Sundej mi prosím pouta 07

Kankuro s Temari probděli skoro celou noc. Nevěděli, co jejich bratříček v zármutku udělá a strachovali se o něj, ovšem nechtěli vkročit do toho pokoje. Byli si vědomi toho, co je čeká, když poruší jeden z Gaarových rádoby příkazů. Odešli do kuchyně a sedli si kolem stolu. Temari uvařila kafe a dala jeden hrnek i před Kankura. Vděčně se na ni podíval a usrkl horkého nápoje.
,,Myslíš, že to Lin přežije?" Zeptala se se strachem v hlase Temari. Kankuro se chvíli díval do hnědé tekutiny a teprve potom pozvedl hlavu.
,,Myslím, že když je tam s ní Gaara, nemůže si dovolit umřít." Usmál se při pomyšlení na svého šťastného bratříčka. Ještě nikdy ho takhle neviděl. Musel být s tou dívkou opravdu šťastný. A jestli by teď zemřela, znamenalo by to Gaarovo totální zhroucení a to by nebylo dobré pro nikoho. Možná by se z něj stala zase ta krvelačná zrůda, jak ho někteří nazývali. Ovšem jen jeho sourozenci věděli, jaký opravdu je. Věděli, že ho ovládalo to monstrum, které měl v sobě. A taky si dokázali představit jakou bolest právě teď prožíval.
,,Neměla bych...." Začala Temari, ale byla přerušena svým bratrem.
,,Ne, zůstaň tady. Jen on ví, co dělat. Věř mu, má taky nějaký instinkt." Zastavil jí Kankuro stále hledící do šálku kávy. Temari si povzdechla. Nechtěla, aby se stalo něco špatného. Aby snad zase někdo zemřel. Někdo, ke komu si vytvořila celkem kamarádský vztah. Někdo, kdo byl náplní života jejího nemladšího bratříčka. Posadila se zpět na židli a oknem koukala ven. Začalo pršet. Kapky bubnovaly do okenních tabulek a ona se jako by zasnila. Taky toužila mít někoho, koho by mohla obejmout. Z jejích myšlenek jí ale vytrhlo hlasité dupání po schodech. Hbitě zvedla hlavu a spatřila svého usmívajícího se bratříčka.
,,Žije!" Vykřikl a objal svoji sestru. Temari byla hodně zaskočena, protože to bylo poprvé, co jí Gaara sestersky objal. Tiskl jí jako kořist, ale přesto v tom byla špetka vděčnosti za záchranu jeho milované.
,,Je v pořádku. Dýchá a dokonce se i směje." Řekl rozzářeně a rozrazil ledničku. Vzal odtam už studený chladivý hadr a jogurt. Potom se stejnou rychlostí, jak se dostal dolů, vyběhl nahoru a hlasitě za sebou práskl dveřmi. Blondýnka stále hleděla na místo, odkud vyšel její bratr a po tváři se jí rozlil blaženým úsměv.
,,Přežila to." Zašeptala a podívala se na Kankura.
,,Ano, přežila." Kývl. Oba se potom ještě hodně dlouho dostávali z transu, který jim přineslo Linino uzdravení.

***

Gaara vyšel nahoru a položil jogurt na stolek. Potom vzal studený obklad a přiložil ho Lin na čelo. Vděčně se na něj podívala a pohladila ho po tváři. Kazekage se na ni zamilovaně podíval a něžně stiskl její ruku.
,,Možná by sis měl jít odpočinout." Začala Lin, ale Gaara jí položil ukazováček na rty.
,,Nic neříkej. Postarám se o tebe, nechci, aby se ti něco stalo." Pronesl starostlivě a pohladil jí po hlavě. Lin se s blaženým úsměvem na rtech zavrtala víc do peřin a zavřela oči. Byla unavená a potřebovala odpočívat. Gaara to věděl a tak si jen přisunul křeslo k její posteli a celou dobu jí tam hlídal. Jeho ruka stále držela tu její, nechtěl jí ani na moment pustit. Bál se, aby mu zase nezmizela. To už by asi nepřežil. Nedokázal by přenést přes srdce, kdyby se mu z života ztratilo to jediné světlo, které se tam kdy rozsvítilo. Vyměnit ho nebylo možné, a proto dbal na jeho údržbu. Pomalu se mu klížila víčka pod návalem únavy a všech myšlenek, které se mu míhaly v hlavě. Pomocí svého zvláštního jutsu upadl do hlubokého spánku, ale ani ve snu nepřestal myslet na tu, kterou bezmezně miloval.

***

Lin se zdál velice zvláštní sen. Chvíli potom, co zavřela oči, upadla do říše snů a všechno kolem ní obklopila temnota. Připadala si jako divák, který sedí v kině a má pozorovat film. Daleko od pravdy nebyla, shlédla něco, co mohl být pouhý sen nebo také předpověď budoucnosti. Viděla samu sebe jak klečí v temném koutě městského vězení. Potom přišel rychlý záblesk a ona pozorovala bojujícího Gaaru a Tsuchikageho, který se za žádnou cenu nechtěl vzdát. Bojovali pomocí nejrůznějších technik, jak v ninjutsu, tak i v taijutsu. Potom další záblesk a ona plakala před branami svého rodného města a v pěstech svírala písek přičemž se křečovitě držela za břicho. A poslední část jejího snového vidění tvořil obraz Gaary jak pomalu mizí v písečné poušti. S hlasitým oddechováním se probudila a posadila se. Gaara ještě pořád spal, a tak ho tak nechala a vypravila se dolů sama. Rozhrnula závěsy a nechala na svoji pobledlou pokožku proudit paprsky teplého slunečního světla. Chvíli se tam takhle vyhřívala, ale poté si řekla, že by možná mohla všem udělat za péči snídani a přešla do kuchyně. Otevřela ledničku a vyndala z ní instantní nudle. Poté nechala ve varné konvici ohřát vodu a zalila předem připravený pokrm. Dala ho na stůl a vypravila se vzbudit písečné sourozence. Jako první zamířila do ,,svého pokoje" vzbudit Gaaru. Opatrně otevřela dveře a přešla k jeho křeslu zezadu. Když na něj ale chtěla bafnout nebo mu alespoň zakrýt oči, zjistila, že v křesle nikdo nesedí. Vylekaně se napřímila a vzpomněla si na ten sen. Byla to hrozná noční můra a Lin doufala, že se to za žádnou cenu nestane skutečnosti. Najednou jí ale někdo zakryl oči a druhou rukou chytl kolem pasu. Rudovláska se lekla a mírně vykřikla. Potom si ale uvědomila, kdo je ten dotyčný, který jí tak polekal a otočila se k němu čelem. Gaarovi hrál na tváři šibalský úsměv, kterého se jaksi ne a ne zbavit.
,,Víš, jak jsi mě vylekal?" Vyčítala mu a rozzlobeně se na něj podívala. Když se však zakoukala hluboko do jeho očí, nemohla se na něj zlobit. Místo toho ho jen objala a položila hlavu na jeho hruď.
,,Promiň, nechtěl jsem tě polekat. Myslel jsem, že budeš víc připravená, jak ninja." Popichoval jí a ovinul své ruce kolem jejího křehkého těla. Lin se na něj vražedně podívala a odlepila se od něj.
,,Cože jsi to říkal? Že snad nejsem dobrá na to být ninja?" Ptala se naoko rozčíleně.
,,No to víš že jo. Ty by jsi nemohla být ninja." Užíval si na její účet čím dál víc a ze rtů mu stále nezmizel ten jeho úšklebek. Lin se naštvala a dělala, že se urazila otočením se k němu zády, ale Gaara nevypadal, že by mu to vadilo. Chytil jí za pas a jedním velkým švihem si jí nahodil do náruče. Lin vypískla a instinktivně se chytla jeho krku.
,,Máš snad nějaké námitky?" Zeptal se a mírně se přiblížil svými rty k těm jejím.
,,Měla bych?" Odpověděla provokativně a zapila se do jeho horkých rtů. Z intimní chvíle je však vyrušilo Linino kručení v žaludku. Odlepila se od něj a mírně se začervenala. Gaara se jen pousmál a svým pískem rozrazil dveře. S Lin stále v náručích se vydal dolů, kde se oba dva stali terčem šťastných pohledů Temari a Kankura. Kazekahe Lin okamžitě pustil a na jeho tváři už nebylo znát, že by se před chvílí usmíval. Jeho sourozenci si vyměnili šibalské pohledy a rukou zamilovanému páru ukázali, ať se posadí a taky se něčeho nají. Lin nezůstala pozadu a ihned, jak měla příležitost, se vrhla na misku instantního ramenu a začala ho dychtivě hltat. Gaara mezitím pomalu přešel ke stolu a posadil se.Neměl vůbec hlad a navíc mu to teď tady připadalo hrozně napnuté. Ta atmosféra točící se kolem jeho lásky k té dívce byla až neúnosná. Podíval se směrem na svoji sestru a střetl se s jejím veselým pohledem.
,,Co je?" Zeptal se otráveně.
,,Ale nic, jen, že konečně vypadáš šťastně." Usmála se Temari a napila se horkého čaje. Gaarova líčka najednou nabrala červenou barvu, a tak se rudovlasý mladík otočil, aby jeho sourozenci nespatřili, že se červená. Byla by to pro něj hrozná potupa takhle se zesměšnit.
,,Neskrývej to bratříčku, už jsme tě viděli i při horších věcech." Zapojil se do konverzace Kankuro hledící do nějakých novin. Gaara na něj vrhl vražedný pohled.
,,Cože? Jak neskrývej to? Co bych měl skrývat?" Bránil se zuřivě a zapřel se rukama o desku stolu. Kankuro na něj nezaujatě pohlédl a usmál se.
,,Hodně to s tebou šije." Pronesl po chvíli a znovu se vrátil ke své dřívější činnosti.

***

,,Grrr! Nemám rád, když se mi pletou do života." Nadával Gaara když se on i Lin vydali do jejího domu.
,,Ale no tak, ber to z té lepší stránky. Aspoň máš někoho, komu na tobě záleží." Opáčila a zahnula krátkou uličkou.
,,Tím chceš říct, že ty nikoho nemáš?" Podíval se na ni naštvaně. Lin se zastavila a otočila se čelem k němu.
,,Ne, to ne. Ty moc dobře víš, že tě miluju, tak mi nedělej scénky jo?" Ušklíbla se, chytla ho za ruku a vyskočila na střechu vedlejšího domu. Protože bylo ránu, byly ulice narvané a ona netoužila po tom setkat se s nějakým Tsuchikageho přívržencem.
,,Proč tak spěcháš?" Zavolal na ni ze zadu Gaara. Lin trochu zpomalila aby jí měl její přítel možnost dostihnout, a potom znovu nahodila rychlé tempo.
,,Nechci se s ním někde potkat. Dneska je pátek a to on vždycky chodí po městě." Strachovala se. Srdce jí bilo jako o závod když si vzpomněla, co všechno jí udělal. Ještě pořád jí všechno bolelo, ale musela být statečná. Už kvůli Gaarovi.
Seskočila ze střechy na ulici a prodrala se ke svému domu. Otevřela dveře a prudce je za sebou zavřela. Potom utíkala do horního patra, kde otevřela okno aby mohl Gaara vejít dovnitř. Znovu ho zavřela a spadla na od slunce vyhřátou postel.
,,Jsem unavená." Prohlásila a zavřela oči. Cítila, jak jí Gaarova ruka pohladila po tváři a jeho rty mírně pohladily ty její. Otevřela kukadla a vrhla na něj velice smyslný pohled. Rudovlasému mladíkovi dělalo velký problém se na ni nevrhnout, ale nakonec zkrotil své chutě a vstal. Věděl, že by jí v tom stavu, v jakém byla, mohl ublížit, a tak to nechal na jindy. Byl si jist, že ještě oba dostanou příležitost.
Lin vstala a zpod postele vytáhla onen obrázek.
,,Podívej, pamatuješ na to?" Zeptala se Gaary a podala mu malbu. Gaara se podíval na svoji vlastní podobiznu a usmál se.
,,Jak bych mohl zapomenout. Je to přece věc, která nás přinesla dohromady."
,,Jo, to je fakt. Jen kdyby to bylo v nějakou jinou dobu." Povzdychla si Lin a dala hlavu do dlaní. Gaara se na ni ustaraně podíval.
,,Děje se snad něco?" Ptal se a sedl si vedle ní.
,,Ale ne... jen, že se trochu bojím toho, čeho je ještě Tsuchikage schopen udělat. Mám strach." Přiznala se a schoulila se do klubíčka. Gaara jí pohladil po vlasech a dal jí pusu na čelo.
,,Neboj se, jsem si jistý, že všechno dopadne dobře." Promluvil a položil si svoji hlavu na její.
,,Co bys řekla tomu, kdyby jsi odešla s námi? Do Suny?" Zeptal se jí znenadání. Lin s sebou prudce škubla a hluboce se mu zahleděla do očí. Myslel to upřímně, o tom nebyl pochyb, ale Lin nevěděla, jestli je na to zdaleka připravená. Po chvíli přemýšlení však padla Gaarovi kolem krku.
,,No že váháš!"

Poznámky: 

Cinkl

Jakto, že se ti neozývám? No já vlastně ani nevím. Ale jo, vím. Mám totiž hrozně málo času. Netuším jak to, ale prostě je to tak. Mám hromadu věcí do školy a krom toho mám skoro každej den psát nějakou povídku. Tak se nezlob, však někdy v týdnu zase pokecáme