Naruto Icha Icha special 11

„Všimli jste si, že je tady vířivka?“ otázal se jich Jiraiya. „Ino, nechceš se tam jít podívat a pomoct mi s mým výzkumem pro knihu?“ zamrkal na ni laškovně. Ta vykřikla a uskočila od něj. Jenže na kluzkém dně ji podjela noha a tak padala přímo do Saiovy náruče. Ten ji chytil kolem pasu a přitáhl ji k sobě. V tu chvíli se jim na malý moment střetly oči. Romantickou chvilku jim přerušil Naruto tím, že skočil placáka do vody a tím pocákal celé okolí.
„Díky,“ řekla Ino Saiovi, vymanila se z jeho objetí a otočila se k Narutovi. Došla k němu a udělala mu na hlavě další bouli. Pak si upravila ručník, který jí začal padat a vyšla z vody.
„Kam jdeš?“ ptal se jí Shikamaru.
„Pryč! Už tady nebudu s tímhle pakem ani minutu!“ řekla a odešla.
Po pár minutách se Sai vypařil z horkých pramenů a přešel do vířivky, kterou se rozhodl vyzkoušet. Kluci si ho nevšimli. Shikamaru pozoroval mraky a Naruto se o něčem dohadoval s Jiraiyou. Po chvíli hledání našel místnost, kterou hledal.
„Jé, Ino! Ty jsi tady?“ podivil se, když vešel dovnitř a zahlédl tam blondýnku.
„Jo. Co tady děláš?“
„Chtěl jsem zkusit vířivku.“
„A jdeš dovnitř nebo tu budeš jen tak stát?“ Sai za sebou zavřel dveře od místnosti a šel se posadit k Ino.
„Proč jsi na všechny tak nepříjemná?“ nemohl se nezeptat.
„Proč? Ty se ptáš proč?! Naruto mě před chvílí ztrapnil před mnoha lidmi! Ale,“ odmlčela se, pak ale pokračovala: „Ty to stejně nepochopíš, nevíš, co to je stydět se,“ řekla smutně i naštvaně zároveň.
„Není to lehké, vnímat všechny ty pocity, když je neznám,“ bránil se.
„Jo, ale ty si neuvědomuješ, že jsi prostě bezcitný!“ zvýšila svůj hlas, až skoro křičela. Voda kolem nich bublala tak jako atmosféra mezi nimi. Dívali se navzájem do očí. Ino ruply nervy a začala ze sebe chrlit nadávky, prostě vše, co jí přišlo na jazyk. Nejvíce ji vyvádělo z míry to, že Sai byl klidný. Pořád mu vyčítala jeho necitlivost.
„Já se vážně snažím, Ino. Ale je prostě nemožné po tolika letech odmítání pocitů a citů se vše naučit za tak krátkou dobu!“
„Nevypadá to, že by ses snažil. Vsadím se, že nedokážeš milovat…“
„Vážně si to myslíš?“
„Tak to dokaž!“ vyzvala ho. Sai se natáhl po Ino a přitáhl ji k sobě. Ona to nečekala a chtěla vykřiknout. Měla pootevřené ústa. Využil toho a přiložil své rty na její. Nikdy dřív se nelíbal, ale hodně o tom četl, takže doufal, že to dělal dobře. Vzpomněl si, že se něco dověděl i o používání jazyka a tak se svým lehce dotkl jejího. Ino mu polibek opětovala, objala ho okolo krku a obkročmo si na něj sedla. Vášnivě se k němu tiskla. Ucítila, jak se jí začal povolovat ručník pod dotykem Saiových rukou, které ji hladily po zádech. Začal jim docházet dech, a tak se od sebe odtrhli.
„No, možná, že to přece jenom dokážeš,“ usmála se na něj Ino.
„Si myslím,“ usmál se hrdě Sai. Ino se podívala na hodiny, které visely na zdi, aby člověk mohl kontrolovat, jak dlouho může vířivku ještě využívat a zjistila, že je tam déle, než by měla.
„Musím jít, jsem tu dlouho. Jdeš taky, nebo tu ještě budeš?“ otočila se na něj, když vylezla z vody.
„Jdu taky,“ následoval ji zpátky k bazénu. Když šli vedle sebe, jejich ruce se letmo dotkly. Ino svou dlaní vyhledala tu jeho, což vyvolalo letmý úsměv na Saiově tváři. Jakmile se přiblížili k společným prostorám, kde ještě pobývali ostatní z týmu, pustili se.
Když je Naruto spatřil jak kráčí vedle sebe, nemohl si odpustit poznámku:
„Tak cos jí ukazoval tentokrát, Sai?“
„Já nic, tentokrát byla řada na ní,“ odvětil, načež mu přiletěl pohlavek.
„Lháři!“ osočila ho blondýnka a Sai si třel místo kde dopadla její ruka.
„No tak, no tak. Vypadá to, že už raději půjdeme,“ ozval se Shikamaru.

V Konoze:
„Juuken! Šedesát čtyři úderů!“ zakřičela Hinata a začala v duchu počítat, kolik jich udělala. Kiba se jim vyhýbal zprvu úspěšně, ale Hinatinu tempu nestačil a tak schytal pár ran.
„Promiň,“ usmála se omluvně, když mu pomáhala se zvednout ze země.
„To nic, musím být rychlejší,“ odvětil.
„Máme hosta,“ ozval se Shino ze stínu stromů.
„Ohayo,“ pozdravila přítomné Hanabi, Hinatina mladší sestra.
„Ohayo. Stalo se něco?“ ptala se Hinata zvědavě.
„Otec mě poslal, abych ti připomněla, že za dvě hodiny odjíždíme.“
„Kam vyrážíte?“ zajímalo Kibu.
„Musíme jet na jednu soutěž. Chci říct… Soutežit bude Hanabi, v našem bojovém stylu. Stromová vesnice náš klan vyzvala na přátelský souboj.“
„A proč soutěží zrovna Hanabi? Co ty nebo Neji?“ vyptával se dál.
„To nevíme, žádali o ni,“ pokrčila rameny modrovláska.
„To se mi nezdá,“ podotkl Shino. „To tam jdete samy dvě?“
„No, Tsunade-sama říkala, že nám někoho přidělí,“ odpověděla Hinata.
„Jo, to je druhá věc. Teď se jí na to musíme jít zeptat,“ vyhrkla Hanabi.
„Dobře, tak jdeme. Mějte se!“ zamávala členka týmu. Její sestra jen kývla na rozloučenou.