Chci tě zpět! 2

V Konoze…..
Sakura se probudila do krásného rána. Sedla si k toaletnímu stolku a civěla do zrcadla. Po chvíli si začala rozčesávat své růžově zbarvené vlasy a rozhlížela se při tom po pokoji. Její oči se zastavili na společné fotce týmu 7. Do očí jí vhrkly slzy. Pochvíli se rozplakala úplně. Vzala do rukou rámeček s fotografií.
„Proč ?“
„Proč si musel odejít.“
„Já..já……tě..“
„Sakuro“Ozval se hlas její matky.“ „Snídaně.“
„Už běžím mami.“
Sakura si otřela slzy, položila fotografii zpátky na stolek a šla dolů.
„Co se ti stalo si nějaká smutná?“ „To už jsi zase myslela na toho kluka“ „jak že se to jmenuje?“
„Nic se mi nestalo a na nikoho jsem nemyslela! Nevím jak si na to přišla?“Odsekla růžovláska.
„No no snad se toho zas tolik nestalo ne jenom jsem se zeptala.“
„Promiň dneska jsem nějaká podrážděná.“
Sakura rychle snědla snídani a šla na domluvené místo schůzky se Saiem a Kakashim .Byla tam první což nebylo nijak neobvyklé od doby co Naruto odešel do země větru.Po chvíli znuděného čekání se na obzoru objevil jakýsi neindifikovatelný oblak prachu. Přibližoval se. A už bylo téměř jasné že se sem řítí její týmový kolega Sai, ale není sám! Za ním se žene celé „stádo“ žen a dívek, které mají na sobě pouze ručníky. Sai se schoval za Sakuru.
„Prosím zachraň mě!!“
„A co si jim vlastně udělal?“
„No to já nevím, asi jim vadilo, že jsem vlezl do jejich šatny …“
„Ty perverzáku!“
Sakura se rychle otočila a vlepila mu takovou, že to ani Naruto nezná!
A malí Sai letěl a letěl až se zastavil o nejbližší strom. Narazil do něj takovou silou, že se celý otřásl a bylo slyšet praskání větví jako když něco padá. A to už ležel vedle Saie Kakashi, který se jak jinak nechal unést knihou.
„Senseii, nejsem si jistý, ale mohl by jste mi objasnit o jaký zde jde případ přátelství ?“
V Písečné:
Naruto pomalu rozlepil oči, rozhlížel se po pokoji a náhle se vyděsil!
„Proboha kde to jsem to není můj pokoj!“
Za chvíli se ozval výkřik.
„A co tady děláš ty?“
Naprosto dezorientovaný Naruto totiž identifikoval někoho na posteli.Vstal z pohovky, na které celou noc spal.
„Proč mě budíš?“Řekla rozespale Temari a posadila se na posteli.
„Proč jsem ve tvém pokoji já si na nic nepamatuji, neříkej že došlo k tomu čeho se obávám !“Naruto už byl doopravdy zmatený.
„Počkej na něco si vzpomínám.“Napínala blondýnka Naruta.
„Stalo se to asi takto:“
Temari vypráví:
Asi o půl jedné v noci jsi přišel pod můj balkón a probudil mě. Poté co jsem vylezla a podívala se dolů si mi vykládal něco v tom smyslu, že jsme si hrozně podobní. Jako, že máme oba blond vlasy a podobně. Potom ses rozhodl vylézt za mnou. Už ani nevím kolikrát si spadnul! A jelikož já bydlím v šestém patře tak hned potom co jsem tě přetáhla přes zábradlí si okamžitě usnul, tak jsem tě uložila na pohovku.
„Jo, to ti ale neřekla, že jsi nejdříve stál pod mím balkónem!“Vložil se do toho Gaara.
„Já si opravdu na nic nepamatuji to je strašné co může udělat saké.“