12 Andělů 01

FLASHBACK

V Konoze byl krásný slunečný den. Sakura se procházela po vesnici a přemýšlela.
-Miluju Sasukeho? Ne, minule mě málem zabil stejně jako Yamata, Saie a Naruta.- pomyslela si Sakura, když začala myslet na Naruta, tak trošku zrudla.

-Co to se mnou je? Nemiluju Naruta, ale Sasukeho! Ale, Naruto se změnil, je takový jiný. - přemítala Sakura.

-Co to plácám? Ne to není možné! - křičela v duchu.

-Přiznej si to, ty ho miluješ. - řekla vnitřní Sakura.

-Ne to je blbost! Nikdy je to jenom… kamarád- protestovala Sakura, ale u toho kamaráda zaváhala.

-Mě neobelstíš. Ty ho miluješ! Mnohokrát ti zachránil život, a miluje tě. Proč to nevidíš? Místo toho, abys mu dala šanci, tak se tu trápíš přemýšlíš nad tím mizerou, co zbaběle utekl. Naruto to s tebou myslí dobře, ale ty ho místo toho mlátíš! Měla by ses nad sebou zamyslet. - řeklo její vnitřní já. Sakura to nekomentovala, byla zaražená, tohle se jí ještě nestalo, aby jí seřvalo její vnitřní já.

FLASHBACK END

Ze vzpomínání ji vyrušila přítomnost známé osoby. Neviděla jí, ale vycítila chakru. Hned jí poznala. Právě na tuto osobu čekala. Ta osoba nikam nespěchala. Cesta jí měla trvat, ještě pět minut. Sakura se usmála a zase začala vzpomínat. Vzpomínala na misi, která jim změnila život.

FLASHBACK

„Sakuro-chan, máme jít k Tsunade.“ Řekl Naruto. Sakura kývla, Naruto jí chytil za ruku a přenesl před kancelář Tsunade.

„Jak jsi to udělal?“ divila se Sakura a koukala kolem sebe.

„Tajemství.“ Odpověděl Naruto, zaklepal a vešel dovnitř.

„Naruto, kolikrát ti mám říkat, že máš počkat na vyzvání!“ křikla Sakura. Naruto už chtěl uskakovat ráně, ale ta nepřišla. Což všechny překvapilo.

„Na jeho obranu musím uvést, že teď už aspoň klepe.“ Řekla Tsunade a začala se hrabat v dokumentech.

„Tady to je. Je to mise třídy S. Dva nejmocnější klany země Ohně se chtějí spojit. Jejich děti se mají vzít, ale někdo si nepřeje, aby se to stalo. Vaším úkolem bude dělat záskok za ženicha a nevěstu. Vaši přátelé půjdou s vámi jako moje ochranka. Je to společenská událost, na které budou všechny důležité osoby.“ Vysvětlila Tsunade misi.

„Proč my?“ optal se Naruto.

„Vy jste skoro stejní, jako pravý pár.“ Odpověděla Tsunade a podala jim fotky.

„Vůdci těch klanů jsou mí přátelé, slíbila jsem, že na to nasadím své nejlepší shinobi, a když jsem je viděla, myslela jsem, že jste to vy. Takže doufám že mě nezklamete. Pamatujte je to pro dobro Konohy a země Ohně.“ Dodala.

„Páni.“ Řekl Naruto, když uviděl fotky.

„Dobře, přijímáme.“ Oznámila Sakura, která byla celou dobu ticho, nad něčím usilovně přemýšlela.

„Dobře, připravte se odcházíme zítra.“ Řekla Tsunade.

„Na jak dlouho?“ optal se Naruto.

„Na 3 týdny.“ Odpověděla a dala se do papírování. Druhý den ráno se sešly u hlavní brány a čekaly na Tsunade.

„Jak dlouho potrvá cesta?“ optal se Lee.

„Normálně by trvala tři dny, ale mi to musíme stihnout za dva, včera přišla spěšná zpráva, že je někdo napadl.“ Odpověděla Tsunade.

„To si děláte srandu?“ řekli všichni.

„Není problém.“ Oznámil Naruto s úsměvem. Všichni se na něj podívaly jako na blázna. Naruto se usmál a kousl se do palce, složil pečetě a křiknul:

„Přivolání!“ Před ním se objevilo deset lišek.

„Kde si je vzal?“ optal se Kakashi.

„Tajemství.“ Odpověděl tajemně Naruto a řekl:

„Kibo, ty pojedeš na Akamarovi a dva z nás budou muset jed ve dvojici.“ Řekl Naruto.

„Já pojedu s tebou.“ Přihlásila se jako první Sakura. To všechny překvapilo, ale nic neřekli.

„Nebojte se, nenechají vás spadnout, a pokud možno netrhejte jim chlupy.“ Poprosil Naruto a kývnul, lišky se rozeběhly. Po nějaké, době se už pasažéři nebály a tak se lišky kapku předváděli. K večeru už viděli cíl, dorazily tam těsně před západem slunce.

„Děkujeme, že jste tu tak rychle.“ Poděkoval Tuniro.

„To díky Narutovi a jeho liškám.“ Odpověděla Tsunade a ukázala na něj.
„Děkuju, moc jste nám pomohly, teď jsi, běžte odpočinout.“ Poděkoval Naruto svým liškám, ty jen kývly a zmizely.

„Páni, vypadáte, jako on.“ Řekl Tuniro, pak tlesk a ze dveří vyšla komorná.

„Vezměte hosty do hlavní jídelny a zavolejte Miu, Rinuka a Dunesa.“ Řekl Tuniro. Naši přátelé jí následovali do jídelny, po chvíli přišli jmenovaní. Když do místnosti přišli Miu a Rinuko. Tak nevěřili vlastním očím, Naruto se Sakurou vypadali jako jejich dvojčata.

„Takže, víte, do čeho jdete?“ zeptal se Dunesa po dvou hodinách vyptávání.

„Ano.“ Odpověděli Naruto se Sakurou.

„Dobře, necháme vás o samotě aby jste si mohli promluvit.“řekl Tuniro a s ostatními odešel. Po další hodině věděli už vše. Po ukončení rozhovoru, odešly do jejich ložnice, měli ji společnou, což oba překvapilo.

„Takže, vaši přátelé, mají rozdělené hlídky. Nemusíte se bát. Jen plňte svoje role. Večeře bude za chvíli.“ Řekl Tuniro a nechal je o samotě. Oba se podívali po pokoji, a když uviděli společnou postel tak zrudly.

„To bude zajímavé.“ Řekl Naruto a vybaloval si věci. Sakura jen kývla, chtěla mu něco říct, ale přišla komorná a řekla jim, že je večeře. U stolu seděla Tsunade a senseiové plus přátelé co neměli hlídku. Jídlo všem chutnalo, po jídle se Naruto s Sakurou omluvili a odešly do ložnice. Oba věděli, že se vždycky Miu přitiskne k Rinukovi. Když to Sakura udělala, tak zrudla, nebyla sama, Naruto taky zrudl. Když si všimli obličejů svých přátel tak radši rychle vyklidily pole. V pokoji se ho Sakura nepustila, což Naruta překvapilo, podíval se na ní a uviděl zase ten výraz, jako měl u Tsunade, zase o něčem přemýšlela.

„Už mě můžeš pustit.“ Řekl Naruto s úsměvem, Sakura ho pustila a sedla si do křesla, pořád nad něčím přemýšlela.

„Co to děláš?“ optala se Sakura, když si všimla, že si Naruto vybaluje deku.

„Coby, chystám si postel.“ Odpověděl Naruto a chtěl si roztáhnou deku.

„ Ne, nebudeš spát na zemi. Ta postel je dost velká pro oba. A co kdybych někdo přišel, a ty jsi spal na zemi? Ne, budeš spát na posteli a hotovo.“ Oznámila Sakura nesmlouvavě. Naruta to překvapilo, chvíli protestoval, a když mu Sakura řekla, že mu jednu vrazí, pokud tu deku neuklidí, tak to vzdal. Po sprše si lehly do postele. Naruto usnul jako první. Sakura ležela v posteli a přemýšlela.

-Jestli mu to neřekneš, tak ti udělám ze života peklo! - křičelo její vnitřní já.

-A jak? - optala se Sakura.

- To ještě nevím, ale něco se určitě najde! – odpovědělo vnitřní já. Dávalo ji několik způsobů, po chvíli to Sakura vzdala a řekla.

-Dobře, miluju ho. Jsi spokojená?“ optala se.

-Až mu to řekneš. - oznámilo vnitřní já.

-Vždyť spí. - řekla Sakura, vnitřní já, začalo přednášet způsoby jak ji znepříjemnit život.

- Dobře, dobře. – zastavila jí Sakura. Nadechla se a přitulila se k Narutovi, ten se probudil a když viděl, Sakuru, jak se k němu tulí tak řekl:
„Co to děláš?“ a podíval se udiveně na Sakuru. Ta nic neřekla a úplně se k němu přitulila, Naruto byl celý rudý a čekal na vysvětlení.

„Víš, chci ti něco říct Naruto-kun.“ Začala Sakura a podívala se na něj. Naruto rudnul čím dál víc.

„ Chci ti říct, že tě miluju.“ Řekla Sakura a vášnivě ho políbila, Naruto jí po chvíli polibek začal oplácet.

„Můžeš mi to prosím zopakovat, myslím, že jsem ti nerozuměl.“ Poprosil Naruto, který na ni nevěřícně koukal. Sakura se usmála a řekla:

„Miluju tě.“ A políbila ho, Naruto jí hned začal oplácet polibek.

„Ani, nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal.“ Řekl Naruto a po tváři mu stekla slza.

„Promiň, že jsi musel čekat.“ Omluvila se Sakura a sklopila zahanbeně hlavu. Pak ucítila, že jí Naruto jemně chytil za bradu a zvedá jí hlavu.

„Nevadí, hlavně že mám tebe.“ Řekl Naruto a přitisknul se k ní. Byl šťastný, konečně se na něj usmálo štěstí. Naruto se Sakurou nic nedělali, jen se procházely a užívali si. To se od nich očekávalo. Takhle to šlo až do dne svatby. Nikomu neřekli, že se milují. Všichni si mysleli, že je to jenom role. Neměli ani čas se zabývat jejich chováním, museli hlídat. V den svatby je rozdělily, ženich nemá vidět nevěstu, přináší to smůlu. Naruto se dostal do pokoje, přišel k Sakuře a řekl jí:

„Dávej pozor myško. Je tu podezřelý klid.“ Políbil ji a zmizel. O několik hodin později stál u oltáře a čekal na Sakuru. Byl nervózní, jako kdyby to byla jeho svatba.

„Neboj se, obřad nebude platný, teda pokud si to nepřeješ.“ Uklidnil ho Tuniro. Naruto jen zavrtěl hlavou.

„Ale stejně, by sis jí rád vzal, že ano?“ optal se ho.

„A- Ano.“ Vykoktal Naruto a Tuniro se usmál. Pak se ozval zvonek a dovnitř vešla Sakura, když byla v půli cesty, Narutovi přátelé zmizeli, všimnul si toho jen Naruto s Tsunade a Sakurou. Naruto vycítil chakru několika lidí. Obřad pokračoval dál. Kněz pronesl obvyklý proslov. Když oba souhlasily, tak si vyměnili prstýnky a políbili se. Svatebčané jásali. Na hostině je oddělily. Naruta začali opíjet, a Sakuru taky. Když byli ještě při smyslech tak jim Tsunade řekla, že nepřítele chytily a že okamžitě odcházejí je vyslechnout. Naruto jen kývnul. Pak ho saze začali opíjet.

„Jak se těšíš na novomanželskou noc?“ optal se jeho údajný nejlepší přítel. Naruto jen vyvalil oči a podíval se na Tunira.

„Neboj se, jen vás zavřeme do pokoje a nic se nestane.“ Uklidnil ho. Naruto se podíval na Sakuru, která zrovna mluvila s nějakou ženou.

„Podívej na něj. Musíš si ho převychovat.“ Řekla žena, která měla být její matka. Ostatní ženy přikývli.

„Jaký je v posteli?“ optala se jedna z nich. Sakura zrudla a řekla:

„Nic jsme spolu neměli!“

„Ale vždyť spíte v jedné posteli.“ Řekla další holka. To Sakura nekomentovala, po nějaké době ji odvedly.

„Kam ji vedou?“ optal se Naruto koktavě, když si všimnul, že ji odvádí.

„Chtějí jí trochu skřášlit, aby se ti líbila.“ Odpověděl Tunira. Naruto se oklepal, dal si další saké, po tom ho taky odvedly. Když se nemohl trefit do dveří, tak ho tam strčili, ale až na několikátý pokus.

„Miláčku.“ Zašeptala Sakura, měla na sobě je průsvitnou košilku, která jí sahala do půlky stehen.

„Myško.“ Odpověděl Naruto, jakmile jí viděl tak vystřízlivěl a pomalu šel k ní. Seděla na posteli a koukala se jak k ní Naruto jde. Když k ní přišel, začal jí líbat, pak ji povalil na postel a začal jí hladit po celém těle. Sakura mu vše oplácela. A co se dělo dál, nechám na vaší fantazii.
Ráno se první probudil Naruto, bolela ho hlava. Zanadával na saké, ale než stihl udělat cokoliv jiného tak ho přerušila Sakura.

„Neřvi tak, bolí mě hlava.“ Řekla slabě, pak jim došlo, co se stalo, Sakura zrudla, obalila se peřinou a utekla do koupelny, kde se zamkla. Naruto se pomalu ustrojil.

„Už můžeš vyjít.“ Řekl Naruto.

„Dobře, ale zavři oči a otoč se.“ Odpověděla Sakura, roztřeseně.

„Myslíš, že je to nutné myško.“ Řekl Naruto mile, pak uslyšel klapnutí zámku. Z koupelny vyšla Sakura, bylo vidět, že brečela. Naruto k ní přišel a objal ji.

„Promiň, nechal jsem se unést. Ale nelituji toho. Miluju tě z celého srdce, máš cenu mého života myško.“ Zašeptal jí do ucha.

„Taky tě miluju.“ Odpověděla Sakura, byla překvapená, čekala, že jí řekne, promiň, byl jsem opilý atd., ale tohle opravdu nečekala. Když se ustrojili a rozloučili se, tak jim Tunira dal obálku a řekl, ať jí otevřou u Konohy. Šly pomalu, protože ani jeden neměl sílu na to skákat, ani žaludek na odvoz liškami. Šli bez jediného slova. Celou cestu do Konohy, skoro nemluvili, ani na sobě nedali znát, že se milují. Když se ocitli před Konohou, tak Naruto otevřel obálku, vypadly z ní tři listy. Sakura pro ně sáhla, a když si je přečetla, tak nebýt Narutovi reakce, tak sebou sekne o zem. Naruto si taky přečetl co tam je. Stálo tam:

Když jsem viděl, jak se na sebe koukáte, tak jsem viděl tu pravou lásku. Proto jsem se rozhodl, že sňatek je platný a nejde ho zrušit. Dále vám předkládám potvrzení. Přeji vám vše nejlepší Naruto a Sakuro Namikaze.
Tunira

FLASHBACK END

K Sakuře, dorazila ta osoba.

„Ahoj myško.“ Pozdravil Naruto a dlouze ji políbil. Sakura mu polibek oplácela.

„Ahoj, miláčku.“ Odpověděla Sakura po skončení polibku. Naruto se usadil vedle ní a Sakura si mu sedla do klína a přitulila se k němu. Nikdo ve vesnici neví, že jsou manželé. A to jsou svoji už měsíc. Naruto se to bojí oznámit, protože Akatsuki, začínají být aktivní a vesnice je napjatá. Polovina ho viní a polovina ne. Bojí se, že když to řeknou, tak Sakuře ublíží. Proto se scházejí na odlehlých místech. Když jsou na veřejnosti, tak se chovají tak jako dřív. To znamená, že Naruto pořád zve Sakuru na rande a dělá blbosti a Sakura ho za to mlátí. A pokaždé, když jsou sami tak se mu umlouvá. Sakuru každá rána, kterou mu musí dát, proto, aby udrželi tajemství bolí. Bolí ji to tak, že ji to někdy dohání k slzám.

„Jak ses měla?“ optal se Naruto a přitisknul jí k sobě.

„Dobře, v nemocnici byl klid. A co ty?“ odpověděla a dala mu pusu.

„Nic moc. Trénoval jsem, a dostal misi. Mám dělat eskortu jedné paní. A dostal jsem na pomoc jednoho jounina.“ Řekl Naruto a usmál se.

„A koho? Doufám, že ne nějakou babu!“ zeptala se Sakura a podívala se vražedně na Naruta.

„Nejsi nějaká žárlivá?“ řekl Naruto s úsměvem.

„Ne. Jen si hlídám svého manžela.“ Odpověděla Sakura s úsměvem a políbila ho.

„To je dobře, protože na mě dohlídneš osobně. Ta paní, si vyžádala přímo nás dva.“ Oznámil hrdě Naruto a s úsměvem pozoroval překvapenou Sakuru.

„Proč nás dva?“ divila se Sakura.

„Prý, že jsme ti nejlepší. Oba nás cvičili Legendární sannini.“ Odpověděl Naruto políbil Sakuru.

„Takže je to povinné?“ optala se Sakura, ale Naruto poznal, že půjde.

„Ne, ale ty určitě půjdeš. Protože cesta zpět nám zabere minimálně týden.“ Oznámil Naruto a šibalsky se usmál.

„Tak týden.“ Řekla Sakura a nechala to slovo znít ve vzduchu.

„Minimálně.“ Doplnil ji Naruto a začal ji vášnivě líbat. Sakura mu to chvíli oplácela a pak ho zarazila.

„Tady ne miláčku. Mohl by nás někdo vidět. Sejdeme se u tebe. Já jdu Tsunade-sensei říct, že jdu na tu misi.“ Řekla Sakura. Naruto nasadil smutný výraz. Sakura se tomu usmála a políbila ho. Pak se zvedla a chtěla odejít, ale Naruto jí chytil za ruku a otočil k sobě. Pak jí dlouze políbil. Sakura se usmála a odešla, ještě než zašla za roh, tak se otočila. Naruto se na ní usmál a poslal ji vzduchem polibek a zmizel v záblesku zlatého světla. Sakura běžela rovnou ke kanceláři Hokage. Měla to přes celou vesnici. Spěchala, protože chtěla být co nejdřív v objetí svého miláčka. Během pěti minut dorazila ke kanceláři. Po vyzvání vešla dovnitř.

„Dobrý den Tsunade-sensei.“ Pozdravila Sakura.

„Ahoj Sakuro. Tak jak ses rozhodla.“ Zeptala se Tsunade a pobodávala Sakuru pohledem. Sakuře se to nelíbilo, oklepala se a řekla:

„Půjdu s Narutem na tu misi.“

„Dobře. Zítra v 13:00 je sraz u hlavní brány.“ Odpověděla Tsunade a podala Sakuře papíry.

„A Naruto je velitel.“ Dodala.

„Dobře, teď mě prosím omluvte, mám práci.“ Omluvila se Sakura a otočila sek odchodu, ale Tsunade jí zastavila se slovy:

„Sakuro, nechceš mi něco říct?“ Sakura se otočila, podívala se jí do očí a zavrtěla hlavou.

„Ne.“ Dodala.

„Sakuro, něco mi tajíš, něco důležitého. Svěř se mi, já to nikomu neprozradím, to ti slibuji.“ Řekla Tsunade a zase provrtávala Sakuru pohledem.

„Nic před vámi netajím. A i kdybych tajila, mám právo mít tajemství.“ Odpověděla Sakura s úsměvem. Nadala na sobě vůbec nic znát, ale Tsunade stejně poznala, že lže.

„Jak chceš, ale pamatuj si. Jsi pro mě jako dcera, kdykoliv budeš potřebovat pomoc, nebo si promluvit, tak přijď.“ Oznámila Tsunade a vrátila se k práci.

„Děkuju.“ Odpověděla Sakura, Tsunade jen mávla rukou a Sakura odešla.

-To bylo zvláštní, musíme si z Narutem dávat větší pozor. - pomyslela si Sakura a rozeběhla se k sobě domů. Když vešla do pokoje, už na ni čekala malá liška.

„Ještě chvilku.“ Zašeptala Sakura a vešla do koupelny, tam se upravila a vytvořila klon. Klon poslala studovat. Ta malá liška si všimla, že je to klon, kývla na Sakuru a zmizela. Chvíli po ní zmizela i Sakura. Ocitli se v Narutově bytě, který Naruto upravil pomocí žabí bariérové techniky. Každý kdo nakoukne dovnitř uvidí jen prázdnou uklizenou místnost. A navíc, varuje ty uvnitř, před těmi co je pozorují. Ta bariéra je tak silná, že se přes ni nedostane ani ninja s byakuganem. Jediný problém je Kakashi a jeho sharingan, ale ten si věčně čte ty svoje knížky.

„Myško, mám pro tebe překvápko.“ Řekl Naruto a políbil ji. Sakura se usmála a nechala si zavázat oči.

„A nepodváděj.“ Varoval ji Naruto a pomalu ji vedl bytem, Sakura poznala, že ji vede do kuchyně.

„Tadá.“ Řekl Naruto a sundal jí šátek z očí. Sakura se rozkoukala a uviděl, že Naruto přichystal večeři.

„To je nádherné. Díky miláčku.“ Poděkovala Sakura a políbila ho. Naruto jí pomohl sednout, zapálil svíčky, které nestihl zapálit, a nalil Sakuře víno.

„Na co si připijeme?“ optala se Sakura.

„Na tebe.“ Řekl Naruto a napil se Sakura se usmála a kapku zčervenala. Když se najedly, tak se šly koukat na filmy. Sakura si sedla Narutovi do klína a přitiskla se k němu. Takhle se cítila nejlíp. Věděla, že je u někoho, kdo jí miluje. Naruto na tom byl stejně, objal Sakuru a radoval se z její přítomnosti. Oba byly šťastní, ale něco je trápilo.

„Miláčku, kdy jim to povíme? Už mě nebaví se stýkat jen tam, kde nikdo není. Chci, aby to všichni věděli. Chci, aby věděli, že jsem tvoje žena a že jsem na to hrdá. A ať si každý myslí co chce. Já chci být už jenom s tebou.“ Zeptala se Sakura a podívala se Narutovi do očí. Viděla tam, že i Naruto chce říct, že jsou manželé, ale byly tam i obavy. Obavy z toho co by Sakuře mohly udělat.

„Myško, já… já nevím.“ Hlesl Naruto. A sklopil hlavu. Sakura mu jemně položila ruce a tváře a zvedla mu hlavu, tak aby se jí koukal do očí.

„Miláčku, nemusíš se o mě bát. Já se o sebe postarám. A navíc Tsunade-sensei už začíná něco tušit. Řekla mi, že mi pomůže, když budu potřebovat pomoc.“ Oznámila Sakura a políbila ho.

„Dobře, oznámíte to po této misi. Ano?“ optal se Naruto, trochu klidněji.

„Ano.“ Souhlasila a přitiskla se k němu. Naruto ji objal a políbil do vlasů. Chvíli se koukaly na filmy dokud Sakuru něco nenapadalo.

„Miláčku.“ Řekla a posadila se na něj tak, aby se mu mohla koukat do očí.

„Ano?“ optal se Naruto a začal jí líbat. Zajel jí jednou rukou do kalhot a druhou pod tričko. Líbal ji na krku. Sakura slastně vzdychala, když jí hladil po celém těle. Pak ji vzal do náruče a odnesl do ložnice., kde jsi užívali dlouho do noci. Ráno se jako první probudila Sakura. Po rozkoukání zjistila, že je u Naruta v bytě a že ji pevně objímá. Usmála se nad tím. Pokaždé, když spali spolu, tak se probudila, takhle. Vůbec, jí to nevadilo, ba naopak, milovala to. Pohladila Naruta po tváři a políbila ho na ni.

Naruto se zavrtěl, a uvolnil obětí. Sakura opatrně vstala, nechtěla ho probudit. Na spodní prádlo si oblékla Narutovo tričko a vydala se udělat snídani. Když měla snídani hotovou, tak šla do ložnice, kde ještě spal Naruto. Jakmile si všimla, že Naruto objímá, její polštář, tak se usmála. Pomalu si k němu sedla a zašeptala mu do ucha:

„Miláčku, vstávej. Čeká tu na tebe snídaně.“ Ale Naruto se neprobral. Sakura to zkusila, znovu.

„Miláčku. Je čas vstávat.“ Naruto opět nereagoval. Sakuru napadl už jen jeden způsob, jak ho něžně pobudit. Sklonila se k němu a políbila ho. To zabralo. Naruto párkrát mrknul, a když uviděl usmívající se Sakuru, tak se taky usmál.

„Ahoj myško.“ Pozdravil Naruto a protáhl se. Pak vášnivě políbil Sakuru.

„Ahoj, lásko. Obleč se, a pojď na snídani.“ Řekla Sakura, hodila po něm trenky a kalhoty.

„Kde mám tričko?“ zeptal se Naruto. Sakura se jen usmála a zvedla se. Až teď si Naruto všimnul, že Sakura má jeho tričko.

„Aha.“ Hlesl akorát. Rychle se ustrojil a vydal se na snídani. Když si sedl ke stolu, tak k němu přišla Sakura, sedla si mu do klína a nakrmila ho.

„Děkuju, myško, bylo to skvělé.“ Poděkoval Naruto a políbil Sakuru. Ta se jen usmála a odnesla nádobí do dřezu. Při mytí nádobí, si Sakura začala zpívat.

„Nevím, čím jsem si tě zasloužil.“ Konstatoval Naruto a zezadu objal Sakuru a položil si hlavu na její rameno. Sakura se usmála.

„Miláčku, vytrpěl jsi mnoho. Kvůli mně a ostatním. Máš právo na své štěstí. A nech toho, nebo se budu červenat.“ Odpověděla Sakura a trošku zrudla. Pokaždé, když jí Naruto složil kompliment, tak zrudla.

„Myško, Jsi skvělá. Je to pravda. Jsi skvělá. Lepší ženu jsem si nemohl přát. Nádherně zpíváš, jsi milá, chytrá, excelentně vaříš a jsi silná kunoichi. A určitě budeš skvělá matka.“ Řekl Naruto mile. Sakuřiny tváře měly barvu rajčat.

„Miláčku, miluju tě.“ Řekla Sakura, otočila se k němu a dlouze ho políbila.

„Miluju tě, myško.“ Odpověděl Naruto a přitisknul jí k sobě. Právě v tuhle chvíli, byla Sakura ta nejšťastnější na světě. Tohle si vždy přála. Manžela, který je skvělý shinobi, miluje jí, je k ní pozorný, chce s ní mít děti a podporuje jí v tom, aby byla pořád kunoichi.

„Miláčku, měli bychom se připravit na misi.“ Upozornila ho Sakura.

Naruto jí neochotně pustil se svého obětí, ale bylo vidět, že se Sakuře nikam nechce. Když měli připravené věci, tak zjistili, že jim zbývá ještě hodina a půl. Naruto se usadil v obýváku a Sakura se k němu přitulila. Povídali si a užívali si.