Déšť....

Bylo temná noc...noc kdy jen měsíc ozařuje lidem jejich cesty. Pršelo....Byl to ten déšť ve kterém se odrážely lidské slzy....Ano pršelo protože jedna dívka právě plakala. Proč vlastně plakala? Vždy je to ten samí důvod...kvůli němu..klukovi kterého milovala ale on si všímal vždy jen její nejlepší kamarádky...Přesto svou kamarádku neobviňovala...nemohla za to že ji miloval a ona jeho ne..Ona milovala někoho jiného...každý má právo na štěstí, tak proč ne ona?
Další slza se dotkla země. Vyskočila oknem ven a běžela pryč. Pryč od všeho co jí tížilo. Konečně se cítila volná. Studené dešťové kapky, do kterých narážela, jí chladily obličej. Déšť se mísil s jejími slzami a ona měla pocit jako by se právě zbavila veškerých svých problémů...svých trápení....Rozpustila si vlasy a nechala je zmoknout. Nevadilo jí to..proč by mělo? Nikdo jí nevidí a i kdyby..mohlo jí to být jedno...
Podívala se na nebe...byla jasná noc, byla jasná i přes to, že pršelo. Svítil měsíc...Ozařoval její postavu...Byla krásná ale jemu to nestačilo..byla nenápadná...vždy když s ní mluvil, zčervenala a nebo omdlela a při nejlepším oboje najednou....Ale on miloval jen Sakuru která milovala Sasukeho...Jednou..možná jednou se to změní...možná jednou budou věci tak jako být mají....teď to jsou ještě děti ale jednou...jednou vyrostou a budou dospělí....teď má ještě právo na to, se červenat ale za pár let už ne..bude muset být silná...kdo ví co se stane? Kolik takovích to večerů ještě prožije? Kdo ví, kam jí osud zavede?

Bylo temná noc...noc kdy jen měsíc ozařuje lidem jejich cesty. Pršelo....Byl to ten déšť ve kterém se odrážely lidské slzy....Počkat...tohle už tu jednou bylo....Ano, i tentokrát pršelo ale nebylo to pro to, že někdo plakal..nebylo to pro to, že by dívka plakala...už totiž neměla žádné slzy...plakala tak dlouho, až o veškeré své slzy přišla..a to kvůli němu..odešel ale prý se vrátil..ten kterého milovala se vrátil...prý se změnil...a ona? Taky se změnila? A nebo to byla pořád ta samá Hinata?....ta nesmělá a bojácná?...NE.....i ona se změnila...byla teď silnější...už se nečervenala...už se nezakoktávala...ale pořád běhala po deštných nocích venku...měla ten bezstarostný pocit který jí zbavoval pomyšlení na její trápení...proč by se měla trápit?...život je moc krátký na to aby se užírala v depresích...tohle bylo daleko lepší...bosé nohy se jí bořily do trávy mokré od deště...možná právě někdo pláče...třeba Tenten...nemá to teď s Nejim lehké a nebo Sakura...Sasuke odešel na misi, týkající se jeho bratra..bála se že už ho neuvidí i když jí slíbil že se vrátí...nebo Temeri a možná Ino nebo někdo jiný...každý na to má právo a to mu nikdo vzít nemůže...Ona to dělala taky dokud si neřekla dost...jenže teď je tu zpět a bůh ví co bude dál...Opět si rozpustila vlasy a nechala větru ať si s nimi pohrává...
Vítr...nespoutaný živel který si smí dělat co chce...kéž by byla větrem...kéž by si mohla hrát s vlasy toho kterého miluje...kéž by byla ohněm...spálila by všechno zlé, co ho čekalo...kéž by byla voda...mohla by být jeho slzami, jenže to by znamenalo, že by s ním byla, když by byl smutný a nemohla ho utěšit...a to by jí, trhalo srdce...kéž by mohla být vzduchem který dýchá..kéž by mohla být měsícem...ten vidí vše...vše zlé i dobré...mohla by ho pozorovat jak spí...kéž by byla s ním...ne jako jeden ze živlů ale jako ona sama...toužila po tom už od svých dvanácti let...teď je jí osmnáct a stále čeká...čeká na něho...velice zkrásněla...ale to on prý také...bude vše jako dřív?...to ona nechtěla...chtěla aby to bylo jiné..aby si jí všiml...
„Hinato?“ zazněl hlas za jejími zády.
Jmenovaná se otočila a spatřila o hlavu vyššího kluka s blonďatými vlasy a veselými modrými kukadly...byl tak...tak stejný a přitom jiný...byl dospělejší...Právě měla možnost, dívat se mu do očí a jen mírně zčervenala...nechápala to..ona už se přece nečervenala vůbec!
„Na-Naruto...“ vykoktala...
Co to? Ona už přece nekoktala! Jak to že v jeho přítomnosti se stala zase tou nevinnou, malou, bojácnou, červenající se holčičku?
„Wow, změnila jsi se...“ vydechl ze sebe...
„To ty taky...z muž-mužněl jsi!“ zachraptěla..
„Jak je to dlouho co jsme se mi dva neviděli?...rok? Nebo dva?“ přemýšlel...
„Tři roky a pět měsíců...“ opravila ho.
„Ty jsi to pomatuješ?“ podivil se s úsměvem a podrbal se ve vlasech.
Nezmohla se na nic..jen na malé pokývnutí...
„Vidíš..pořád jsi tě pomatuju, jako malou holku co se červenala a omdlévala když jsem byl na blízku...a teď...nic...těšil jsem se na to...“ mrkl na ní...
„Změnilo se toho hodně Naruto...už nejsem ta malá holčička fanaticky z blázněná do te...“ zarazila se...málem se prozradila..
„Do koho?“ vyzvídal.
„Do nikoho!“ odbyla ho.
„A máš teď někoho?“
Podívala se do země a zavrtěla hlavou...Tak moc by mu chtěla říct že celou dobu, tu čekala na něj..jenže jí zradil hlas..bála se...bála se odmítnutí...už nechtěla trpět kvůli němu..už ne..smířila se samotou ale stále čekala...
„To se divím..taková krásná holka...nemít holku..nevím, nevím!“ pousmál se...
Hinata zavřela oči...tohle přesně nechtěla slyšet...po tváři jí stekla slza...dívala se pořád do země..
„Ty máš přítelkyni?“ dostala ze sebe a snažila se aby nepoznal tu bolest...
Na nebi se objevil blesk a někde v dálce zahřmělo..
„Ano...a mám jí moc rád...“ přikývl..
Další a další slzy dopadaly na zem...
„Tak to ti přeju..“ jakmile to dořekla, podlomily se jí nohy a ona padla Narutovi k nohám..seděla před ním a plakala...
„Stalo se něco?“ nechápal její slzy..
„Ne...nic se nestalo...!“ zalhala.
Naruto si k ní klekl a objal jí...Nechápala proč to udělal..asi kamarádské gesto...vždyť on má přítelkyni tak proč by ho měla zajímat jako něco víc než kamarádka? Nasála jeho vůni...voněl tak krásně...takovou vůni mohl mít jen jeden jediný člověk na zemi...on..ten nejkrásnější a nejdokonalejší kluk na celém světě...má i dokonalou vůni...
Náhle ucítila jak jí někdo ty slzy setřel...Podívala se mu do očí...viděla v nich bolest...pochopení a....lásku? Ne to je blbost on má přece přítelkyni...opět sklonila hlavu...Naruto jí ale chytil za bradu a zvedl jí obličej aby se na něj dívala...
„Miluji tě Hinato...uvědomil jsem si to před pár dny, když jsem se vrátil sem do Konohy, potkal jsem tu staré přátelé ale tebe ne..chyběla jsi mi tu..neuměl jsem si to vysvětlit ale Konoha bez tebe byla prázdná a opuštěná...chtěl..musel jsem tě vidět...neplakej...trhá mi to srdce!“ pohladil jí volnou rukou po vlasech.
„Al-ale..co ta tvá přítelkyně?“ nechápala...
„To byl takovej malej klam abych si něco ověřil...promiň mi to...co?...au...no tak..jau..jau..holka ty už nejen neomdlíváš ale taky máš celkem velkou sílu..jaaaaau? Ne jako, počkej to byla podpásovka...no počkej ty něco zažiješ!“ Strhl jí pod sebe a upevnil jí svíma rukama její...
„Teď už mi neutečeš..a ani neublížíš!“ usmál se...naklonil se k ní a políbil jí...jeho rty se otřely o ty její...jakmile ochutnal sladkost těch rtů už se od ní nikdy nechtěl odtrhnout...byli jako návyková látka...věděl že bez jejích polibků už nikdy nebude moct žít...miloval jí a chtěl jí to dát najevo...Hinata pootevřela ústa protože chtěla něco namítnout ale on jí nenechal...něžně jí políbil a ona mu polibek oplatila...
Přestalo pršet...lidé přestali plakat...z malé louky nedaleko Konohy byl slyšet křik a smích...a nejen tam ale i v Konoze...Sasuke se vrátil a Sakura mu zdělila radostnou novinu o rozšíření klanu...Tenten s Neji byli zase jeden z nejšťastnějších párů v Konoze, už ani Temeri a Ino neplakali...přestalo pršet a ráno místo mraků vykouklo na svět slunko...ta velká hvězda co střídá měsíc a prosvěcuje, na rozdíl od něj, lidem den...Teď už mohli být šťastní, teď už jim v tom nikdo a nic nebránil..teď už to mohlo být tak, jak to být má...