Pod nadvládou Yin 25: Překvapivé zjištění

"Mé jméno je... Kiroko Nazuki."

Listoví vyjekli. Dokonce i Yoshino se neubránila překvapenému výrazu.
"Neznám tě... v životě sem tě v našem klanu neviděla," mluvila černovláska jako by nic.
Naruto nemohl uvěřit, jak může být tak klidná.
"Jak by ne! Já jsem Kirova nemanželská dcera!" odpověděla podlým hlasem.
"Tak to sme na tom stejně já totiž taky ne!" pronesla pobaveně.
Kiroko se zamračila.
"Jsi dcera Yoko nebo ne?!" optala se pro změnu ona.
"Ne já sem dcera Yoshiko," řekla pohodově.
V tu chvíli nikdo nevěděl, o co tu kráčí.
"Vida! Já totiž taky!" ušklíbla se bělováska.
Tentokrát se zarazila Yoshino.
"Heh já mám dvojče!" konstatovala s úsměvem.
Ninjové z Konohy se chytli za hlavu. Nemohli uvěřit, jak může reagovat tak lehce při tak vážné situaci.
"Tys mi zabila otce!" zařvala Kiroko z ničeho nic.
Černovláska se rozesmála.
"Deť on nám vyvraždil celej klan! Včetně naší matky! Měla bys mi bejt vděčná!" odporovala, stále v klidu.
"Pche! Klan je mi ukradenej! Hned po narození mě předali nějakým vesničanům! Celý život jsem žila jen ve lžích, až do nedávna, kdy jsem zjistila, že pocházím z Nazuki klanu. A teď jsem tu, abych pomstila smrt svého otce, který mi předal svou sílu!"
"Kdo ti to řekl?" zajímala se Yoshino.
"To není důležité, důležitější je, že tě teď zabiju!" řekla temným hlasem.
"Si nějak moc fandíš!" smetla ji pohodově.
"Já ovládám vodu, ty zase oheň."
"Ti stejně nepomůže!" zavrtěla hlavou.
"To se ještě uvidí!" zařvala, načež aktivovala Kiiroigan (Žluté oko).
"No ne! Ten sem dlouho neviděla!" pronesla nezaujatě.
Dívka se na ni s kunaiem rozběhla. Avšak černovláska tam jen stála, nehla ani brvou. Rozmáchla se. Ale místo aby kunai vrazila do jejího srdce, se zbraň zasekla o neuvěřitelně dlouhé černé drápy. V tu chvíli se jí Yoshino podívala do očí. Ta při pohledu do jejího vlčího oka vykřikla.
"Překvápko!" ušklíbla se a jedinou ranou ji odhodila zase zpátky.
Její psi začali vrčet. Zbylí Zvuční se na ni už už vrhli, ale ležící dívka je zastavila: "Ne! Tohle je jenom mezi náma! Ať vás ani nenapadne se do toho plést!"
Ač neradi ji uposlechli, čímž se stáhli zase zpátky.
Opět se postavila na nohy.
"No dobrá, zkusíme něco tvrdšího," pronesla bělovláska, načež si vyhrnula rukávy.
Také měla na rukou ty samé znaky co Yoshino. Ta si mezitím sundala své návleky. Obě začaly dělat pečetě, ale každá jiné. Jejich znamení na pažích se rozzářila. Ve stejný okamžik přestaly, načež si přiložily ruce ke rtům.
"Katon: Gouryuuka no Jutsu (Živel oheň: Technika obří dračí hlavy)!"
"Suiton: Suiryuudan no Jutsu (Živel voda: Technika vodního dračího šlehu)!"
Oběma z úst vyšlehl drak. Jeden byl ohnivý a ten druhý vodní. Hned po tom, co se střetli, nastal menší výbuch. Veškeré okolí zahalil kouř.
"Jsou stejně silné!" vykřikl Lee.
"Ehm... pardon... už tři roky sem Katon nepoužívala vyšla sem ze cvyku," pronesla rozpačitě černovláska.
Hned se ale zatvrdila, s kamenným pohledem hledíc na dívku před ní.
"Mám takový pocit, že jsi na jednu maličkost zapomněla," řekla jízlivým hlasem Kiroko.
V tu chvíli si všichni přítomní uvědomili, kde to vlastně jsou... jsou v lese.
"Mě stvořila samotná bohyně Amaterasu... copak si myslíš že bych jen tak nechala podpálit tolik stromů?!" odpověděla jí stejným tónem.
Tohle bělovlásku naprosto zaskočilo.
"A-ale... jak můžeš používat oheň v lese?!" zeptala se koktavě.
"Z mýho těla proudí chakra Země... veškerý rostlinství ho ze mě... v podstatě vysává... Jde o znovuregenující energii která umožní stromům odolávat všem nežádoucím vlivům... dokonce i ohni. Ovšem i když jde o jistý druh chakry nemůžeš ji zahlédnout ani s pomocí kekkei genkai."
Nastalo ticho, ani ptáci necvrlikali. Nikdo nebyl vůbec schopen promluvit nebo se pohnout, všichni jen nevěřícně zírali na Yoshino. Ta se zaraženě rozhlédla.
"Nesnášim když sem středem pozornosti!" zavrčela nepříjemně.
Pustila se do dalších pečetí.
"Katon: Karyuu-Endan (Živel oheň: Dračí ohnivá střela)!"
Na bělovlásku se řítil neuvěřitelný plamen ohně. Ta se v mžiku otřepala.
"Suiton: Suijinheki no Jutsu (Živel voda: Technika vodní zdi)!"
Okolo ní se vytvořila velká bariéra z vody. Jakmile do ní plamen narazil, trvalo hodnou chvíli, než vymizel. Odvolala své Jutsu.
"Katon: Housenka no Jutsu (Technika ohnivých koulí)!"
"Kiroko! Pozor!" vykřikl jeden z mužů.
Avšak nestačila už tak rychle zareagovat. V tu ránu ji onen nečekaný útok smetl na zem. Bolestně zanaříkala. Zaslechla řev svých společníků, což ji donutilo těžké popáleniny ignorovat. Namáhavě pootočila hlavu směrem k nim. Všichni byli mrtví. S vyděšeným pohledem se zadívala na svou protivnici. Ta stála přímo nad ní, propalujíc ji pronikavým pohledem. Poklekla, načež se zlehka dotkla jejího čela a započala s věštěním. Viděla jen samé mrtvé. Muže, ženy, dokonce i malé děti. Všechno, na co pohlédla, bylo zničené. Uprostřed toho všeho Kiroko stála. Se zakrváceným obličejem, oblečením poskvrněném krví oněch mrtvých. Hned přestala. Znovu se na bělovlásku podívala. Její pohled byl naprosto prázdný, bez citů, bez emocí.
"Jaká... jaká byla... n-naše... matka?" zeptala se ztěžka.
Chvilku na ni zůstala koukat.
"Byla... byla skvělá," řekla tiše.
Na levé ruce jí vyrašily dlouhatánské drápy, napřáhla se.
"Pozdravuj Kira," zašeptala.
Její mladší sestra přikývla, načež zavřela oči. Vzápětí jí černovláska rychlým pohybem paže probodla srdce...