Peříčko
I.
strhne roky malované obrazy,
nevinným vytrhli dech.
Vše končí. Nedokázala pomoci,
vrcholí války nárazy,
lidé umírají po stech.
Přála si jen
pro ně náruč věrného štěstí,
opravdu tolik chtěla?
Stádo hyen
se jen vítězstvím nasytí,
před ní dvě mrtvá těla.
Ztratila peříčko.
jen cranium usmívá se doběla.
Po kouscích mizí hebká křídla,
čas připravit se na scestí,
budoucnost padlého anděla.
Vnitřní hlas přikazuje, aby se zvedla.
„Nech utéct bolest,
trhavinu v krvi,
jejím tokem trpí žíla.
Utrpení dá se snést,
vrať se k časům, kdy jsi žila.“
II.
zahlédnout znovu oblaka?
Vyhublé prsty dávno padlého
anděla váhají nad hladinou.
Odraz ztraceného zlata
pokouší ztraceného.
Při doteku
odraz neudrží tíhu
smůly, štěstí úhyb.
Oči propadají vzlyku,
svět ustupuje v šmouhu
pod životem plným chyb.
Ztratila peříčko.
zděšena jeho zvukem,
jenž vábí murény,
posly nevyřčených slabin.
To ona je beránkem,
ony proti ní poštvány.
Přicházejí z temnoty
do mučivého světla,
na pastvinu, past.
Utichají ony kvílivé noty,
louka vykvetla.
Rudý třas.
Ztratila peříčko.
III.
nebo ztratila ses v noci,
bloudíš kolem.
Vše nechalas jako sen
nepřiměřený tvé moci.
Buď znovu andělem!
Nevězni se při zemi,
dosáhni výše.
Sálá z tebe tíseň,
jsi pokryta sazemi.
Proti tobě kluše
hladová hlubin píseň.“
změní dnů povahu.
Překoná tyhle útroby,
vydá se vpřed.
Vzniká štěstí omítka,
ze země raší výtka.
Nejdříve bych chtěla říct, že je to věnované Fňu. Jelikož i když toho má hodně, tak se tady na to nevykašlala a stále se věrně hlásí do služby. Je mi trochu trapné věnovat tak psychopatickou poezii, ale snad si to Fňu nevezme osobně. Takže Fňu, (myslím, že můžu mluvit za všechna konožata) vážíme si Tebe i toho, co pro nás děláš! Děkujeme.
A teď už k básni(čce). Tentokrát trošku těžší symbolika než v předchozí, ale myslím, že to jde pochopit. Zase já nejsem žádný profík IQ 500 symbolista.
Rým je kromě poslední sloky postupný (tedy ABC ABC)+ epifora.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise PZ: Páni, já jen zírám a jsem neschopna slov. Ta symbolika mě uchvacuje a líbí se mi, jak sis prohrála s textem. A je moc fajn, že jsi v tom Tsunade nejmenovala, protože to vskutku sedí na víc postav. Pravda, dekadence je moc náročná na psaní, ale přijde mi, že jsi tomu celkem blízko, z některých veršů mě skutečně zamrazilo.
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Muhahaha... Mish!! Já to věděla! Ty jsi prostě dobrá!
Nejenom s tužkou/pastelkami/stětcem/nebo co všechno na malování používáš, ale i ve psaní! *~* I love it! 5* a do oblíbených :3
Jsou tam úžasné verše a znova... ty mě prostě naprosto vždycky zabiješ tím konceeem *padá k zemi nadšením, které nebylo její tělo schopné všechno pobrat najednou*
Přiznávám se, že jsem zprvu nevěděla, o koho jde, ale potom zjištění, že je to Tsun, tak jsem jí v tom viděla okamžitě.
Piš, piš, piš rozhodně dál, protože by byl hřích zahazovat talent básnířky, ty jedna
A ještě jedna dobrá věc na tom je, že se můžu těšit na jakékoliv tvoje dílo, protože kreslíš krásně a píšeš zase krásně Juhůůů! *kopíruje homerův radostný... prostě jeho Juhů*
( Taktéž se přidávám k díkům pro Fňu. Má s námi "spisovateli" trpělivost a za to jí moc děkuji )
Tak takovou reakci jsem nečekala ani ve snu. Eh, nechci tu blábolit páté přes deváté, ale tvoje recenze mě naprosto odrovnala. Byla by ale škoda, nechat tu radost udusat a pak odepsat s pokerovou tváří.
Navíc myslím, že takhle horlivě mě nechválil ještě nikdo a i si myslím, že mě vidíš až moc... Přemoc schopně.
Co k tomu říct, ten konec jsem několikrát předělávála, opravdu mockrát. Já věděla, k čemu chci dojít, ale nevěděla jsem, jak k tomu dojít. Přála jsem si, aby to čtenáře praštilo, aby to bylo něco, co ho na chvíli zkamení. Ale to se mi moc nepovedlo, myslím, že ten konec se dal přibližně očekávat, takže na tom určitě zapracuji.
Nedivím se, že jsi v tom nepoznala hned Tsun, já ji popsala opravdu lehounce, tak, aby si tam kdekdo mohl dosadit i to svoje a nebyl svázán mými pravidly. ^^"
Já raději kreslím, než píšu, ale určitě se ještě k něčemu dokopu.
Tak moc děkuji, jsi zlato! xD
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Musím povedať, že pred dobou, v ktorú som tu nebola, som bola skôr upnutá na poviedky. Však po návrate sem do týchto končín ma poézia chytila viac a ty si napr. jedným z dôvodov!
Síce píšem skôr nudné a kýčovité, teda vskutku jednoduché básne takmer úplne bez básnických trópov, musím povedať, že tvoje sú naozaj skvelé a ako napísala Fňu, ktorej samozrejme aj ja ďakujem za všetku tú prácu, čo pre nás robí, zanecháva to v čitateľovi mnoho myšlienok a dojmov. Dokážem tvrdiť, že z toho dokonca pociťujem mnohé snáď ešte nepoznané, zmätené pocity, pri čom žasnem nad tvojim pojatím básne.
Krása!
You can run, but you can't hide.
FC pre Katemu!
FC pre Karimao Toshiku!
Akirin Sai ^^
Akirin Neji ^^
Myslím, že začnu červenat. ^^" Tedy i jinak než barvou vlasů.
Moc mě těší, že to v čtenářovi vzbudí nějaký dojem nebo dokonce myšlenky, je to jedna z nejhezčích pochval a odměn pro mě.
Momentálně mám rozepsané dvě básně a myslím, že je to chyba. Jsem sice oficiálně žena, ale připadám si jako chlap, neumím toho psát víc najednou. Ale snad se brzy zase rozhoupu.
Takže moc děkuji a tobě přeji také úspěšné kreativní psaní, asi jde hlavně o to umět si to pustit k tělu a převracet to do všech úhlů, než se objeví ty nejvýstižnější myšlenky.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.
Páni. Dneska je to už druhá vec pre mňa, ešte spyšniem.
Ale teraz vážne. Moc sa mi to páči. Premýšľam, ako vystihnúť najlepšie, čo si myslím, ale je to ťažšie. Tvoje dielo zanecháva v človeku veľa myšlienok a pocitov. Jediné, čo môžem napísať, že je to skvelé.
Naozaj ďakujem za venovanie, obzvlášť niečoho takéhoto.
Máš pravdu, hodí sa to na viacero postáv, ale k Tsun asi najviac, človek úplne vidí jej život, pri čítaní tvojich slov.
Ďakujem. ^^
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
A já se bála, že... No jednoduše jsem měla strach z toho, že se ti to nebude líbit. Takže jsem hrozně moc ráda, že to dopadlo takhle.
Já se snažím, aby to v lidech něco zanechalo a neřekli si jen: "Hm, básnička." Ale je to pro mě těžké, ani ne tolik vytvořit ty myšlenky a přirovnání, metafory, spíš to pak hodit do rýmů je pro mě oříšek. Občas se i snažím o to, aby to celkově sedělo rytmem, ale to už je pro mě extrém. Navíc když se to rýmuje moc, tak mi to přijde příliš veselé a kýčovité, trochu i nudné.
Takže občas vlastně ani nevím, co si o své práci myslet.
Už mlčím, moc děkuji za komentář, taky mi to zvýšilo sebevědomí. xD
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Obrázek od Som čarovná
Na konci muk je pocit prázdnoty.
Nervy se usadí - jak náhrobky,
strnulé srdce ptá se: "Tos byl ty?
A kdy? Snad včera, nebo před lety?"
Nohy jdou mechanicky vpřed -
šlapou zem, vzduch, či co -
jak dřevěné,
lhostejno, kam -
křemenné štěstí - pro balvan.
Toť chvíle z olova,
jež v mysli zůstává
jak v těch, co mrzli, obraz sněžení:
zprvu chlad - pak ztupělost - pak smíření.