Pod nadvládou Yin 26: Nález doupěte

Lidi já se Vám všem MOOOOOOOC omlouvám za ten chybný název!!!!!!! Mně to došlo krapet později!!!!! (mno ovšem to je fakt brzo po 26ti kapitolách že?!!! ) Je mi to fakt líto a ještě jednou GOMEN NASAI!!!!!!! ;) (jinak se kromě názvu samozřejmě nic jinýho nemění!!! )

Vzápětí jí černovláska rychlým pohybem paže probodla srdce...

Chvilku tak zůstala, než se konečně stáhla zpátky. Postavila se na nohy, načež přistoupila ke psům. Ti se za vyděšeného kníkání schoulili do jednoho klubka. Yoshino však zavřela oči, čímž s nimi komunikovala zvířecí řečí. Nakonec se každý z nich rozběhl jedním směrem. Ještě chvilku se za jedním z nich dívala, pak si otřela krev na drápech do trička. Když pohlédla na své společníky, zarazila se.
"Co je?!"
Všichni na ni zkoprněle civěli. Dokoce ani Akamaru nekňučel.
"Co-co-c-co jsi to s ní udělala???!!!" vykoktal šokovaně Naruto
Černovláska se zle zamračila.
"Co myslíš? Připravila sem ji k mumifikaci ty blbče!!!" zavrčela.
"Ty-tys ji zabila!" zařval na ni zvýšeným tónem.
"No ne vážně?! Teda tak díky za informaci to sem fakt nevěděla!" opáčila stejným hlasem.
"Neměla jsi žádné právo to dělat!" ječel na ni. "Vždyť... vždyť to byla tvoje sestra," dořekl nakonec zoufale.
Zavrtěla hlavou.
"Tys neviděl to co já! Ona za pár měsíců zabila tolik lidí co já nedokázala ani za celý život! Nemá žádnou budoucnost... žádnou... Její přebývání na tomhle světě by bylo jen utrpenim pro ni i pro nás. To že sem ji zabila byl jen čin z milosti," řekla chladně.
"Jak můžeš něco takového říct?!" zareagoval. "Každý život má budoucnost! Každý! A co jsi zač, že máš oprávnění o tom jejím rozhodovat?!" Naruto už se očividně neovládal.
V tom ho Yoshino přirazila ke stromu, pravačku mu tlačila ke krku. Nebylo to až tak silné, aby ho to udusilo, ale přesto se nemohl ani hnout.
"Ty chceš vědět kdo já sem?! Já sem dcera Bohyně Přírody... sem poslední členka Nazuki klanu... a sem ta která v sobě nosí Vládce ocasých démonů!!! Smrt je moje věčná společnice... samota je moje sestra... strach je můj nejlepší přítel... Lidi si mě váží a zároveň i bojí... viděla sem už tolik mrtvých že z toho mám noční můry! Nejim... nespim... sem živoucí symbol Yin... přinášim s sebou jen zkázu smrt a utrpení... Už víš kdo já sem?!!!" zavřala z plných plic, až se z toho jeden strom vedle nich zřítil k zemi.
Nikdo nehnul ani brvou. Naruto jí hleděl do tváře, když v tom k němu pozvedla hlavu. Vůbec poprvé viděl její levé oko. Strachy z toho ani nedýchal. Dívka se pak s prudkým oddechováním odtáhla. Ruka sjela z blonďákova krku a sáhla do taštičky. Roztřesenými prsty otevřela krabičku, načež pak rychle spolkla lék. Pak ji vrátila zpět na své místo.
"Jestli ihned nevyrazíme budeme tu muset přenocovat," pronesla už klidnějším hlasem, čímž se Sakura jako první otřepala.
"Dobře, můžu jít v čele s Kibou, jestli..."
"Ne! Formace se bude držet tak jak sem řekla!" skočila jí černovláska do řeči.
Všechny pohledy se stočily k Hokagemu. Ten nakonec přikývl a vydal se k růžovlásce.
"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Hinata.
"To je dobrý, o mě se neboj," ujistil ji za chůze.
Postupně každá dvojice po dvojici vyskočila na stromy, aby mohli pokračovat v cestě.
Za skákání Lee neustále hleděl pod sebe. Chtěl Yoshino něco říct, ale nevěděl co.
"Nech to být. Nestojim o žádný utěšování!" řekla tichým, avšak podrážděným hlasem černovláska.
"Ehm... dobře," přikývl mladík smutně.
"Už jsme skoro tam!" křikla za sebe Sakura.
Po půl hodině zastavili.
"Ještě asi kilometr," informovala je.
"Dobře. Půjdeme pěšky. Všichni buďte opatrní a pozorně koukejte kam šlapete," pronesla dívka v černém.
"Ale pro..." začal Kiba, udělal půlkrok vzad.
V tu ránu něco zasvištělo. Nikdo nestačil nijak zareagovat. Všichni jen s vykulenýma očima hleděli před sebe. Avšak útok stále nepřicházel. Inuzuka se pomalu otočil. Pár centimetrů přímo před jeho obličejem trčel kunai, který Yoshino držela.
"Proto Kibo... proto!" zavrčela.
Psí chlapec těžce polkl. Každý se tedy pečlivě rohlédl kolem, než se dal do pohybu. Cesta nebyla zrovna hladká a příjemná. Pořád museli dávat pozor na přichystané pasti. Už po čtvrt kilometru černovláska viděla levým okem ono doupě. Schovali se v křoví, aby si dostatečně prozkoumali terén. Opravdu tam bylo kamenité schodiště vedoucí do podzemí, přesně jako v Yoshinině vizi. Avšak před ním stáli dva strážní.
"To přece není žádný problém! Ty vyřídíme..." začala Sakura.
"Ehm... myslím, že už ne," řekla tiše Hinata.
Růžovláska se zaraženě podívala na místo. Stála tam Nazuki, oba dva strážní leželi vedle ní na zemi mrtví.
"Sakra! Už zase!" zaklela zelenooká dívka.
Vystoupili tedy z křovisek směrem k ní. Bez řečí se vydali po schodech dolů. Procházeli kamennou, pár loučemi osvícenou chodbou. Najednou se černovláska zastavila.
"Co je?" zeptal se starostlivě Naruto, který za celou tu dobu neřekl jediné slovo.
Odpovědi se mu ale nedostalo. Místo toho dívka přiložila dlaň ke stěně, načež zavřela oči. V ten okamžik měla další vidění. Zahlédla velké dřevěné dveře, na nich železný zámek, po stranách hořící pochodně. Ty se otevřely, čímž vstoupila do temné neosvětlené místnosti. Nic v ní nebylo, jen úplně vzadu u kamenné zdi byl jakýsi stín. Přistoupila blíž. Byl to člověk. Obě jeho ruce visely bezvládně do stran, železnými řetězi přikované ke stěně. Oděv tvořilo jen pár špinavých otrhaným hadrů, které už beztak jen chabě držely. Hlavu měl pokleslou, takže mu nebylo vidět do obličeje, avšak i přes všechnu tu tmu viděla, že jeho vlasy jsou rudé.
Z ničeho nic sebou škubla, rychle otevřela oči a odtáhla se od zdi.
"Tak co?" pobídl ji blonďák.
"Kushina je uvězněna v nějaký divný komoře," řekla neklidným hlasem.
"Můžeš nás tam dovézt?" zeptal se Kiba.
"Myslim že jo," přikývla.
Pokračovali chodbou, až vešli do obrovské místnosti. Všude bylo plno vysokých sloupů. A na jejím konci stál On.
"Vítejte v mém sídle! Moc rád vás tu vidím, obzvlášť Tebe, Naruto!" pronesl jedovatým hlasem.
"Jak to že žiješ ty haj*le?!!!" zařval Hokage.
Kabuto je posměšně ušklíbl.
"Víš, když si ten pi*omec Orochimaru myslel, že tě konečně získal, potají jsem se stáhl do ústraní. Bylo mi už od začátku jasné, že se mu dřív či později postavíš, byla to jen otázka času. Tím, že jsi ho zabil, jsi mi jen prokázal velkou službu! Za to ti samozřejmě děkuji, bez tebe bych totiž nikdy nebyl tam, kde jsem teď," vysvětlil klidně. "A jako odměnu ti nabízím pro mě pracovat."
"Ty pa*chante kde je moje matka?!" zařval Naruto.
"Přidej se ke mně! Pak ti ji možná ukážu."
"Tyyy... !!!" začal, "Na to zapomeň! Ani ve snu se k tobě nepřidám!"
"No dobře, v tom případě," Náhle se ze všech stran vynořily tucty všelijakých chlapů s prokletými pečetěmi. "tě budu muset zabít."