Sundej mi prosím pouta 05

Otevřela oči a mírně zamžourala. Nával ranního světla jí dělal mírné problémy s viděním a tak raději odvrátila hlavu od okna a otočila jí na druhou stranu. Na rtech se jí vytvořil blažený úsměv při pohledu do očí toho, kterého milovala a položila by za něj i život. Spokojeně ležel vedle ní a sledoval jí zelenýma očima. Vzpomněla si přitom na minulou noc, která pro ní byla prostě nezapomenutelná. Tolik uvolněné lásky a vášně se mísilo s pocitem chtivosti. Začervenala se a přehodila přes sebe tenkou přikrývku.
,,Dobré ráno." Zašeptala jemně a pohladila svého milého po tváři. Na něj se až příliš šťastně usmál a vrátil jí pozdrav.
,,Dobré, tak jak jsi se vyspala?" Mrkl na ní šibalsky a přisunul jí blíže ke svému tělu. Opřela mu hlavu o hruď a spokojeně vydechla.
,,Skvěle. Ale to ty přece víš nejlíp ne?" Odpověděla stejným tónem a zavrtala se hlouběji pod přikrývku.
,,Copak? Je ti zima?" Strachoval se Gaara a pohlédl Lin do očí.
,,Ale ne, jen se mi od tebe nikam nechce. Bohužel, jestli nepřijdu, tak sem Kishir přijde a ty si nedovedeš představit, co udělá." Zaúpěla. Kazekage si ji chvíli přeměřoval zkoumavým pohledem, ale potom jí položil ukazováček na rty.
,,Víš, že bych mu nikdy nedovolil, aby ti něco udělal." Zašeptal a přitiskl svoje rty na její. Chtěla něco říct avšak byla sladce umlčena. Dělalo jí starosti co udělá Kishir, až Gaara podepíše tu smlouvu, bohužel neměla teď čas nad tím přemýšlet. Převalil se nad ní stále se svými rty přilepenými na těch jejích. Jejich jazyky hrály tu nejjemnější hru a navzájem se sobě poddávali. Z Lininých úst se vyloudil jemný sten a zaklonila hlavu. Rudovlasý chlapec sjížděl se svými polibky od jejího krku až k dekoltu, kde přestal a podíval se na ní. Vypadala, že jí to nevadí, ale v jejích očích se stále třpytil strach. Přestal se svojí dosavadní činností a naklonil se nad ní. Raději mu uhnula pohledem, nechtěla, aby viděl v jejích očích tolik obav.
,,Co se stalo maličká? Ublížil jsem ti nějak?" Zeptal se na něj až moc starostlivě a chytl jí za bradu tak, aby se mu musela dívat do očí. Následkem toho se jí ale z kukadel vypustil další vodopád slz. Slzy, tak problematické nemístné věci, které dokážou změnit osud. Jen ony, nikdo jiný. Zavřela oči a zavrtěla hlavou.
,,Ne, vše je v pořádku... já jen... jen se hrozně bojím!" Vykřikla a křečovitě ho sevřela. Klekl si na kolena a houpavými pohyby jí tišil.
,,Neboj se, všechno bude dobré Lin." Šeptal jí do vlasů aniž by přestal v kolíbání.
,,Ale... ale on ... on tě zabije až tu smlouvu podepíšeš!" Nesouhlasila za stálého vzlykání. Na chvíli jí od sebe odlepil, ale potom se jen usmál.
,,Ty blázínku... nikdo mi neublíží proto, že mám tebe. Stala jsi se mým srdcem, které nepřestává bít. Pamatuj na to." Odpověděl a za stírání slaných slz jí vlepil další jemný polibek.

Když Gaara odešel musela Lin poklidit pokoj. Přece jen, kdyby se zase Tsuchikage odhodlal k nečekané návštěvě, bylo by mu ihned jasné, co se tady dělo. Ustlala postel, sesbírala poházené oblečení a hodila je do pračky.Potom se nasnídala a vyšla ven ze svého domu. Rozhodla se vzít to k Tsuchikagemu střechami, protože to bylo víc přehlednější, méně frekventované a rychlejší. Skákala co nejrychleji mohla aby neměla výrazné zpoždění. I přes všechnu snahu se jí nepovedlo zamaskovat těch deset minut, které meškala. Obvykle byla přesná jako hodinky, a tak Tsuchikagemu neuniklo, že se něco muselo stát. A že to muselo být něco sakra důležitého, aby se kvůli tomu zpozdila. Tušil, že by v tom mohl být zapletený Kazekage, ale teď neměl náladu to zkoumat. Rozhodl se to ale vyřešit později a poslal jí raději pro písečné hosty.
Lin se, celá šťastná, energeticky vypravila k jejich hotelu a sedla si před něj na lavičku. Bylo teprve osm hodin ráno a jí bylo jasné, že Gaarovi sourozenci takhle brzo vstávat nebudou. Překřížila proto ruce na prsou a spokojeně zavřela oči. V hlavě se jí míhaly všechny události posledních dní. Nebylo skoro možné, aby se najednou objevil někdo, kdo jí má rád, ochraňuje ji a rozumí jí. Byla štěstím bez sebe a nevěděla, jak to ventilovat. Rozhodla se proto vytáhnout z velké náprsní kapsy své mikiny papír a tužku a pustila se do kreslení svého milence.
,,Neměla by jsi mě kreslit. Co když tě někdo uvidí?" Zašeptal jí do ucha známý hlas. Prudce se otočila a oči jí zazářily štěstím při pohledu na něj. ,,No já to myslím vážně, nedívej se na mě tak." Zažertoval a v tu chvíli se musel držet, aby neztratil rovnováhu. Lin mu totiž i přes zraky všech procházejících padla kolem krku.
,,Vyděsil jsi mě, ale jsem moc ráda, že tě zase vidím." Ulevila si, že mu nic není a neochotně ho pustila. Věděla ale, že kdyby to neudělala, mysleli by si lidé kdoví co. A ona si nemohla dovolit ztratit dalšího přítele.
,,Taky tě rád vidím, jen mě prosím neobjímej v přítomnosti mého bratra a sestry. Kdo ví, co by si potom mysleli." Mrkl na ní. Trochu se u toho začervenala, ale nedala na sobě nic znát.
,,A kde jsou vlastně tvoji sourozenci? Nebo jsi dneska sám?" Lišácky jí u toho cuklo v oku.
,,Ne, bohužel nejsem. Ještě snídají... to víš... mají větší žaludky." Usmál se a opřel se o vysoký statný strom. Lin raději zůstala sedět na lavičce a schovala svůj portrét, protože viděla přicházet Gaarovi sourozence.
,,Jé! Ahoj Lin. Jak se máš?" Začala ihned konverzaci Temari.
,,Ahoj. Ale výborně, jak pak ty?" Usmála se na ní a vstala z lavičky.
,,Špatně jsem se vyspala, ale jinak je to celkem dobrý. Dneska máme jít podepsat tu smlouvu, co?" Zeptala a obrátila se i směrem na Gaaru. Lin přikývla.
,,Ano, Tsuchikage už vás očekává." Ukázala na hlavní cestu a tak se celá čtveřice vypravila k budově Tsuchikageho.

Vešli do budovy kde už na ně čekal usměvavá Tsuchikage.
,,Je dobře, že jste se dostavili. Můžeme tedy přejít k podepsání smlouvy?" Zeptal se nedočkavě a rukou ukázal na cestu do sálu. Všichni tři sourozenci na sebe vrhli pohledy a potom mírně přikývli.
,,Ale jistě, můžeme přejít k podepsání." Odpověděl Gaara a jako první se vydal do vedlejšího sálu. Cestou ještě neviditelně zavadil o Lininu ruku a mírně jí stiskl. Lin mu oplatila jeho reakci a se zašeptanými slovy ,,Dávej na sebe pozor" čekala, až se do sálu vypraví i Kazekageho bratr a sestra.
Když se všichni posadili na svoje míst,a začal Tsuchikage s procesem. Jeden jeho poskok přinesl velký svitek a položil ho na stůl tak, aby ho bylo možné rozložit.
,,Smlouva se, jak už jistě víte, skládá ze tří částí. První je dohoda podpor v případě, že jsme napadeni, nebo naopak vy. Druhá spočívá v tom, že automaticky uzavřeme spojenectví se všemi zeměmi, se kterými máte spojenectví vy a to stejné naopak. A jako třetí je možnost volného stěhování vašich a našich ninjů mezi Zemí Země a Zemí Větru." Shrnul rychle všechny potřebné věci a svitek rozvinul. Gaara se nezaujatě podíval na celý shluk těch několika tisíců písmen, a potom jemně přivřel oči. Něco se mu na té smlouvě nelíbilo, ovšem nevěděl co. Pohled na ustaranou Lin mu na sebevědomí nepřidal, ale při pomyšlení, že by mohli být spolu ho lákal víc než nějaké špatné tušení. Ohlédl se na svoje sourozence a i když oni oba kývli tak se, s mírným povzdechem, zvedl a uchopil do ruky husí brko. Namočil ho do tmavě modrého inkoustu a podepsal listinu. Na Tsuchikageho tváři se odrazil spokojený výraz. I on po chvíli vzal do ruky pero a listinu podepsal. Potom nechal svého sluhu smotat tenhle důležitý svitek a odnést ho do nejstřeženějšího místa ve vesnici - vězení.
,,Děkuji vám za podepsání smlouvy Kazekage. Ve vesnici můžete pobýt jak dlouho chcete, jen mi potom prosím dejte vědět až budete odjíždět." Nahodil Tsuchikage falešný úsměv a odpochodoval pryč s Lin, kterou surově chytl za paži. Ta jen vrhla prosebný pohled po Gaarovi než stačila zmizet za rohem.
Dovlekl jí až do své pracovny a rozzuřeně s ní praštil o stěnu.
,,Takže ty si myslíš, že budeš spát s Kazekagem, dě*ko?" Rozkřikl se na ní a prudce jí uhodil do tváře. Snažila se být statečná a nevykřiknout ani nijak jinak neprojevit svoji slabost, bohužel se ale podařilo jedné nepatrné slzičce vylétnout z oka. Lin se sesunula na zem a tam zůstala zuboženě ležet. ,,Jsi dě*ka, nic víc než obyčejná ku**a!" Křičel víc a víc a nepřestával jí mlátit. Lin neměla sílu na to se bránit a tak jen ležela a snažila se odolávat prudkým úderům svého tyrana.
,,Jak dlouho už to trvá? Co? Povíš mi to, nebo si to mám zjistit sám?" Dorážel na ni a chytil jí pod krkem. Vytáhl jí nahoru tak, aby se mu dívala do očí a vpálil jí zdrcující slova.
,,Ty jsi byla a budeš jenom má! Jsi má hračka a já si s tebou můžu dělat co chci! Jen já, nikdo jiný!" Zuřil a cloumal s ní jako s kusem hadru. Lin se zmohla jen na jednu větu.
,,J--já ho-o a-l--e m-i-luj-u." Vychraptěla spolu s krví a upadla do bezvědomí.