Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 003

Najednou Shikamaru začal přemýšlet nad tím, že tohle asi vážně přehnal. Jeho pohled padl na Temari, která stále seděla zády otočená k němu, rukama objímala své kolena, které měla pod bradou a stále měla ten nepřítomný pohled na dveře.
„Řekni nebo udělej něco,“ tyto myšlenky se mu stále honily po hlavě, jenže jeho ani při jeho vysokém IQ ho nenapadl žádný rozumný nápad, jak rozlousknout tuto zapeklitou situaci. Srdce mu tlouklo jako na poplach a on věděl, že by se jí měl asi omluvit, jenže jak na to. Pomalu se k ní začal přibližovat a chtěl svou ruku položit na její rameno, když tu najednou.
„Večeře,“ ozval se hlas jeho matky z kuchyně. Shikamaru s rukou ucukl a Temari se najednou zvedla a pomalu kráčela do kuchyně. On se za ní díval, jak odchází a pak si začal dlouze prohlížet svou ruku, kterou se jí chtěl dotknout a nechápal proč má najednou tak divný pocit.
„Proč? Proč jsem se jí chtěl najednou dotknout?“ stále nespouštěl pohled ze své ruky.
„Ty si neslyšel? Já jsem říkala, že večeře je hotová. Tak laskavě pohni s tou svou línou kostrou, než to budeš mít studené,“ křičela na něj opět z kuchyně jeho matka.
A tak se loudavým krokem doplazil do kuchyně a usedl vedle Temari, která na něj hodila vážný pohled, a on věděl, že je pořádně naštvaná. Když tu najednou jeho matka rozpoutala vášnivou diskuzi, která připomínala křížový výslech, který byl směřován na Temari.
„Slyšela jsem, že jsi dcera čtvrtého kazekage a tvůj mladší bratr je současným kazekagem, to tam musíš být jistě ve vaší vesnici velmi vážená osoba?“
Po těchto slovech naběhl Temari růměnec do tváře, ale Yoshina nepřestávala: „Vaše rodina je jistě velmi schopná, ta není jako ta moje. Manžel lemra a syn ještě vetší,“ nebrala si vůbec žádné servítky vůči mužské části své rodiny, která na ní jen přihlížela, ale nic neřekla.
Pak dál pokračovala a chtěla vědět snad vše, ale úplně nejvíce byla zvědavá na to, jestli náhodou Temari někoho nemá, která z této otázky byla trochu na rozpacích, ale nakonec jí odpověděla, že ne. Toto zjištění uvedlo Yoshinu pěkně do řáže a ona pokračovala v rozpravě.
„No ten náš mamlas, myslím tím náš Shikamaru taky nikoho nemá, ale kdo by vůbec někoho takového chtěl. Líný je, stále se se mnou hádá a odmlouvá,“ a dál vyjmenovávala jeho špatné vlastnosti.
„Já tu babu jednou zabiji,“ pomyslel si v duchu Shikamaru, „tohle není opravdu normální, mít něco takového za matku.“
„Děkuji za večeři, bylo to moc dobré,“ řekla po večeři Temari a Shikamaru se jen usmíval, protože to byla něco naprosto příšerného, jako vše co vaří jeho matka. Ale Yoshině Temari touto větou poněkud stoupla v ceně a tak začala hned rýpat do Shikamara.
„Tohle je opravdu milá slečna, to ty mi nikdy nic tak přívětivého neřekneš,“ obořila se na svého syna.
„Jenže já s tebou musím bydlet od začátku svého života. Navíc si myslím, že po týdnu jí tyhle milé řeči přejdou, až pozná jaká si fúrie,“ rýpl si do své matky.
Po těchto slovech na něj Yoshina jen zlostně zasyčela, ale hned na to se otočila k Temari a už byla opět milá.
„Tak už jste si dívali na děj té hry, já prostě Romea a Julii miluji, tobě to bude v roli Julii tak slušet, jen Tě trochu lituji, když Ti tohle pako, tedy můj syn má hrát Romea, navíc když v Konoze je tolik pohledných a rozumných mladých mužů. Třeba Uchiha Sasuke nebo Hyuuga Neji, dokonce i Uzumaki Naruto je lepší než „tohle“ co tu teď znuděně sedí na židli,“ když takto mluvila, Shikamaru jen přemýšlel nad tím, proč jí vlastně doposud ještě nezabil.
„A jak dva si vlastně rozumíte?“ zeptala se Yoshina na otázku, která byla poněkud na tělo.
„No, my dva… Ono je to mezi námi takové zvláštní,“ nevěděla Temari, jak přesně má popsat jejich vztah, rozhodně se nechtěla přiznat k tomu, že se jejich poslední rozhovor skončil hádkou.
„Zvláštní?“ zpozorněla Yoshina a v jejich očích bylo dost dobře znatelné, že jí tato odpověď nenechává klidnou.
„Chceš říct, že to mezi Vámi jiskří?“ pokračovala dál se svými otázkami
Jiskří, to slovo by možná odpovídalo, ale asi ne v tom kontextu v jakém ho zamýšlela Yoshina, jelikož jiskření mezi nimi by jistě mohlo vyvolat i menší požár, nejlépe místnosti ve které je Tsunade, protože je to vlastně ona, kdo za všechno může.
Jenže teď už Shikamaru ten rozhovor nemohl dál snášet, zvedl a matce oznámil: „Omluv nás, ale s výslechem budeš muset pokračovat někdy jindy, protože my máme ještě strašně moc práce.“
„Když máte moc práce, tak bych Vás neměla si zdržovat,“ zamrkala na ně spiklenecky Yoshina.
Tak se ti dva opět vrátili do pokoje, Temari si sedla na postel a ironicky pronesla: „Tak my máme moc práce, jo? Jediné, co jsme doposud zvládli, bylo akorát to, že se permanentně hádáme, asi bych měla zítra zajít za Tsunade a říct jí, že tohle rozhodně nebyl dobrý nápad, protože mi dva nejsme schopní spolu normálně vycházet a pokud by to bylo možné, tak aby ti našla nějakou jinou partnerku.“