Pravá síla založená na jméně - 07

Kapitola 7: Setkání se blíží!

„Jdem?“ tázala se, i když to spíše působilo jako rozkaz.
Ittetsu okamžitě kývl a vydal se k onomu místu boje, následován naštvanou hnědovláskou.

„To útočí zezadu?“ ptala se za běhu.
„Přesně tak. A… nevíme, kdo to je,“ odpověděl Ittetsu, který běžel před ní.
„To je snad vtip, ne?“ vyštěkla.
Ittetsu sebou cukl, začínal z ní mít strach. Sunai si toho všimla a tak mu to raději vysvětlila: „Promiň, neměla sem v úmyslu na tebe křičet, jen jsem naštvaná, že útočí na mou milovanou vesnici.“
„V… v pohodě,“ dostal ze sebe.

***
„Gaaro! Útočí na vesnici!“ vlítl do kanceláře Kankurou.
„Vím,“ řekl klidně rudovlasý.
„Tak co děláš? Vstávej!“
„Už se na tom pracuje…“
„Co-?“ nestihl to dopovědět, neboť ho Gaara přerušil.
„Poslal sem tam Sunai,“ Kankurou vytřeštil oči, „…ale neboj, nenechám ji umřít.“
Loutkař se uklidnil, ale přesto mu nedávalo smysl, proč je jeho bráška tak klidný. Sice to je vždy, ale měl za to, že se po útoku Akatsuki aspoň trochu poučil…
„Deš?“ tázal se Gaara ode dveří.
Kankurou zpozorněl a došlo mu, že asi trochu zaspal, když ani nepostřehl, že se jeho mladší bráška zvedl, převlékl a ocitl se nějakým způsobem za ním.
„Jo, du!“ zareagoval a vydal se s ním k místu napadení.
Společně pak probíhali chodbami budovy a venku Gaara použil svůj písek, aby se tam dostali co nejrychleji.

***
„Ty vo*e, kdo to je?“ vypadlo ze Sunai, když se vyhýbala útokům.
„Nevíme… vůbec nereagují,“ odpověděl ji, mírně udýchaně, Baki.
„Už z nich někdo padl?“
„Pár už jo, ale vypadají, jakoby to nebyli ani lidé… nebo byli pod vlivem Genjutsu.“
„To by vysvětlovalo ten jejich nepřítomný po… hled!“ vyhrkla, když od sebe odstrkávala jednoho útočníka.
„Jak je máme porazit?“ připojil se do rozhovoru jeden z Písečných ninjů.
„Chtělo by to pořádnou spolupráci!“ volal Kankurou, když k nim doletěl.
„Kankurou…!“ zvolala Sunai s úsměvem.
Jenže přestala dávat pozor a už se na ní řítil nepřítel. Když se podívala před sebe, uviděla ho, ale nestihla jakýkoli obranný manévr. Naštěstí ji však někdo vytáhl do vzduchu.
„Gaaro-sama,“ hlesla, když se otočila na svého zachránce.
Chvíli jen tak postávala na písku a zírala do jeho očí, než si uvědomila, že ji vlastně drží okolo pasu. On tomu nevěnoval pozornost a jenom analyzoval situaci pod ním.
Sunai chvíli koukala na jeho ruce, jak ji zlehka objímají, ale po chvíli se odvážila dotyku. Chtěla je pohladit, ale zrovna v tu chvíli Gaara ukázal kamsi do houfu nepřátel.
„Kankurou, támhle!“ křikl.
Sunai se tedy probrala do reality a taktéž se podívala tam, kam její milovaný ukazoval. Stále však jednu ruku nechal na jejím boku.
„To je…“ řekla trochu přidušeně, neboť to stále úplně nerozdýchala.
„Jo,“ vrátil ji, „Donesu tě tam a budu tě z výšky krýt.“
„H-Hai!“

Kankurou začal své loutkové představení a Gaara pomalu snášel oblak písku, na kterém se vznášela Sunai. Jakmile byla na dosah země, seskočila a začala se ohánět po nepřátelích. Gaara nezůstal pozadu a svým pískem ničil všechny, jež se k dívce přiblížili zezadu.
Kankurou si razil cestu k člověku, který se od ostatních lišil, takže měli za to, že ovládá ty ostatní. Baki a zbylí shinobi bránili vstup do Písečné… úspěšně, i když občas o krůček poodstoupili.
„Gaaro!“ vykřikla Sunai, když viděla, jak jeden z nepřátel vylétl a namířil si to k němu.
Gaara jen pootočil hlavu a v tu ránu nepřítele pohltil písek. Sunai si oddychla, ale opět přestala vnímat dění kolem sebe. V Gaarově plánu se však nenacházelo nic, co by mělo hnědovlásce ublížit, takže kolem ní udělal písečnou bariéru, která měla otvor pouze z vrchu. Poté přiletěl a Sunai vytáhl.
„Dobrá práce,“ řekl, když ji pomohl na oblak písku.
„Děkuju,“ vysoukala ze sebe jediné.
„Teď musíme támhle,“ ukázal k místu, kde právě zápasila Kankurouova loutka - Karasu.
„Tam je další?“ ptala se.
„Hm… ale dívej,“ pohlédl na dění u brány.
Většina nepřátel se právě skácela k zemi.
„Takže ten člověk je opravdu ovládal,“ opáčila.
„Jo,“ odvětil Kazekage, „Teď jen dorazit ty zbylí.“
Sunai kývla a vyčkávala, než ji Gaara donese k dalšímu zdroji.

„Přišli na to! Nesmíme toho rudovlasce podceňovat!“ řekl chlapík, který se schovával za kamenem a celou akci pozoroval.
„Máme se stáhnout?“ pronesl další muž.
„To je Kazekage… pořád neodešel na setkání. Tohle projedem… nemáme žádnou šanci ukrást svitek,“ pravil další. Podle hlasu byl však mladší, než zbylí dva.
„To je fuk! n****l mě, tak ať vidí, jak mu umírají lidi. Zaměřte se na tu holku!“ rozkázal první, zřejmě velitel nepřátel.
„Proč na ní?“ tázala se jediná dívka v partě.
„Podle toho, jak ji ochraňuje, bude pro něj dost důležitá, takže ji zabte! Jen ať ten Kazekage trpí!“
„Rozkaz, šéfe!“ ozvali se všichni tři společně.
‚Paráda!‘ říkal si ďábelsky vůdce, když pozoroval, jak se jeho pěšáci seskupují u místa, kde právě Kazekage spouštěl onu dívku.

‚Co to je?‘ zpozorněl Gaara, ‚Jdou po ní?‘
Poté už jen pokynul rukou, aby se písek vrátil zpět. Když byla ve stejné výšce, popadl ji kolem pasu a přitáhl k sobě.
Sunai nechápala, proč se písek opět zvedá, a proč ji Gaara tak rychle čapl a přitiskl k sobě, ale nic neříkala. Z nějakého důvodu nechtěla, aby tenhle okamžik skončil. Gaara ji už držel pouze jednou rukou a druhou se oháněl, čímž ovládal písek pod nimi. Ničil všechny nepřátelé, které se tam nacházeli.

„Už zase? Jak to mohl prokouknout? K čertu s ním!“ rozčiloval se vůdce.
„Co teď, šéfe?“ ptal se mladík, „Pěšáci padají jeden za druhým, a když tu holku drží ve vzduchu, nemáme žádnou šanci ji zabít.“
„Přinuťte je létat!“
„To ale spotřebovává hodně chakry! Krom toho Kage má absolutní obranu… a i kdyby se nám podařilo ji prolomit, tak ta holka bojuje na blízko, takže by nám pěšáky zničila,“ opáčila zamaskovaná dívka.
„Pravda. Teď nemáme šanci… I ten loutkař se vznáší! Jediná možnost je zničit stráže, ale těch je moc. Přicházíme o pěšáky a nepřítele jsme ani nedokázali oslabit!“ přidal se mladík.
„Stáhneme se tedy?“ opáčil poslední ze čtveřice.
„Pořád máme šanci! Dokud o nás neví!“
V tu chvíli se pod nimi začal pohybovat písek a pomalu jim obaloval nohy.
„Podceňoval jste ho…“ rýpla si dívka.
„Teď už jsme definitivně v pytli!“ ozval se stařík, „Já řikal, ať se stáhnem!“
„Ne, měli sme zaútočit až po tom, co Kage vypadne!“ vyštěkl mladík.
„Jenže to nešlo! Je možné, že by si ten svitek vzal s sebou!“ vůdce se nenechal.
Písek jim už sahal k pasu.
„Chcete ještě něco říct?“ ozval se známý hlas.
„Kazekage,“ hlesla tiše nepřátelská dívka.
„Sme mrtvý! A všechno je to vaše vina!“ obviňoval vůdce mladík.
„Všechno sme slyšeli,“ ozval se ještě další hlas.
„Nikdo nebude ohrožovat život mojí Sunai,“ pronesl ještě Gaara, než je písek obalil úplně.
Stále se vznášel na oblaku písku a brunetku svíral u sebe jednou rukou. Nemilosrdně se díval na čtyři pískové kukly před ním. Sunai se právě ocitla v sedmém nebi a překvapeně na něj hleděla.
„Co teď s nima?“ zeptal se zničehonic.
Sunai sebou cukla, doteď na něj zblízka čučela a vůbec netušila, jak to bylo dlouho a jestli si toho byl vědom.
„N-Nevím.“
„No, tak už nic…“
„Cože?“ nechápala.
„Jsou mrtvý… ale já to neudělal.“
‚To jsem si ani nemyslela,‘ říkala si v duchu.
„Gaaro!“ křičel Kankurou na celé kolo, „Sundej mě!“
Gaara se jen podíval k bráně, kde Kankurou vyšiloval, protože byl bezdůvodně ve vzduchu. Kazekage povzdychl a se zavřenýma očima sklopil hlavu. V tu chvíli začal loutkař klesat.
„Chceš taky dolu?“ ptal se později.
„T-to je dobrý, nevadí mi to… K-koneckonců jsem vaše ochránkyně, takže bych měla z-zůstat s vámi,“ řekla Sunai trochu rozpačitě.
Gaara ji věnoval jen obyčejný pohled a poté rukou pokynul a zamířili k bráně.

„Dobrá práce!“ chválil všechny Baki, „Písečná je opět v bezpečí.“
„Kazekage-sama. Ještě, že vás tady máme,“ pravil, když zmíněného zahlédl.
Gaara jen kývl a písek se zlehka snesl k zemi.
Všichni se poté vrátili do vesnice.

***
Gaara právě seděl ve své kanceláři a rozjímal. Za pár dní se totiž mělo konat svolané Setkání pěti Kage.
Každý z Kagů si mohl s sebou vzít pouze dva společníky, ale on se nemohl rozhodnout. Byly tu totiž tři osoby, kterým tak důvěřoval.
Nevěděl, zda si má vzít s sebou svou ochránkyni a jednoho ze sourozenců nebo oba sourozence. Kdyby zvolil první možnost, musel by se ještě rozmýšlet mezi Temari a Kankurem a on v nich neviděl rozdíl. Nakonec však zvolil druhou možnost, a aby toho později nelitoval, rozhodl se, že Sunai pošle na misi.
‚Tahle by šla… A-rank,‘ říkal si pro sebe, když projížděl seznam misí.
Měl v plánu jí zadat těžší misi, neboť by bylo divné, aby vyslal svou ochránkyni na nějakou lehkou, kterou by zvládl kdekdo. Muselo to vypadat, že neměl jinou možnost a proto tam poslal právě ji. Nechtěl ji nechávat ve vesnici samotnou, ale zároveň neměl v plánu ji zadat misi tak těžkou, aby při ní zemřela.
Poslání na tuto misi bylo tedy ze dvou důvodů: Mohl by se totiž ještě za pár dnů rozmyslet a vzít s sebou Sunai, ale když bude mimo vesnici, tak to udělat nemůže. A také proto, že kdyby odcházel a ona zůstala ve vesnici, i když spolu pořád tráví čas, tak by mu to jistým způsobem trhalo srdce. Takhle se může sám sobě vymluvit, že je na misi, kterou zvládne jen několik vybraných jouninů, a proto tam byla vyslána právě jeho drahocenná dívka*, protože má největší šance ji splnit bez velikých zranění.
‚Takhle by to šlo…‘ odkýval si v duchu svůj plán.

***
„Chutnalo ti?“ ptal se Kankurou, když vycházeli z restaurace s dango.
„Ani nevíš jak! Tady mají nejlepší!“ rozzářila se Sunai.
„To sem rád, opravdu někdy potřebuješ pauzu.“
„Ale vůbec ne… Mě se to bodyguardství líbí,“ usmívala se.
„Fakt? Však se jenom vláčíš za Gaarou… Když je zasedání rady, tak stojíš na chodbě a čekáš, než bratříček vyjde… Moc mi to jako zábava nepřijde,“ přátelsky si rýpnul.
„Ty to jenom nedokážeš ocenit!“ ušklíbla se, „Já sem za to jednoduše ráda.“
„No jo, no jo! Beztak ti do tý tvojí paličatý hlavy nic nevtlouknu, ani kdybych se sebevíc snažil.“
Pomalu se blížili k budově Kazekageho a stále při cestě o něčem mluvili.

***
Kankurou zaťukal na dveře kanceláře a poté vstoupil.
„Gaaro?“ opáčil, „Tak ti ji konečně vedu, už je zase jenom tvoje.“
„Nech toho, Kankurou…“ vysoukala ze sebe Sunai s přitroublým úsměvem na rtech.
Gaara jen kývl a pohledem si je oba přejel.
„Sunai,“ řekl.
Zmíněná se napřímila a se zatajeným dechem čekala na další slova.
„Něco ti musim říct,“ chvilkově se odmlčel a Sunai se rozbušilo srdce, „…Kankurou, mohl bys odejít?“ opáčil ještě k bratrovi.
Kankurou kývl a s úsměvem opustil kancelář. Sunai jen zaraženě stála a čekala, co jí poví, když vyhnal i svého bráchu.
Gaara polkl, ale začal: „Mám pro tebe důležitou misi.“
Sunai se navenek tvářila pořád stejně, ale uvnitř trochu hysterčila: ‚No, tady to máš! Co sis ksakru myslela, že ti řekne? Jeví o tebe zájem, kvůli práci! Vzpamatuj se, trubko!‘
Gaara na tom nebyl o nic lépe, taky se sebou vedl menší válku… ‚Ty jeden tupče!‘ nadával si.
„No, takže… Půjdeš na ní zítra. Je to A-ranková mise, a protože na ní nemůžu vyslat jen tak někoho, rozhodl sem se, že pošlu tebe.“
„Dobře… nemusim se ptát, jestli to tu zvládnete, že?“ pokusila se o úsměv.
„Vím, že podobné mise si moc často nedostávala, ale jedná se o ochranu důležité osoby. Je terčem nějaké rodiny Fugusaki**, ve které je mnoho ninjů z Bingo knihy, takže ho musíš ochraňovat při cestě do jeho vesnice.“
„Chápu… takže se teď smím jít připravit?“
„Jo. Zítra se tu stav, bude tu čekat.“
„Dobře,“ opáčila a vydala se ke dveřím.
„Jenom se z tý mise vrať, prosím tě, v pořádku…“
Sunai sebou trhla. To o ní má vážně strach?
Jeho slova ji však uklidňovaly, říkaly jí totiž, že mu není lhostejná a to jí dělalo neuvěřitelnou radost. Poté za sebou zavřela dveře a vydala se domu.
On se však stále obviňoval.
‚Tupče! To jí nemůžeš říct nic lepšího?‘

_________________
* Bráno pouze jako pracovní ‚oslovení‘… nemyslela sem tím, že spolu chodí xD
** Vůbec nevim, kde sem na to přišla a co to znamená, ale prostě mě to najednou trklo xD