Pravá síla založená na jméně - 08

Kapitola 8: A-ranková mise

„Tak já du, ju?“ hlásila Sunai svůj odchod.
„Jup! Buď již chráněna… Ehm-,“ odkašlal si, „Hvězdičko, hodláš zůstat v cajku, že?“
„Ale jo, neboj se,“ usmála se, „Vrátím se v pořádku.“
Strýček se jen usmál a kývl. Sunai odešla ve svém ‚bojovém‘ oblečku ke Kazekagemu. Takhle oděna většinou od Gaary odcházela, když byl nějaký stav pohotovosti, ale nikdy tam takhle nešla… Byl to zvláštní pocit.
Cestou se často ohlížela a vychutnávala si každý pohled na kulaté písčité domky a všechny klikaté cestičky. Odteď zase na nějaký čas nebude přítomna.
Zanedlouho už byla u budovy Kazekageho.

***
Zaťukala na dveře a vstoupila. Gaara opět seděl za stolem a díval se oknem na oblohu.
„Jsi přesná,“ pronesl okamžitě.
Sunai se jenom rozpačitě usmála a pohledem sjela k zemi.
„Dobře… Takže tohle je tvá mise,“ v tu samou chvíli do místnosti vstoupil nějaký urostlý brunet.
„To je má ochranka?!“ vyvalil oči na drobnou dívku.
„Ano.“
„Cože? To je jako jít rovnou na smrt… úplně nechráněn!“ odsekl, „Kazekage, nemůžete mi dát někoho, kdo má aspoň nějakou šanci mě ochránit?“
„Nepodceňujte ji. Dávám vám svou ochránkyni, takže si prosím nestěžujte.“
„Tss,“ odfrkl.
Sunai jen povzdychla. Právě teď je asi nejnechtěnější osobou na světě. Tenhle člověk nemá nejmenší zájem, aby ho doprovázela ona a Kazekage ji vlastně tu misi přidělil, aby s ní nemusel trávit čas. Aspoň to si myslela.
„Nevěřím, že tahle malá, vychrtlá holka dokáže někoho chránit, zvlášť někoho jako jste vy…“ opáčil brunet.
Gaara chtěl něco říct, ale opět do kanceláře vlítnul Kankurou.
„Gaaro, už Sunai-,“ zasekl se, „Á, zdravím,“ opáčil později na spolek.
„A ty seš kdo?!“ opáčil povýšeně brunet.
„Jestli nechcete umřít hned tady, začněte prokazovat trochu respektu a úcty, že se s vámi vůbec Kazekage-sama zabývá!“ vyštěkla Sunai, „A buďte tak laskav a netykejte vysoce postaveným lidem!“
„Cože? Tahle bačkora je někdo významný?“ ukázal neslušně na loutkaře za ním.
Sunai protočila očima… Ještě chvíli a asi ho zabije.
„Klid, jen sem tě chtěl vzít před odchodem na dango, ale vidím, že asi právě vyrážíš, takže tě vezmu až se vrátíš,“ opáčil Kankurou, „…Teda, pokud mi tě Gaara půjčí,“ uchechtl se.
„Moment! To jako vážně tohleto tady chrání Kazekageho?“ podivil se brunet.
„He? To jste nevěděl? …Ehm, jo. Je to tak,“ odpověděl mu Kankurou.
Gaara jen seděl a čekal, jak se to nakonec vyvine. Sunai stála se zavřenýma očima a uklidňovala se.
„No nic, já prozatím mizím! Takže se uvidíme později, bratříčku… A Sunai, vrať se aspoň tentokrát v pořádku,“ rýpl si.
Dívka otevřela oči a spatřila jeho milý úsměv. Okamžitě mu ho vrátila a pak už jen pozorovala, jak se otáčí a zavírá za sebou dveře.
Jakmile vyšel, Sunai pronesla: „Takže pane, můžem jít? Vážně tady nechci strávit celej den dohadováním. Takže sebou hněte, prosím!“
Brunet jen stál, najednou neměl co říct a nasucho polkl.
„Fajn. Jdem!“ rozkázala, „Gaaro-sama, opatrujte se, zatímco tu nebudu.“
Gaara souhlasně kývl, opřel se lokty o stůl a prsty propletl.
„Buď opatrná,“ dodal.
„Jsem zpět, než se nadějete,“ usmála se, ale když spatřila jeho pohled, začala se červenat a následně rychle vylezla z kanceláře.

Venku:
„Pane, odkudže to ste?“ pronesla do ticha.
„Houbová.*“
„Aha, takže jdem,“ opáčila a vydala se směrem z vesnice.
Brunet ji následoval, ale stále měl blbý pocit, že ho tohle škvrně neuchrání… Bál se, že jakmile spatří nepřítele, uteče a jeho tam jednoduše nechá.
„Nemusíte se bát, neopustím vás, i když mě štvete,“ řekla, jakoby mu četla myšlenky.
Brunet vyvalil oči, ale nezastavil. Kráčel vedle ní mlčky dál. Stále se však nejistoty nezbavil.

***
Šli už asi šest hodin, nikdo je zatím nenapadl a do hodiny by už měli být úplně mimo nebezpečí. Tedy aspoň Yuuji, jak se představil, neboť by měli dorazit do Houbové vesnice.
„Nechcete si tu na chvilku odpočinout?“ tázala se Sunai mile.
„Ani ne. Radši pudem furt bez přestávky, nechci totiž, aby sme teď ke konci narazili na nepřátelé.“
„Dobře, jak myslíte.“
Yuuji neodpověděl, postupoval pořád zkratkou do jeho vesnice a neustále se ohlížel. Nervozita z napadení ho neopustila, ale za to si už byl trochu jistý, že se na to škvrně může spolehnout.
Mlčky poté postupovali až do Houbové vesnice, kde je uvítala spousta vesničanů. Evidentně si všichni oddychli, že je jejich feudální pán v pořádku. A Sunai proto zdrželi ještě další dvě hodiny u nich ve vesnici.
Jediný okamžik, který si však užívala byl ten, kdy jedla dango s novou, výjimečnou omáčkou. V duchu děkovala Gaarovi za to, že jí sem vyslal. Avšak všechno jednou musí opustit. Vydala se tedy zpět do své vesnice.
Přemýšlela ale, že to bylo až moc lehké. Proč je nikdo nenapadl? Tak moc ta rodina Fugusaki usilovala o Yuujiho život a ani se nezmohli na jeden útok? Nesedělo ji to.

***
Procházela lesem, právě se vracela z úspěšné mise, když někoho uslyšela a zároveň nedaleko ucítila. Zamaskovala svou přítomnost a pomalu se blížila k onu místu.
Když se probrodila listím stromů a keřů, uviděla konečně na menší mýtinku, kde ležel jakýsi chlap na zemi a mladá dívka, přibližně Sunaiinýho věku, u něj klečela s kunaiem v ruce. Byla k ní zády, takže neviděla její vítězný úšklebek.
Dívka sevřela ještě pevněji kunai a pomalu ho nastavila nad bezmocné tělo u jejích kolenou. Sunai chvíli nepřítomně koukala, než si uvědomila, že ta dívka se chystá vraždit.
„Sejdem se v zemi, bramboro!“ pronesla dívka s tmavě hnědými vlasy a červenou ofinou, než začal kunai klesat k srdci oběti.
Sunai nevěděla co má udělat. Jestli ji nechat nebo zachránit muže. Kdo byl ten hodnej? To byla záhada. Nakonec vymrštila bleskový shuriken, který dívce vyrazil kunai z ruky a mírně ji škrábl do ruky. Dívka se rychle podívala k místu, odkud shuriken vyletěl.
Spatřila tam hnědovlásku v modrém s katanou, která se na ni neutrálně dívala jejíma fialovýma očima. Zamračila se a její emeraldové oči začaly plát. Zřejmě se naštvala. V kleku ještě sáhla do pouzdra na její pravé noze a vytáhla další kunai. Tentokrát měl ale připravit o život tu vetřelkyni, která pokazila její plány.
Postavila se, ale stále byla čelem k tělu muže. Naposledy se na něj zhnuseně podívala a pak se otočila o sto osmdesát stupňů a vyrazila proti novému nepříteli.

Sunai zabrala bojový postoj a pevně sevřela svou katanu. Dívka už byla skoro u ní. Pozorně ji sledovala a už se připravovala na souboj.
Katana se střetla s kunaiem. Obě dívky se mračily a snažily se přetlačit jedna druhou. Kolem nich létaly malinké jiskry od střetu jejich zbraní.
Stále se přetlačovaly, dokud Sunai volnou ruku nedala za sebe a rychlou, obratnou hvězdou se od protivnice nedostala. Tmavovláska chvíli stála a párkrát zamrkala než ji došlo, že vlastně jen tupě zírá do prázdna. Zaostřila a vyhledala brunetku, aby měla na koho hodit vražedný výraz.
Sunai ji překvapeně pozorovala a trochu nechápala její chování, ale zdálo se jí povědomé. Zavrtěla hlavou a ještě pevněji sevřela katanu… poté vyběhla současně s její protivnicí.
Za běhu tmavovláska zformovala okolo svých pěstí zelené plameny a pomalu se napřahovala. Mezitím Sunai udělala pečetě a v její levé ruce se nacházely tři zářivé odlesky. Jakmile byly u sebe jen pár kroků, Sunai vyskočila a za letu hodila všechny shurikeny. Dívka se zastavila a koukala, jak na ní letí tři bleskové hvězdice, když se najednou začala otáčet a tím shurikeny odfoukla.
‚Takže Fuuton?‘ zamyslela se Sunai, ‚To bude zajímavý!‘
Poté dopadla na větev stromu a levou rukou se chytla kmene. Zelenoočka se akorát přestala točit a s úšklebkem propalovala dívku v koruně stromu. Sunai si odfrkla a seskočila na zem. Udělala pár kroků a katanu nastavila před sebe. Stále na dívku nevěřícně hleděla a její protivnice ukazovala svůj zářivý chrup s tím, že si užívala pohled její oponentky.

***
„Snad bude hvězdička v poho,“ rozjímal strýček.
„Je jediná, kdo se mnou vydržel… Nechtěl bych, aby ji někdo odkrouhnul… jako její sestru,“ kroutil hlavou, když byl opět u plotny a cosi míchal ve stříbrném hrnci.
Pára mu stoupala do obličeje a on tomu nevěnoval pozornost. Stále byl myšlenkami u jeho drahé neteře.
„Nač mám také myšlenky? Šak nikdy sem se o ňů tak nebál… Tak voč kráčí? Co se asi má vodehrát? Tam u těch dědečků hříbečků**?“
Pořád stál na stejném místě a nepřítomně hleděl na zeď. Neustále míchal, ale vypadalo to spíš tak, že ze zvyku. Měl totiž veliké obavy, takže se ostatním věcem moc nevěnoval.
Najednou sebou cukl. Konečně začal vnímat dění. Pára totiž začala mít jinou vůni… Spálilo se mu to.
Sklopil s hlasitým vzdychem hlavu.

***
Sunai kolem dívky opatrně chodila. Čekala na správný okamžik, kdy by mohla zaútočit, přimět ji ke krvácení a poté ji poslat do říše snů… do stavu bezvědomí. Ale žádný takový moment se zatím nenaskytl.
Tmavovláska stála pořád na místě a ďábelsky se usmívala. Zavřela oči a vyskočila do vzduchu.
Sunai se zastavila, vykulila oči a hned na to ji začala hledat. Když se podívala nahoru… nebyla tam. Když do stran… nebyla tam. Ať se podívala kamkoliv, nikde nebyla. Ani ji nikde necítila. Nechápala co to má být a poté nějaký hlas pronesl: „Kamiha!“
Zavrtěla hlavou, aby se této myšlenka zbavila, ale nepomáhalo to. Hlas jí to stále opakoval.
‚Mlč už! To je nesmysl!‘ nadávala na svůj, poněkud vytrvalý, hlas v hlavě.
Mezitím se dívka dostala za ní. Její ruce opět zářily zeleně a ona se s úšklebem napřáhla. Chystala se vrazit neuvěřitelnou ránu do Sunaiiných zad. Když se však napřahovala, tak Sunai vytřeštila zrak.
Až teď ji ucítila. Až tehdy, když se její protivnice chystala zaútočit. Opět ji v tu chvíli hlavou problesklo: „Kamiha!“
Tentokrát ale tlumeně, neboť celý její systém evidentně očekával konec. Její nohy však, jako na povel ohrožení života, zkolabovaly. Jakmile dopadla na zem, odkutálela se do strany, aby byla co nejdále z dosahu techniky.
Dívka stála s nataženou paží a opět zamrkala. Zřejmě neočekávala, že sebou Sunai plácne o zem, aby se vyhnula její ráně. Pootočila hlavou, ale zbytkem těla nepohnula. Protočila očima a konečně se napřímila.

V následujícím okamžiku spolu zase bojovaly. Šly vidět jiskry od střetu zbraní, bleskové odlesky, občas i poletující listí, když byl využit element větru. Někdy šel zahlédnout fialový či zelený plamen okolo jejich rukou.
„Kdo seš?!“ oddechovala dívka, „…nikdo mě takhle nevyřídil! Vlastně… nikdo se mnou zatím neudržel krok!“
„He,“ odfrkla Sunai, „Jsem členka klanu Kamiha, takže výdrž a kruté techniky ke mně patří. Za to ty! …Máš podobné techniky, výdrž a dokážeš také zamést stopy po své přítomnosti… jako by… jako by jsi byla ze stejného klanu.“
Dívka se na ni vyzvídavě podívala, nechápala o čem to vůbec mluví.
„Ale to je nesmysl, nikdo už nezůstal a já bych si tě pamatovala, takže… Kdo seš?!“
„Surimi!***“ vykřikla tmavovláska hrdě.
Sunai se zarazila, vykulila oči a otevřela ústa v údivu, když ji do mozku doputovala tato informace.
„Su… Surimi?“ vykoktala.
„Hai!“
„Ehm, myslíš… Ty myslíš ty tyčinky?“ sice se nesmála, ale šel slyšet udivený a výsměšný tón v jejím hlase.
Surimi si div nevytrhala vlasy, jak ji teď Sunai naštvala, ale nakonec se uklidnila.
„No, já vlastně…“ načala větu a podívala se směrem k nohám, „Já vlastně neznám svoje pravý jméno, ale cítím, že sem se tak, nebo aspoň podobně, měla jmenovat.“
Sunai zvážněla a změřila si ji pohledem. Zdála se jí teď jiná, nebyla tak praštěná a celkově podivná jako předtím, ale spíše smutná a normálně lidská.
Surimi zvedla zrak a opět ukazovala svůj ďábelský úšklebek.
„Dost keců! Nikdy neprohraju!“ vyhrkla na to.
Sunai sebou cukla a pak povzdychla. Opět je z ní zase ten cvok. Proto sevřela rukojeť své katany a rukou pobízela Surimi, aby vyrazila.
Surimiiny pěsti začaly obalovat opět zelené plameny a vyrazila proti své oponentce. Sunai neváhala a taktéž zformovala plameny okolo rukou, avšak ty její byly fialové. Katanu předtím ale zabodla do země.
Vyrazily proti sobě a pomalu napřahovaly ruce ke střetu. Tentokrát se obě trefily. Sunai udeřila tmavovlásku do břicha, která na to začala krvácet z úst. Ve stejný okamžik však vrazila jednu pořádnou ránu Sunai do levé paže, ze které následně začala také téct krev.
Poodstoupily od sebe, ale těsně předtím Sunai rychlým manévrem setřela kousek krve z dívčiných rtů.
Stály od sebe zhruba pět metrů a obě zíraly na svou pravou dlaň. Ani se jim nezdálo divné, že mohou v klidu zformovat svou techniku… že jejich protivnice nic nezkouší.
V Sunaiině ruce se začala objevovat fialová vlnící koule a v té Surimiiny zase zelená. Obě poté pohlédly na tu druhou, aby viděly, co vlastně dělá… Nevěnovaly moc pozornost tomu, že udělaly podobnou techniku a vyrazily proti sobě. V těsné blízkosti napřáhly obě pravou ruku a jejich techniky se střetly. Nastal ohromný výbuch.

_________________
* Nevím, jestli taková vesnice existuje, ale pojmenovaly sme (já s kamarádkou) ji tak z určitého důvodu xD
** Strýčkovo pojmenování Houbové vesnice xD
*** Jsou krabí tyčinky, ze kterých se dělá salát