Ľadové Srdce darováno Neslavne Známemu Hrdinovi
Zajímaví lidé, Naruto, Sasuke a Kakashi.
Stojím tady, v hrudi mám obrovskou díru.
Co se stalo? Aha, umírám.
Chránil jsem osobu mne nejdrahší.
A teď umírám, a ty? Ty žij, Zabuza-san.
Prosim, zústaň stát na strane vítezú.
Sliším vše okolo mne, vidím vše. Avšak mluvit nemúžu.
Chci mu toho tolik říct, ale nedokážu to.
Bojuje v jméne msti? Nebo? Ani teď nevím pochopit, na co myslí.
Možná je tohle konec mé cesty s ním, padá k zemi, umírá též.
Leží hned vedle mne, chci mu to říct, ale nemúžu, nedokážu.
Když tak nad tím premýšlím, co s náma bude teď?
To tady zemřeme? Kam pújdeme dál? Rozdelí nás? Kéžby se tak nestalo.
Poslední zbitky energie vkládam do rukou chci jej chitit.
Jeho teplé ruce, teď celé od krvi, chci je držet.
Už nejsou teplé, jsou ledové jako smrt, umírá.
Zatvářím oči stejne tak jak on, umřel jsem.
Prázdnota, nekonečná tma, jenom já a on.
Tohle je peklo? Anebo Nebe? Kdo ví? Já ne.
Stojí, nemluví, jenom se na mne díva.
Co se to vlastne stalo? Zemřeli sme?
Múžu to teď říct? Avšak nechci rušit to krásne ticho.
Slza, stéka mu po líci a padá do prázdnoty.
Pláče protože umřel? Nebo protože jsem umřel ja?
Kráčim k nemu, nechci aby brečel.
Nebo? Slzy nepokračujou, jenom jedna.
Nerozumím. Zastavil jsem se krok pred ním.
Co teď? Mám mu to říct? Nebo to nechat jen tak?
Otevírám ústa avšak nemužu mu to říct.
Mám strach? Nebo nechci aby to vedel?
Je tohle to čemu by se mohlo říkat peklo?
Nevím, otevřu ústa ješte jednou.
Zašepkám do tmy jenom jeho jméno.
Mám strach, vím to, bojím se pokračovat.
Kouká na mne, priblížím se víc.
Obejmu jej, slza, tentokrát brečím ja. Proč?
Je to v pořádku, veřím mu, gravitace?
Nevím, zrazu jsme proste padali, padali jsme do prázdna.
Nevím jestli se dá vrátit, nebo jestli nekdy dopadnem.
Ale teď je jediná vec kterou chci. Být s ním.
Spojili jsem ruce, drželi se aby sme se jeden druhému nestratili.
Obejmu ho po druhé. Už nebrečím. Už se nebojím.
Otevíram ústa a mluvím: "Arigato, Zabuza-san. Sayonara."
Strácím se on taktéž, už nikdy jsem jej nepotkal, teď žiju tady.
Sám v prázdnem a nekonečném svete, za jakou cenu?
Osoba mne nejdražší múže žít, jednoho dne veřím, že jí opět spatřím.
Je to dlouho? Nevím. Není zde nic, podle čeho múžu říct jak dlouho tady jsem.
Možná rok, možná den, možná neprešla ani minuta, ale mne to příjde jako věčnost.
Sliším hlas, jeho hlas, vrátil se? Na tváři se mi zjeví úsměv.
Pláču, radosti? Nebo smútkem, že zemřel? Opět...
Možná pláču kvúli obom dúvodúm. Ale koho to teď zajíma?
Rozbehnu se, bežím k nemu. Chci jej obejmout.
Neco říka, neco co mi nikdy neřekl.
Obejmu jej, konečne. Konečne pláču jen štestím.
Na ty slova nikdy nezapomenu. Teď múžeme bloudit temnotou společne.
A co? I v temnote múže být krásne když pri sobe máte své přátelé.
Teď budeme štastní, doopravdy štastní. "Arigato, Haku!"
Takže, co říct...
Doufám, že po druhé to mám víc dobře (ne nenašla jsem jiné chybi jako bodky a čárky)
Tentokrát jsem k tomu dopsala i Happy End 
Takže se to s Tragédie maže prič
Púvodná čast je ta první.
Inspirace byla písnička ,,Ready to Fight" v této chvíli si nevím spomenout na autora...
Jdu opravit i druhou povídku, která byla púvodne první ale tahle bude asi ďrív vydaná, teda jestli mi to Fňu uzná.
Předem upozornuji, že i když to zní jako Shounen-ai není to tak!
Vážne to tak není! To jen proto že já byla vždy zvyklá, že Haku je holka jelikož jsem tuhle část videla jenom v mange a z toho mi moc nedošlo, že je to kluk...
No nic doufám, že se líbí. Jakožto autorovi se mi to logicky líbi taky, jinač by nebylo dúvodu dávat to sem... Ne nebudu skromná, když se mi neco líbí řeknu to i kdyby to mnela býť samochvála!
Tak to je vše (zase jsem se rozepsala...) tudiž světu zdar!
Misia M:Vau velmi zaujmava poviedka..
ladove pocity so suboja ktory určuje smrt
V boji spoznavanie druheho,dostať druhu..
Šancu na život je už marne,vdedy sa ukazu
Prave stranky človeka ktory ustoji ranu ktora znamena smrt aby ochranil človeka ktory mu je najcenejši,aj ked Haku bol Zabuzov nastroj na zabijanie ako to spominal prave Zabuza bol ten ktory mu dal druhu sancu na zivot a bolo marne cez jeho demonnu tvar skryvat prave pociti k Hakovy... škoda ze nebolo snimy viac dielov. Toto je moj nazor Haku a Zabuza top shinobi z skrytej Mlžnej.
Jak už napovídá tvůj název
je to takové ledové 
ale aspoň HAPPY END, ne? 
Za svůj FC vděčím Teri-chan, díky!
, DA
Moc dekuju za rady, jsem ráda už jen z toho, že si to nekdo přečetl.
. Hodne mne to poučí a zistuji své nedostatky takže jakkoli prísne to bude budu ráda za jakoukoli kritiku Pozitivní Negativní Vulgární radši ne... 
Mám momentálne rozdelanej jeden FanArt ale až jej dokončím určite se pustím do dalšího příbehu a taky bych ráda kdyby ste mi občas i napsali nejaké hezké části a páry s príbehu jako byl Zabuza a Haku nebo Madara a Hashimara. Pohrávala jsem se s myšlenkou Minata a Kushiny ale nejsem si tým uplne istá. Každopádne ješte jednou dekuju a jdu kreslit ať múžu opět psát 
Tedy nejblíže až budu psát budu psát Slovensky
A všimla jsem si, že bylo mluveno o poézii, abych pravdu řekla vúbec to v plánu nebylo ale skusím udelat i báseň. Jsem ráda za každou radu
Manga a Anime není dúvod na život
Jen nám ho jenom pomúže najit
Potom má odpoveď zní:
Muj dúvod na život je
Pomoct jej najít ostatným
Mluvila jsem o tom jako o poezii, jelikož to stavbou i občasnými rýmy působí jako volný verš.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Volny verš...
Že mne to nenapadlo
Takhle si budu moci napsat co chci a bude to taková polovičatá poézie
Holka ty mi dávaš novej pohlad na vec
Arigato !!
Manga a Anime není dúvod na život
Jen nám ho jenom pomúže najit
Potom má odpoveď zní:
Muj dúvod na život je
Pomoct jej najít ostatným
Na začiatok fajn
... pridávam ale zopár myšlienok: keď už to chceš písať ako poéziu mohla by si to upraviť aspoň trochu rytmicky ... prípadne k tomu niečo ešte doplniť a spraviť to ako zamyslenie formou normálnej prózy + prečo to píšeš po česky a nie po slovensky? 
potom tam je veľa pravopisných chýb (čo mne osobne síce moc nevadí, ale určite to práci neprospeje ...
Dzn dzn dzn
Hezke ako tvoje krezbi ale na mna moc dlhe ale premohla som sa a precitalato kebize viem kde sa tu davaju bodi dam ti desat z desiatich
„Nedôveruj ľuďom, ktorí ti hovoria o tajomstvách iných ľudí.“-Daniel Howell
„Život je kreslenie bez gumy.“-Albert Einstein
Chyby nikdy nezmiznú no môžeš ich napraviť.
Uz som to nasla
„Nedôveruj ľuďom, ktorí ti hovoria o tajomstvách iných ľudí.“-Daniel Howell
„Život je kreslenie bez gumy.“-Albert Einstein
Chyby nikdy nezmiznú no môžeš ich napraviť.
Lia ty mne svou neschopností zabíjíš smíchy XD
Fakt už nevím jestli to deláš naschval ale je to úžasne na spestrení atmosféri
Manga a Anime není dúvod na život
Jen nám ho jenom pomúže najit
Potom má odpoveď zní:
Muj dúvod na život je
Pomoct jej najít ostatným
Poezie je křehká dáma, křehká, ale elegantní.
Některé verše jsou nádherné, v paměti mi utkvělo spojení "ledová jako smrt", je to trochu klišé, ale rozhodně to zapůsobí (alespoň na mě). No a jiné verše jsou zase... No, takové, že by jsi určitě zvládla něco lepšího. 
Způsobují to ta "laciná" slova, to je sice hodně subjektivní, ale mi zkrátka přijdou jako příliš obyčejná, nemají tu poetickou ladnost. Zkus trochu víc zatajovat, přemýšlet nad metaforami, nepsat přímo a doslova, o co jde - pokud tedy jde o tragickou lyriku jako právě tady. Doufám, že nezním úplně šíleně a víš, o čem mluvím. Konkrétně třeba sloveso brečet. I taková slova samozřejmě v poezii místo mají, ale je potřeba je zakomponovat tak, aby například vytvořily kontrast a úmyslně praštily. A trochu kazí dojem pravopis, ale s tím by ti mohl pomoct třeba program Microsoft Word. No nic, mlčím, já jen mám poezii hrozně ráda, tak ji hodnotím trošku přísněji. Nezlob se.
Jinak určitě piš, poslední dobou tu básníci jsou na pokraji vyhynutí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)