SongFiction - Hinatin výlev

Musíš sebrat odvahu! Na co jsi se chystala celý včerejšek? To zvládneš. Jeho s tou růžovou nádherou přece nenecháš?! On patří tobě, jen a jen tobě! Takové myšlenky si už od rána omílala v hlavě malá, tmavovlasá dívka. Jakmile se začala blížit k vyhlédnuté dvojici, do tváří jí okamžitě vystoupala červená barva, ale nevzdala to. Ten kurz sebeovládání a zvyšování sebevědomí zabral! Tak do toho!
„N-Naruto-kun...“
„Jé, ahoj Hinato! Jak se-“
Kunoichi ho nenechala domluvit, nasucho polkla a spustila:

Blonďák se na ni zaraženě díval. Takhle ji neznal. Co se s ní stalo? Zatímco si v duchu kladl tyto otázky, v Sakuře to začalo vřít. Co si to dovoluje? Přišla pozdě, Naruto je její, takže nemá nárok! Pozorovala zrudlou Hyuugu, která málem vypustila duši. Tsss, to si s ní vyřídí...

Hinata si při zpívání té sloky vzpomněla na všechny ty okamžiky, kdy se nad ní Naruto skláněl a vypadal opravdu ustaraně... jak vždy omdlela... ale stále slyšela své jméno, kterým na ni volal...
Naopak Sakura neměla daleko k výbuchu, rovnajícímu se minimálně atomovce. Prý lepší! Novou! To nedovolí! A nebojí se jít přes mrtvoly! - Krom té Narutovy.

Narutovi na obličeji naskočil ruměnec. Takového vyznání se mu nedostalo ani od jeho současné přítelkyně. Vše za ni řekly její tvrdé pěsti. No jo, uvědomil si. Ona je pořád tady... Nenápadně se na ni ohlédl. Z uší jí unikala pára a byla modrá vzteky. Ale teď byl nucen to ignorovat. Opět ho strhla ráznost Hinatiny písně...

Teď se Hinata málem udusila. Tuhle sloku napsala, když omylem viděla Naruta a Sakuru v objetí, jak... se líbají. Vypadalo to téměř nemožně, ale dodala svému zpěvu ještě víc ráznost, vzteku a vášně, co se v ní nacházely. Sakura nemá šanci!

Tohle jí neprojde! Co je to za ubohý pokus? Jak se vůbec opovažuje montovat se jí do soukromí?! Naruto má ji, nepotřebuje nějakou... nějakou.... na další myšlenky se jí nedostávalo do mozku dost kyslíku. Žhnula zlostí. Uniklo jí vlčí zavrčení.

Naruto si to začal pomalu, jak bylo jeho zvykem, uvědomovat. Hinatina píseň ho strhla jako divoká řeka, smazala mu iluze o ideálním vztahu se Sakurou. Pravda, ta slova to vystihují... nemůže si pomoct, začíná si ten šílený omyl uvědomovat. Obrovská růžová sopka vedle něj opravdu nepředstavovala partnerku snů... ta stála přímo před ním a ždímala své srdce.

To byla ona, Hinatina nejoblíbenější část. Část, ve které to své sokyni natře! Kde projeví své city! Naruto je její, její a jen její! Už ho nenechá od sebe utéct! Pevně si ho k sobě přivine... a už nepustí. Ona je pro něj a on pro ni!

Hloupá?! O Sakuru se pokoušela mrtvice. Nebo šlak. A další a další. Naruto je její! Nenechá si ho vzít! Je to její jediná náhrada za Sasukeho!
Pozdě. Blonďák, omámen emocemi vznášejícími se v nejbližším okolí, došel pomalu k Hinatě. Už byl rozhodnutý. To ona je jeho ideál.

Poslední slova už Hinatě vyšla z úst jen jako šepot. Rudla a rudla. Rajče by se vedle ní stydělo.
„Hinato...!“ vykřikl šťastně Naruto a oči mu zářily. Úplně jí podlehl.
„Naruto?!! Co to děláš? Pojď ke mně!“
„Promiň Sakuro... ale je příliš pozdě.“
„Uh?!“
Hinata štěstím omdlela. Možná to bylo i tím, že příliš namáhala hlasivky. Ale byla šťastná. S rozedřeným krkem, ale šťastná. Naruto chce ji. Zrak se jí rozostřoval a poslední, co viděla, byl člověk pro ni nejdůležitější. To je nejkrásnější den jejího života...