Černý přízrak 04

„Chci ti říct, že tě miluju, už čtyři roky ti to chci říct, ale pokaždé jsem ztratila odvahu, nebo jsi zmizel, nebo se něco stalo, a pak jsi odešel.“Řekla Sakura a pozorovala Narutovu reakci.

„Proč bych ti měl věřit?“ optal se Naruto a dál se koukal Sakuře do očí. Sakura to očekávala, pomalu se k němu sehnula a políbila ho. Byla překvapená, že Naruto jí polibek hned oplácel. Sakura pustila kunai a začala se s Narutem vášnivě líbat, Naruto jí rukou zajel pod tričko a začal jí hladit. Sakura ho zastavila a řekla:

„Nemám ve zvyku se z klukem vy spat, hned po prvním rande.“ A čekala co udělá, Naruto se usmál a políbil ji.

„Nic víc jen pusa? Žádný vysvětlení?“ optala se zklamaně Sakura.

„Dobře, řeknu ti můj příběh.“ Odpověděl Naruto. Sakura se na něj podívala. Nečekala, že to půjde tak lehce. Políbila ho, a uvelebila se mu na hrudi a čekala, až začne.

„Jestli nechceš, nemusíš mi to říkat, miluju tě, to je pravý důvod proč jsem odešla z Konohy. Moc jsi mi chyběl.“ Řekla Sakura, když nic neříkal.

„Já vím. Nejsem slepý. Když začala válka, tak jsem se dozvěděl, něco co jsem neměl. V tu chvíli jsem chtěl odejít. Málem jsem odešel, ale pak jsem si uvědomil, že to nic nevyřeší, válka bude stále, a vy tam možná umřete. I když nechci mít z Konohou nic společného, pořád mi záleží na přátelích. Kdybyste tam umřely, tak bych, jsi to neodpustil. Proto jsem zůstal, choval se tak ledově. Chtěl jsem vás připravit na můj odchod. Ale vy jste se nevzdali. Pokaždé, když jsi ke mně šla, tušil jsem co mi chceš říct. Chtěl jsem, abys mi to řekla, ale kdybych se to dozvěděl, tak bych nedokázal odejít, a ani zůstat. Proto jsem pokaždé zmizel. Abych měl východisko. Vím, že tě to muselo ranit, mě to taky bolelo, tolik jsem ti chtěl říct, že tě miluju. Chtěl jsem s tebou být. Ale nešlo to, ne po tom co jsem slyšel. Promiň, nechtěl jsem ti ublížit. Miluji tě už od svých šesti let, a to se nezmění, nikdy.“ Řekl Naruto a políbil Sakuru.

„Co…co ses dozvěděl?“ optala se opatrně Sakura.

„Konoha, mě a Kyuubiho chtěla využít jako zbraň proti ostatním. Rada chtěla dobýt celý svět, s mou pomocí. Chtěli mě mučit, donutit, mě abych je poslouchal na slovo a zabíjel. Bez váhání, bez lítosti. A všechny. Nejen shinobi, ale i ženy a děti, staré lidi. Bez rozdílu, vyhladit úplně skryté vesnice. Jediná Tsunade otec Choujiho, Ino a Shikamara se postavily proti. Stejně to rozhodnutí prošlo. Neměl jsem o něm vědět. Měli mě po válce chytit a dát, jak to jen řekly… Na převýchovu.“ Odpověděl Naruto. Sakura nevěřila vlastním uším, zděšeně se podívala na Naruta, v jeho očích viděla jen bolest.

„Promiň.“ Špitla Sakura, kterou to mrzelo, nechtěla, aby si to Naruto připomínal.

„To nevadí, myško.“ Odpověděl mile Naruto políbil ji.

„Víš, musím se ti přiznat.“ Začala Sakura.

„Myslíš to spiknutí proti mně, na kterém se podílí ostatní? O něm už vím, Kyuubimu se nepovedlo včas schovat váš rozhovor, a navíc jsem vás slyšel, když jste o tom mluvili. To si věříš na tolik, že sis myslela, že mě porazíš? Vím, si sice Růžová lvice z Konohy, ale dovolit si na Černého Přízraka.“ Řekl Naruto z úsměvem a čekal co Sakura udělá.

„Tss.“ Dělala uraženou Sakura. Naruto se jen usmíval a dal jí pusu.

„Kde jsi přišel na to jméno?“ optala se po chvíli Sakura.

„Modrý Blesk, Růžová lvice a Černý Přízrak. Tak nás pojmenovaly. Sasukeho podle jeho raitonu. Tebe, podle tvých vlasů a tvé síly, které se všichni báli. A mě, díky černé šmouze, která se tvořila při mém přemisťování.“ Vysvětlil Naruto, smutně, bylo znát, že mu Konoha chybí, přesto všechno mu chybí. Sakura nevěděla jako ho rozveselit, pak jí ale něco napadlo. Sedla si na Naruta a sundala si tričko a kraťasy.

„Co to…“ začal Naruto, ale Sakura, mu dala prst na rty. Pomalu se k němu sklonila a začala ho líbat. Naruto jí začal jezdit po zádech. Rozepnul Sakuře podprsenku, ta mu zase sundala kalhoty. Naruto se přetočil a měl Sakuru pod sebou. On byl nahý, Sakura měla ještě kalhotky. Naruto jí začal líbat na krku, pomalu přešel k jednomu prsu, a pak k druhému. Sakura jen slastně vzdychala. Naruto ji sundal kalhotky, a když do ní chtěl vniknout tak ho zastavila.

„Naruto, víš…. Já, já jsem ještě pana.“ Řekla Sakura a zrudla studem.

„Neboj, budu opatrný. A kdyby to bolelo, tak řekni.“ Řekl Naruto.

Sakura kývla, plně mu důvěřovala. Když do ní vnikl, tak Sakura vzdychla slastí a zaryla mu nehty do ramen. Narutovi to nevadilo, užíval si tu chvíli se Sakurou. Ráno se probudil první Naruto, když uviděl Sakuru, jak mu spokojeně spinká na hrudi, tak mu došlo, co se stalo. Byl šťastný, konečně nebyl sám. Měl sice rodiče, a z Hokagů se stali jeho přátelé, ale teď si konečně připadal celý, vždy měl pocit, že mu něco chybí, teď ten pocit konečně zmizel.

„Dobré ráno miláčku.“ Řekla Sakura, když se probudila a políbila ho.

„Neříkala si, že nemáš ve zvyku se vyspat s klukem hned po prvním rande?“ optal se Naruto a šibalsky se usmál.

„Výjimka potvrzuje pravidlo.“ Odpověděla Sakura a protáhla se. Když si uvědomila, že je nahá, tak zrudla, ale pak jí došlo, že už stejně všechno viděl, tak se přestala červenat a zase se k němu přitulila. Pak si všimla, že má Naruto na rameni škrábance, a lekla se. Naruto se podíval na rameno a pak řekl:

„Ale, to se zahojí, myško.“ A políbil ji.

„Promiň.“ Řekla Sakura a začala ho líbat.

„Chceš druhé kolo?“ optal se Naruto s úsměvem. Sakura jen zavrtěla hlavou a řekla:

„Možná večer.“ A šibalsky a se usmála. Naruto se taky usmál a šel do koupelny. Když vyšel, uviděl Sakuru, jak dává jídlo na stůl, a má na sobě jeho triko, které jí je velké, tak se usmíval od ucha k uchu.

„Není to moje tričko?“ optal se Naruto a políbil ji na rameno, které měla holé, protože jí to tričko velké.

„Ne, teď už je to moje tričko.“ Řekla Sakura, a upravila si neposedné tričko.

„Kdy jsi to objednala?“ optal se Naruto a ukázal na stůl jídlem.
„To Kyuubi, když jsme se probudili, tak ho objednal. A když jsi byl ve sprše, tak ho dovezly.“ Odpověděla Sakura. Naruto si sedl na židli a Sakura si sedla na něj a začala ho krmit.

„Díky myško.“ Poděkoval Naruto a políbil ji.

„Nazdar.“ Pozdravili sborově Jiraiya, Kushina a Minato, kteří seděli v okně. Sakura se lekla. Seděla na Narutovi a líbala se s ním, ke všemu byla v jeho tričku. Byla rudá jako rajče.

„To by mě zajímalo, kdo od koho chytil ty příchody.“ Řekl Naruto. Sakura si chtěla sednout na židli, ale Naruto byl jiného názoru, držel Sakuru a nikam ji nepustil.

„Já to chytila od nich.“ Řekla jako první Kushina a usmála se.

„Já to mám od senseie.“ Prohlásil Minato a taky se usmál.

„Takže, za vše můžu já. To je od vás milé.“ Řekl Jiraiya.

„A co potřebujete?“ optal se Naruto.

„Přišli jsme se zeptat co dál?“ řekl Minato a podíval se na svého syna. Byl rád, že se dal do hromady se Sakurou.

„Zůstaneme tady, dokud se něco nestane. Je tady krásně, není důvod odcházet.“ Řekl Naruto a podíval se na Sakuru, která souhůasně kývla a usmála se.

„Dobře, řekneme to zbytku, zatím děcka.“ Řekl Jiraiya a spolu s Narutovými rodiči zmizel.

„Co je?“ optal se Naruto, když viděl rudou Sakuru.

„Nic, jen jsem si připadala hloupě.“ Řekla Sakura, když se jí vrátila normální barva.

„Ale, včera si nebyla tak stydlivá.“ Provokoval Naruto, Sakura dělala uraženou.

„Dobře, jestli si se urazila, tak si vezmu zpět své tričko.“ Řekl Naruto a chtěl jí ho sundat, ale Sakura ho zastavila.

„Né, už nejsem uražená.“ Bránila se Sakura, když ji Naruto lechtal.

„Opravdu?“ optal se Naruto. Sakura kývla a políbila ho.

„Opravdu.“ Odpověděla. Po snídani se vydali na procházku. Když byli v lese tak ji Naruto, řekl:

„Myško, něco ti ukážu“ Řekl Naruto a složil několik pečetí a objevilo se tam pět ochranných zdí, každá podle elementu.

„Páni, jak jsi to udělal?“ optala se Sakura a zkoumala při tom zdi.

„Je to díky Kyuubimu, a nejlepší je to že ty to dokážeš taky.“ Odpověděl Naruto a Sakura se na něj podívala jako na blázna.

„Je to díky té včerejší noci.Kyuubi tvrdí, že naše láska je pravá. Na celý život. To nás podle zákonu lišek dělá manžely. A proto můžeš používat pět živlů a taky přivolat lišky.“ Vysvětlil Naruto.

„Takže, manželé.“ Řekla Sakura nechala to slovo znít ve vzduchu, a pomalu šla k Narutovi.

„Ano.“ Usmál se Naruto a přitáhnul si ji k sobě a vášnivě políbil.

„Naruto, řekni mi. Jak to, že od té doby co jsme u moře, jsi jiný. Klidný. Když jsme byly v zemi čaje, tak jsi byl takový chladný.“ Zeptala se Sakura.

„Když vidím moře, mám pocit svobody, jako by všechny starosti odpluly.“ Odpověděl Naruto a políbil ji.

„Říkal jsi, že si prohrál schválně proč?“ optala se, po chvíli.

„Když jsem slyšel o čem jsi mluvila s matkou v zemi čaje, tak mě to nezajímalo. Ale když jsem slyšel ten váš rozhovor před vyzívanou, tak mi to přišlo na mysl a já o tom začal přemýšlet. Uvědomil jsem si, že nemám důvod neopětovat city. Vždy jsem tě miloval a vždy milovat budu. Odešla si kvůli mně z Konohy, od přátel a rodičů. Je z tebe Nukein. Neodpustil bych, jsi, kdybych vyhrál. Konečně jsem šťastný.“ Řekl Naruto a přitisknul se k ní.

„ Miluju tě.“ Řekla Sakura a políbila ho. Pak trénovali. Byli u moře přes měsíc. Naruto chodil se Sakurou na procházky a byl pořád s ní. Byli opět na romantické večeři v té samé restauraci a na tom samém místě. Bavili se, a smáli se. Sakura si všimla, že Naruto nad něčím přemýšlí. Pak se najednou zvedl a před ní si klekl a řekl:

„Haruno Sakuro, chci se tě zeptat, jestli si mě nechceš vzít?“ a natáhnul ruku ve které měl krabičku z prstýnkem. Prstýnek byl z bílého zlata, byli na něm vyryté dvě lišky, tam, kde se měly dotknout nosy, byl diamant, vybroušený, do tvaru srdce. A dole, se lišky proplétaly ocasy. Sakura na něj koukala, a nemohla pochopit co po ní chce.

„Ano, moc ráda si tě vezmu.“ Odpověděla, když jí došlo co jí řekl. Naruto se usmál, nasadil jí prstýnek a políbil ji. Druhý den ráno, se všichni potkali u snídaně v hotelové restauraci.

„Pěkný prstýnek Sakuro, kde jsi ho koupila?“ optala se Kushina, které nedošlo, že se zasnoubili.

„Já ho nekupovala, ale dostala.“ Odpověděla Sakura a přitiskla se k Narutovi.

„Od koh….“ Začala Kushina, ale pak jí to došlo.

„Vy jste se zasnoubily?“ optal se Minato, překvapeně, všichni u stolu ztichly a podívali se na ně.

„Ano, včera večer.“ Odpověděl hrdě Naruto.

„Gratulujeme.“ Řekli všichni a začaly oslavovat.

„Kdy bude svatba?“ optal se Jiraiya. Naruto se podíval na Sakuru a ta chvíli přemýšlela a pak řekla.

„Za týden.“ Rozhodla a podívala se na Naruta, ten se jen usmál a políbil ji.

„Dobře, takže, já to jdu domluvit s knězem, a rezervovat stůl v restauraci.“ Řekl Naruto a s mužskou částí odešel, než ale odešel, dal Sakuře, peníze na šaty.

„Tak, jdeme, vybrat šaty.“ Rozhodla Kushina. Týden uběhl rychle, Když přišel čas svatby, Naruto byl u oltáře, a čekal na Sakuru. Jemu šel za svědka Jiraiya a Hiruzen. Sakuře, Kushina a První. Tobirama měl na starost prstýnky. Sakura tu neměla otce, proto se role jejího otce, ujal Minato a vedl jí k oltáři. Když začala hrát hudba, tak vyšla Sakura doprovázená Minatem. Když jí Naruto viděl nevěřil vlastním očím. Měla na sobě bílo-růžové šaty, to jediné Naruto dokázal popsat, nic jiného ne, do reality se vrátil, až když ho chytla za ruku. Kněz pronesl obvyklí proslov. Pak se zeptal:

„Naruto Namikaze, berete si zde přítomnou Sakuru Haruno, za svou ženu?“

„Ano.“ Odpověděl Naruto.

„Přísaháte, že jí bude chránit, milovat jí, dopřejete jí vše co bude potřebovat, dáte jí přístup k vašemu majetku, aby se mohla starat o domácnost?“ optal se Kněz.

„Přísahám.“ Řekl Naruto.

„Pak se ptám vás Sakuro Haruno, berete si zde přítomného Naruta Namikaze za svého muže?“ optal se kněz.

„Ano.“ Odpověděla Sakura.

„Přísaháte, že bude svému manželovy oporou, budete ho milovat, bude se starat o domácnost a o rodinu, jako správná žena?“ optal se kněz.

„ Přísahám“ odpověděla Sakura.

„Co bůh spojil, člověk nerozpojuj.“ Pronesl kněz.

„Tímto vám prohlašuji za manžele, vymněte si prstýnky.“ Řekl Kněz, pak přišel Tobirama a podal jím prstýnky.

„Můžete políbit nevěstu.“ Řekl Kněz. Naruto se otočil k Sakuře, zvedl jí závoj, a vášnivě jí políbil.

„S radostí vám přestavuji novomanžele Naruta a Sakuru Namikaze.“ Oznámil Kněz. Svědci pak podepsaly dokumenty o platnosti sňatku. Pak se odebraly do restaurace, kde slavily. K večeru novomanželé odešly do hotelu, kde si užily novomanželskou noc. Druhý den ráno, když se Sakura probudila, tak se podívala na ruku, a tam byl prstýnek.

„Nebyl to jen sen.“ Řekla šťastně Sakura.

„Dobré ráno myško.“ Pozdravil ji Naruto a políbil ji.

„ Dobré miláčku.“ Odpověděla Sakura a začala ho líbat. Po chvíli ji začal líbat, všude na těle, Sakura si to užívala, pak se najednou zastavil.

„Co se děje?“ optala se Sakura, když přestal a nehýbal se.

„Jsou tady.“ Řekl Naruto a začal se strojit, Sakura se taky strojila.

„Kdo?“ optala se během oblíkání.

„Všichni, Konoha, Suna, Kammená a další ze skrytých vesnic. Taky od feudálních pánů, je jich několik stovek.“ Odpověděl Naruto.

„Co ti chtěj?“ optal se Minato, když se s ostatními objevil u nich v pokoji.

„Nevím.“ Odpověděl Naruto, nechal na stole peníze se vzkazem a vyskočil oknem pryč.

„Nechceš si s nimi promluvit?“ optal se První.

„Hele, bojovat můžeme vždycky.“ Souhlasil Jiraiya.

„Dobře, ale buďte přepravení na boj.“ Souhlasil po několika minutách Naruto. Doběhly ke skále, před nimi končil les, a až k nim byla velká louka.

„ Počkáme, tady.“ Rozhodl Naruto. Ostatní kývly, zakryli se a usadili se kousek za Narutem, vedle něj seděla Sakura a Kyuubi proměněný ve psa. Po několika minutách se před nimi objevilo několik stovek shinobi a vojáků. Naruto zjistil, že tu jsou zástupci dvou set mocnářů. Zastavili se a čekaly co se bude dít.

„Co chcete?“ optal se jako první Naruto. Všichni se snažili překřičet ty ostatní, až se ozvala rána.

„Myslím, že mluvím, za všechny když řeknu, že chceme abys ses přidal do jedné skupiny.“ Řekl jeden shinobi z kamenné. Vytáhnul svitek na kterém byla pečeť Tsuchikageho. Chtěl něco říct, ale Naruto ho přerušil.

„Dejte ty svitky na jednu hromadu.“ Všichni se divily, ale splnili to. Když tam byly, tak Naruto složil pečetě a křiknul:

„Raiton:Úder blesku!“ A z nebe se snesl blesk, trefil hromadu se svitky a ta se změnila na prach. Všichni se lekly a koukaly na Naruta.

„Stačí vám to jako moje odpověď?“ optal se Naruto, a podíval se pohledem po vyslancích.

„Naruto! Poslouchej mě!“ křiknul Sasuke a skočil do poloviční vzdálenosti od něj, vteřinku po něm tam skočily i ostatní z Konohy.

„Co chceš Uchiho?“ optal se Naruto ledově. Sasuke byl překvapený, že mu řekl Uchiho.

„Naruto, Tsunade zrušila to rozhodnutí. Už se můžeš vrátit. Nikdo tě nebude k něčemu nutit. Rada už nemá žádnou pravomoc.“ Řekl Sasuke.

„No a?“ řekl jako by nic.

„Jak to myslíš no a? Nikdo tě nebude do ničeho nutit. Vrať se, vrať se domů, všem nám chybíš.“ Řekla Hinata, kterou to ranilo.

„Proč bych se měl vracet? I když mě nebudete využívat, tak stejně budu muset plnit příkazy, které se mi nebudou líbit. Budu ten, kdo bude zastrašovat nepřítele a zabíjet nevinné? Ne, to radši zemřu. Teď jsem částečně svodný.“ Odpověděl Naruto ledově.

„Sakuro, a co ty? Nechceš se vrátit domů? Tvoji matce se po tobě stýská.“ Řekl Sasuke, věděl že Naruta nepřesvědčí, chtěl zpět aspoň Sakuru.

„Ne, vyřiď matce, že je mi to líto, ale to co Konoha chtěla udělat je neodpustitelné. Našla jsem své místo,“ odpověděla Sakura. Sasukeho chytla vlna vzteku. Chtěl něco říct, ale předešel ho jiný hlas.

„Zdravím Naruto, Sakuro.“ Pozdravil Gaara, který se objevil před Sasukem.

„Nazdar.“ Pozdravily oba.

„Mám pro vás nabídku. Slyšel jsem co jste řekli a chci vám něco nabídnout. Nabízím vám, abyste se přidali k Suně.“ Nabídnul Gaara.

„Gaaro…“ začal Naruto, ale Gaara ho přerušil.

„Nechci aby jste se stali ninji. Nabízím vám jen bezpečné útočiště. Místo, kde můžete žít, v klidu a míru.“ Vysvětlil Gaara.

„Vážím si tvé nabídky, ale ne.“ Odpověděl Naruto.

„Ani ty ne Sakuro?“ řekl Gaara. Sakura se usmála a řekla:

„Jak jsem řekla. Moje místo je po boku mého manžela.“ Odpověděla Sakura. To všechny překvapilo.

„Dobře. Pamatujte si, že dokud jsem Kazakage tak jsou vám brány Suny otevřeny, ať budete v jakékoli situaci.“ Řekl Gaara. Naruto a Sakura se přemístili k němu a objali se.

„Gratuluju vám.“ Řekl Gaara tak aby to slyšeli jen oni. Pak se vrátil ke svým shinobi. Naruto a Sakura chtěli odejít, ale zastavil je Sasuke.

„Proč? Proč se nechceš vrátit?“ optal se Sasuke.

„Mnohokrát jsem pro Konohu málem umřel. Nenáviděli mě, málem mě upálily za živa. Ale na obranu Konohy jsem jim byl dost dobrý. Už toho mám dost. Nechci být něčí loutka, proč bych měl nasazovat život, pro ty kteří by to pro mě neudělali. Chtěli ze mě udělat vraždící monstrum! Nechci mít s žádnou vesnicí nic společného.“ Odpověděl Naruto.

„Jsi sobec! Ty nechceš mít s vesnicí nic společného, ale co tvá žena?“ křikl Sasuke, který si myslel, že ho Sakura podpoří.

„Já souhlasím se svým manželem. Po tom co Konoha udělala se stydím za to, že jsem z Konohy!“odpověděla Sakura naštvaně. To Sasukeho odrovnalo.

„Nerozmyslíte si to? Dávám vám ještě šanci Černý Přízraku, Růžová Lvice. Přidejte se k nám, nebo použijeme sílu!“křikl velvyslanec z Oblačné.

„Myslím, že už zapomněli na to, co dokážeme.“ Konstatoval Naruto. Sakura se usmála a řekla:

„Máš pravdu miláčku, je na čase připomenout jim kdo jsme.“ Jejich společníci, si chtěli sundat pláště, ale Naruto je zastavil.

„Ne, tohle se vás netýká. Musíme jim připomenout, proč jsme se stali novodobými sanniny.“ Řekl Naruto. Kyuubi mu skočil k nohám, a během letu zrušil henge, a zvětšil se na velikost Akamara.

„Zatančíme si myško?“optal se Naruto a podíval se na Sakuru.

„Jistě.“ Odpověděla. Pak se oba kousli do palců a přivolali si pomoc. V oblaku kouře, bylo vidět několik obrovských postav. Když kouř zmizel Sakura stálá na Katsuyu a Naruto stál na hlavě Gamabunty, a kolem něj byla Gama garda. Přivolal i Fukasaka Shimu.

„Co se děje?“ optal se Gamakichi.( Je stejně velký jako Gamabunta.)

„Tady ti si myslí, že nás dokážou porazit.“ Řekla Sakura a nasadila si rukavice.

„Super, konečně nějaká zábava, měl by jsi nás přivolávat častěji!“ okřiknul ho Bunta, a vytasil si zbraň, spolu s ním se přichystali i ostatní ropuchy. Bylo vidět, že se těžší na boj. Většina nepřátel se stáhla.

„Jestli neodejdete, tak na vás zaútočíme.“ Řekl Gamakichi. Všichni až na Mlžnou, Kamennou a Oblačnou odešly, nebo se stáhly mimo bojiště, aby dali najevo, že nebudou bojovat.

„MY se vás nebojíme! Jste jen haranti co si o sobě moc myslí!“ křiknul vůdce oblačných.

„Na ně.“ Řekl Naruto se Sakurou. Summoni se usmály a vrhly se na ně. Zatímco summnoni bojovali, jejich páni, se stáhly. Po několika minutách byli nepřátelé rozdrceni.

„Stačí.“ Pronesli Sakura s Narutem a jejich summoni se stáhli.

„Děkuji.‘ poděkovali a jejich summoni zmizely.

„Ještě někdo chce bojovat?“ optal se Naruto a podíval se po nepřátelích, kteří se váleli po bojišti. Nikdo nic neřekl , teda až na jednoho.

„Černý Přízraku! Vyzívám tě! Bojuj se mnou! Jestli tě porazím, tak se vrátíš do Konohy!“ vyzval ho Sasuke a skočil před něj s vytasenou katanou. Naruto se usmál a otočil se k němu zády a pomalu odcházel.

„Ty se mě bojíš! Posero!“ křiknul za ním Sasuke. To naštvalo Sakuru a chtěla se na něj vrhnout. Ale Narutův pohled jí zastavil.

„Jak chceš.“ Odpověděl Naruto.

„Vytas katanu. Budeme bojovat jako sanini!“ řekl Sasuke.

„Ne.“ Odpověděl Naruto a začal skládat pečetě pro ohnivou kouli. Na Sasukeho se vyřítila ohnivá koule, za kterou by se nemusel stydět žádný Uchiha. Sasuke jen tak uskočil. Stihnul zaregistrovat že si Naruto dal krev na dlaň. Bylo vidět, že nespěchá a jen si z ním hraje. Sasuke rychle složil pečetě a křikl:

„Přivolání!“ a stál na hlavě Mandy.(Manda uznává Sasukeho protože ho porazil v boji.) A byl obklopen třemi tucty hadů.

„Vzdej to! Tvoje ropuchy jsou silné, ale tolik jich není!“ křikl Sasuke a vítězoslavně se usmál.

„Uvidíme! Přivolání!“ odpověděl Naruto a stál na hlavě Gamakichiho. Okolo něj byla Gama garda.

„Jak jsem řekl. Nemáš dost summonů.“ Oznámil Sasuke. Naruto se usmál a začal znovu skládat pečetě pro přivolání.

„Co to děláš?“ optal se Sasuke, který nechápal co má v plánu.

„Přivolání!“ křikl Naruto a ropuchy se ponořili do bílého kouře. V kouři byly vidět obrysy stejně velké jako Akamaru. Když kouř zmizel tak okolo a na ropuchách stáli lišky.

„Co to…?“ divil se Sasuke.

„To není možné! Nikdo nemá dva typy summonů!“ křiknul vůdce kammených. Naruto nereagoval.

„Na něj.“ Rozkázal a pohodlně se usadil na hlavě Gamakichiho. Byl to tvrdý boj. Na první pohled bylo poznat, že se hadi z ropuchami a liškami nesnáší. Narutovi summoni, měli jasně navrch. Ropuchy byly fyzicky silnější, zatímco lišky byli chytřejší a rychlejší. Pokaždé když ropuchy zaútočili nějaké lišky se dostali nepříteli do zad. Během půl hodiny byl Sasuke bez hadů a Naruto přišel o jednu ropuchu a dvacet lišek. Žádný summon nezemřel. Sasuke se Narutovi postavil bez summonů. Když se na Naruta vrhl, tak Naruto odvolal své summony. Bojovali pomocí taijustsu. Měl jasně navrch i bez sage modu, nebo Kyuubiho chakry. Sasuke dostal ránu do břicha a odletěl několik metrů do zadu.

„Vzdej to. Mě neporazíš.“ Řekl Naruto, když Sasukeho znovu poslal přes celé bojiště.

„Ne! Ještě stále bojuju!“ odpověděl Sasuke a chtěl aktivovat mangekyou sharingan.(Sasuke má Itachiho oči)

„Tohle ti nepomůže. Bojoval jsem z Madarou. A ani jeho mangekyou sharingan mě neohrozil.“ Oznámil Naruto. Sasuke se jen ušklíbl a aktivoval Mangekyou.

„Jak chceš.“ Řekl Naruto a sedl si do tureckého sedu. Sasuke věděl, že ho musí dostat, než se dostane do sage modu. Sasuke se rozeběhl, ale do cesty mu skočil Kyuubi a současně s ním i Sakura.

„Sakuro, tohle není tvůj boj. Odejdi.“ Rozkázal Kyuubi. Sakura se na něj podívala, ale nakonec odskočila.

„Varuju tě Uchiho. Odejdi a nic se ti nestane.“ Vyzval ho démon. Sasuke se usmál a chtěl se na něj vrhnou, když u něj byl, tak uslyšel:
„Rasen-rengan!“ Pak zase letěl přes celé bojiště. Když vstal uviděl Naruta jak stojí u Kyuubiho a má zlaté oči. Sasuke napřímil a obalil celé tělo chidorim. Pak složil pečetě a začal posílat ohnivé hlavy na nebe.

„To je jeho nejsilnější technika!“ znělo davem. Naruto jen stál u Kyuubiho a usmíval se. Sasuke skončil s posílání ohnivých hlav a poslal na Naruta spoustu blesků. Naruto složil pečetě a objevila se kolem něj bariéra, přes kterou se blesky nedostaly. Sasuke nedokázal pochopit tu bariéru. Viděl pečetě, ale stejně ji nedokázal pochopit.

„Teď já.“ Pronesl Naruto. Složil pečetě, a křikl:

„Legendární Tsunami!“ Na Sasukeho se vyřítila několik metrů vysoká vlna.

„Haha, nevíš, že voda je slabá proti blesku?“ vysmíval se mu Sasuke a připravil si bleskové jutsu. Naruto na to nic neřekl. Sasuke vyslal jutsu, to se odrazilo od Tsunami.

„Co to….“ začal Sasuke, ale to ho už zasáhla vlna. Letěl přes celé bojiště a zastavil se až o šestý strom. Nemohl se zvednout. Pak uviděl černou šmouhu. Naruto s ostatními zmizely. K Sasukemu přišli ostatní.

„Jsi v pořádku?“ optal se Kakashi.

„Jo, jen se mi trochu motá hlava.“ Odpověděl po chvíli Sasuke.

„Nevíte, co to bylo za techniky?“ optala se Kuranai.

„Bylo to zvláštní. Viděl jsem pečetě, ale nedokázal jsem je pochopit. Jako, kdyby to bylo Kekkei genkai. Nevím, kde k němu přišel, ani co umí, ale je silné, neuvěřitelně silné. To co jsme viděli je jen zlomek jeho nové sily.“ Odpověděl Sasuke.

Tohle slyšely, ztuhly. Všichni si mysleli, že Mangekyou sharingan je nejsilnější kekkei genkai. Chvíli ještě zkoušely najít Naruta a ostatní, ale nic. Pomalu se rozešly domů. Jediní shinobi ze Suny je nehledaly. Gaara věděl, že ho nepřesvědčí. Naruto ví, že může kdykoliv přijít. Nic víc pro něj udělat nemůže. Bylo to jeho rozhodnutí, až ho bude chtít změnit, tak ví že má místo kam se vrátit. Nechtěl přijít o přátelství s Narutem a Sakurou. Udělaly pro něho hodně, a on se jim to snaží oplatit.