Na sv.Valentýna aneb Karin má rande!

„To už je zase ráno?“ pomyslela si Karin, když otevřela oči.
„Kolikátého dnes vůbec je?“ přemýšlela, když si nasazovala brýle, jenže pohled do kalendáře jí nijak nepotěšil. V kalendáři totiž stálo 14. února.
Pomalu se zvedala s myšlenkou, že tento den nenávidí.
„Víte co je dnes za den?“ ptal se u snídaně nadšeně Suigetsu.
„Úterý?“ zjišťoval bez většího zájmu Sasuke.
„Je sice pátek, ale to jsem na mysli neměl, dnes je přece 14. února, sv. Valentýn, svátek všech zamilovaných,“ rozplýval se dál nadšeně Suigetsu.
„Hmm a to mě má jako nějak uchvátit?“ pokračoval znechuceně Sasuke.
„Jak vidím, tak tebe to rozhodně nebere, ale mně náladu nezkazíš, já budu mít dnes totiž rande.“
„Nekecej, co je to za holku, která by s tebou šla na rande?“ zpozorněla najednou Karin, „Ta musí být buď slepá nebo blbá, nebo obojí dohromady.“
„Netvrdím, že je to ta největší kráska na světě, ale lepší mít rande s někým reálným než čekat na to až si Tě všimne tvůj vysněný princ, nemyslíš Karin?“ neodpustil si rýpavou poznámku Suigetsu.
Karin se na něj jen kysele zatvářila a šla raději do svého pokoje, kde si lehla na postel a dala se do přemýšlení.
„Na jednu stranu má ten šílenec pravdu, možná tu žiji v iluzi, že bych jednou konečně mohla mít Sasukeho, co když je to vážně hloupost a měla bych si konečně přiznat, že mě nechce,“ rozvažovala, když tu najednou její pozornost upoutala obálka, která pomalu vykukovala zpod dveří jejího pokoje a pomalu se sunula dovnitř. Během chvíle se vzpamatovala a rozběhla se ke dveřím a prudce je otevřela, aby zjistila, kdo je za nimi. Jenže nikdo tam už nebyl. Vzala proto rychle obálku, otevřela ji a zvědavě si začala číst vzkaz.
„Dnes večer v sedm U velkého kage. P. S. nikomu o tom neříkej.“
„To musí být Sasuke,“ blesklo Karin hlavou, když zjistila, co je ve vzkazu napsané.
„Já věděla, že se jednou skutečně dočkám, že má touha nepřijde na zmar. Ono se přece jen tak neříká, kdo si počká, ten se dočká.“
Jenže když teď měla pozvání na rande jisté, začala Karin řešit jinou věc, jak se na něj, co nejlépe připravit. Zuřivě začala přemýšlet, kam jen strčila to číslo Top kunoichi, které jí před nedávnem přinesl Suigetsu z nákupu, aby jí naštval.
„Tady to někde musí být,“ stále si opakovala, když vyhazovala věci ze šuplíku při svém zuřivém hledání. Až najednou ho objevila na spodu poslední zásuvky a hned začala listovat na článek „Jak se připravit na úžasné rande“. Když to konečně našla, přečetla si bod č. 1 Správné oblečení a začala přemýšlet nad tím, co by pro ni mělo být správné oblečení, nemůže jít přece v tom, co nosí běžně. Tak dlouho čekala na tuto událost a Sasuke je přece ten, kdo si zaslouží to nejlepší. Konečně našla to pravé a tak se mohla posunout k bodu č. 2 Perfektní make-up. Ujistila se, že nikdo nešmíruje za dveřmi a pomalu otevřela skříň, kde úplně vzadu byla malá krabička s nápisem „Pro případ nouze“, vytáhla jí a sama sebe ujišťovala, že toto je případ nouze a ten make-up je prostě bezpodmínečná věc. Proto z krabičky vytáhla šminky začala se zkrášlovat.
Když si chtěla nanášet na oči řasenku, najednou se rozrazily dveře a v nich stál Suigetsu, celkem ho překvapilo, když viděl, co se tu odehrává a tak se inteligentně zeptal, co tu Karin dělá, jenže ta místo odpovědí se do něj pustila.
„Ty troubo, to Tě nikdo nenaučil slušnému chování, že něž vstoupíš do místnosti, tak máš zaklepat?“
„Ne proč?“ snažil se jí svou odpovědí vytočit.
„Co kdybych tu třeba byla náhodou nahá?“
„No a můžeš mi vysvětlit, co bych na tobě jako viděl?“ zubil se na ní Suigetsu.
„Blbec,“ pomyslela si Karin.
„Co tu vlastně chceš?“ zeptala se ho.
„A víš, že jsem to zapomněl z toho leknutí, jak si tou řasenku snažíš vypíchnout oko.“
„Fajn, tak si zase můžeš dát odchod,“ snažila se ho nejrychleji vyprovodit, jenže pak se ho ještě na něco zeptala: „Počkej! Nevíš, co dělá Sasuke?“
„No, už hodinu je zavřený v koupelně. Ráno tu tvrdil, že nějaký svátek zamilovaných mu přece nic neříká a teď to vypadá jako by se vypravoval na rande.“
Tato slova Karin ujistily, že se také připravuje na dnešní večer.
„Tak já zase jdu,“ řekl poněkud nesměle Suigetsu.
„Padej!“ dostalo se mu poněkud rázné odpovědí.
Když konečně Karin byla celkem spokojená se svým make-upem, pustila se na bod č. 3 Konverzace a jiskření. Zde se dozvěděla, jak je důležitá správná konverzace a pak si začala zkoušet to pravé jiskření před zrcadlem. Natáčela se ze všech stran a zkoušela ty nejvyzývavější pohledy, které za ní mluvily místo slov.
„Už jsem si vzpomněl, co jsem chtěl,“ rozletěli se dveře a v nich stál opět Suigetsu.
„Co?“ vyjela po něm Karin.
„Proč tu na sebe házíš ty držky v tom zrcadle?“
„Co je ti po tom, řekni mi co chceš a vypadni.“
„Já to zase zapomněl,“ zatvářil se provinile Suigetsu, „tak já zase jdu.“
Když zavřel dveře Karin jen zakroutila hlavou, ale po chvíli se opět vrátil k tomu, že jí čeká přece rande se Sasukem a nějaký pako jí ho přece nemůže zkazit.
Ve smluvený čas už čekala na místě a nemohla se dočkat toho, až tam také dorazí Sasuke. Jenže najednou dovnitř vešel Suigetsu.
„Co ten tu chce?“ pomyslela si Karin a snažila se schovat za nápojový lístek, aby si jí náhodou nevšiml. Jenže jí to nebylo moc platné, za ten miniaturní lístek se prostě schovat nešlo a tak jí Suigetsu během chvíle zaregistroval.
„Tady jsi,“ usmál se, když k ní přišel.
„Co tu děláš? Neříkej mi, že sis vzpomněl na to, co si mi chtěl říct? Nezdržuj, čekám tu na Sasukeho, mám s ním totiž rande?“ snažila se ho odbít Karin.
„To asi nemáš, Sasuke je totiž na cestě do Konohy, má tam totiž něco domluveného s jednou holkou a prý ho máme čekat až zítra, jistě chápeš proč,“ po těchto slovech do ní dloubl loktem.
„Tak s kým tu vlastně mám to rande?“ zeptala se překvapeně Karin.
„Řekl bych, že se mnou,“ oznámil jí ohromující informaci Suigetsu. Dozvědět se toto, to už bylo na Karin moc, odstrčila ho od sebe a vyběhla ven, jenže on jí byl v patách. Karin běžela tam, kam jí nohy nesly, jenže si vybraly poněkud špatnou cestu, tak jí dovedly do slepé uličky.
„Proč si mi to udělal?“ zeptala se, když jí Suigetsu téměř dohonil.
„Asi mě to baví,“ podíval se na ní se škodolibým úsměvem, jenže to už toho měla Karin opravdu pro tuto chvíli dost a tak po něm vyjela.
„Já Tě tak nenávidím.“
„Já Tě taky miluji,“ odpověděl jí s ledovým klidem Suigetsu.
„Jenže já říkala, že Tě nenávidím,“ oponovala mu Karin.
„Já slyšel a řekl jsem ti, že Tě taky miluji. To si nikdy neslyšela o tom, že láska a nenávist jsou hodně silné pocity, které k sobě mají skutečně blízko?“
Karin na něj hleděla jako zjara a měla pocit, že větší blbost snad v životě neslyšela. Jenže to už se Suigetsu začal přibližovat směrem k ní a tak začala trochu couvat dozadu, jenže po pár krocích narazila na zeď.
„Jsi v pasti,“ usmíval se na ní Suigetsu a udělal další krok.
„Ještě trochu se přiblížíš a já začnu křičet,“ začala s vyhrožování Karin.
„Vážně?“
„Opravdu,“ snažila se ho ujišťovat dál, jenže to už přišel opravdu blízko.
„Tak začni křičet,“ pobízel jí Suigetsu a lehce ji přimáčkl ke stěně.
Karin byla najednou na vážkách, na jednu stranu by mu nejraději nakopala zadek, za to co jí provedl a že jí dostal do této situace, ze které asi nebude jednoduché vyklouznout, ale na druhou stranu cítila jisté vzrušení a zajímalo ji, co má Suigetsu dál v plánu.
„Kdy tedy začneš křičet?“ zeptal se jí provokativně.
„Já…“ chtěla něco říct, jenže nenacházela ty pravá slova.
„Co ty?“ dál se na ní usmíval.
„Zabiji Tě,“ snažila se Karin vrátit k normálu, jenže to už jí Suigetsu začal líbat na krku.
„Co to děláš?“ zeptala se ho vyděšeně.
„Holka, s tebou to bude ještě těžký,“ zakroutil hlavou, „to si ještě neslyšela o líbání?“
„To víš, že jsem o tom slyšela. Jen nechápu proč…“ svou větu už nedokončila, protože jí umlčel polibkem. Karin se mu nejdříve chtěla vzepřít, ale během chvíle poznala, že je to asi beznadějně, protože Suigetsu je tu momentálně ten kdo tu má teď navrch. Když přestal, chtěla se do něj Karin pustit, jenže se zmohla pouze na počáteční „Já“, než jí zase začal líbat.
Po dalším polibku už byla skutečně odhodlána mluvit, jenže víc než jednu slabiku ze sebe opět nedostala, protože byla umlčena dalším polibkem.
„Proč chceš mít stále poslední slovo?“ zeptal se jí Suigetsu, když jí konečně přestal líbat. Jenže Karin se jen usmála, pokrčila rameny a začalo ho líbat sama.
Tak tam stali ve slepé uličce a líbali se, když tu najednou se od ní Suigetsu odtrhl a zeptal se.
„A co Sasuke?“
„Kdo to je?“ zatvářila se nechápavě Karin a přitáhla ho opět k sobě.