Milenec lady Temari – Příchod, část 1.

Kirigakure

Chiaki se vracela od svého velitele, od kterého dostala pochvalu za rychlé vyřízení mise. Chiaki zavzpomínala, že její dva sourozenci také byli často pochváleni za skvělé výsledky v misích.
Měla ještě staršího bratra a mladší sestru. Od bratra Matsua byla tři roky mladší a od sestry Miharu také, ale starší.
Náhle potkala svého bratra velice zamyšleného.
„Co se stalo?“ optala se Chiaki.
„Ále nic jenom mám misi od mizukageho,“ sdělil jí Matsuo.
„To je přece pocta, ne?“ zeptala se Chiaki.
„Je a jsem rád, ale mám unést dvě ženský a podle jakéhosi Maera si má ta mladší vzít našeho mizukageho a ta starší někoho z Konohy, ale mizukagemu se to nelíbí, prý nechce být příbuzný s Konohou.“
„Ale tebe to nemusí nějak trápit,“ oponovala mu Chiaki.
„O to nejde, ale nesnáším, když se do někoho musím převtělovat.“
„O co jsem přišla?“ přidala se Miharu.
„Bráška, dostal od mizukageho delikátní misi a vůbec se mu na ní nechce,“ vyprávěla jí Chiaki.
„Není to skvělé?“ to by nebyla Miharu, aby neměla stejné názory a stejné zapálení pro věc.
„Stejně to dělám, protože musím,“ odbyl je Matsuo a odešel splnit misi a doma si vytáhl fotografii Maera a přeměnil se v něho.
Vyrazil směr Suna a to netušil, že touto misí si zpečetil svůj osud…

Suna

Temari byla zaskočena tím, že se její dva bratři tak náhle zamilovali, ovšem s láskou přicházejí i problémy.
Nejdříve si vyslechli Kankurovy problémy s Kazemi a náhle Gaara přišel o Mari a Kankurou mu přispěchal s nápadem a Gaara se okamžitě chytil a požádal ji, aby ho doprovodila do Kirigakure.
„Jistě, že s tebou půjdu, ostatně teď nic nemám na práci,“ řekla Temari.
„To je dobře a ty, Kankurou, budeš můj zástupce a rovnou si můžeš vyřídit své problémy a až se vrátíme, tak ať jsi přinejmenším zasnoubený, jasné?“
„Jasné a ty se vrať s Mari a šťastný jako blecha, jasné?“ řekl Kankurou.
Gaara ji ještě cestou vysvětlil svůj plán, který, jak doufal, vyjde.
„To je dobrý plán, ale jak chceš zařídit, aby ti někdo poskytoval informace?“ zděsila se Temari.
„To už nech na mě.“

Cesta do Kirigakure

Matsuo měl jisté pochybnosti o nevinnosti této dívky, ale bylo mu divné, že má jenom ráno nevolnosti a večer by toho snědla za dva.
„Nejezte tolik, mizukage nemá rád tlusté ženy,“ opět to tu bylo znova.
„Neboj, já to vyběhám,“ řekla drze Mari.
„Tak to je v pořádku a zítra již budeme u vašeho manžela a jak tam dorazíme, tak svatba se koná o toho dne za čtrnáct dní,“ svěřil se jí Maero.
„To je dobré vědět,“ přiznala se Mari.
Matsuo nějakým způsobem začal litovat Mari, i když nevěděl proč.

Kirigakure

Chiaki se nemohla zbavit pocitu, že ji někdo sleduje a nemýlila se. Opravdu ji někdo sledoval. Nebyl to nikdo jiný než Shiranui Genma z Konohy…

U brány postávali dva jounini z Konohy, kteří tu měli splnit misi.
Shiranui Genma a Namiashi Raidou se bavili právě na velmi oblíbené téma: holky.
„Já prostě tu Shizune nechápu,“ svěřil se Raidou.
„A v čem zase?“ Genmův zájem náhle upoutal pohled na dívku s ohnivě rudými vlasy, které se jí vlnily při každém pohybu jejích boků. Do tváře jí neviděl, ale usoudil, že bude krásná.
„… je, hej ty mě vůbec neposloucháš!“ stěžoval si Raidou, že ho neposlouchá, když si vylévá své srdce.
„Poslouchám, ale jen se zamyslel,“ pronesl Genma.
„Á, nad tou dívkou? Vypadá dobře,“ řekl znalecky Raidou, ale Genmovi se jashinvíproč nelíbil zájem o ní, i když ji vlastně ani neznal.
Genmovi to nedalo a začal ji sledovat a náhoda nebo nějaký šotek tomu chtěl, že Raidou spatřil Miharu, jak jde přímo k němu. Užuž jí chtěl říct něco od rány, ale ona kolem něho prošla naprosto bez povšimnutí a pozdravila někoho, kdo stál za ním a byl to samozřejmě její bratr s Mari v zádech.
„To je ona?“ zajímala se Miharu.
„Ano je, Kamizuki Mari-sama, je mi ctí vám představit mou sestru Rokushi Miharu; Miharu, tohle je budoucí manželka mizukageho, Mari-sama.“
„Moc mě těší,“ odtušila Miharu.
„Ale já myslela, že Maero je jedináček, když si to tak pamatuji,“ paměť se jí vrátila v tu nejmíň vhodnou dobu.
„Ony vždycky nebydlely se mnou, ale s matkou, já jsem vyrůstal s otcem,“ přiznal se Matsuo.
„Aha,“ nic víc nemusela říkat.
„Tak já si ji převezmu a zavedu jí k mizukagemu,“ a Mari s ní musela jít.

Chiakiny pochybnosti se naplnily, když si všimla docela vysokého hnědovlasého chlápka, jak na ní civí.
„Přejete si?“ zeptala se Chiaki.
„Ano, vás,“ odpověděl drze Genma.
„Mě? Tak na to zapomeňte,“ oplatila mu to Chiaki.
„No, počkej a uvidíš,“ Genma byl drzejší a drzejší.
„Uvidím? Hm, tak dobře,“ řekla tajemně a Genma se k ní naklonil a právě, když ji chtěl políbit, tak ho nakopla přesně mířenou ranou do míst, kde to nejvíc bolí.
Genma se svezl na zem s neskutečnou bolestí.
„To máte za to, že si moc dovolujete a pokud se o to pokusíte ještě jednou, dopadnete hůř, jasné?“
Genma s námahou přikývl a v duchu už kul plán na to, jak ji získat.

O několik dní později

Mari se dnes dozvěděla pravdu, protože Miharu už dál nechtěla hrát tu hru.
„Já si hned myslela, že něco nesedí,“ otevřeně řekla Mari.
„To jsi vážně dobrá,“ pochválila ji Miharu. Za těch pár dní se z nich staly docela dobré přítelkyně.

Právě, když se Mari dozvěděla pravdu vplul do Kirigakure no sató Gaara s Temari.