umlčela mávnutím ruky. „Byla by ostuda, kdyby si Shinobi nedokázal ustlat postel a obstarat jednoduché práce v domě. Sice vím moc dobře, že Kazekage ráno vstane a večer přijde do stejně neudržovaného pokoje, ale to neznamená, že já to hodlám dělat taky!“
Voják jménem Kimmo se při zmínce o nepořádném vůdci Skryté písečné vesnice malinko uchechtl. Tahle mladá žena… byla jiná, zvláštní. Zásadně odmítala pocty, které jí po právu náležely, byla to koneckonců snoubenka Gaary, vládce vesnice. Ač jí to neustále někdo zakazoval, oblékala se do mužských šatů a chodila plnit ninjovské mise a stát na hlídce. Lid ji měl v oblibě, byla velice chápavá a nechovala se vůbec povýšeně. Skutečně zvláštní… tahle Lianna Maraki.

Hovor dvou lidi pokračoval, Kimmovi se tvář rozzářila úsměvem, musel se smát jejím vtípkům. „Nech nás o samotě!“ ozval se ode dveří přísný, ale nikoli naštvaný hlas. Mladík okamžitě poslechl. „Ještě tě to nepřešlo?“
Lianna se uchechtla. „Nechci si zvykat na luxus a pohodlí, Gaaro. Jsem tak vychovaná a chci dál zůstat samostatná, ne se nechat obskakovat.“
Chlapec ve věku asi šestnácti let se ušklíbl. „Jak myslíš. Jen chci, aby ses tu cítila dobře.“
„A daří se ti to.“ Přistoupila k němu, skončili v objetí.
Když se od sebe opět odtrhli, šibalsky zamrkala. „Nezdá se, že bys za mnou přišel jen tak.“
Červenovlasý mladík se zarazil, hledal ta správná slova. Nakonec ze sebe dostal pouze jediné: „Shikamaru.“
Lianna vzdychla. „Ale Gaaro! Tohle jsme probrali snad tisíckrát! Proč ti ten kluk tak vadí?“
„Nevadí,“ zamumlal.
„Nelži! Říkají to tvé oči.“
Vzdychl. „Chce si ho vzít a ani se pořádně neznají.“
„Mám ti připomenout, že my dva jsme na tom stejně?“
„Ale Li, to je přece něco docela jiného!“ ohradil se.
Dívka stejně stará jako on zanechala úklidu a zvedla se. „Temari je dospělá a starší než ty. Já vím, že ti Shikamaru přijde jako netykavka, ale kdyby šlo do tuhého, ochránil by ji, o tom nepochybuj.“
„Ano, ale…“
Říkám ti to přece já a mně snad věříš, ne?“ Kapituloval. Měla pravdu. Nechtěl to ale přiznat, tak jen kývl hlavou. „Temari se brzy vrátí a pak si spolu můžete promluvit,“ pokračovala Lianna.
„Právě jsem ti přišel říct… ano, už jsem si vzpomněl. Moje sestra se z Konohy ještě nevrátila. Jsou to dva týdny zpátky, neodpovídá dokonce ani na dopisy. Poprosil jsem proto Pátou Hokage, aby jí domluvila, ale od ní taky nepřišla odpověď.
Lianna se po těch slovech zarazila. „To se mi nějak nezdá…“
„Chtěl jsem znát tvůj názor. Zkusíme se se Skrytou listovou ještě jednou spojit.“
„Dobrá. Pak mi dej vědět, jak to dopadlo.“

Vrátil se až k večeru. Po společné večeři s ní a svým starším bratrem Kankurouem se Gaara s Liannou opět sešli v jejím pokoji. „Náš rychlý posel se nevrátil. Hned zítra se vypravím do Listové!“
„Půjdu s tebou.“
„Kankurou mě doprovodí.“ zamítl její návrh.
„Promiň, ale taky chci vědět, co se děje!“ nenechala se odbýt.
Dlouze vzdychl. „Lásko, promluvíme si o tom ráno, je dost pozdě.“
Když odcházel, měla dojem, že se ji snažil zarazit. Ale to se plete. Svoji ještě nejsou a on nad ní nemá žádnou moc. Umínila si, že do Konohy půjde, ať se mu to líbí, nebo ne!